Vánoce v australské rodině v Melbourne - expedice

Cykloturistika v Austrálii

Vánoce v australské rodině v Melbourne

K našim hostitelům Prue a Markovi jsme dorazili před Štědrým dnem. Na Štědrý den jsme téměr celý den odpočívali, neboť jsme měli za sebou dlouhy úsek, kde jsme museli hodně spěchat, abychom na Vánoce dojeli včas.

Samotný Štědrý den se v Austrálii neslaví tolik jako u nás. Není ani štědrovečerní večere a ani se nerozdávají dárečky. Spíše se všichni na Vánoce připravují, shánějí poslední dárky, vaří, zdobí atd. Jakási "štědrovečerní hostina" je až 25.12. odpoledne a dárky se rozbalují hned po snídani, což pro nás byl ovocný salát s jogurtem. Mezi rozdáváním dárků a odpolední hostinou mnohé rodiny ještě chodí do parku projít se, někteří zahrát kriket atd.

Nelze ale říci, že je to typický průběh australských vánoc. Ten totiž v podstatě ani neexistuje, neboť Austrálie je tak multikulturní. Ale způsob, jak to slaví naši hostitelé je prý asi ten nejčatější. Na hostinu se dělaji různá jídla, v mnoha rodinách ryby či mořské plody a také velmi často pečená krůta. To byl náš případ. A abychom si trošku připomněli naše české vánoce a ukázali Markovi a Prue naše zvyky, udělali jsme k tomu typický český bramborový salát. Pro nás netradičně na stole nebylo žádné cukroví, jenom ovoce a různé druhy oříšků a mandle.

Dlouho jsme s Renčou neveděli, co našim hostitelům koupit za dárek. Nakonec jsme ale dostali super nápad – koupili jsme jim nádhernou knihu (průvodce) o České a Slovenské republice. Byla tištěna na lesklém krřídovém papíře s mnoha úžasnými fotkami československých zajímavosti. Fakt povedená kniha. No a jako doplněk se nám podařilo v Melbourne sehnat i plzeňský Prazdroj. Mark i Prue z dárku byli nadšeni, neboť příští rok planují dovolenou na kolech do Evropy a tak tato kniha byla pro ně zároveň pozvánkou do naší země. Oba slíbili, že určitě přijedou. Během následujicich dní strávených v Melbourne jsme provedli generální revizi všeho vybavení, vše vyprali, vyčistili, seřídili kola atd. To vše je třeba jednou za čas udělat, aby se zase mohlo pokračovat dal.

Dalším, pro nás velmi netradičním, zážitkem byla návštěva mezinárodniho utkání v kriketu mezi Austrálií a Indií. Kriket je totiž u Australanů velmi popularní a zápasu se účastní desetitisíce fanoušků. Tenhle se zrovna konal na obrovském olympijském stadiónu, kam se vejde přes 100 tisíc diváků. I když jsme si byli kriket na vlastní kůži vyzkoušet den předem, moc jsme pravidlům nerozuměli a hlavně nechápali, jak ty davy fanoušků mohou tak šílet. Nám ten sport přišel velmi nudný a zdlouhavý. Jeden zápas se totiž hraje třeba 3-5 dní! Co se nám ale strašně líbilo, byla atmosféra na stadiónu. To byl fakt super zážitek. V jednu chvíli dokonce na hriště mezi hráče vběhl nahý fanoušek a běžel po celém hřišti, než ho ochranka zpacifikovala a odtáhla do zákulisí. Tahle sranda ho prý přijde na 6 000 AUD, v přepočtu asi 100 tisíc korun.

Během týdne stráveného v tomto druhém největším městě Austrálie jsme také zavítali několikrát do centra, abychom si ho prohlédli. Melbourne v nás zanechalo velký dojem. Je to krásné, čisté a hodně zelené město s evropským nádechem. Je tu totiž velká komunita Němců, Italů a hlavně Řeků. Pro cyklisty tu maji plno parádních cyklostezek a pro ostatní spousty parků atd. Oba s Renčou jsme se shodli, že tady by se nám bydlení opravdu líbilo. Velmi zajimavé je, jak zde celkem dobře zapadají staré kamenné stavby a hned vedle nich obrovské skleněné mrakodrapy.

S Markem a Prue se loučíme 29.12. ráno a míříme do přístavu, kde na nás čeká loď, která nás během 9 hodin pěpraví na Tasmánii, největší svazovou republiku Austrálie. Cesta trajektem proběhla bez problémů, část jsme prospali a část strávili také v lodním kinosále, kde probíhala velmi zajimavá beseda o tasmanské faune, hlavně o ohroženém živočichovi jménem tasmanský čert (Tasmanian devil).

První kilometry Tasmánií a první dojmy z ní

V podvečerních hodinách připlouváme do přístavu Devonport a z něj se vydáváme k východnímu pobřeží. Hned na prvních desítkách kilometrů poznáváme základní rozdíly mezi pevninskou Austrálii a ostrovní Tasmánií. Tasmánie je mnohem zelenější, je tu mnoho lesů, všude plno vody – jezera, potoky, řeky… Také je zde všude hodně kopců a hor, svěžejší vzduch a s tím spojené nižší teploty. Řádově o 5-10 stupňů než na kontinentě. A tohle vše je jen v náš prospěch. Pro cyklisty jedině dobře. První noc na Tasmánii spíme na pozemku u jedněch farmářů a ráno, když se probouzíme, u stanu vidíme černoušky. Farmářka totiž nemohla mít vlastní děti a tak spolu s manželem adoptovali tři děti z Etiopie. Ke snídani nás pozvali do sadu, kde bylo mnoho druhů ovoce – maliny, ostružiny, kanadské borůvky a další.

Silvestr na Tasmánii uprostřed buše na maďarské farmě

V podvečer před Silvestrem dorazíme do Lilydale na maďarskou farmu, kam nás naši hostitelé pozvali, když jsme se s nimi potkali před mnoha týdny na Nullarbor Plain. Tato původem maďarská rodina emigrovala v 80. letech do Perthu a když už je komerční způsob života ve městě přestal bavit, koupili si část pralesa na Tasmánii a odstěhovali se tam. První měsíce žili ve stanu a postupně káceli stromy, z nichž si pak postavili srub, na vykáceném prostranství začali pěstovat zeleninu, ovoce a vinnou révu. Vše pouze pro vlastní potřebu.

Pan domácí, Šándor, je technik a konstruktér a tak si sestavil svou vlastní vodní elektrárnu, která vyrábí energii pro celou farmu. Vodu maji přímo od pramene z hor, pečou si vlastní chleba, pěstují zeleninu a ovoce, takže jsou v podstatě soběstační. Tento život všichni strašně milují a jsou také patřičně hrdí na vše, co si sami uprostřed pralesa vlastníma rukama vybudovali.

S těmito přátelskými lidmi jsme společně strávili Silvestr a zůstali u nich celkem tři noci. Na silvestrovský oběd jedeme všichni na další maďarskou farmu poblíž, kde je celkem asi 20 lidí různých národností, kteří se pravidelně setkávají. Oslava Silvestra probíhala u našich hostitelů ve srubu uprostřed buše ve velmi přátelském a klidném duchu. Žádné opíjení se, žádné ohňostroje, prostě pohodové klábosení, hraní karet a celkově fajn atmosféra. Nový rok trávíme ještě na farmě a druhého ledna už vyrážíme dál vstříc dalším tasmanským zážitkům… O Tasmánii více v příští reportáži.

• Pokračování článku