Arco - Rock Master Festival 2013 s Adamem Ondrou

Výsledková listina závodů Arco - Rock Master

Romantické sluncem zalité vápencové skály, hluboké lesy, bezpočet alpských jezer, horské pastviny - takové je okolí městečka Arco nedaleko severoitalského Trenta. V tomto okouzlujícím prostředí se setkali nejlepší lezci světa na Rock Master Festivalu 2013.

Městečko Arco je domovem adrenalinových sportovců a na první pohled lezeckým rájem, to pochopí každý, kdo se projde po pěší zóně v historickém centru, kde mine alespoň tucet obchůdků s outdoorovým vybavením. A hned pár kroků za historickým centrem stojí Climbing Stadium, kde se konalo již 26 ročníků Rock Master Festivalu.

Čtěte také: Ferraty u Lago di Garda a Monte Albano

Angelo Seneci, ředitel a jeden ze zakladatelů tohoto lezeckého klání, přivítal i v letošním roce Adama Ondru, který přiletěl do Itálie na skok z Norska. Sednete-li si do společnosti italských novinářů a nadhodíte jméno Adam Ondra, rozhovoří se o něm jako o největší postavě v dějinách lezectví. Adam Ondra při slavnostním vyhlášení již počtvrté převzal Salewa Rock Award, cenu, která se každoročně uděluje za přínos ke skalnímu lezení (nikdo jiný ji nezískal více než jednou).

Angelo Seneci zná Adama Ondru od jeho dětských krůčků: "Poznal jsem ho již tak dávno, vždyť zde závodil jako junior. Adam patří k těm, kteří toho pro popularitu lezení dokázali strašně moc. A vždy ho rád vidím, přestože se závodnímu lezení v současnosti nevěnuje, třeba jen, když si zajde popovídat do mé kanceláře."

Večer jsme se s Adamem Ondrou sešli na trávníku Climbing Stadia na břehu řeky Sarca a dozvěděli se, že na příští rok chystá návrat k závodnímu lezení a studium ekonomky. Je tedy pravděpodobné, že se objeví i v Arcu na příštím Rock Master v roli jednoho ze závodníků.

Jaké je vracení do Arca?

To je už téměř nostalgie, přál jsem si tu závodit jako malý kluk a někdy před lety, když to bylo poprvé, jsem zažíval velký svátek. Časy se mění, ale je to nadále perfektní závod a báječný festival, už jen kvůli lidem, které tady po dlouhé době člověk potká. Je tu jedinečná atmosféra, po těch téměř třiceti letech festivalu si lidé již zvykli začátkem září vyrazit do Arca, je tu skvělá podpora fanoušků.

A jaký je přelet z chladného Norska do teplé Itálie?

Mně by nebavilo zůstávat déle na stejném místě, baví mě cestovat a poznávat nové kraje, Itálie je Itálie, Norsko je Norsko, obě země mají své kouzlo a zároveň je v obou vynikající lezení na skalách. V Arcu se setkám s přáteli, uvidím závody, i to má své kouzlo, motivuje mě oboje.

Jak vypadá den před nějakým těžkým lezením, když Adam Ondra stojí pod skálou, třeba La Dura Dura?

V podstatě začíná, jako kdybyste jel na dovolenou. Nasnídáte se, srandičky s kamarády, zakopeme si fotbálek atd. Až odpoledne, když padá stín, se soustředím na lezení, je to totiž hlavně o psychické stránce, musím se dostat do psychické pohody. Člověk je pod cestou, připravený lézt, a poznává, zda je to opravdu ten správný moment.

Protože ta cesta je náročná a na hranici možností, je třeba lézt bez sebemenší chyby, jenže těch komplikovaných míst, kde člověk chybu může udělat, je tolik, že to člověka postupně znervózní. A kdyby člověk o té cestě přemýšlel od rána celý den, do žádné psychické pohody by ho to nedostalo. Jsem tam, jakoby se nic nedělo, až poslední asi půlhodinku se rozhlédnu, dám si dvě lehčí cesty na rozcvičení a posledních pět minut se soustředím a čekám na moment, kdy tělo i myšlení řeknou a… vyrazím.

Takže poznáte ten správný moment?

No, nepoznám… až to vylezu. Někdy člověk sedí pět minut pod skálou a čeká, říká si, ještě minutku počkám, nejhůře se leze, když se člověk už drží prvních chytů a přemýšlí, zda by neměl ještě počkat. Musím cítit radost a nabuzení jít do toho.

Zbývá ještě čas na lezení v Moravském krasu?

Rozhodně, na Holštejnu nebo ve Sloupu, v Moravském krasu to mám velice rád, vždyť jsem tam v podstatě začínal lézt. Není to světová lezecká oblast, co se týká kvality, ale vždy tam po nějaké době rád zamířím. Mám tam i některé těžké projekty, nejsou super spektakulární, ale je dobré mít něco za barákem, co je dostatečně těžké, aby to motivovalo. Své kolegy, nejlepší světové lezce, tam ale nedostanu, jim by se to nelíbilo, lezení je tam dost specifické, tamní vápenec nemá příliš tření, když člověk přijede z nějakého ostrého vápence, jako je tady kolem Arca, tak mu to v podstatě moc nejde. Já už jsem od malička zvyklý na ty rozdíly.

A projekty v Norsku - jaké přinášejí uspokojení?

V Norsku objevuji projekty, které nejlépe zvládají univerzální lezci, a já jsem se od malička snažil být univerzální. Ale vztah ke každé "lajně" končí v okamžiku, kdy ji přelezu. Ta radost je těžko popsatelný pocit, protože zároveň, jak to člověk zkouší dlouho, stává se to rutinou, pomalu je tam kapka zklamání, že to mám za sebou a v podstatě, když se vrhnu na další projekt, na ten starší zapomenu, protože právě ten nový mě naprosto naplňuje.

A jaká byla atmosféra festivalu? Dvěma slovy - jedinečná a přátelská. Pravá italská středomořská atmosféra. Hlasitá hudba hnala lezce nahoru k nejvyššímu patru Climbing Stadia, jedním z těch nejrychlejších byl český reprezentant Libor Hroza, který vyhrál soutěž v lezení na rychlost dvěma skvělými shodnými časy v semifinále i finále - jako jediný se dostal pod šest sekund (5:99).

Další hvězdou festivalu se stal Španěl Ramón Julian Puigblanque, který vyhrál lezení na obtížnost již posedmé. Jedním z vrcholů festivalu byl tradičně duel, počátky této atraktivní vyřazovací soutěže jsou právě v Arcu, na dvou shodných tratích spolu paralelně lezou dva soupeři, nejlepší byli Kanaďan Sean McColl a Ruska Dinara Fakhritdinova. Nezbývá, než se těšit na příští ročník Rock Master, na němž by se měl v závodech představit i Adam Ondra. Na shledanou Arco na Rock Master 2014.

Rock Master Festival - výsledky lezeckých disciplín:

Duel:

Sean McColl (Kanada) a Dinara Fakhritdinova (Rusko)

Lezení na obtížnost:

Ramón Julian Puigblanque (Španělsko) a Mina Markovič (Slovinsko)

Lezení na rychlost:

Libor Hroza (Česká republika) a Alina Gaidamakina (Rusko)

Boulder:

Rustam Gelmanov (Rusko) a Alex Puccio (USA).

Další související články: