Treking > Cykloturistika > Na kole za Valašským králem do Olšan, cyklotrasa
Na kole za Valašským králem do Olšan, cyklotrasaOlšany. Drahanskou vrchovinou na kole3.5.2013 | Josef Hebr
Drahanská vrchovina, ač relativně malá, je ve skutečnosti dostatečně velká na to, aby se zde daly nacházet stále nové, "panenské", ještě neprojeté (mnou) trasy a spoustu krásných nebo zajímavých míst, stojících za zhlédnutí. Proto jsem si takhle jednou vymyslel, že jsem se vlastně ještě nikdy nebyl podívat, jak "bačuje" v Olšanech valašský král, takže byl zase jeden námět na cyklovandřík. Protože vojenský prostor tvoří bariéru proti mým "výpadům na západ", nemám tolik cest na výběr a prvé otrocké stoupání na náhorní plošinu vrchoviny tradičně zdolávám po mnohokrát projeté silnici směrem na Drahany, avšak těsně před vrcholem stoupání odbočuji vlevo do lesa a po lesácké silnici, samozřejmě ještě zakázaným územím, přijíždím nad Březinu. Čtěte také: Javoříčko a krasové okolí Javoříčka na kole Chvíli se kochám pěknými výhledy, odtud zatím ještě nejsou vidět větrné elektrárny, které i zde rychle přibývají bez ohledu na ráz krajiny a skutečné potřeby zdejších obyvatel. Po silnici s velmi malým provozem pokračuji na jih až do Studnic, zde chvíli studuji mapu s netradičním ale docela vtipným poutačem a posléze pokračuji ještě asi jeden kilometr směrem na Kulířov. Přijíždím k lesu, opět "vojenskému" ale jedná se o zónu bez omezení, takže jím prochází cst. 5029, po které se pouštím i já. Drahanské žleby jsou velmi pěkné, hluboce zaříznuté, často jsou v nich romantické skalnaté partie a prakticky vždy procházejí krásnými lesy. Za chvíli se mým průvodcem stává zatím ještě nenápadný potok Malá Haná a červená KČT a to až po rozcestí pod hradem Kuchlov. Z tohoto kdysi malého strážního hradu se zachovaly pouze ve skále vylámané příkopy, existuje domněnka, že jej z ne zcela jasných příčin nechal na poč. 14. stol. zbourat Jan Lucemburský. Na rozcestí odbočuji vpravo, po cst. 5072, nebo též po zelené KČT, obě průvodkyně mě spolehlivě přivádějí až do Ruprechtova. Kromě už tradičně krásné krajiny v okolí je zde velmi zajímavý větrný mlýn, evropská rarita. Běžný větrný mlýn, aspoň takový, jako jej známe od nás, mění větrnou energii v užitečnou práci pomocí nečastěji oběžného kola se čtyřmi lopatkami. Zde se energie proudícího vzduchu zpracovává tzv. Halladayovou turbínou, což je docela zajímavé zařízení, patentované v USA. Zde bylo použito při stavbě mlýna, který zde stojí od roku 1873. Díky tomu, že zařízení absolvovalo v letech 94 - 95 celkovou rekonstrukci, člověk si aspoň udělá obrázek o nápaditosti a šikovnosti našich předků. Pokračuji po cst. 5072 nejprve souběžně s modrou KČT, později červenou, dolů po proudu potoka Rakovec nádherným Rakoveckým údolím. Na loukách obdivuji krásnou lehce jedovatou podzimní květenu (ocúny), opodál zajímavé slepencové skály. Na informační tabuli se dočítám, že toto údolí je zlomového původu ještě z prvohor, což je tedy neskutečný věk. Rozlehlý kopec skoro na konci údolí, Černov, byl v době zhruba před 2 000 roky místem, kde si Keltové vybudovali více než 9 ha velké oppidum (výšinné hradisko, sídliště), na některých místech až se čtyřmi pásy ochranných valů, tedy další ze svých sídel na Moravě (jiná oppida byla např. Staré Hradisko, Sv. Hostýn, u Nového Jičína atd.). Archeologické výzkumy prokázaly, že i zde příslušníci této nesmírně podnikavé, nápadité a v případě potřeby i velmi statečné a bojovné kultury nezaháleli, provozovali zde hlavně kovozpracující činnosti, potřebnou železnou rudu těžili v okolí. Vždyť existuje domněnka, že i jméno Haná je keltského původu. Archeologové také prokázali, že toto oppidum bylo využíváno ještě v době hradištní, to je asi kolem r. 800 našeho letopočtu. Rád bych se zde zastavil, pochodil po areálu starého sídliště a nasál trošičku atmosféru dob dávno minulých, ale čas mě tlačí a tak jako již jinde a v mnoha dalších případech si slibuji, že docela určitě si na toto místo udělám čas a ještě jednou se sem přijedu podívat. Tak jsem sám na sebe zvědavý… Račice se nacházejí vlastně na konci Rakoveckého údolí, nad obcí na ostrožně se nachází vcelku rozlehlý komplex dnes nepřístupného, účelově využívaného zámku. Předchůdcem objektu jako vždy byl gotický hrad, zřejmě velmi odolný, což na vlastní kůži poznal i král Jan Lucemburský. Ten se počátkem 14. stol. pokoušel hrad dobýt, aby mohl zlikvidovat základnu loupeživého rytíře Fridricha z Linavy. Tradiční "postupy a technologie" té doby se ukázaly aspoň v tomto případu jako neúčinné, proto musel král dovézt zeširoka horníky - specialisty na práci v podzemí, ti vykopali potřebné tunely a podkopali základy hradeb a věže a po jejich zhroucení se kýžený výsledek se dostavil… Tento objekt se jevil jako zajímavý i naší armádě v meziválečném období, v tehdejších mobilizačních plánech (rok 1938) s ním bylo počítáno jako sídlem generálního štábu, ovšem budoucnost brzo ukázala, že vše bylo jinak… Stále po cyklostezce 5072, nejprve přes Pístovice, dále velmi nemilosrdným a dlouhým stoupáním souběžně se žlutou KČT až k rozcestí U tří javorů, zde vlevo, konečně z kopce… Jedu, na kraji lesa vidím místo s malým rybníčkem, je mi jaksi povědomé, no jasně, některé scény z filmu Dědictví aneb… A konečně Olšany, můj dnešní hlavní cíl. Dotazem u místních, posléze i pomocí orientačních tabulí nacházím Jeho sídlo, neboli farmu Bolka Polívky. Popravdě řečeno dech mi vyráží neskutečná rozlehlost areálu - budovy, hotel, restaurace, stáje, pastviny, výběhy pro koně a mnoho dalších zařízení s mě neznámým účelem. Určitě nesmírně nákladné zařízení s drahým provozem, což se projevuje obzvláště v dnešních dnech, kdy se jeho majitel potýká s nemalými finančními problémy… Jedno Starobrno by přišlo k chuti, takže neváhám, objednávám, konzumuji a v tento okamžik přichází do restaurace valašský král osobně. Jeho "nekrálovský stav" je pro mě velmi hlubokým zklamáním, obdobnou zkušenost zde získalo již mnoho návštěvníků, i mých známých. Prostě si myslím, že lidé takto populární a známí by si měli asi dávat velký pozor, v jakém stavu se budou prezentovat na veřejnosti (a to i když jsou "doma"), ale to je výhradně jejich věc. V budoucnosti mi zcela určitě bude stačit, když se s tímto pánem setkám pouze zprostředkovaně v nějakém filmovém nebo divadelním představení, popř. v Manéži. Vcelku znechuceně se pouštím dolů kopcem do Habrovan. Okolní krajina je v oparu, je zataženo, výhledy žádné. Později v Prostějově mi jeden kamarád pověděl, že když se zadaří, člověk má odtud před sebou jako na dlani Chřiby, Ždánický les i Litenčické vrchy. V Habrovanech se stáčím vlevo, to je na severovýchod a po východním úbočí Drahanské vrchoviny směřuji k domovu. Od cesty domů jsem si moc nesliboval, nezáživná cesta přes Vyškov, stále "po staré". A potom mi to najednou došlo. Lidé, co se rychle ženou auty na všechny strany jsou vlastně svým způsobem odděleni od okolního světa a kromě pilotování svých přibližovadel event. poslouchání hudby či řešení svých záležitostí mobilem nejspíše nevědí o světě. My na kolech (ale také třeba pěší "kolegové") naopak vidíme a cítíme vše. Na úbočích Drahanské vrchoviny (vlastně i tam, kde jsem právě projížděl na kole) sídlili lidé již od paleolitu, kteří zde čekali na mamuty a další lovnou zvěř, nebo třeba ve svých "dílnách" vyráběli pazourkové nástroje, po nich všech dalších kultur doby kamenné, bronzové, železné, římské, stěhování národů atd. Ve středověku tudy táhla vojska Přemyslovců a později i Lucemburků, byly zde vystavěny hradiska a hrady, kostely a rotundy, kláštery a vytýčeny kupecké cesty a po nich putovaly karavany s jantarem, solí, bronzem či železem, nebo třeba i s otroky. Cestovali tudy významní lidé své doby, např. přemyslovský levoboček Jan Volek, Bruno ze Schauenburku, Marie Terezie a další, putovali tudy velcí válečníci se svými vojsky za svým osudem (Napoleon Bonaparte ze shromaždiště k bojišti ve Slavkově), po bitvě se tudy vraceli ranění vojáci s vírou na uzdravení v některém z lazaretů. Proběhly tady letecké i tankové střety posledního válečného konfliktu, který zasáhl i tuto část Moravy. Z Habrovan jsem to měl ještě domů něco víc než 40 km, než mi to vše jako fantastický film proběhlo před očima , už jsem doma sesedal z kola. Ten den jsem najel 109 km, používal mapu KČT 1 : 50 000 č. 86 Okolí Brna, Moravský kras a vlastně to nebylo vůbec špatné… Další související články:+ Litenčickou pahorkatinou křížem krážem+ Toulky kolem Želivského kláštera + Objevování Hané v sedle bajku + Krajem pohádkového hradu Bouzov na kole + Toulky Kladskem, cykloturistika + Pálivou Pálavou + Objevování Hané v sedle bajku + Luhačovické kolečko aneb jak si zasloužit lázeňské radovánky + Přírodní park Řehořkovo Kořenecko - kraj luk a kamení |
|