Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 6.1.2014 , svátek má
Reklama
Treking > Cykloturistika > K Baltskému moři na kole

K Baltskému moři na kole

Evropské dálkové cyklotrasy

22.10.2012 | Petr Jahoda

"Kam na dovolenou ?" " Třeba do Gdaňska na kolech." "Hmm, to nebude dovolená, ale výzva." Asi tak nějak vypadal rozhovor na jaře mezi mnou a mojí Saskií.

Přírodní rezervace Milicz

V polovině srpna asi nastal ten správný okamžik uskutečnit tuto bláznivinu. Vzdálenost tam i zpět by měla být asi 1 200 km, tam i zpět za 8 dní. Noclehy by měly být v kempech, které jsem zjistil na netu. Většinou by jsme měli jet po silnicích II. a III. třídy přes vesnice a velkým městům se vyhnout. Ve skutečnosti to vypadalo jen trochu jinak.

Takže kola byla nachystána, obtěžkána brašnami a mohli jsme zvesela opřít do pedálů. 12.8. po osmé hodině ranní jsme vyrazili z Bílé Vody, malé obce v okresu Jeseník ležící na hranici s Polskem, směr sever. Profil na jihu Polska je mírně zvlněný, žádná hrůza.

Čtěte také: Po cyklostezce Odra - Nisa k moři na Rujanu a Polskem zpět domů

Po 80 kilometrech se terén narovnává a začínají nekonečně dlouhé rovné úseky. Nic zajímavého vidět není, snad jen vlečná loď ve městě Olawa na řece Odra. Dnešní den končil v Miliczi a ujeli jsme 172 km. Camp v Miliczi už jaksi neplnil funkci, spíš to byla chatová oblast, tak jsme postavili stan v přírodní rezervaci Stavy Milickie ve staré dubové aleji. Rezervace je moc pěkná, je zde spoustu rybníků, kde hnízdí nekonečné množství ptactva.

Druhý den bylo již tepleji, ale za to foukal silný severní vítr. Klasika, na kole se jede vždy do kopce a vždy proti větru. Proti větru jsme jeli vlastně pořád. Z Milicze do Skorzecina u Witkowa jsme ujeli 144 km.

Typický polský motorest Skorzecinské jezero

Nocleh v Campu u písečného jezera byl docela levný, jen za teplou sprchu si musel člověk připlatil. Klasicky hluční polští občané řádili dlouho do noci, jezdili po campu ožralí v autech, prostě žádné překvapení. Ještě že jsem stan postavil dál od stezky a mezi dva pořádné buky.

Třetí den jsme měli dojet do Swiecie, což je historické město u řeky Wisly a ujeli jsme 157 km. Opět dlouhé a nekonečné roviny, hluboké borové lesy, cesta se občas mění v tankodrom. V typickém polském motorestu, který vypadá jako vojenská polní kuchyň dáváme kafe a ptám se na cestu přes Wislu.

Přišel jsem na to, že Poláci své okolí moc neznají. Klidně mě navedli na dálnici, která vede do Bydgoszcze. Prý je to jen 9 kilometrů a na kolech tam normálně jezdí. Naštěstí jsem v poslední chvíli zahlédl značku cyklostezky, která vedla přes bývalý vojenský prostor do tohoto velkého města.

Silnice 3. třídy Konečně Gdaňsk

Bydgoszcz byla hrozná. Od začátku do konce nám zabrala půl druhé hodiny. Orientace je tam hrozná, naštěstí umím polsky, takže zeptat se na správnou trasu není problém. Od Bydgoszcze se terén opět tochu vlní, takže cesta není již taková monotónní. Capm ve Swiecie je útulný a lidi kteří ho vlastní jsou příjemní. Ochotně zodpoví každý dotaz na cestu či počasí.

Program čtvrtého dne byl jasný, dorazit k Baltu. Vzdálenost 156 km jsme za poměrně škaredého počasí zvládli bez problémů. Brutální kamenná cesta, která byla dlouhá 9 km, prověřila všechny spoje na kolech. Opět klasika, mapa ukazuje, že cesta povede po okresních silnicích a najednou taková zrada.

Náladu nám zlepšila malá slavnost v obci Bobowo, kde jsme se nacpali domácími zákusky. To byla úplná psychická podpora. Na ukazatelích se již objevuje Gdaňsk a kilometrová vzdálenost se zkracuje. Konečně cedule. Trvalo sice ještě hoďku a půl než jsme našli místo, kde je normální přístup k moři.

