Hřebenovka pohoří Oravské Beskydy, Karpattrek na Slovensku

Hřebenovka Oravské Beskydy: Beskydský Karpattrek (6)

Nocleh na chatě Krawcowy Wierch byl vcelku příjemný. Polští turisté, přestože bývají často docela hluční, kupodivu večerky na horských chatách dodržují. Přestože mám za sebou dvě docela dlouhé etapy, probouzím se poměrně svěží a odpočatý. To natolik, že opět již před sedmou hodinou ukusuji ze zbývající porce kilometrů tohoto treku…

Loučím se s chatou, s loukami zvanými Hala Krawcula a pohledem přejedu vlnící se oblé křivky hřebene Oravských Beskyd. Pak již mířím k prvnímu dnešnímu nevýraznému a zalesněnému vršku Krawcow Wierch (1 080 m) neboli Grúniky. Vršek je to opravdu nevýrazný, takže trošku většího stoupání si užívám až na následující vrchol Hrubá Bučina (1 132 m) polsky zvaný Gruba Buczyna.

Směr Pilsko

Z hřebene za Hrubou Bučinou se otevírají docela pěkné pohledy na hřeben s vrcholy Rysianka (1 322 m), Lipowska (1 324 m) a Boraczy Wierch (1 244 m), který však leží celý v Polsku v hřebeni vrcholu Trzy Kopce (1 216 m). Nachází se tam i pěkná turistická chata Rysianka, na ktero jsem dosud nezavítal.

Mám nejprve cukání udělat si zacházku už na této cestě a Rysianku navštívit, ale počet kilometrů, které musím zvládnout do zítřejšího odpoledne a stoupající teploty vzduchu tento úmysl brzy zaženou. Chata Rysianka neuteče a alespoň budu mít důvod se sem vrátit na podzim, na který mám naplánovánu úžasnou trasu.

Čtěte také: Beskydský Karpattrek (5), hřebenovka Kysuckých Beskyd

Na horách člověk stoupá "pouze" proto, aby mohl vzápětí sestupovat. Nejinak je to i nyní. Přes kótu Wielki Groń (Kościelec, 1 075 m) pokračuji v hřebeni Oravských Beskyd vstříc vrchu Trzy Kopce. Před tím ale musím ještě zdolat vrchol Polom (973 m), Mútňanské sedlo (935 m, Przelecz Bory Orawskie) s napojující se zelenou turistickou značkou z obce Mútne. Tady se dá sejít pár desítek metrů na polskou stranu a doplnit zásoby vody a event. pak pokračovat po černé TZ (v Polsku používají pět barev pásového značení) na chatu Rysianka.

Já se však nyní pouštím do táhlého stoupání na vrch Magurka (1 143 m) a Trzy Kopce (1 216 m), na kterém se hřeben lomí k východu a připojuje se tady z polské strany červená TZ od chaty Rysianka (45 min.). Na vršku, jehož slovenský název neznám, neboť jej mapa tají, dávám konečně snídani. Absolvoval jsem krajinářsky pěkný úsek s množstvím povalkových chodníčků přes četné "bažiny".

Z vrcholu Trzy Kopce pak pokračuje široká a velice kamenitá lesní cesta. Potkávám tady dnes první turisty, kteří mi dělají společnost až na následující vrch Brts (1 339 m). Ve slovenských mapách je tento vrchol pojmenován Polanica, v polských pak Palenica či Szyproh. Co jméno Brts znamená si ani netroufám odhadovat, snad budu mít někdy štěstí na zdejší značkaře. Na vršku je navíc dojíždějí na koních dvě polské kobiety, které pak ještě potkávám na chatě na Hali Miziowej pod Pilskem.

Z Palenice či Brtsu opět sestupuji. Smrkový les se rozestupuje a uvolňuje místo pastvinám. Že se pastviny na Hali Cudzichowa a Krušetnické poľaně v okolí sedla Cudzichowa (které následuje) dodnes využívají k pastevectví, to dokazuje udržovaná salaš na svahu Palenice po levé ruce. Scházím do sedla Cudzichowa.

Chvíli se tady zastavuji, sedám si do trávy a vychutnávám nádherných výhledů na polskou část Oravy. Klid narušuje jen šumění trávy čechrané teplým vánkem. Krása. Jediné, co tuto krásu "narušuje" je následující ostré stoupání na vrchol Munczolik (1 356 m), které mě připravuje o poslední zbytky vody. Proto za Muczolikem poněkud měním plán a mířím po červené TZ po vrstevnici na Halu Miziowu na pivo, přičemž cestou doplňuji vodu z vydatného pramene. Jsem již na úbočí Pilska, které bude ale až po studeném pivku…

Výhledy jsou na traverzu skvělé, touto spojkou jsem ještě nešel. Na chatě jsem za chvíli, od rozcestí na Pilsko to není ani kilometr. Kupuji hned dvě piva a usedám pod slunečník. Hned ta turistika vypadá přívětivěji… Vytahuji mapu a počítám zbývající kilometry. Mám dobrý čas, takže se mohu pod Pilskem chvíli zdržet.

Příjemně osvěžen se vydávám po černé TZ na třetí nejvyšší vrchol mého treku - na kosodřevinou porostlé Pilsko (1 557 m). Výstupu a zejména výhledů si užívám, tato část Oravy je opravdu krásná. Množství turistů tady sice poněkud zhoustlo, ale to je jen dočasné. Za Pilskem budu opět sám…

Sedlo Hliny a Sedlo pod Beskydom

Jsem opět na hranicích a krátce na to na rozcestí Pilsko, štátná hranica (1 535 m). Na samotný vršek Pilska je to opravdu skok. Na vrchu dávám svačinu, vyřizuji nějaké došlé SMS a vychutnávám si pěkných výhledů. Jako na dlani mám Oravskou přehradu, Babí horu a siluetu Tater, které se však ztrácejí v silném oparu. Parné dny bohužel dalekým výhledům příliš nepřejí.

Po kochačce na Pilsku (1 557 m) se vracím na rozcestí na hranici a pak po hranici po staré slovenské modré značce sestupuji do sedla Hliny. Kousek pod rozcestím ještě doplňuji vodu (je tady vydatný pramen), neboť dále to již bude s vodou skutečný problém. Sestup z Pilska je poměrně prudký, nohy dostávají zabrat. Až v samotném závěru se cesta konečně napřimuje. Pokračuji po polské straně po červené TZ, protože slovenská značka se táhne přes buřinu.

V sedle Hliny (809 m, polsky Przelecz Glinne) by se slušela nějaká hospoda či alespoň bufet, místo toho jsou tady jen stánky se suvenýry. A ty nyní opravdu nepotřebuji. No nic, alespoň se nebudu zdržovat a mohu pokračovat dále. A jak jinak, než opět velice strmým stoupáním… Na prvním vrcholu Student (Zimna, 945 m) se ani nezdržuji a pokračuji k dalšímu vršku Beskid Korbielowski (Weska, 954 m).

Cestou na Korbielowski Beskid míjím četná skaliska a paseky, které umožňují omezené výhledy na slovenskou stranu. Za tímto vrcholem následuje docela výživný sestup kolem luk Polany Beskid, která je osázená kopaničářskými usedlostmi. Jedna z nich je obehnána laťkovým plotem s plechovkami (viz jeden z připojených snímků). Kousek za touto usedlostí míjím rozcestí se žlutou TZ (Korbielów 1 h 15 min) a již si to šinu na další louky, které představují krajinářsky opravdu velice krásný úsek.

Gluchaczki a Modralová

Přes ploché sedlo (854 m) a vršek Beskid Krźyzowski (923 m) se dostávám do sedla Martoša. V sedle Martoša (815 m), kde se ze slovenské strany připojuje žlutá TZ z Oravské Polhory (rozcestník je skryt za roštím po pravé ruce), jsou pěkné louky a velká bouda, která by se v případě nouze dala využít k bivaku.

Tento úsek hřebene je sice krásný, ale díky neustálému klesání a stoupání mi připadá, že to vůbec neodsejpá. Držím sice časy podle rozcestníků (i s těžkým báglem i v tom horku), přesto s tempem příliš spokojen nejsem. Na Modralovou tak asi opravdu dorazím až na západ Slunce.

Další táhlé stoupání mě přivádí až na vrchol Javorina (1 046 m, polsky Jaworzyna) a marně přemýšlí, kolik vrcholů stejného jména jsem na tomto treku již navštívil. Jen za včerejšek asi tři… Kousek pod vrchem jsem alespoň odměněn pěkným výhledem k Pilsku a následně i ke stále se přibližující Babí hoře. Za Javorinou narážím na směrovku, která poutníky navádí k asi půl hodiny vzdálené chatě (bacówce Viktoria K.), jenž je v provozu jen během hlavní sezóny (od 15.5. do 15.9.). Tu však míjím, stejně jako stanové tábořiště (baza namiotowa, není potřeba vlastního stanu) Gluchaczki v sedle Gluchaczki (832 m). To proto, že na Modralovou to mám asi ještě dvě hodiny!

Na rozcestí Horné Gluchačky (920 m) shazuji batoh a po žluté TZ směřující k Vyšnému tajchu (10 min) scházím pro vodu, jejíž zásoby se povážlivě tenčí. O batoh se bát nemusím, tady dnes již nikoho nepotkám. S doplněnými zásobami vody se pak vydávám do dalšího pekelného stoupání na vrchol Beskydok (1 168 m), jenž je naštěstí posledním dnešním vrcholem! Začínám být docela utahaný, dnešní etapa vedla hodně po sluníčku, jehož paprsky měly opravdu sílu…

Docela unavený docházím na louky na Hali Medralowa se salaší (asi 1 150 m), která je mým dnešním plánovaným bivakem. Ještě odbíhám na blízký nejsevernější bod Slovenska a spokojený si konečně připravuji večeři. Zásoby šetřit nemusím, neboť zítra mě čeká již poslední etapa a odpoledne, po výstupu na Babí horu, budu v civilizaci…

Sedím před kolibou, která slouží k pijatikám a ukrajuji ze štangle vysočiny, kterou jsem s sebou celou dobu táhl. Dochází i na nějaké ty pišingry, jen to pivo schází. Dalo by se udělat i něco teplého, ale netáhl jsem s sebou vaření, neboť jsou potřeboval co nejvíce odlehčit bágl a absolvovat trek co nejrychleji. Nejen kvůli možnosti změny počasí, ale také kvůli práci, které se v redakci Trekingu neuvěřitelně kupí.

Po relaxu a večerním focení odkládám jídlo dolů pod salaš, co kdyby sem přece jen zabloudil mlsný medvěd, král zdejších hor. Medvěd sem sice nedorazil, avšak zvědaví plši, kteří se po kolibě proháněli celou noc, se snažili probrat skrz obaly k obsahu. Z tepla povaly jsem je velice dobře slyšel .

• Dokončení článku

Karpattrek pas, Beskydský Karpattrek
Beskydský Karpattrek a pas vás zavedou na hřebeny Moravskoslezských Beskyd, Jablunkovského mezihoří, Kysuckých Beskyd a Oravských Beskyd. Beskydský Karpattrek vás tak protáhne beskydskými hřebeny z Hostašovic až po Babí horu resp. Oravskou Polhoru takovými vrcholy jako je Radhošť, Smrk, Lysá hora, Gírová, Velká Rača, Úšust, Pilsko či Babí hora.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…