Cyklovandr kolem Slezské Harty, trasa v Nízkém Jeseníku

Cyklovandry na severní Moravě a ve Slezsku

Letos na jaře jsem si jednou na kole jen tak "odskočil" na Slunečnou (800 m n. m.), nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku. Tato nenápadná a podmanivá krajina se mi zalíbila a přemýšlel jsem, jak "to" vypadá dál pod Bruntálem.

Teď nedávno jsem zase potkal známou z Jakubčovic nad Odrou a ta do mě také hučela, že "u nich" je to strašně pěkný a v některých místech docela neznámý nebo zapomenutý (pro změnu Oderské vrchy). Takže když mi spadl do klína delší volný víkend, při plánování cyklovandru (také delšího) jsem neváhal ani minutu. Vyštrachat spacák, alumatku, nějaké jídlo, hlavně nezapomenout minilovečák a půl štricle chleba a brzo ráno spokojeně vyrážím.

Ujedu půl kilometru a fofrem se otáčím a spěchám domů. Na to, že je půlka července je neskutečná kosa, proto se doma přioblékám a do brašny ještě něco přibaluji na oblečení, což se ukázalo jako prozíravé.

Čtěte také: Jesenické sopky, vulkány Bruntálské vrchoviny

Otravné a mnohokrát projeté hanácké roviny člověk prostě musí člověk odšlapat, lesy a kopce začínají v Bělkovicích - Lašťanech. Zastavuji u Vietnamce, kupuji kopu koblih a dva Floriánky, venku před obchodem doplňuji kalorie, na což "obchodník" zírá s lehkým úžasem, asi je zvyklý na domorodce, co si tu po ránu dávají levné lahváče.

Bělkovické údolí

Bělkovické údolí je vždy pěkné, také kamarád je na chatě, bohužel je s ním i rodina a nějací známí. Takže by bylo netaktické se vnucovat, nechávám si zajít chuť na horskou kávu (smrťák turek pořádně oslazený a zalitý půldecákem rumu), domlouváme se jen , že zase brzo vyrazíme v Přerově na pivo a pomaličku stoupám dál proti proudu polovyschlého Trusovického potoka.

Přemýšlím, že pro dobu sucha by bylo třeba nadělat třeba každých 500 m hrázky, stačí pořádný kmen na štorc proudu, obložit hlavně z návodné strany pořádnýma placákama a je to. Pstruzi, střevle, raci, ale i ledňáčci a černí čápi, tchoři a prostě všichni, kdo jsou na existenci vody životně závislí, by byli spokojení… Jen nevím, odkud by měla vzejít iniciativa a následná realizace jednoduchého, ale přitom levného, estetického a tolik potřebného opatření. Rybáři, lesáci, vodohospodáři, regionální politici, chataři, ochranáři a další, co vlastně děláte?

Na rozcestí u Těšíkovského Mlýna odbočuji vpravo a stoupám do Hraničných Petrovic (modrá i zelená KČT, nebo cst. 6009), sjíždím do údolí Bystřice k Petrovickému Mlýnu a proti proudu dál přes Sedm Dvorů do Moravského Berouna. Pokud by si člověk odmyslel souběžnou železniční trať a místo silnice si představí jen nějakou úzkou pěšinu, bylo by zde opravdu velmi pěkně, pastviny, lesy, meandry čisté Bystřice.

Počasí stále nic moc, docela zima a takové koncentrovaně aprílové. Moravský Beroun - dnes ospalé městečko s kořeny ve středověku, zajímavou historií, v současnosti v regionu s vysokou nezaměstnaností, hledající v dnešní přiblblé době svou novou tvář. Na náměstí prostuduji mapu, vyrážím směrem na Opavu, ale brzo odbočuji vlevo (cst. 6148, 6152) na Nové Valteřice.

Slunečná

Po levé ruce mám Slunečnou, kde jsem byl na jaře, vidím z ní akorát vysílač. Na její vrchol by se opravdu hodila rozhledna, výhledy by byly fantastické. Když si člověk uvědomí, že rozhledny rostou jako houby po dešti v každé pr… a ne tam, kde by byly dobré. Škoda mluvit.

Krajina se rázem mění, velmi pěkná původní roztroušená zástavba, pastviny a staré sady, pomalu zanikající staré hřbitovy, trochu něco jako na Šumavě, Novohradkách, nebo tady na Moravě kolem Hanušovic. Vše je jasné, když si člověk uvědomí, že původní název Nových Valteřic byl Meindörfel…

Ouha, prvý defekt více než po roce, no jo švalbky už začínají být také docela "okousané", po těch neskutečných kilometrech, co jsem na nich najezdil (a které mi nikdo z laiků nevěří), mají na nějakou únavu nárok, této značce i dezénu Smart Sam zůstanu určitě věrný i do budoucna.

Střídavě zvlhčován studeným deštěm a vysušován o nic teplejším větrem směřuji stále na sever, opět po cst. 6148, nečekanými a velmi pěknými úzkými lesními asfaltkami, stále přibližně ve výšce 630 m n.m. Vodní hladinu Slezské Harty vidím poprvé v Nové Pláni, dnes typického letoviska u velké přehrady.

Pokračuji po cst. 6142 do Valšova, kousek směrem na Bruntál, vzápětí po tvrdém stoupání cst. 6161 vpravo. Jestliže doteď jsem jel po "pohodlném" asfaltě, odtud následoval opravdu velmi dlouhý úsek (to jsem samozřejmě zjistil až dodatečně) prakticky až po Spálovský Mlýn, který by se určitě velmi líbil i ortodoxním mtb vyznavačům.

Na okamžik jsem zahlédl Uhlířský vrch (paradoxně to byla díky špatné viditelnosti jediná sopka, kterou jsem během cyklovandru v této "sopečné" krajině zahlédl), na rozcestí jsem trošku pokecal s párem z Přerova, také na horácích, kteří byli velmi nadšení okolní krajinou a snad ještě více tím, že nikde nepotkali ani nohu (pedál).

Mezina a Venušina sopka

Míjím odbočku na Venušinu sopku (643 m n.m.), v Mezině si přečtu, jak se při erupcích kdysi dávno ve zdejší krajině rozlévala láva a co se dále samozřejmě v geologickém měřítku ve zdejší krajině odehrávalo. Odpočinkově deštěm po asfaltě po břehu přehrady, před Razovou vpravo proti opravdu zběsilému protivětru po cst. 6162. Polničkou, vyholenými loukami, stále kolem přehrady. Silný vítr, který jsem poměrně intenzívně proklínal, dělal velkou radost několika surfařům, kteří blbli na vodě.

Slezská Harta a Budišov nad Budišovkou

V Leskovci nad Moravicí mě zklamaly holky v hospodě, neboť netočily černého Bernarda, člověk musí vzít někdy zavděk tím, co je. Asi dva asfaltové kilometry a jsem na hrázi Harty. Je docela dobře vidět rozloha přehrady a tak mě překvapuje, že zdejší vysoká hráz je sypaná, jak jsem si přečetl na infotabulích, je to kamenivo, písek jako filtr, jíl jako těsnění a znovu kamenivo (vypadá to docela jako uhrabaná halda v Ostravě).

Sjíždím účelovou komunikací z hráze k výpusti a po levém břehu Moravice přes obce Slezskou a Moravskou Hartu, bývalé Medlice a Kerhartice, pozoruji vzdouvající se hladinu a překvapivě brzo jsem na hrázi (tentokrát zděné) Kružberské přehrady. Tato, na rozdíl od Harty, je určena jako vodárenský zdroj, takže mám radost pozorovat velmi pěkné, žádnou "civilizací" nenarušené okolí a po cst. 6144 dojíždím do Budišova nad Budišovkou.

