Hostýnské vrchy na kole, trasy a cykloturistika

Horská cykloturistika na Moravě

Hostýnské vrchy pokládám za jednu z výjimečně krásných oblastí Moravy, zatím nezdevastovanou žádnou přečerpávací elektrárnou (bez ohledu na těžké poškození nejmenované CHKO následně vydávanou za div Moravy a excelentní turistický cíl) a nebo větrnými elektrárnami, takže se sem vždy rád vypravím.

Nejprve je aspoň v mém případě třeba překonat nářez kilometrů nudnými hanáckými rovinami mezi Prostějovem a Starou Vsí, ale odtud už to začíná být zajímavější. Na mapě jsem objevil další, mě dosud neznámý smírčí kříž někde v polích u Němčic, takže dál po polničkách. Křížek jsem zdárně objevil, zdokumentoval a vyrazil do problémů…

Mnou zamýšlená další trasa byla sice zakreslená (v často proklínaných Shocartkách) jako zpevněná, průjezdná za jakéhokoliv počasí, ale další asi 3 km až do Rymic se změnily v malý horor. Kvanta lepivého bláta, zbytky slámy a podobné hmoty velmi rychle vyrobily z kola nepojízdný stroj a zabetonovaly spolehlivě hnací a řadící mechanizmy. Každých asi 100 metrů jsem vyškrabával prsty to nejhorší a tak se dral dál. Utrpení skončilo až na okraji Rymic, kde jsem si z nejhoršího pomohl ve velikánské kaluži za nechápajícího přihlížení důchodkyň s nákupy.

Čtěte také: Cyklistická pouť na svatý Hostýn

Náladu mi spravila až krátká prohlídka zdejšího souboru historických staveb (obytná stavení, sedlárna, kovárna, dřevěný větrný mlýn), které tvoří chráněnou památkovou zónu a umožňují docela dobrou představu, jak mohla kdysi hanácká vesnice vypadat. Souboj s bahnem mě vcelku zdržel, takže Holešov jsem jen proletěl a konečně se přiblížil k jihozápadnímu cípu Hostýnek. Přílepy a Hadovna, poblíž v bývalé hájence měli za války svůj štáb partyzáni, kteří byli v tomto regionu nebývale aktivní.

Hned prvá drsně stoupající asfaltová spojovačka (cst. 5121) do Ráztoky, překonávající hřeben mezi Hrubou Malíkovou (564 m n. m.) a Ondřejovskem (631 m n. m.) dává do sytosti pocítit, že Hostýnky jsou sice krásné, ale sportovně náročné a já také na vrcholu hřebene (rozcestí U dubu) sundával přebytečné oblečení. V obou směrech jezdilo plno borců (a borkyň) a jak jsem si všiml, stoupání velmi spolehlivě "orosilo" každého z nich.

Sešup do Ráztoky zaručeně ochladí a osuší každého a pokud máme dobré brzdy, existuje reálná šance, že dole na hlavní zastavíme v pořádku evtl. nás nepřekvapí zde nečekané auto v protisměru… Sjet dole k nákupnímu středisku v Rusavě byla pohoda, následující dřinu vzhůru jsem využil (z důvodu pomalé jízdy) k prohlížení krásných drevenic, kterých je zde přece jenom plno, stačí se jen pořádně dívat.

Samozřejmě na mapě vyhlédnutou odbočku vpravo (kterou by našel i slepý) jsem v zaujetí minul a vzpamatoval jsem se až u horního kostela, takže zpět a tentokrát po správné odbočce nejprve kousek od hřbitova, potom Hořansko, Horní Hořansko, samota u Šimečků, kolem pramene Rusavy, to vše v podstatě po východním úbočí Pardusu (672 m n. m.), aby bylo jasno po stoupání, sice asfaltovém, ale takovém, že i auta mě předjíždějící zde supěla a dostávala "fest" zabrat…

Prvé sedlo s pastvinami nad Horním Hořanskem, napojuji se na červenou KČT. Výhledy neskutečné (konečně letos…), na východním horizontu dominují Javorčí (630 m n. m.), Poschlá (629 m n. m.), Barvínek (571 m n. m.) a mě už "důvěrně známé" Grapy (588 m n.m.), za zády mám další cíl - sedlo Klapinov, vzdálené asi 1 km.

Dlouho očekávaná jízda po "hostýnkových" hřebenech, jak jsem brzo zjistil, perfektně okořenily předcházející prudké deště - vyplavený písek a kamení na cestách, příčné rigoly, větve a klacky, odhalené kluzké kořeny a jak jinak, spousta bláta… Ale je nádherně, tak vlastně ani takové "detaily" nevnímám, resp. jsou mi zcela volné…

Konečně je zde sedlo Klapinov, plno lidí se zde vyvaluje ve vyhřáté travičce, ideální místo na doplnění kalorií a tekutin a kochání se zdejší fantastickou krajinou bez chyby…

Sedlem Klapinov dnes prochází poměrně živá "zelená" turisticko - cyklisticko - běžkařská magistrála spojující hlavně sv. Hostýn na západ odtud a na východ Tesák, Troják, Lázy, Hošťálkovou, nebo i vzdálenější Valmez, Lukov atd., stačí si jen vybrat.

Tato místa, konkr. úsek mezi Klapinovem, Bečkou, U tří kamenů a Tesákem byla patrolována jedním oddílem zdejších portášů. Portáši by se dali přirovnat třeba k českým Chodům, zde na Valašsku působili v letech 1638 - 1830 (potom byli císařským dekretem rozpuštěni). Jejich úkolem byla hlavně ochrana zemských hranic před tureckými a tatarskými nájezdníky, důležitou roli sehráli při ochraně země před zavlečením normálního nebo i dobytčího moru (1680, 1739). Každodenním úkolem byla ochrana životů a majetku obyvatel, pronásledování pašeráků, zbojníků a pytláků, jejich předvádění do žalářů nebo doprovod k exekucím…

Portáši byli dobře organizováni, měli hodnosti a brali měsíční služné, z kterého si vše potřebné obstarávali (křesadlová puška, valaška nebo šavle, oblečení) až do rozpuštění měli své velitelství ve Valašské Bystřici. Dnešní následovníci portášů z Rusavského desátnictva zasadili zde na Klapinově v roce 2008 jedli, protože u těchto stromů mívali místa srazů.

Ještě trošku pokoukání na krajinu, nějaké to foto a dál po zelené KČT, po severním úbočí Bečky (706 m n. m.), zoufale špatná cesta po deštích, vymleté koryto, hluboké bahno, kořeny, větve, veliké balvany - radost neskutečná a navíc to vše v docela tvrdém stoupání. Není divu, že nejrůznější mtb závody a maratóny zde v Hostýnkách (např. Drásal) jsou považovány za jedny z nejdrsnějších.

Nádherné smíšené lesy, vzduch jako "z čistírny" no a nakonec i ta cesta se lehce vylepšila za rozcestímu Holého vrchu (724 m n. m.). Stále po zelené a po dalším kilometru je zde velmi zajímavé rozcestí U tří kamenů (748 m n. m.). Na tomto místě se stýkala bývalá panství Kelč, Bystřice pod Hostýnem a Lukov a jejich originální hraniční kameny, které zde byly kdysi osazeny, se na tomto místě vedle sebe zachovaly. Také se zde poblíž nachází pomníček jedné studentky, která zde umrzla, což nás upozorňuje, že i zdánlivě neškodné Hostýnky mohou být kruté a nebezpečné…

Konečně slušně jetelná lesní cesta po vrstevnici po úbočí Kyčery kousek pod jejím vrcholem (757 m n. m.) zde protíná sjezdovku poskytující fantastický výhled na masív sv. Hostýna (735 m n. m.) a výrazná je také rozsocha, na které se nachází zřícenina hradu Obřany (704 m n. m.), v dáli je možné tušit Moravskou bránu. Tímto výhledem se kochali všichni, kdo zde procházeli. Trošku adrenalinu při sjezdu na parkoviště (kdo chce, může také cestou brzdit…) a již je zde známá chata Tesák.

Při konzumaci tekuté "legendy o síle a chuti" se rozhlížím kolem sebe, jaká technika frčí atd. A je mi hned jasné, že se zde nachází dvě skupiny konzumentů (myslím cyklistů), jedni šíleně zasraní včetně kol (asi tak, jako já), ti evidentně dali nějakou tu trasu po hřebenech a další čisťouncí s nablýskanými koly, jak manekýni, kteří Hostýnky konzumují "kultivovaně" po asfaltě.

Šílené životní tempo je daní a prokletím dneška a tak často mnoha lidem nezbývá (pokud se jim podaří urvat nějaký ten čas) , někam se přepravit autem s koly na střeše, tam "dát" nějaké ty kilometry a spokojeně se vrátit domů. Když je nouze největší, také tento postup používám, obzvláště když chci jezdit někde v atraktivním regionu a nemám k dispozici tolik potřebného času.

Docela módní je tak jezdit dnes třeba na Pustevny z Rožnova, Praděd z Hvězdy nebo Karlovy Studánky, kolem Pálavy z Lednice atd. Ale nějak cítím, že to není až tak docela ono, nemá to tu šťávu… Když je to jen trochu možné, preferuji to vandrácké pojetí, to je tam i zpět na kole a proto neváhám ani teď, bouchnu si razítko, které jsem z této chaty neměl a pouštím se dolů.

Původně jsem chtěl pokračovat ještě po žluté na Čerňavu a potom po zelené kolem Smrduté až do Říky a tak dál, ale souboj s bahnem mě hodně zdržel. Je mi to líto, ale plánuji (snad ještě letos) Hostýnky projezdit důkladněji, věnovat jim celý víkend se dvěma bivaky na nádherných loukách, snad to vyjde.

Rychlý a dlouhý sjezd krásnými smíšenými lesy, Říka, Chvalčov a Bystřice pod Hostýnem. Už od Laudonského hřbitova (leží zde vojáci, kteří "nerozchodili" zranění u Slavkova) je podél cest zaparkováno neskutečné množství aut s nosiči kol na střeše, rodinky a párečky už už montují vyblýskané stroje na střechy, děti dávají zmrzlinu, pánové pivo a ženy se soustřeďují, aby všechny v pořádku odvezly domů.

Zaregistruji zajímavou výměnu názorů u jednoho párečku. "Proč jsi mě ty blbče vytáhl na takový šílený kopce…". Jsem si jistý a podle vizáže obou to bylo také jasné, že k těm šíleným kopcům nepřičichli zde v Hostýnkách ani náhodou…

Doma zjišťuji, že to dnes dalo nádherných 128 km, jezdil jsem podle map KČT 1:50 000 č. 94 Hostýnské vrchy a Shocart 1:60 000 Hostýnské a Vizovické vrchy (k jejímž údajům přistupuji čím dál opatrněji…).