Expedice na Manaslu (8 156 m n. m.) a dilema horolezce

Pravý vrchol Manaslu aneb dilema horolezce

Už jsem se trošku srovnal s běžným životem v nížinách a mohu snad již i objektivně, s odstupem, zhodnotit svůj opětovný pobyt ve vysokých horách. Popis akce nechám na ostatních. Ale, co jsem teď poslední dobou zkoumal, vás jistě pobaví.

Takže taková malá perlička. Docela hodně teď řešíme, zda jsme vůbec byli na tom "pravém" nejvyšším vrcholu Manaslu. Co nás vede k pochybnostem?

Již v den výstupu jsme nahoře měli pocit, že ta skála s převěji cca 50 m od místa, kde se začali všichni radovat, je vyšší. Jenže v těch podmínkách, které tam panovaly, nebyla šance to objektivně zhodnotit. Až po pivku se zkušenými matadory Zdeňkem Hrubým a Radkem Jarošem (po popisu našeho "vrcholu") bylo na čase to skutečně dořešit. Náš popis se totiž lehce lišil od jejich informací. Chyběl tam skalní hřeben. To na Gasherbrumu I to bylo jednodušší, tam nebylo kam dál jít.

Ani detailní zkoumání "vrcholových" fotek a osobní konzultace s Radkem nepřinesly absolutní jistotu. Snad jen to, že jsme byli na jiném místě vrcholového hřebenu než Radek a s největší pravděpodobností o 50 m níže. Jeho fotky jsou krásné, plné slunce a modré oblohy. Naše jsou, slušně řečeno, plné bílých věcí padajících z nebe.

Teď zní otázka, co s tím? Jaká je obecně uznávaná konvence pro Manaslu? Kde se tam uznává vrchol? Kolik lidí před námi bylo na skutečném vrcholu? Kolik jen tam, kde jsme byli my. Kolik…?

Samé otázky. Nicméně skutečnost je taková, že o našich pochybnostech budeme informovat nepálská oficiální místa a také paní Hawley, která se v Nepálu již desítky let stará o statistiky výstupů. Také nás v Kathmandu navštívila a po našem vyprávění "o vrcholu" neměla pochybnosti. Zajímavé.

Vzhledem k tomu, že jsme byli na vrcholu ve stejné chvíli a na stejném místě jako iránská expedice, asi budeme ve stejné situaci. Nechtěl bych křivdit jejich morálce, ale asi bych je pak nechtěl někdy potkat v horách, pokud oficiální místa výstup zpochybní…

A zde se znovu zamýšlím. Že by nikdo z cca 8 Šerpů, doprovázejících asi 10 Iránců a 1 Tajwance nevědělo, že ještě nejsme na vrcholu? (minimálně jeden z nich tam již prý v předchozích letech byl). Měli všichni kyslík, tak to nemůžeme svalovat na pomalejší myšlení. Tak, že by správně vyhodnotili situaci?

Nikdo z jejich radujících se klientů neměl na to, aby tam hledali nějaký vyšší bod. Jednak bylo totálně hnusně, jednak se nám zdáli, že jsou všichni dost na doraz svých sil. Objektivně musím uznat, že ani já, ani Kuba, bychom v těchto podmínkách neměli šanci se posouvat někam výše.

Byli jsme rádi, když jsme co nejdříve zahájili opatrný sestup v čerstvém sněhu a nechali za námi hurónsky se radující Iránce, kterým mezitím ve 4. výškovém táboře umíral kamarád na výškovou nemoc. Už cestou nahoru jeden z nich ujel a zastavil se o cca 100 výškových metrů níže. Hádejte, kdo k němu sestupoval, aby mu pomohl? Jeden Šerpa a dva Češi. Jo jo, holt se s tím člověk musí smířit, když míří na osmitisícové vrcholy.

Zde je odkaz na internetové stránky holandské expedice, která to také řešila. V podstatě tu samou situaci. Akorát ti měli dobré počasí a mohli se nahoře zorientovat - http://www.katjastaartjes.nl/uk/expeditions/manaslu-autumn-2008/.

Prostě co? Tak si tu svoji fajfku budu muset holt vytáhnout na skutečný vrchol jiného kopce a do životopisu si psát 2011 - (před)vrchol Manaslu. Asi by se moc nestalo, kdyby to člověk vůbec neřešil, ale řekněte sami, mohli byste s tím pocitem v klidu spát. Že jste falešný "hrdina".

Jen takové malé zamyšlení nad tím jak to bohužel funguje ve vysokých horách. Hodně osobní zpověď o tomto "cirkusu" jsem již sepsal po návratu z Gasherbrumu I v roce 2009 - zde můžete pročíst http://www.gasherbrum.cz/cz/denik/jak-se-trava-na-osmitisicovku-vyskrabal.html.

Toť asi vše a teď "babo raď". Tak snad nás nezatratíte a mediálně a i jinak nerozcupujete na malé kousky. Přikládám pár fotek z kopce. Vždyť i jenom tyto pohledy stojí přeci za to, že? Můžete se přijít podívat i na další. Začínáme objíždět republiku s projekcí. Premiéra bude na Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu v Teplicích nad Metují v sobotu 27.8.2011. Navazovat bude Smíchovský festival alpinismu v Praze a další místa po republice.

Návrat horolezecké expedice na Manaslu

Dne 15.5.2011 se zpět do Čech vrátila úspěšná Expedice Manaslu 2011. Několik týdnů před námi dorazili domů i "naši" trekaři. Všichni členové jsou v pořádku a již se dokonce i po dlouhých téměř dvou měsících zapojili do pracovních procesů.

Dne 29.4. vystoupily na vrchol dva členové expedičního týmu Jakub Vaněk a Honza Tráva Trávníček. Honza Trávníček zdolává již druhou osmitisícovku za poslední dva roky, Kuba Vaňek první, když v roce 2009 na Gasherbrumu otáčel ve výšce cca 7 800 m. Výstup probíhal v koordinaci s iránským a thajvanským týmem, kteří na rozdíl od nás postupovaly za velké podpory výškových Šerpů a kyslíku.

Vrcholový den pro nás začal v půl třetí ráno nepálského času. Na vrchol jsme se dostali až v pozdních odpoledních hodinách v 15:15 a extrémně náročný byl sestup ve zhoršeném počasí a hlavně pak za tmy. Relativního bezpečí 4. výškového tábora 7 200 m jsme dosáhli až ve 21 hodin. Druhý den jsme pak sestoupili za zbytkem týmu zpět až do základního tábora.

Za velký úspěch považujeme, že jsme v celém týmu dokázali postupovat téměř současně a 28.4. se pět ze sedmi členů bez větších problémů pokusilo o výstup na vrchol a vystoupalo nad 4. výškový tábor do výšky 7 300 - 7 500 m. Tento první vrcholový pokus však zmařilo ranní, ne zcela optimální počasí a pomalý postup. Všichni členové expedice se dostali nad 7 000 m.

Bohužel s námi ze zdravotních důvodů neodletěl do Nepálu Petr Machold, který se chystal sjet Manaslu na snowboardu. Takhle tam měli kouzelná prkýnka pouze Jakub Vaněk a Jan Krabec (lyže). Obojí však zůstalo v prvním výškovém táboře v cca 5 800 m.

Můj osobní cíl (Honza Tráva) však považuji za splněný. Dýmka vykouřena ve čtvrtém výškovém táboře. Na vrcholu jsem ji sice měl, ale bohužel se zhruba na hodinu zkazilo počasí, takže naší prioritní starostí byl bezpečný sestup.

Musíme konstatovat, že Manaslu je nádherný kopec, nicméně i trek k hoře a od ní, byl krásný. Málo lidí, pohádková krajina. Děkujeme za podporu sponzorům i všem ostatním.

Na Manaslu stáli dva členové české horolezecké expedice

Podle SMS od Honzy Krabce stáli členové expedice Honza Trávníček a Kuba Vaněk dne 29.4.2011 na vrcholu Manaslu (8 163 m), jedné z osmitisícovek. V současné době by již měli být horolezci zpět v C4 a na sestupu do BC.

Pro Honzu Trávníčka je to již jeho druhá osmitisícovka za poslední dva roky, u Kuby Vaňka první, když v roce 2009 na Gasherbrumu otáčel kousek pod vrcholem. Více info na stránkách expedice, http://www.manaslu.cz/kniha-navstev/index.php.

Horolezecká expedice na Manaslu

Dne 26.3.2011 odlétá tým, převážně západočeských horolezců, na téměř dvouměsíční výlet do Nepálu - na osmou nejvyšší horu světa Manaslu 8 163 m. Nachází se v pohoří Mansiri Himal v oblasti nepálského Himálaje. Název pochází ze sanskrtského slova Manana a lze jej přeložit jako "Mountain of the Spirit", "Hora duchovna".

Čeká nás krásný trek okolo Manaslu a když se na nás usměje štěstí a nebudou nám stále padat na hlavu bílé "věci", pokusíme se o výstup normální cestou. Cílem naší expedice, je výstup klasickou japonskou cestou, ale co možná nejlehčím stylem. Nechystáme se horu obléhat a dobíjet, ani by nás to tam pak nebavilo. Chceme se zodpovědně aklimatizovat a pak v případě příznivého počasí plynule a rychle postupovat k vrcholu. Vše samozřejmě bez použití kyslíku. A pak rychle a bezpečně dolů.

Zkušený lyžař Petr Machold by rád absolvoval sestup na prkně, což by byl světový prvosjezd z vrcholu na snowboardu bez použití kyslíku. A i Kuba Vaněk si s sebou přibalil svoje oblíbené rozkládací prkno a pokusí se ho dostat pokud možno až na vrchol. Další "lenoch", co by chtěl jet dolů aspoň z nějaký části kopce je Honza Krabec (lyže). A i Kuba Vaněk si s sebou přibalil svoje oblíbené rozkládací prkno a pokusí se ho dostat pokud možno až na vrchol.

Já (Tráva) bych si rád vykouřil svoji oblíbenou dýmku v co největší nadmořské výšce - že by také pokus o světový rekord? Všichni z nás bychom se však samozřejmě rádi podívali na okolní kopečky z 8 163 m, ale hlavně si užili pohodu v nádherném nepálském prostředí a taky se ve zdraví vrátili zpět do České kotliny.

Tak to byla trochu legrace a teď vážněji. Podařilo se nám sestavit kompaktní expediční tým, jehož většina členů má zkušenosti s lezením ve vysokých nadmořských výškách a tři z nás již stáli na vrcholu vyšším než 8 000 m (Krabec, Trávníček, Knill). Další člen sice nestál na vrcholu osmitisícovky (Machold), ale jen proto, že byl nucen svůj pokus na Mt. Everestu ukončit v 8 200 m. Naše profily jsou k nahlédnutí na www.manaslu.cz.

Poprvé se člověk na tento vrchol podíval v roce 1956. První český výstup se v roce 1989 povedl Josefu Rakoncajovi. Úspěšní byli ještě v roce 1999 Martin Minařík a v roce 2006 Zuzana Hofmannová, František Kolář a Pavel Matoušek. Zatím posledním Čechem, který stanul na vrcholu, byl v roce 2009 Radek Jaroš.