Králický Sněžník na kole, cesta s výhledy snů

Okolo Králického Sněžníku za výhledy snů na kole

Varování úvodem: Králický Sněžník je moje srdeční záležitost. Veškeré informace zde uvedené jsou proto veskrze neobjektivní a celý článek je silně citově zabarvený.

Předpověď na neděli slibovala absolutní azuro. Rozuměj pařák v nížinách a ve městech. Neboli příjemných 20 °C ve vyšších nadmořských výškách. Proto jsem se rozhodla vyrazit na svoji oblíbenou panoramatickou "tour" kolem Králičáku. A rozhodnutí to bylo geniální. Viditelnost byla nečekaně skvělá, přestože kalendář ukazoval polovinu července. Asi právě díky těm výhledům mi bylo docela líto, že mi nikdo nemohl dělat doprovod (nastal čas dovolených). Proto jsem se rozhodla uspořádat alespoň virtuální prohlídku pro vás čtenáře.

Čtěte také: Králický Sněžník, přechod třetího nejvyššího pohoří ČR

Popsaná trasa by se dala zvládnout i pěšky a v zimě s trochou sebezapření na běžkách (více viz níže). V tom případě ovšem doporučuji start až z parkoviště či konečné autobusu v Dolní Moravě. I tak se totiž projdete víc než pořádně.

Červený motoráček zastavuje na nádražíčku v Králíkách. Vykládám kolo a hned začíná pořádná terénní jízda. Silnice č. 312 kolem dělostřelecké tvrze Hůrka se totiž opravuje. Rozbombardovaný úsek by se měl objet přes Prostřední Lipku, ale je neděle, po budovatelském úsilí ani vidu, a tak si vychutnávám uzavřenou silnici bez aut. Před Červeným Potokem se mi poprvé ukazuje dopoledním sluncem úchvatně nasvícený kotel řeky Moravy na svazích Sněžníku. Jo, dnes to bude přesně ono!

U nádraží v Červeném Potoce pokračuji přes koleje mezi louky. Míjím značku s omezením rychlosti a dodatkovou tabulí "Polní cesta" (od které začíná dláždění betonovými panely!). Stoupám mezi loukami a pastvinami, mám krásný výhled na Dolní Moravu po pravé ruce, přede mnou Králičák. Všude kolem to bzučí a cvrká, prostě léto, jak má být.

Cesta mě vede až ke sjezdovkám na Větrném vrchu, kde končí. Dál už jsou ohrazené pastviny. Místo je to ovšem krásné, a tak chvilku postojím a cvaknu pár fotek na mobil. Pak hledám, kudy sjet do Dolní Moravy. Na okamžik mě láká trasa pro downhillová kola, která se klikatí podél lyžařského vleku. Je tu liduprázdno, downhilleři si asi odskočili na jointa, takže bych nikomu nepřekážela, ale nakonec stejně sjíždím dolů po obyčejné polňačce.

U penzionů pod Větrným vrchem je živo. Děti lítají jako zběsilé, matky se je snaží usměrnit a otcové nakládají kufry do aut. Docela smutné, končit v takový krásný den dovolenou. Poměrně rušno je i u protější sjezdovky U Slona, kde je cíl dvoudenního cykloorientačního závodu dvojic Superior Bike Adventure.

Pozvolna nabírám výšku údolím Moravy po lesní asfaltce. Kromě několika účastníků zmíněného závodu nepotkávám nikoho. U lovecké chaty Vilemínky dávám pořádnou svačinu a zajídám ji borůvkami. Sice ještě nejsou "al dente", ale energii před následujícím výjezdem bezesporu dodají.

Cesta (červená cykloznačka) se za Vilemínkou mění v šotolinovou a výšku nabírá opravdu citelně. Zároveň se stáčí k jihu a po nastoupání do 1 100 až 1 200 m nadmořské výšky vede už víceméně po vrstevnici paralelně s hřebenovkou Mokrého hřbetu. A pak to začne. Králičák, Klepáč, Kladská kotlina a Králíky, Hanušovická vrchovina s Jeřábem a jihovýchodní výspa Orlických hor - Suchý vrch a Buková hora. Vše se zdá být na dosah ruky. Je to parádní podívaná, kvůli které každou chvilku zastavuji.

Trochu tady ovšem houstne provoz. Nijak dramaticky sice (procházkáři, sem tam někdo s kolem), ale bývalo tu klidněji. Z Dolní Moravy se sem totiž lze (i s kolem) vyvézt sedačkovou lanovkou. Ještě před pár lety se nahoru muselo vlastními silami a do toho šli jen ti skalní. S protijedoucími "bajkery" jsme tu na sebe pokaždé spiklenecky mrkli. Mělo to své kouzlo.

Míjím horní stanici lanovky pod Slamníkem a pokračuji k rozcestí U Sedmi cest (1 080 m). Potkávám tu pár téměř důchodového věku na celoodpružených kolech. Studují mapu. Konečně žádní lanovkáři - přijeli od Ramzové! Tiše závidím takovou fyzičku v jejich letech. Prohodíme pár slov a opět se rozjíždíme každý svou cestou.

Já se přehoupnu přes hřeben a pokračuju šotolinovou cestou (nově vyznačená zelená cyklotrasa) na rozcestí Mokřiny (1 148 m). Otvírají se další výhledy, tentokrát na východ. Rychlebské hory, Smrk, Šerák, Keprník, Vozka, Praděd, Dlouhé stráně… Marně vzpomínám, kdy byl celý hřeben Jeseníků tak vidět jako dnes. Už dávno ne. Dnes je to prostě pecka.

Na Mokřiny vede také červená turistická značka podél Prudkého potoka. Na kole po ní nedá, ale za pěší výšlap rozhodně stojí. Prudký potok padá dolů v četných kaskádách a peřejích, trochu to připomíná Vodopády Bílé Opavy v Hrubém Jeseníku, ale krajina je tu ještě divočejší a syrovější. Opravdu doporučuju.

Z Mokřin už by se dalo sjet na cyklotrasu č. 4071 směr chata Návrší, ale já se rozhoduju ještě si pár výškových metrů přidat a vyjíždím po červené turistické na Tetřeví horu (1 251 m). Tetřeví hora je sice podle serveru www.tisicovky.cz pouze vedlejším vrcholem Sušiny (1 321 m), ale já ji už od jejího prvního zdolání před dvěma roky považuji za plnohodnotnou cyklistickou tisícovku, protože stoupání na ni (kombinace asfaltu a šotoliny) má, co se sklonu týče, vysloveně alpské parametry. Vrchol je posetý bunkry a výhledy na Jeseníky nemají chybu.

Při čtyřkilometrovém sjezdu na již zmiňovanou cyklotrasu č. 4071 mě berou křeče do rukou, jak mačkám brzdy. Ovšem krajinářsky ten sjezd nemá chybu. Vpravo padají svahy téměř kolmo dolů k Prudkému potoku. Je slyšet hukot vody. Kdesi hluboko dole přede mnou se vlní krajina kolem říček Krupá a Branná a v dáli se tyčí všudypřítomné Jeseníky.

Po dalších pěti kilometrech parkuju kolo u chaty Návrší (890 m). Tachometr napočítal 50 km, čas tak akorát na malý oběd. Usadím se na terase a u kofoly a gulášovky poslouchám lidi kolem sebe. Podle mluvy jsou ze všech možných koutů republiky (dokonce jeden Slovák). Je fajn, že chata pořád funguje.

Návrší je pro mě symbol dokonalé horské chaty, kde ubytování je skromné a levné, ale kuchyně luxusní a personál skvělý. Nabídka jídel je sice omezená, ale zato jíte za pár minut po objednání. A pak ty výhledy z terasy na Staroměstsko a na Jeseníky. Já osobně na horách nic víc nepotřebuju.

Na Návrší by se celá dnešní panoramatická tour dala ukončit. Buď noclehem nebo přesunem do Starého Města pod Sněžníkem na vlak. Já mám ovšem koupenou zpáteční jízdenku do Králík, proto mě čeká ještě jeden výšlap k Sedmi cestám a nekonečně nádherný sjezd do Dolní Moravy.

Souhrn trasy

Králíky - Dolní Morava - Pod Vilemínkou - Pod Babuší - U sedmi cest - Mokřiny - chata Návrší - Jasaní, hřbet - U sedmi cest - Sutě - Mlýnický potok - Dolní Morava - Králíky: 72 km

Zkrácená alternativa pro běžkaře, ev. pěší

Dolní Morava, konečná (bus) - Pod Vilemínkou - Pod Babuší - U sedmi cest - Mokřiny - chata Návrší: 32 km. Návrší - Staré Město pod Sněžníkem (vlak): 6 km

Další související články: