Norsko a Švédsko na kolech, cykloexpedice v Evropě

Od šérových ostrůvků západního Švédska přes zelenou hranici do Norského království

Jak se dopravit na sever Evropy s vlastním kolem může být zásadní otázkou pro rozhodnutí, který kout Skandinávie poznat z jeho sedla. Nabídka cyklistických zájezdů cestovních kanceláří není dost široká natolik, aby pokryla všechny oblasti, o kterých bude v našem seriálu řeč. Do mezistátních autobusových linek kolo jako spoluzavazadlo české dopravní společnosti neberou. Snad jen pár menších cestovek vám jej může vzít na poslední chvíli v rozebraném stavu jako spoluzavazadlo.

Musíme tedy předpokládat, že si kola dovezete na výchozí místo osobními auty. Dle finančních možností (na přenocování a nákup potravin) a dle fyzických schopností budete absolvovat nabízené trasy buď bez bagáže s návratem zpět k autu či na ubytování anebo s bagáží jako postupnou trasu vpřed.

Stovky až tisíce kilometrů, které nás dělí od nejatraktivnějších oblastí jižního Norska a dálného severu mohou být zdolány postupnými kroky. Doporučit lze cyklistické zastávky ve velkolepém, novodobě příjemném Berlíně, na německém či dánském pobřeží Baltského moře, na malebných ostrovech Rujana, Bornholm anebo v Kodani. Jakmile se přeplavíme do Švédska a ujedeme po skandinávském poloostrově prvních tři sta kilometrů, dostáváme se do prvních turisticky a cyklisticky velmi atraktivních míst.

Šérové ostrovy a ostrůvky, pozůstatek ustupujícího ledovce z poslední doby ledové. Na jihu západního pobřeží v průlivu Skagerag mezi Dánskem a Švédskem jich leží jen několik. Ten s názvem Ven, který dostal darem pro svá pozorování od dánského krále Tycho Brahe je pro nás nejzajímavější. Nejen proto, že se na něj dostaneme krátkým trajektem z města Landskrona, ale i proto že na ostrově nejezdí žádná auta. Hustota ostrovů, velmi dobře pozorovatelná z některého trajektu mezi Dánskem a norským Oslo houstne čím dál více k severu průlivu Skagerrak. Na některých z nich stojí červené soukromé chatičky, cesta k nim vede pro majitele jen lodí po moři.

Na celém západním pobřeží nalezneme desítky kempů, letních bytů a hotelů, mnoho malých městeček, které ožívají s příchodem jara a léta návštěvníky nejen ze Švédska, ale i znalými rekreanty z Dánska a Německa. Ti všichni obsadí rozehřátý písek dlouhých mělkých pláží a rozpálené skály, moře brázdí mnoho kutrů a výletních lodí a tak je za slunných dní beze zbytku potvrzena přezdívka této oblasti Švédská riviéra. Voda v moři není skoro vůbec slaná a tak můžeme nechat kolo na břehu a osvěžit tělo ve vodě kolem 20 stupňů teplé. Doporučit lze i půldenní výlet lodí na šérové souostroví Kosteröarna z městečka Strömstad nebo plavbu do norských měst Halden (pod hraničním mostem Svinesund) nebo Frederikstad (plavba mezi ostrovy). Pro cestu ze švédského do norského přístavu ani nepotřebujete pas.

Vraťme se však ještě do Švédska a opusťmě západní šérové pobřeží. Projeďme se několika různorodými oblastmi a dopřejme sobě i svým dětem zážitky nejen z cyklistiky, ale i z kánoí či staré železniční drezíny.

Silnice č. 26 z Halmstadu kopíruje řeku Nissan, stejně tak jako železnice. Řeka je ale v hlubším údolí, a tak jí skoro není vidět. Cestou se kocháte krajem pastvin a koní, na několika místech máte chuť zastavit se na označeném koupališti, ale zvědavost Vás žene dál. Necháváte stranou známé dvojměstí Jönkoping – Huskvarna i jižní okraj jezera Vättern a z Mullsjö (silnice 28) už je to jen kousek do půjčovny kanoí Kyrkekvarn kanotcenter na říčce Tidan. Plavba mezi stovkami leknínů, jezery, meandry, lesy, loukami, v krajině podobné Lužnici a horní Vltavě Vás jistě okouzlí. Oblast je jak stvořená i pro nenáročnou cyklistiku po mírně zvlněných šotolinových silničkách, kde se střídají lesy a farmy, sbírání hub, malin anebo rybaření a koupání v mechově-borůvkových lesích v okolí Hökensaasu a Brandstorpu. V lesích se skrývá okolo 30 jezer a jistě bezpočet losů. Není marné podívat se i k druhému největšímu švédskému jezeru Vättern. Pokud fouká, jsou vlny opravdu velké.

Švédské propagační materiály nikdy nezapomenou zviditelnit Göta kanál, spojujícího svými 400 kilometry Goteborg se Stockholmem. Odkláněcí a zvedací mosty, proplouvající loďky a jachty či staré parníky působí romanticky, avšak kam oko dohlédne tam placka. Monotónní cyklistika mezi desítkami farem a od kostelíku ke kostelíků není pro zájemce o Skandinávii to pravé ořechové. Jak se dostat rychle do další oblasti jezer a kanoistiky či cyklistiky ? Přes průmyslová města Trollhättan a Vänersborg a opět vzhůru na sever.

Silnice č. 45 směr Karlstad utíká, odbočovat budete asi 3 km za Mellerudem vlevo a záhy se divíte, do jakých kopců se blížíte. Nejdřív ale zastávka u originálního zakončení Dalsland kanalu do jezera Vänern: akvadukt pod dalšími dvěma mosty – silničním a železničním. Akvaduktem a třemi stupňovitými propustmi projíždějí jak kajakáři, tak kanoisté, motorové čluny, jachty i velké lodě. Ty v 11:15 dostanou mimořádný příděl vody, aby mohly proplout. Denně sledují toto divadlo staří i malí s touhou proplout těmito místy alespoň jednou též. Pod akvaduktem lze i stanovat, získat turistické informace, dobře a levně se najíst, koupat se a zkoušet zachytit co nejlepší záběry projíždějících lodí.

Dalsland

Projeli jste branou kraje Dalsland. Ten nabízí nepřeberné množství různých aktivit, kvůli kterým jste sem přijeli. Hlavně propojenou soustavu jezer, známou jako Dalsland kanal. Za 90 SEK doporučujeme zakoupit velmi přesný atlas oblasti, kde jsou vyznačeny všechny lesní cesty, silnice, vyhlídky, jezera, řeky, kempy a přístřešky. Popisná část se věnuje hlavně fauně zdejšího kraje.

O tom, že se dá v oblasti Dalsland kanalu jezdit na kole není třeba pochybovat. Počítejte však s cestami nahoru a dolů - okolí jezer je velmi členité. Nejspíše vás nějaká vodní plocha zabrzdí natolik, že nebudete schopni objet velký okruh. Spíše uskutečníte více menších vyjížděk směrem tam a zpět. Zato ale cestou narazíte třeba na bobří hráz či lišku, nebo na krásná romantická místa u malých jezírek. V oblasti jsou i losi, medvědi a vlci. Ti poslední dva jsou však velmi plaší a tak je uvidíte pouze, pokud jste zkušenými stopaři a umíte se pohybovat v přírodě jako ryba ve vodě.

Pro ty, kteří to přímo vyhledávají není problém brázdit v kanoi jezery velkými i malými, širokými i úzkými po několik dní. V romantickém prostředí borových lesů a skal, borůvčí a hlavně průzračně čisté vody jsou uchystány desítky označených přístřešků pro přespání, které stojí pouhých 10 SEK. Velké kempy jsou v Billingsforsu a v Bengtsforsu, menší pak v Edu a Årjangu a nejútulnější v již zmiňovaném Haverudu a Silverlake campingu (15 km S od Bengtsforsu směr Årjang). Zde všude lze zapůjčit kanoe a zakoupit potraviny. Pro českou duši však může být nemilým překvapením, že ačkoliv je světlo venku až skoro do jedenácti, noční klid ve větších kempech je vyžadován již od deseti. S táborákem a zpěvem ve zmíněných malých kempech nejsou problémy.

Mezi Bengtforsem a Årjangem vede 52 km staré železniční trati, po které se můžete toulat jak pěšky, tak na tzv. drezíně, což není nic jiného, než velká tříkolka, která kromě šlapající osoby uveze i další dvě osoby nebo bagáž na malé plošince pod sedadlem. Pozor – z kopce fičí jako po strništi a musíte používat i brzdu. Potkáte-li další drezíny v protisměru, nebo chcete-li si odpočinout, nasbírat borůvky, houby či maliny, jednoduše sesadíte drezínu z kolejí do trávy či lesa.

Půjčení je dost drahé, avšak zábava stojí za to. Půjčovny jsou v Årjangu a v Bengtsforsu. Chcete-li tuto atrakci pouze vyzkoušet, žádejte pouze jednohodinovou nebo jednodenní projížďku. Celou trať projedete za 2-3 dny. Zajímavá je kombinace s půjčením kanoí, např. v Silverlake campingu. Při nejběžnější kombinaci strávíte 1 den na drezíně a 1-2 dny v kanoi. O dopravu drezíny a kanoe do místa začátku, "přestupu" i z konce cesty se postará jejich pronajímatel.

Zelená hranice s Norskem

O fungující celní unii a jednoduše průchozí zelené hranici mezi Švédskem a Norskem se můžete přesvědčit při jejím překročení v úseku od norského Haldenu do švédského Töckforsu (na silnici E 18). Některé lesní silničky nemají hranici ani označenu, ty asfaltové mají alespoň značku Norského nebo Švédského království a většinou nefunkční budovu či strážnici bývalého hraničního přechodu. A tak pouze na některých přechodech najdete celní úřad.

Pro porovnání stavebního stylu i životní úrovně není od věci na chvilku si zaskočit třeba směrem k norskému Haldenu, kde lze navštívit pevnost Halden festning a nedaleký most ve Svinesundu, překlenující fjord Idfjord mezi Norskem a Švédskem. Pod monumentálním mostem je malý bílý dům, který býval mezinárodním poštovním úřadem pro veškerou poštu přicházející a odcházející z Norska.

Na švédské straně, 1 km od hranice jsou velké supermarkety s levným jídlem, kde je až o 50% levněji, než ve vnitrozemí a tak se vyplatí doplnit zde zásoby. Cestu zpět do Dalslandu můžete opět volit přes Norsko, uvidíte opět trochu jiná jezera a jezírka, třeba využijete i služeb bezplatného trajektu a vlastně už nebudete vědět, kolikrát za den jste hranici překročili a jste-li vlastně v Norsku či Švédsku.

Ještě se Vám nechce domů? Máte ještě alespoň jeden, dva dny? Pak zvolte třeba cestu z Edu směr Strömstad, avšak pár kilometrů za Ed odbočte vlevo na Fagerhult. Po pár kilometrech zmizí asfalt ze silnice, vystřídá ho šotolina a lesy a jezírka a domečky a potoky a louky a houby. Na kole jezdíte po mírně zvlněných cestách, koupete se, kde chcete, potkáváte pouze pár Němců či Holanďanů, kteří o této cestě od někoho slyšeli.

Další cestou k moři se zastavte u zajímavých skalních kreseb před Tanum (chráněné UNESCEM), v Tanumshede můžete navštívit i nově otevřené muzeum pravěku a nedaleko ještě zajímavé menhiry (náhrobní kameny). Naprostým protikladem památek ze starých dob je moderní telekomunikační středisko (na silnici E6 u Tanum značeno "Teleport"), jinak viditelné dva veliké satelity – vyšší, než les.