Pěkné náměstí malého městečka prozrazuje slavnou hornickou minulost, u kostela fotím další ze svých oblíbených smírčích křížů a velmi staré náhrobní kameny a padám pryč, protože začínám být docela utahaný a hladový.

Tentokrát pokračuji po modré KČT nejprve asi 1 km po silnici, následuje odbočka do údolí. Prvý turistický přístřešek mi poskytl "ubytování", ale stříšku ani nebylo zapotřebí, protože počasí se jaksi umoudřilo. Se 126 kilometry v nohách a v sedle se spí opravdu dobře…

Brzo ráno mě probudilo zvláštní ťukání a škrábání na spacák, poskakovali po mě dva malí ptáčci a zkoumali, co se jim to tam vyvaluje v přístřešku. Instantní ovesná kaše a káva k snídani, oboje nic moc, ale zase to nic neváží a můžu vyrazit.

Údolí Budišovky

Modrá údolím Budišovky vedla opravdu perfektní krajinou, čisté lesy a voda, pozůstatky těžby břidlice, naučná stzezka i výkladové tabule. Kupodivu dost dětských táborů, naskládaných za sebou, zatím spokojeně spících. Stále po modré, široký sortiment cest, lesní, šotolina, skalnaté úseky, starý asfalt, pestrý profil, paráda. Krásné údolí, také tabule upozorňující, že člověk se pohybuje na okraji voj. újezdu Libavá. U Čermenského Mlýna několik docela pěkných chat vtipně umístěných v místech bývalé těžby břidlice.

Spálovský Mlýn, Klokočůvek

Rekreační středisko Hadinka mě překvapilo svou nečekanou délkou, také zde bylo několik táborů, určitě je to pro děti lepší, než "chorvatský standard". Někde v těchto místech (neviděl jsem jej ale) je také soutok Budišovky s Odrou. Dál parádními mtb pasážemi na docela strmých občas skalnatých svazích. Překvapivě ryčná známá hudba z nějakého amerického filmu signalizující blízkost rekreačního střediska, sjezd a konec rozkoše, je zde Spálovský Mlýn.

Pokračuji teď už po silnici širokým údolím kolem Odry, přes Klokočůvek, kde si prohlédnu známé vrásy, Heřmánky, až do Jakubčovic nad Odrou. Následující velmi dlouhé stoupání do Potštátu mě parádně vyšťavilo, chlazený Radegast je dobrý lék. Cst. 6172 byla dalším, fantastickým mtb úsekem, kdyby bylo lepší počasí, výhledy na krajinu, na Oderské vrchy, Nízký Jeseník, by byly parádní.

Maleník a Helfštýn

Z louky nad Středolesím se v dáli v oparu dala na východě jasně rozeznat hradba Beskyd, rozhledové místo neskutečné. Uhřínov, poslední rozhledy, tentokrát už do Moravské brány, nad nekonečnými frontami aut na dálnici. Hřeben Maleníku, v dáli Hostýnky, opět Beskydy, vpravo vykukovala známá kontura Helfštýna. Stále po 6172 až na kraj Lipníka nad Bečvou, dolů k Bečvě, podél ní do Přerova a dál až domů. Podtrženo, sečteno, druhý den "pouhých" 110 km.

Opravdu parádní zážitek - vandrování v tak blízké a při tom tak neznámé krajině, docela opuštěné, pestré, čisté a "neobjevené". Nízký Jeseník i Oderské vrchy mají podle mě velký potenciál a bez ohledu na přítomnost vojenského prostoru lze zde uskutečnit množství nádherných tůr všeho druhu. Pokud se zadaří, určitě budu těmto oblastem v budoucnosti opět věnovat pozornost.

Jezdil jsem podle map: mapa 1 : 50 000 KČT 56 Nízký Jeseník, KČT 59 Opavsko a mapa 1 : 60 000 Shocart 150 Moravská brána.

Další související články: