Na kole kolem České republiky, cyklovandr v Česku

S kolem, dokola kolem (1)

Na tuto cestu jsem se připravoval, několik let. Pokaždé mi do toho něco vlezlo a tak jsem odkládal a odkládal, až jsem si řekl, dost! 23. 6. 2014 bylo na 100 % rozhodnuto. Ráno jsem vstal… ale ještě víc od začátku.

Několik dní před dnem "Há" jsem začal sepisovat seznam na papír a potom chystat věci potřebné i věci nepotřebné, stan, spacák, vařič, ten skládací, na pevný líh. A následoval výřad, spousty věcí nepotřebných.

Po zjištění tonáže, jsem usoudil, že to takhle nepůjde a začal další výřad a hned jsem začal vyhazovat, aby váha nebyla převážena. Ale i tak se váha vyšplhala k docela velkému číslu. 55 kg je pořád hodně, tak ještě něco ubrat. Nakonec se ustálila na 50 kg i s kolem a váhou vozíku.

Čtěte také: Na kole kolem České republiky, cyklovýprava za pár korun

A teď, ráno jsem vstal kolem 7. hodiny, nasnídal, dobalil a pomalu se na mě začala snášet cestovní horečka. Byl jsem natěšený, jak děcko na Ježíška. Je 9.30 po kávěnce domácí, konečně vyrážím. Ještě rozlučka se ženou Majký a hurá do neznáma.

Zatím to tady dobře znám, tak hurá do známa, Hrušovany n. J., Hevlín a dále ke Znojmu. Ve Znojmě navštěvuji kamarády motorkáře, Tondu s Olgou a po krátké přestávce vyjíždím. Terén začíná být docela kopcovitý, hlavně kolem Vranova. Cesta se zátěží ubíhá dost pomalu, něco jsem šlapal a něco šlapal, mouchy mě žraly, hlavně když to bylo po svých do kopců a to mi foukal ještě docela nepříjemný protivítr.

Tak první den a prvních 140 km mám za sebou, přijíždím do Slavonic, kde bude moje první nocování.

Začínám vybalovat a hledám, kde co vlastně mám, je to přece jen první den, to tak bývá, že se hledá co, a kde je. Vařím si první jídlo, tedy spíš ohřívám. Mám nějaké plechovky guláše, a co já vím co ještě. Máma mi na cestu upekla chutný chlebíček, tak mám na pár dní vystaráno. Stan mám postavený kousek od silnice, je tady nějaká asi navážka, porostlá vysokou trávou, tak že jsem pěkně ukrytý.

Den 2, 24. 6.

Ráno vstávám do ne - zrovna příjemného dne, je zataženo a vypadá to na vodní koupel, kterou nějak nemám v plánu. Ale během dne se udělalo krásně a tak se mi šlapalo docela příjemně. Vyjíždím něco málo po 9 hodince a tak si říkám, co tak na pár kiláků skočit k sousedům do Rakous?

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přejíždím hranice a trochu zkracuji cestu. Ale hned mě přešel humor, bylo to tam samý kopec a ne jen kopečky, ale trháky tak 15% zvládám i tyhle a kochám se krásně upravenými, malebnými vesničkami, s krásnými silnicemi. Skoro nikde nevidím sloupy s elektrickým vedením, všechno je v zemi. Soukromí zemědělci mají kolem svých statků vše pečlivě upravené a čisté, tak vlastně ani nevypadá, že je to nějaký zemědělec.

Po několika kilometrech se dostávám na Českou stranu a pokračuji do Českých Velenic a po optání místních, na správný směr, se znovu záhadně ocitám v Rakousích. Paráda, zase jsem uhnul z trasy, ale opět nelituji.

Kousek před N. Hrady, těsně za hranicemi, chytám první defekt na vozíku, lepím a zapomínám na dokumentaci, neměl jsem nějak čas ani fotit, protože mě žrali komáři jako čert. Musím koupit repelent. To byla moje první hodina zpoždění, protože zjišťuji, že pumpička, kterou jsem si připravil, vesele leží a odpočívá dál, doma v garáži a tou co mám na kole se asi pumpovat nedá, je to šmejd, asi poletí doma do popelnice. Tak že jsem trochu nafouknul dušičku a u nejbližší benzinky dofoukal na potřebný tlak.

Měl jsem v plánu dostat se aspoň do Vyššího Brodu, ale i tak 107 km byl docela slušný výkon. Dnešní noc je tedy v H. Stropnici. Ohřívám jídlo a chystám se k noclehu, našel jsem si krásné místečko v lese, jehličí pokryté jemnou travičkou. Dojídám a už se těším na další den, jaký bude a co mi připraví.

Den 3, 25. 6.

Vstávám docela brzy a po snídani vyjíždím trochu dřív, abych ukrojil další díl z mojí cesty, když jsem se zdržel projížděním cizích krajin. 8. 30 je dobrý čas, ale…? Nečekaná a neplánovaná přestávka mi narušila moje plány. Prší, a to docela fest, ale jsem i na tuto situaci připraven, rozbaluji plachtu a dělám nouzový přístřešek.

Pomalu v klidečku si vařím kafíčko a trpělivě čekám. Nevím, jak dlouho bude cákat, nemám za sebou ještě ani 20 km, ale co se dá dělat. Ani nevím, kde se zrovna nacházím. Až po přejezdu vesnice čtu, Rybník.

Přijíždím do Vyššího Brodu, další trhák, kopec jako prase, Brod se měl jmenovat Nižší, ale to už šlapu, zase po svých k lipenské hrázi a tady už opravdu přehodnocuji situaci a uchyluji se k druhé variantě mého okruhu. Původně to mělo být 2 245 km, po hranicích, druhá varianta byla 1 860 km, volím tedy druhou a pokračuji. Toto převýšení dělalo snad 150 metrů, než jsem se dostal až na hráz.

Po cestě mě znovu přepadla přeháňka i s kroupami. Místo válení se někde u vody, čumím pod plachtou. Ale přečkávám v pohodě a po hodince znovu vjíždím. Přijel jsem do Bližší Lhoty, čekám na trajekt, který mě převeze na druhý břeh. Plavím se po Lipně a hledám rukávky, co kdyby, že? Ale všichni mě ubezpečují, že není se třeba bát, že to přežijeme v pohodě, že se to nepotopí.

Na druhé straně šlápnu do pedálů a pokračuji v plánované cestě k cíli. V Perneku toho mám už dost, také se ochladilo a tak urychleně stavím hadrchalupu, ohřívám guláš z plechovice a hurá na kutě. I když je počasí trochu nevlídné, jsem odhodlaný svoji cestu dokončit za každou cenu.

Den 4, 26. 6.

Dnes po snídani vyrážím už v 8.30 abych něco ujel, počasí vypadá skvěle a tak šlápnu do pedálů, ať to odsejpá. Směr Volary, Lenora a Vimperk, značení mi ukazuje Strážný, tak se vydávám touto cestou.

Ve Strážném si nakupuji další proviant, jako je pečivo, nějaká buchtička na snídani a banány. Ptám se místních kudy dál na další cestu, nebo spíš cyklocestu do Horní Vltavice. Ochotně ukázali a já se vydal určeným směrem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

A zase, kopec jako prase, šutry jako ešus a já s padesátkou na kolech, tlačím do toho trháku. Nevím, jak dlouho jsem to už tlačil, ale potkal jsem nějaké turisty a tak se ptám; kudy do civilizace? A jak je ten kopec ještě dlouhý, kdy bude konec? Už jen kousek, asi 2 km, spadla mi brada. Podíval jsem se na tachometr a žduchal ten kamion dál do toho kopčiska.

Když se mi to konečně podařilo a dostal jsem se na vrchol, tak mi tacho hlásí, 3,5 km a to byla ještě cesta dolů a ta byla taky nějakých skoro 7 km a poctivě po svých, občas se dalo kousek jet, ale bylo to dost náročné. Byla to nějaká zlatá stezka. Ale nelituji ani této cesty a zkušenosti.

Jsem v Horní Vltavici, teď už jen Vimperk a Sušice, kde zase vyhledám místečko k utáboření. Kousek za Vimperkem mi začal nějak popískávat řetěz, (jako že je na suchu) a tak jsem opatrně pokračoval a v Žáru, jsem narazil na servis Auto Kelly, tam mi mladý mechanik řetěz namazal a já pokračoval už klidný dál. Byla to kvalitní vazelína na řetězy na motorky.

