Poohří a Krušné hory na kole

Projela jsem kolem dvou věží elektrárny Prunéřov a z kopce sjela do jiného kraje

Jednou u snídaně padl můj zrak na stolní kalendář. Zaostřila jsem na fotografii čedičového lomu Hřebečná a vybavila si loňský čtyřdenní cyklovýlet do Poohří a Krušných hor. V srpnu jsem měla více volna a častěji vyrážela na výlety. Sotva jsem se vrátila z Rychlebských hor, už mě to znovu táhlo někam, kde jsem ještě nebyla. Z mých kamarádek neměla zrovna žádná volno, tak jsem se rozhodla jet sama s kolem "natěžko". Přemýšlela jsem nad Malými Karpaty, ale předpověď slibovala 35 stupňů. Nechtěla jsem se péct, a tak jsem raději zvolila předpověď s deštěm a vyrazila na opačnou stranu republiky.

Po více než šesti hodinách cestování jsem vystoupila v Chomutově z vlaku s nabaleným kolem a vydala se na cyklostezku s číslem 66 (Pánevní) na Málkov, Prunéřov a Kadaň, vedoucí často podél železnice. Cyklostezka je moc pěkná, s novým asfaltovým povrchem a hezkými výhledy. Za Málkovem se začaly objevovat břízky a nízké keře. Po levé straně stezky byl zarostlý sráz a dál se rozprostírala velká plocha hnědouhelného lomu s různými stroji.

Hned jsem si vzpomněla na bývalého učitele angličtiny pocházejícího z Anglie, který říkal, že ho nejvíce v naší zemi uchvátila "měsíční krajina" na Mostecku. Je pravda, že se i tato krajina trochu změnila a mírně se zvedající části lomu se již zelenají. Přesto i já jsem na ten obraz dlouho hleděla a připadala si jako v jiné zemi. Napadlo mě, že by se zde mohl natáčet nějaký film. Netušila jsem, že už je natočený a filmaři do seriálu Pustina vybrali zrovna místo, na kterém jsem stála. Jedná se o povrchový hnědouhelný důl Nástup Tušimice, který je největším povrchovým lomem v ČR. I na tu dálku jsem mohla obdivovat rýpadla a pásové dopravníky, které přepravují uhlí do nedaleké elektrárny Tušimice nebo Prunéřov. Důl má asi 28 km2 a mělo by se zde těžit asi do roku 2029 nebo 2035. Poté se uvažuje o zaplavaní a vytvoření rozsáhlého 1 000hektarového jezera. Kvůli těžbě zanikla řada obcí, byl přerušen tok některých říček a k zachycení vody slouží Podkrušnohorský přivaděč.

Projela jsem kolem dvou věží elektrárny Prunéřov a z kopce sjela do jiného kraje. Jako by člověk mávl proutkem. Míjela jsem chatovou osadu a vjela do jednoho z nejmalebnějších měst severních Čech - Kadaně.

Projela jsem parkem a mířila k Ohři. Zde mne zaujal Žatecký barbakán a kostel Povýšení sv. Kříže. Pod kadaňským hradem jsem si prohlédla pětimetrovou kovovou sochu, repliku Staroměstského orloje připomínající autora pražského orloje Mikuláše z Kadaně. Cyklostezka dále vede po nábřeží Maxipsa Fíka, pojmenovaném podle večerníčka Rudolfa Čechury, který v Kadani pobýval.

Je zde socha Fíka s kamarádkou Ájou. Jezdí se tu na bruslích a po řece se plaví rodinky na loďkách. Přes ocelovou lávku Vítka Brandy jsem se dostala k přehradě, nad kterou stojí na Svatém kopečku františkánský klášter. Přehrada byla vybudována v roce 1972 a má hlavně regulovat tok pod hrází, ale slouží i k rekreaci a výrobě elektřiny. Projela jsem kolem piknikujících skupinek muslimů a pokračovala dále podél Ohře do pět kilometrů vzdáleného Klášterce nad Ohří. Název města pochází z označení malého kláštera, který v těchto místech založili benediktini z Postoloprt.

Projela jsem zámeckým parkem zřízeném původně v barokním stylu, ve kterém roste kolem 150 druhů stromů z celého světa. Založil ho ve 2. polovině 17. století hrabě Michael Oswald Thun-Hohenstein. Park je oddělen vysokou zdí od městské památkové zóny.

V ohbí Ohře jsem zahlédla červený novogotický zámek a těšila se na expozici porcelánu, který je umístěn ve 21 místnostech v prvním patře zámku. Měla jsem však smůlu, před deseti minutami začala poslední prohlídka. Dala jsem si tedy v zámecké kavárně velikou zmrzlinu a šla na průzkum okolí. Prošla jsem kolem kašny ke kostelu Nejsvětější Trojice, pod jehož kněžištěm se nachází krypta. Vedle stojí krásná renovovaná Sala terrena, kolem které je umístěno 12 soch Jana Brokofa znázorňující roční období a světadíly.

Od téhož umělce se "koupe" v protější kašně i Tritón. Ve východní části parku můžeme obdivovat sedm výklenkových kaplí s kamennými reliéfy představující sedm bolestí Panny Marie. Kaple jsou 2 metry vysoké a 1,5 metrů široké a dal je také postavit hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein. Necelý kilometr od zámeckého parku se nachází lázně Evženie, kde se léčí nemoci cévního ústrojí, močových cest a koupele zlepšují pohybový aparát. Chtěla jsem si nabrat vodu a přispět k lepšímu fungování mého těla. Jenže také prameny byly již zavřené. Tak nic.

Nasedla jsem na kolo a těšila se na léčivou vodu v dalších lázních, v hodinu vzdálené obce Korunní. Reklamní slogan na minerální vodu Korunní hlásí "Nezapomeň na sebe. Napij se - nabij se". To jsem potřebovala, protože bylo docela horko. Korunní je malá vesnička, patřící k obci Stráž nad Ohří. Čekala jsem alespoň zakrytý dřevěný přístřešek, když je Korunní sponzorem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Překvapilo mne, že si minerálku můžu nabrat z rezavého vývěru u potoka v lese nedaleko stáčírny. Pramen byl objeven v obci Krondorf (Korunní) v roce 1876 a v roce 1878 již expediční firma, kterou vlastnil ředitel pily C. Golsdorf, začala Krondorfskou minerálku rozesílat. Minerálka byla vyhlášena za léčivý pramen a uvažovalo se i s vybudováním klimatických lázní, ale k tomu nedošlo. Přesto se obec na konci 19. století stala příjemným letoviskem. Od roku 2020 patří minerální voda společnosti Kofola.

Pokračovala jsem dál do nedaleké Stráže nad Ohří, kde jsem u stezky v přístřešku pozorovala západ slunce nad protějším kopcem s krásným názvem Nebesa a tam i přenocovala. Meteorologové hlásili na noc déšť, a tak jsem si lehla přímo na stůl, kde jsem měla největší stříšku nad hlavou. V noci kolem mne projela čtyřkolka a já si uvědomila, že můžu vypadat jako dobrota podávaná přímo na stole. Naštěstí kravál brzy utichl a světla zmizela.

Časně ráno jsem projela Stráží nad Ohří, kde byl vyhlášen v roce 1985 po obou stranách Ohře přírodní park. Má sloužit k zachování krajiny s ojedinělým výskytem plazů i ptáků. Vznikla zde hluboká údolí s výraznými čedičovými vrchy, kde se daří hlavně bukům. Žijí zde všechny druhy českých plazů, i kriticky ohrožené užovky stromové, obojkové, podplamaté nebo hladké.

Nedaleko Stráže se nachází malá obec Velichov. Do r. 1621 zde stávala tvrz, kterou vypálili císařští vojáci. Na jejím místě byl pak postaven zámek. Poslední majitelkou byla hraběnka Josefina Czerninová, rozená Schwarzenbergová, které byl v roce 1945 zámek zkonfiskován. Ve druhé polovině 20. století sloužil jako dětský domov pro děti z Řecka, od r. 1954 byl běžným dětským domovem a pak hodně zchátral. Od roku 2012 je vlastníkem Karel Eugen Czernin, kterému patří ještě další dva zámky, Štěpánovice a Lázeň.

Za Velichovem vede cesta trochu do kopečka kolem pravěkého hradiska Stengelberg a pak jsem už sjížděla do Radošova a Kyselky. Bývalé lázně a chlouba panství Heinricha Mattoniho se stáčírnou, kolonádou a pavilony u jednotlivých pramenů mě hodně zklamaly. Řada objektů chátrá, některé jsou v rekonstrukci, která však pokračuje velmi pomalu. Na některých objektech probíhá základní zabezpečení, opravuje se Mattoniho vila, probíhá rekonstrukce vnějšího pláště hlavní lázeňské budovy a revitalizace jejího okolí. V těchto dnes byla dokončena obnova krovů v objektu Ottova pramene. Práce je mnoho, probíhají velmi pomalu a peněz málo.

Lázně Kyselka zakoupil Heinrich Mattoni v roce 1873 a začal s výstavbou nových lázeňských budov, kolonády, sanatoria, kaple sv. Anny, železnice, stáčírny minerálky. Na přelomu 19. a 20. století navštěvovalo Kyselku ročně přes 40 000 hostů. Zda se někdy tyto počty ještě vrátí, nevím…

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.