Opět se ukázalo, že Poláci svoje okolí neznají. Naštěstí nám ukázali správnou cestu cyklisti, kteří jeli stejným směrem. Takže 15.8. v 17:55 jsme byli na pobřeží Baltického moře. Společná fotka, pořádný doušek slivovice, smočení nohou ve špinavém a studeném moři. A co jsme u moře dělali? Našli jsme camp, protože pršelo, tak jsme se ubytovali ve 40 let staré a hodně drahé chatce, snědli v rybářské restauraci mořskou rybu, zalili to nekvalitním pivem a druhý den vyrazili nazpět.

U Baltu Bouřlivé, studené ale i špinavé Baltické moře

Domluvili jsme se, že cestu zpět zkrátíme o jeden den, nebo se o to aspoň pokusíme. Takže zpět do Swiecie to bylo tentokrát jen 144 km. Manželé, kteří camp vlastnili, nevěřili svým očím, že již jedeme od moře. Na internetu nám našli camp, který byl až v Boguszyne. Takže šestý den našeho putování začalo v šest ráno a vzdálenost byla 230 km.

Klasicky foukal vítr do ksichtu. Ale cesta ubíhala celkem rychle. Tentokrát jsme využívali i silnice I. třídy. Občas to byl docela masakr. Wislu jsme překročili raději v Toruni a oproti Bydgoszczi to byla hodně jednoduchá záležitost.

Opět jsme jeli přes nekonečné roviny a hluboké borové lesy. Babky u cest prodávají lišky, kuřátka a borůvky. Občas to vypadá, že jsme se vrátili o 100 let zpátky do minulosti. V polských vesnicích to aspoň tak vypadá. Camp v Boguszyne je na jihozápad od Poznani a je opět soukromý. Vlastní ho dva holandští manželé, kteří jsou hodně ochotní. Poprvé v životě jsme jedli holandské jídlo. Jakýsi karbenátek, jejich klobásku a hranolky. Byla to výborná večeře.

Jak jinak než mořská ryba Gdaňsk Gdaňsk

Sedmý den jsme vyrazili opět v šest ráno. Řekl jsem si že do osmi, do večera, budu sedět v naší hospodě a dávat si konečně dobré pivo. Bez problémů probíhala poslední etapa, i když jižní vítr byl docela demoralizující. Nakonec jsme to zvládli ještě o půl hodinu dřív a v sobotu 18.8. v 19:30 jsme po 237 km seděli naší hospůdce a dávali jsme si zaslouženého Šeráka.

Shrnutí cesty

Takže abych to celé shrnul. K moři jsme jeli čtyři dny a zpět jen tři. Celkem jsme našlapali 1 240 km, nocovali jsme v campech a jednou ve volné přírodě. Stravovali jsme se u polských obchůdků, pečivo, něco k tomu a pivo. Večer jsme si vždy dopřáli teplou večeři jako odměnu.

Dvakrát nás málem sestřelil polský náklaďák, což na dobu strávenou na polských silnicích není zas taková tragédie. Na to, jací jsou Poláci nacionalisti, tak svou zemi moc nemilují. U cest i v lesích je spoustu odpadků, hotové smetiště. Pokud se zeptáte na cestu, ochotně vám poradí, i když je lepší zeptat se více lidí.

Silnice jsou v horším stavu než u nás a občas je člověk překvapen, po čem musí jezdit. Celkově to byl dobrý výlet, ale jsme rád, že jsme to bez problémů zvládli.

Další související články:

+ Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1)
+ Cyklotoulky s dětmi, vozíkem a nočníkem (2) - rumunským rájem a moldavským peklem do Podněstří
+ Estonskem na kole (3), přes Tallinn a Tartu do Valgy
+ Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (1)
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi
K Baltskému moři na kole (Pavel, 22.10.2012, 22:58 )
Pěkná cesta.Ty denní ujeté vzdálenosti "na těžko" jsou úctyhodné.Jste se s tím moc nepárali:)


Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Baumgartner překonal rychlost zvuku při stratosférickém skoku z výšky 39 km!
Hory Divokou stopou Rodop (3), ke skalním mostům rodopského krasu
Hory Pohodová hřebenovka Malé Fatry, Fatransko-turčanský Karpattrek (8)
Reklama
Témata našich článků…
Slovenský ráj Barborka Sněžka Krkonoše, ubytování Karlštejn Téryho chata Říp Beskydy, ubytování Praděd Propast Macocha Skalnaté pleso Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Pieniny Šumava Velká Fatra Hukvaldy Lomnický štít Štrbské pleso Chopok
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Rumunské hory Vilcan, hory polonin a krásných výhledů
2. Ukrajinské Karpaty Přes Ploskou poloninu a údolím Černé Tisy do Jasině - dva dny sám v horách Zakarpatí
3. Karpattreky Beskydský Karpattrek (5), hřebenovka Kysuckých Beskyd
4. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Západních Tater - Roháčů, nejnáročnější hřebenovka Slovenska
5. České hory Dvoudenní přechod hřebene Krkonoš, hřebenovka nejvyšších českých hor
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist