Kamenná bůda, turistická chata pod bělokarpatskýma Čupama

Kamenná bůda, jedna z turistických chat v Bílých Karpatech

"Už jsi slyšel o Kamenné bůdě?", ptal jsem se kamaráda. Odpověď byla "jo, jasan, znám. Kamienka pod Chopkom, nebo myslíš tu pod Velků Javořinů?". "No, tak teda ty jsem přímo nemyslel", říkám a začal jsem mu vyprávět o "Kamenné bůdě" na jižním konci Bílých Karpat.

O "Kamenné bůdě" pod vrcholem Čupy ve "Skalických horách", jak říkají místní a kterým geografové říkají Žalostinská pahorkatina. Začal jsem mu vyprávět příběh sedmdesát let staré chaty s bohatou, ale zapomenutou historií. Chaty, která měla být pro turisty, ale nakonec sloužila pro lesáky. Chaty jejíž osud se začíná měnit, díky nadšencům z Klubu slovenských turistů Holíč.

17. června 1938 se v Bílých Karpatech, v závěru Zlatnické doliny, pod vrcholem Čupy, u pramene Zlatnického potoka, který dolinou teče do jedenáct kilometrů vzdálené starobylé Skalice, sešlo velké "shromaždienie ludu", jak se psalo v místním tisku. Byla zde, na místě kde stála stará lovecká chata zvaná Kamenná bůda, velká sláva, přední činovníci místní turistiky zde slavnostně odhalili základní kámen nové turistické chaty.

Chata měla sloužit široké veřejnosti a měla nést jméno Chata Setona Watsona. Ne ne, se Sherlockem a jeho přítelem Watsonem to nemá nic společného. Chata byla pojmenována dle sira Roberta Wiliama Setona Watsona, profesora slovanistiky na katedře Středoevropských studií na University College London. Profesor Seton Watson byl dlouhodobým přítelem zakladatele našeho společného československého státu Tomáše Garigue Masaryka, se kterým se znal ještě z dob jeho působení v Anglii v časech I. světové války.

Chata byla pojmenována na jeho počest a při příležitosti jeho návštěvy ve Skalici měsíc po položení základního kamene. Pro ty co neslyšeli jméno Seton Watson, tak možná slyšeli jméno Scotus Viator. Toto jméno byl jeho pseudonym, pod ním psal své články a vydával knihy a pod tímto jménem je po něm i pojmenována třeba i ulice v Hodoníně a nebo v Ružomberku.

Myšlenku stavby chaty prosazovali přední činovníci turistiky ve Skalici. Mimo jiných zejména dr. Ján Ďurovič, Robert Klačanský, starosta Skalice Karel Mareš a profesor skalického gymnasia M. Sylla, který pocházel z Kostelce nad Labem. Ten měl také při odhalení základního kamene slavnostní řeč. Této slavnostní události se dle novinových zpráv mělo zúčastnit asi tisíc lidí z obou stran moravsko slovenské hranice. Ze Skalice, Senice, Strážnice, Hodonína, Břeclavi.

Byla to také, v době ohrožení republiky německými nacisty, demonstrace za jednotnou Československou republiku. Projekt chaty dělal známý architekt Dušan Jurkovič, rodák z Turej Lúky. Samotný sir Seton Watson se zřejmě této slávy nezúčastnil, ale o tři týdny později zavítal do Skalice při své cestě po Moravě a Slovensku. Byl přivítán čelnými představiteli města Skalice a místní turistky. A udělal zde první zápis do památeční knihy plánované turistické chaty.

Na podzim se stavba rozběhla, ale… Tehdejší doba byla pohnutá a takovým stavbám, jako třeba turistická chata, málo příznivá. Na podzim 1938, po ponižující Mnichovské dohodě, kde nás naši francouzští a angličtí spojenci podrazili, jsme přišli o pohraničí, které bylo připojeno k nacistickému Německu a horthyovskému Maďarsku. Československá republika, byla přejmenována na Česko-slovenskou republiku. Po půl roce byly Čechy a Morava okupovány německými nacisty, na Slovensku vznikl Slovenský štát… a na chatu ve Zlatnické dolině se "zapomnělo".

Rozestavěná chata byla dostavěna pouze v jednom patře (místo dvou) a pak byla stavba ukončena. V době války nebyla moc využívána, snad myslivci. Na konci války se v okolí Koválovských luk formovaly místní partyzánské oddíly a tuto chatu zřejmě využívaly. Před frontou se zde ukrývali lidé z okolních vesnic. Chatu nejspíš využívaly i oddíly Rudé armády.

Válka skončila, obnovovaly se města, silnice, mosty a na chatu nikdo nepomyslel. Byly jiné starosti. Chata sloužila jako ubytovna pro lesáky. Občas k ní dorazili turisti od Zlatnické doliny, kde vznikla chatová kolonie, koupaliště a restaurace. Nebo z moravských Mlýnků v Měsíčním údolí u Radějova. Posléze se chata se dostala do majetku města Skalica.

Chaty, která chátrala a nikdo, mimo občasné návštěvy lesáků a náhodných turistů ji nenavštěvoval, si před několika lety "všimli" turisti z odboru Klubu slovenských turistů v Holíči. Po jednání se zástupci města Skalica jim byla chata propůjčena. "Partija" brigádníků a dobrovolníků během krátké doby obnovila provoz na chatě, kde si dnes o víkendu můžete dát občerstvení. Mimo piva a jiných nápojů třeba i teplou polévku. Pohoštění sice skromné, ale tulákovi, turistovi přijde vhod.

Na chatě je 9 ubytovacích míst ve dvou pokojích. Jsme poněkud zhýčkaní civilizací, takže jedno upozornění - na chatu není zaveden elektrický proud. Nedaleko nad chatou je 574 m vysoký zalesněný vrchol Čupy s betonovým triangulačním pylonem. Pokud vyjdeme na louky pod tímto vrcholem, máme nádherný výhled směrem na východ. Za vrcholem Havran vidíme hřeben Malých Karpat a i nejvyšší vrchol tohoto pohoří Záruby. Na jih je vidět zalesněné tajemné Zámčisko a na severu vylézá nejvyšší vrchol Bílých Karpat Velká Javořina. Před Javořinou jde ještě vidět 625 metrů vysoká Žalostinná. Vrchol, který dal jméno tomuto geografickému podcelku Žalostinská pahorkatina.

K chatě se dostaneme po lesní asfaltce od skalického koupaliště, dolinou Zlatnického potoka, kterému ovšem místní říkají Zlatnický járok. Ke koupališti lze dojet po státní silnici ze Skalice. Lesní asfaltka je vhodná i pro cyklisty. Motorovým vozidlům je zde vjezd zakázán a je zde nainstalována závora. Kousek za závorou u skalického koupaliště se lesní asfaltka rozdvojuje. Ale nemějte strach, ta cesta je okružní. Ať půjdete nalevo či vpravo, tedy v tomto případě rovně, vždycky vás dovede pod Kamennou bůdu, ke které je z této asfaltky krátká odbočka. Ale rovně, pravou cestou, je to blíže.

Samozřejmě můžete jít ze skalického koupaliště i lesem. Po žluté tur. značce, pokud se vám nechce jít po asfaltu. Anebo po červené od Skalice na Čupy a sejít dolů k chatě. Nebo jít kolem staré hájovny Fráterka, stačí se podívat do mapy. Z moravské strany je to nejlepší z Mlýnků v Měsíčním údolím za Radějovem. Já osobně nejradši chodím od Vrbovců a Kobyly přes Žalostinnou. O této cestě zde byl nedávno článek. Je na tomto odkazu.

Možností turistiky je zde mnoho, jak pro pěší, tak pro cyklisty a v zimě i pro běžkaře. Tak neváhejte. Kdyby byla chata náhodou zavřena, tak i zmíněné Čupy a Koválovské lůky jsou zajímavý cíl. Bližší informace o provozu chaty zjistíte na facebooku na skupině "Kamenná bůda", nebo můžete zaslat dotaz na mail palosko75@gmail.com.

Ještě si dovolím upozornit, aby náhodou nedošlo k záměně, že v Bílých Karpatech máme ještě jednu "Kamennů bůdu". Ta je na staré silnici ze Strání na Velkou Javorinu, jak naznačuji v prvním odstavci článku. Používají ji místní myslivci, ale o té tento článek není.

Tento další text je sepsán na základě mých bádání a znalosti tamějšího terénu. Některé zde uváděné údaje ohledně chaty, nejsou s jistotou doložitelné, ale dovolím si říci, že takto to asi bylo. Pokud má někdo jiné informace, rád si doplním své znalosti.

Závěrem článku bych chtěl poděkovat Záhorskému muzeu ve Skalici za poskytnutí informací a fotografií z archivu muzea. Popřát partiji, která Kamennů bůdu oživila a provozuje, slušné hosty, modrou oblohu nad chatou a ať jejich nadšení neutichá. A zároveň jim poděkovat za poskytnutí fotek z prací na Kamenné bůdě a pozdravit kamarády, kteří mě doprovázeli po potulkách po zdejším kraji. A vlastně nejen zde.

• Kamenná bůda na turistické mapě