Poláčková pokračuje na Mount Everest (8 848 m n. m.)

Česká horolezkyně míří na nejvyšší horu světa

Jak jsme informovali v předchozích příspěvcích, pokouší se o výstup na Mount Everest další česká horolezkyně. Dnes otiskujeme další aktuální zpravodajství z expedice.

24.4.2007

Probuzení do mínus dvaceti pěti stupňů nevěštilo žádný lehký výstup. Slunce se sice snažilo zpříjemnit ranní rituály, ale Tissot hodinky se obalamutit nenechaly a trvaly na svém – úterý 24.4.2007, 6 hodin ráno, výška 6 440 m a -25 °C. Oblékám si o vrstvu víc než doteď, mechanicky balím zbylé věci a po snídani vyrážíme.

Stěna na North Col je zalitá sluncem, ale jinak moc přívětivě nevypadá. Sněhová pokrývka ztěžuje výstup a i batoh se dnes zdá být těžší. Jde to pomalu, navíc po třech hodinách se zvedá vítr, a zvířený sníh štípe do tváří. Prsty na rukou dostávají dost zabrat – skoro je necítím. V hlavě jediná myšlenka – ať už jsme nahoře. Těším se na vařící zázvorový čaj s mlékem a teplý spacák.

25.4.2007

Další den je opět ve znamení zaslouženého odpočinku. Sedmitisícová výška se nezapře, krátká procházka po obědě je na rozdýchání až až. Sbírám síly na čtvrteční vynášku do tábora 2 (7 400 m), kuchař dokonce vykouzlil desert v podobě čerstvého jogurtu s ovocem. Lepší jsem snad nejedla. Spát jsme šli všichni brzy, respekt nikomu rozhodně nechybí.

Ráno se opakuje situace z úterka, azuro, šílená zima a nepříjemný vítr. Na cestu vyrážíme už v sedm, čeká nás dost náročný den. Cesta do druhého tábora se postupně zvedá, ale naštěstí žádná stěna. Vítr komplikuje dýchání, i Šerpové vypadají víc znaveně než normálně. Vynášku jsme zdárně zvládli, ale bylo to utrpení. V prvním táboře jsme se ještě převlékli a pokračovali zpátky do ABC. V noci jsem spala jak mimino.

27.4.2007

V pátek si "lížu rány" – namrzlé tváře, pomalu dostávám cit do prstů a jsem ráda, že počasí se opět začíná umoudřovat. Venku krásných –13 °C, žádný vítr a na obloze ani mráček. Tashi do mě pod tlakem rve jídlo, prý mám hubené nohy a potřebuju nabrat. Kuchař mi předhazuje jednu lahůdku za druhou, a tak mlsám.

28.4.2007

Dnes jsem plná energie a elánu. V devět ráno jsem nalehko vyrazila potřetí na North Col, jen já a Nim (Šerpa). Za necelé tři hodiny jsem byla nahoře, lezlo se krásně. Teď jsem už konečně jak "Ninja lady" předbíhala skupinky lenochodů, na lanech jich viselo snad šedesát – holt pěkné počasí. A dolů to šlo ještě líp, připadala jsem si jak opice na liánách v pralese. Prostě krása. Jen mi bylo líto těch chudáků co se drápali nahoru, byli sotva v půlce.

V ABC na mě čekal slavnostní oběd, že jsem úspěšně ukončila aklimatizační fázi. Oslava vyvrcholila chlebovými plackami a boloňskými špagetami, to vše zapíjené ohřátým pivem Bernard (abychom nenastydli). A jako třešnička na dortu – písně Neil Younga…