A znovu, jak říkám, na tu hrůzu, jsem zase nějakým způsobem najel 101 km. A tak si říkám, další den za mnou, a když už jsem stál na místě kde přenocuji, tak si říkám, že to nebylo zase tak špatné. Máš to za sebou a máš co jsi chtěl, tak neremcej. A znovu krásné místečko k nocování, ani karimatku nepoužiju. Znovu les a jehličí, porostlé tou jemnou travičkou. Bylo to jako v peřinách, ráno se mi asi nebude chtít vstávat.

Den 5, 27. 6.

A tak jsem se znovu probudil do nádherného dne a říkal si po krásné noci, že těch 100 km nebude takový problém a že to se dá celkem zvládnout. Větší starosti mi dělalo shánění vody na pití a vaření. Stále hledám zdroje pitné vody.

Je spousta lidí, co ochotně tu petku naplní, ale najdou se i tací, například v Boru jsem se zastavil na benzince a paní se zeptal, jestli by mi mohla napustit jednu petku vody. Odpověď jsem ale nečekal takovou, co přišla. Prý: Voda je drahá, tady máme vody v regálu, tak si jí kupte. Já na to: Ale já potřebuji vodu na vaření. A ta osoba říká: Voda je drahá, neměla bych, ale, dejte to sem, já vám teda napustím. No toto se mi stalo. Měl jsem sto chutí tu vodu vylít hned na místě, ale slušně jsem poděkoval a myslel si svoje.

Hned kousek za městem Bor, jsem si opět našel místečko ve smrkovém lese, a znovu ten hadrbarák a zase krásné pohodlné nocování. Vařím poslední pixlu nějakého neidentifikovatelného jídla a koušu poslední zbytek domácího chlebíčka.

Ještě dopsat deník, abych nezapomněl, co jsem ten den zrovna dělal a kde se toulal. Dnes mám na kontě zase slušných 108 km. Jsem spokojen s průběhem mé cesty, zatím se daří.

Den 6, 28. 6.

Probouzí mně nějaké divné ťukání na stan. Prší. Tak nevím, jak dlouho se zdržím, ale počítal jsem i s tím, že neujedu třeba ani kilometr a budu na místě do dalšího dne. No a jak tak polehávám, najednou kapky ustávají. Hrabu se ven a s hlavou vyvrácenou k nebi a pozoruji jak se to bude vyvíjet dál. No a v dálce začíná mezi stromy vykukovat sluníčko. Ulevilo se mi, asi dnes vyjedu.

Dojídám poslední zbytky ze včerejška a čekám, až to tady trochu oschne. Balit věci mokré, není dobré a tak ještě chvíli počkám. Jak už jsem říkal, nejsem na závodech, ale na dovolené. Oblečení je sice trochu vlhké, ale na těle oschne, ale zase tak moc ne, protože i já tu vlhkost vydávám.

A ještě malá poznámka; To jak jsem si sliboval, že ujedu nějakých 100 km potom sebou plácnu do brlohu a ráno vyrazím třeba ve 4 hodiny, tak toto předsevzetí vzalo za své, protože po 9 večer, vlezu do pelechu a spím jako dudek až do 7 hodin. Potom ještě snídaně, bez které bych nevyjel, sbalit stan a věci a mám hodinku jak vyšitou.

Tak jedu, cesta do Chebu asi 55 km to je pohodička, budu tam coby dup. A ejhle, nebudu, defekt na zadním kole, další neplánovaná. Odpřahám vozík, pokládám kolo do příkopu a sundávám prázdné kolo.

Rozebírám, vyndávám vnitřnosti z pláště a vkládám novou náhradní duši, kterou mám s sebou. Namontuji a zase ejhle, pumpička je úplně k… píííííp. Hledám pomoc, protože jsem asi 1 km od vesnice, namontuji kolo na kolo a přizvedávám za nosič, pomalu směřuji k vesnici. Ochotní domorodci, nafoukali a já se vydávám na další cestu, směr Aš.

Znovu začíná krápat a navíc mi zase začíná unikat vzduch z toho opraveného kola. Hledám místo na nocleh, ale taky hlavně blízko civilizace, protože už vím, jaké to je, když jdu celou cestu pěšky a odlehčuji to zadní kolečko. Dnes jen 81 km a to proto, že jsem strávil aspoň 3 hoďky s defekty.

• Pokračování článku

Další související články: