Opavsko na kole, Hradec nad Moravicí a cyklotrasy

Podzimní cykloturistika v okolí Hradce nad Moravicí

Podzim, třetí období v roce. Z mého pohledu velice krásné. Každé roční období má své kouzlo. Podzim je ovšem zpestřen různobarevností, v přírodě je vidět spoustu zajímavého.

Ve městě člověk podzim postřehne jen díky tomu, že se brzy stmívá, je větší zima a že holky už jsou více zahalené než v létě. Ale stačí zajít třeba jen do parku a už vidíte, že podzim je velice krásné období. A ti jež vyráží do přírody teprve vidí koncert podzimu. Listí stromů je krásně zbarvené o pokud se do nich zapletou už ne tolik hřející paprsky slunce, tak začne to pravé představení barev, stínů a slunečního svitu.

Příroda se zdá být trošku blíž. Na polích je vidě shlukující se stáda srnčí zvěře, skotačící zajíce a sem tam nějaká ta liška. Na nebi vidíme hejna ptáku jež míří někam za teplem. A kdo vyrazí do lesa na hříbky, může spatřit veverky sbírající si zásoby na zimu.

Nastalo období kdy opět vidíme na nebi poletovat draky, od kterých vede neviditelný provázek jež většinou končí v rukou nějakého dítka či jeho rodiče. Plno dětí je taky vidět pod kaštany, kde sbírají mezi listím úrodu jíž tento krásný strom zplodil. Nastalo období, které přímo láká k návštěvě přírody. Třeba k toulání v lese plném spadaného listí, kde houbaři hledají svou pochoutku a zvěř sbírá zásoby na zimu.

Šlapu směr Hertice

A já jsem se poslední neděli rozhodl, že podniknu jeden z dalších mých cyklo foto výletů. Počasí bylo nádherné tak jsem tedy šlápnul do pedálů. Vyjel jsem polní cestou směrem na Hertice, odkud jsem chtěl jet přes Životice do Štáblovic. Tady se však dozvídám, že cesta z Životic do Štáblovic se opravuje a je neprůjezdná. Rozhoduji se, že se do Štáblovic pokusím dostat přes les, který se nachází mezi touto obcí a Herticemi.

Překonávám tok Hvozdnice

Trošku bloudím, ale stále v dáli vidím Štáblovice. Tak držím směr na tuto obec. Po chvilce vyjedu z lesa a vesnici, do které mířím vidím kousek před sebou. Ale mezi mnou a Štáblovicemi teče Hvozdnice. A tu je třeba někde překonat. Polní cesta mě nakonec přivede k brodu přes řeku. Tady zaváhám. Proud je sice pomalý, ale je těžké odhadnou hloubku brodu. Klackem zkoumám dno. Zdá se být pevné, ale hloubka? Ta je různá. Kdoví.

Kousek se vrátím, abych se trošku rozjel a jedu. Říkám si, že hlavně nesmíš přestat šlapat. Do říčky tedy svižně vjedu. A ouha. Hloubka je větší než jsem odhadoval. Boty se šlapadly se noří do vody. Ale šlapu stále, jen abych nezastavil. Po malé námaze se dostanu na druhý břeh. A zdá se, že boty vydržely. Vodu jsem sice nabral, ale nebylo to tak hrozné.

A již se ocitám na cestě kousek před Štáblovicemi. Po chvílí dojedu k místu, kde vždy rád posedím. Je tady takové místo se svatým obrázkem na stromě a pod ním lavička. Rozlousknu a ochutnám tady pár ořechů jež rostou všude do kola a po chvilce odpočinku vjedu do Štáblovic. Tady ve mně začínají hlodat pochybnosti. Ta lenivá část mého já chce odbočit na Uhlířov a dojet do Hradce (kam mám namířeno) skoro po rovince, ale ta druhá část chce vidět přírodu. Tak se na konec pustím do kopce nad Štáblovicemi. Je to pěkná dřina, ale vyšlapu to až na rozcestí mezi Vendelínem a Lipinou.

Směr Lipina

Nejdříve se vydám směrem na Lipinu. Ale do této zapomenuté vesničky namířeno nemám. Pojedu jen kousek tímto směrem, protože vím, že nedaleko se nachází malebné jezírko, u kterého se vždy rád zastavím. Dojedu tedy k tomu jezírku, odložím bicykl a kochám se tím co vidím. Usednu tady na lavičku a koukám na hladinu toho jezírka, ve které se odráží okolní stromy a krajina. Je to malebný obraz, který doplňují lekníny na hladině a řasy, které jsou vidět pod hladinou. Jezírko je sice blízko silnice, ale moc aut tady nejezdí. Nicméně můžete se tady dostat i autem.

Od tohoto jezírka se kousek vracím směrem na Štáblovice, ale zpět do vesnice nesjedu. Nad Štáblovicemi odbočím na Vendelín. Přijedu do malé a krásné osady, kde už mě značky cyklostezky navádějí do údolí potoku Maleček. Takže přejedu Vendelín a za touto vesničkou začínám sjíždět do údolí Malečku.

Divoké husy

Nejdříve dojedu k dalšímu jezírku, na kterém jsou dvě divoké husy, které už zdaleka na mě kdákají aby mi daly jasně najevo, že jsem v cizím teritoriu. No a když koukám na to jezírko tak mezi těmi husami vidím pod sluncem osvícenou hladinou obrovský stín a vněm rozpoznávám kapra jako poleno.

Tady strávím pár minut a pak se po cyklostezce vydávám do lesa, kterým sjíždím do údolí Malečku. Je tady varování, že asi kilometr trasy je náročný sjezd, ale s rozmyslem se to dá v klidu sjet. Kdo nemá odvahu může toto místo objet lesní cestou. Po absolvovaní tohoto úsek začínám sjíždět do chatové oblasti Maleček. A tady se mi opět naskýtá smutný pohled na to, co dokázal vichřice v minulém období.

V tomto místě pocítím kouzlo chataření, kouzlo absolutního klidu, kouzlo ticha a vůní, kouzlo odpočinku. I když vím, že za tímto odpočinkem je spousta práce. Práce s udržováním chalupy. Asi v polovině osady narazím na podivnou dopravní značku (viz foto). Je na ní zobrazeno kolo a trošku divoký pes. Značku si vyfotím a o její pravosti se přesvědčím o kus dál.

Neobvyklá značka

Jen tak si v klidu projíždím chatovou oblastí a v tom se na mě vyřítí pes nevelkého vzrůstu, ale zato obdařen rychlostí a drzostí. Po nabrání rychlosti mu zdárně ujedu. Občas se to povede, ale většinou cyklista musí se psem bojovat. A musí vyhrát, aby mohl pokračovat dál.

Po tomhle úseku sjíždím do Žimrovic, posléze na splav před Hradcem nad Moravicí a na Císařských loukách zpomalím. Vlastně zastavím se a začnu zkoumat okolí. Jezdím sem tady několikrát za rok, ale na podzim je to tady nejhezčí. Když se podíváte do ochozů lesa, tak vidíte koncert barev jejíž malířem je podzim, který vymaloval neskutečný obraz na plátně přírody. Mohutnost tohoto díla by člověk napodobit asi nedokázal.

Hradec nad Moravicí a Bezručova vyhlídka

Po chvílí jedu dál vystoupám stezkou v lese k zámku a jedu dál do parku, kde na hoře nad zámkem ještě navštívím Bezručovou vyhlídku, z které se otevírá nádherný pohled na Opavsko.

Pak je již třeba nabrat směr k domovu. Sjedu zpět k zámku a po té co projedu přes městečko se napojím na cyklostezku z Hradce do Kylešovic.. A tady se mi přihodila tato příhoda.

Divočák, divočák, koza a německý ovčák

Šlapu si to, koukám do země, hlava šrotuje nějaké myšlenky a v tom za sebou slyším jekot nějaké paní, která jela stejným směrem. Koukám tedy na ni co se děje? A ona ukazuje na něco přede mnou. Tak se otočím a málem jsem zařval leknutím taky. Skoro jsem vrazil do divočáka. Zastavím a oči navrch hlavy. Po stezce si to k nám v klidu kráčel divočák a po chvilce z křoví vylezl druhý. A aby toho nebylo dost tak za nimi ještě vyskočila koza a německý ovčák. Ti divočáci šli v klidu k nám. Během chvilky se tam nahrnulo plno lidí, jelikož stezka je dost frekventovaná. Některé si očuchali a šli dál.

Po chvíli vyšlo najevo, že to jsou čuníci ochočení. Vlastně to byly ony. Jak jsem se dozvěděli od chlápka, který je doprovázel a kterého poslouchaly skoro na slovo… Neuvěřitelné, že? Kdyby mi to někdo vyprávěl tak ho podezírám z velké fantazie. Nicméně se to stalo. Proběhlo to rychle, ale ty divočáky jsem vyfotil …