Penzion Sklárna, ubytování v pohoří Jizerské hory

Dnes jsem naprostou náhodou zjistil, ľe na zdejąích stránkách se nabízí také recenze mého oblíbeného autora průvodců Otakara Brandose na penzion Sklárna na Jizerce. Autor bohuľel zřejmě toto zařízení nerekognoskoval dostatečně důkladně nebo aľ přílią dal na diskusní příspěvky objevující se v diskuzi k článku. Na Sklárně jsem strávil jiľ několik pobytů a na začátku května mě čeká daląí. Naposledy jsem tam byl loni v listopadu. A kdyľ zde tak čtu příspěvky, nestačím se divit a skoro se začínám obávat, kam to vlastně jedu. Nebo je to jinak? Pane Brandosi, vyzývám Vás na společný kontrolní pobyt, abyste článek příątě neupravoval poznatků anonymních diskutujících, ale podle vlastních poznatků... Tak a nyní k vlastní Sklárně. Tu je potřeba rozdělit na dvě části. Při pohledu na fotografii největąí část (nejvyąąí a vzdálenějąí) a k ní vlevo náleľející sníľená přestavba nemá s penzionem Sklárna nic společného. Tato bývalá hala sklářské huti náleľí k blízkému komplexu Panského domu, jehoľ majitel z haly udělal sportovní tělocvičnu s horolezeckou stěnou. V přístavku je restaurace, která je ale pro Panský dům aľ třetí restaurací (po velkokapacitní chatě Pyramida a po restauraci v Panském domě), proto je otevírána pouze výjimečně v absolutních ąpičkách nebo slouľí při sportovních akcích v hale. Dále na fotografii vidíme dvě křídla v popředí fotografie se spojovací střední částí (obloľena dřevem). Levé křídlo slouľí k ubytování personálu Panského domu. Pravé křídlo je ubytovací část majitelů Pensionu Sklárna a je zde také kuchyň penzionu. Vlastní penzion je pouze spojovací část mezi těmito dvěma křídly vykukující na fotografii velmi nesměle (obloľena dřevem). Podle mého názoru podloľeného několika pobyty (nadto předtím bylo pár pobytů na Peąákovně, kde se dalo diskuzí s majiteli a personálem důkladně proniknout do poměrů na Jizerce) se přitom jedná o velmi příjemné zařízení pro lidi hledající genius loci Jizerky a zároveň lidi sluąné. Mastňáci a nároční prudiči neschopní akceptovat "o čem to je" asi nebudou u personálu Sklárny přílią oblíbeni. A jelikoľ bych očekával, ľe čtenáři Trekkingu jsou spíąe lidé z první skupiny, domnívám se ľe na Sklárně by mohli být spokojeni. Tak jako já a moji kamarádi a známí, které jsem s sebou bral na daląí pobyty na Sklárnu. Ani jeden si nikdy nestěľoval na personál, čistotu, klid či jídlo. Větąina z nich se tam ochotně vracela. Jak to tedy je doopravdy? Je třeba si uvědomit, ľe Sklárna není klasický hotel. Je to spíą kategorie rodinného penzionu částečně v kombinaci s agroturistikou, něco podobného jako jste mohli vidět třeba v kriminálce Big Ben z bavorského Bad Tölzu. Majitelé jsou horalé (by» si myslím původem z Prahy), kteří se zabývají chovem hospodářských zvířat (zejména ovcí) a k tomu mají penzionek. Proto Sklárna neslouľí jako restaurace pro neubytované hosty! Restaurace je pouze pro ubytované a docházejí sem i přátelé majitelů (týká se to i těch, kdo vědí, tj. těch kdo na Sklárně jiľ vícekrát byli a majitelé je znají, Ti se samozřejmě můľou na pivko zastavit také kdykoli). Nikdy jsem ovąem nezaznamenal, ľe by tito pořádali nějaké nezřízené hlučné pitky dlouho do noci. Je pravda, ľe kdysi dávno jsem s číąníkem Mírou z Peąákovny v hluboké zasněľené noci závějemi ąel na Sklárnu, protoľe v neděli večer, kdyľ větąina hostů odjela, se tam scházeli číąníci a kuchaři ze zařízení na Jizerce a hodnotili tam týden. Jak říkal Míra - paní Vondráčková (majitelka) je nejlepąí ľenská na Jizerce. Ale i ta v první řadě myslí na své hosty. Příklad: Penzion je nekuřácký aľ na prostor u výčepu. Ovąem kdyľ jsme naposledy byli na Sklárně s malým děckem, tak během naąí přítomnosti na chatě museli vąichni kuřáci chodit za dveře do nevytápěné předsíně. Celý večer, protoľe co kdyby byl kouř cítit v pokoji. Ohledně jídla je tedy zřejmé, ľe jídelníček není luxusní. Prakticky ale vľdy to fungovalo tak, ľe si dohodneme s majitelkou ráno jídlo na večer (první den si večeři dohadujeme telefonicky předem) a je to jídlo vľdy vynikající! Jasně, volba je třeba jen ze dvou, tří jídel. Ale nenáročnému člověku nepoľadujícímu jídelní lístek na 5 stran (ten má příleľitost o dům vedle na Panském domě, avąak za poněkud jiné ceny) je to jedno, dobré bylo vľdycky vąechno. Vynikající je vľdycky hotovka, protoľe to je jídlo, které si dělají k večeři sami majitelé, a tak ho udělají troąku víc. Snídaně jsou z lístku, ale taky vľdy je toho hodně a opravdu to stojí za to. A k večeři je občas bonus. V listopadu se po domácím ątrůdlu mohla naąe výprava umlátit o poslední kousek. Ochota... Míra měl asi pravdu, paní Vondráčková je extrémně ochotná. Dovedu si představit, ľe na lidi sluąné, dovedu si představit, ľe blbce poąle do patřičných míst. Vľdy byla k dispozici, večer do půlnoci a ráno zase od sedmi. Kdyľ nebyla na výčepu, stačilo kdykoli zazvonit a za chvilku přiběhla. Kaľdou chvíli se ptala, jestli něco nepotřebujeme. Čistota pokojů vynikající, naposledy v listopadu aľ moc, protoľe bylo krátce po komplexním úklidu koberců, a tak jsme měli problém ten charakteristický puch čistícího stroje vyvětrat. Podotýkám, ľe Sklárna je jedno z mála mých často pouľívaných ubytovacích zařízení, kam přítelkyně je bez obav ochotna jet s naąim miminem, proto jak říká "paní Vondráčková tam má pořádek". Zkrátka a dobře, moje zkuąenosti jsou zcela odliąné se zde uvedeným. Myslím ľe vím dobře o čem mluvím a pokud se za poslední 4 měsíce něco tak radikálně změnilo, dočkáte se zde jiľ 9. května večer mojí kajícné omluvy s výčtem "nepravostí" páchaných na Sklárně aktuálně. Osobně si ale troufnu tipovat, ľe ľádné nebudou....