Hotel Baron Kysuca (943 m n. m.), ubytování Bílý Kříž v Beskydech

Při vstupu do Barona Kysuci nás praštil těžký smrad dezinfekce svádějící marný boj s všudypřítomnou plísní. Pomník zašlým časům ROH rekreací. Oprýskané koženkové sedačky patrně kdosi zcizil ve vlaku Novovsibirsk-Vladivostok. Kolem televize se povalolo několik individuí komunikujících s hosty pouze nevraživým pohledem. Z kuchyně civěl obrovský pes "Sežere vás!" huhlala pobaveně majitelka. Ubytovací část byla ještě horší. Spousta vrstev páchnoucího koberce, smrad nefuknčních toalet a opět ona děsivá dezinfekce. Samotné pokoje kupodivu poměrně v pohodě, jen voda "moc neteče, nechte to odtéct", načež se z kohoutku vyvalila hutná hnědá tekutina. Na otázku "Vaříte ještě?" se ženština zachechtala "Ne, ale ohřejem vám zbytky!" Vydali jsme se proto na Sulov na vynikající halušky, čisté hajzlíky a vlídnou obsluhu. Kolem stolů se nervózně tísnili ostatní obyvatelé hotelu Baron Kysuca, patrně tušíce, že tato zrada bude mít důsledky. Měla. Po návratu na nás houkla "Kdybych věděla, že půjdete jíst jinam, tak vás neubytuju!" Vytřeštili jsme oči. 300,- za vlak Ukrajina, jak tu někdo trefně psal, nám už takhle přišlo trošku moc. Následovala vzteklá árie na téma "túristi, co choděj jíst jinam", na kterou jsme slušně odvětili, že těmhle túristům se nemusí líbit ubytování, tak proč by nešli jinam. To jsme neměli dělat... Ráno jsme vrátili klíče a potichu zmizeli z pocitem, že máme co vyprávět. Matroš na historky to je, ale trochu drahej...