Výstup na Monte Cevedale (3 769 m n. m.), Ortleské toulání

Ortleské toulání (3), výstup na Monte Cevedale

Odpočinkový den byl krásný. Dvoufázový spánek, čvachtání v termálu, hody… Pozdě odpoledne přejezd do Santa Cateriny a dál k chatě Forni až do výšky 2 178 m. Velké štěrkové parkoviště, lavičky a stoly, infotabule a mapa, naprostý klid a všecko zadarmo - zkrátka Itálie. I proto u mě vede před německy mluvícími zeměmi.

• Předchozí část článku

Úplně nový sentiero glaciologico je naučný chodník k chatě Branca. Je to asi hodinka chůze mimořádně krásným kusem přírody. K chatě přicházíme skoro za tmy a navíc se kazí počasí. Je zavřeno, ale to je štěstí. Máme k dispozici přepychový winterraum.

Vstává se pozdě - až ve tři. Od "Branky" je to tečkovaným chodníkem (per experti) na hřeben a dále naší známou trojtečkou na Palon de la Mare. Není potřebná zima a při nástupu na ledovec to zpočátku vypadá bídně. Boříme se a rychlost postupu se blíží nule.

Čtěte také: Mont Blank jen tak aneb Mont Blanc po italsku

Naštěstí dál od kraje si větší vrstva ledu ještě udržela svůj chlad a vzdoruje začínajícímu létu. Mačky začínají správně křupat a nálada hned prudce stoupá. Spěcháme, dokud to tak nepeče a delší odpočinek nastává až po strmém výstupu na hřeben Palonu. Už totiž není důvod spěchat.

Příjemnou procházkou jsme za chvilku na 3 685 m vysokém vrcholku. Panoramata se vymykají možnostem vtělení do písmen, slov a vět. Jako na dlani celá skupina Ortles, jižně pak Presanella s Adamellem a ze tří stran orámováno zbytkem Alp. Jen vyjmenovat všechny viditelné vrcholy by zaplnilo několik výtisků i hodně tlustého časopisu.

Zvolna sestupujeme do sedla Col de la Mare a hlavy se nám točí jak korouhve na všechny strany. V sedle jsou dvě interesantní jezírka a kousek za nimi na hřebenu další klenot - Bivak Giancarlo Colombo.

Ten spolu s dalšími dvěma umožňuje úžasný čtyřdenní přechod této části Ortlesu. Umístěn přímo na hřebenu poskytuje výhled do tří světových stran. Sucho, čisto, luxusní palandy, matrace, deky… A jsme tu v poledne, takže si to můžeme pořádně užít!

Večer s mimořádnými světelnými podmínkami dává vzniknout zajímavým snímkům. Spřádají se plány a ve slabší chvilce, jako již tolikrát v historii, znovu ožívá teorie, že tady by se to i ženským prostě muselo líbit… Jenže jak je tu dostat! A samozřejmě vaříme dobroty.

Večer se jdu podívat dál na hřeben a zjistit, co nás tam čeká. Víc než hodinu ležím až do úplné tmy na vrcholku Monte Rosole a snažím se tu krásu naakumulovat a uložit na horší časy.

Při ranním výstupu na Monte Rosole můžu machrovat, že to tu znám a hrát si na vůdce. Tam nás zastihuje rozbřesk a hra světla a barev je stejně velkolepá jako večer. Dále je to mixovým hřebínkem obtížnosti tak 2 UIAA do sedla Passo Rosole a lehkým hřebenem na Monte Cevedale 3 769 m.

V sedle za tímto vrcholem necháváme batohy a nelehko ještě zdoláváme Cimu Cevedale 3 757 m. Ve výstupu nacházím spacák. Nikde nikdo. Dnes jsme tu určitě první. Jeho kvalita napovídá, že majiteli asi nestál za dlouhý návrat a nejisté hledání.

Pak už jen dolů ledovcem Vedretta di cedec k chatě Pizzini "zpestřený" hledáním cesty přes čelní morénu a ledovcový potok. Občerstvení, pár snímků kytiček, které jsou po návratu ze země sněhu a ledu vždy ještě krásnější než obvykle a několikakilometrový pochod k autu po již solidní horské cestě.

Jen je škoda, že jsme museli okruh zkrátit. Ve své čtyřdenní verzi bude ještě velkolepější…