Hviezdoslavova útulňa na Choči byla jedinou turistickou chatou
v Chočských vrších. Byla,
neboť zanikla již v roce 1944 v době SNP, kdy ji vypálili Němci. A později již Hviezdoslavova
útulna na Choči nebyla obnovena. Nedávejte proto nikdy Němci do rukou sirky ani zapalovač,
jinak bude na horách zle…
Hviezdoslavova útulňa na Choči napsala jen velice krátkou - 20letou historii. Idea
postavit pod Velkým Chočem, nejvyšší
horou Chočských vrchů (podle tehdejšího orografického členění byly součástí tzv. Liptovských
vápencových holí) vznikla v roce 1923. O rok později, i přes finanční těžkosti, se s výstavbou
Hviezdoslavovy útulny přece jen započalo. Za vydatné pomoci vojáků 1. horského pluku z místní
vojenské posádky.
Místo pro chatu (útulnu) pod Velkým Chočem bylo zvoleno v sedle chráněném před větrem
a nedaleko vodního zdroje, studánky, ze které se může napít i dnešní turista. Hviezdoslavova
útulňa na Choči stála kousek od křižovatky obvyklých turistických tras a louky zvané Stredná
poľana, na které dnes nalezneme Hotel pod Chočom, což
je pěkná turistická útulna, která se dá využít k bivaku. Kolem místa mezi vrcholem Zadný Choč
(1 288 m) a kótou 1 310 m vede modrá turistická značka.
Přestože se s výstavbou chaty začalo až v červenci, již za dva měsíce byla horská
chata slavnostně otevřena (28. září 1924). O provoz Hviezdoslavovy útulny, která měla
tři pokoje s celkem 20 lůžky, se v letních měsících staral správce - bača z Valaské
Dubové. Pěkná roubená patrová stavba s krytou verandou tak musela prvorepublikovým
turistům přijít náramně vhod.
V roce 1929 chata vykázala (podle knihy Z histórie turistických chát a útulní na
Slovensku Viliama Karácsonyho) 219 zapsaných turistů a 96 přenocování. Dnes na místě
bývalé Hviezdoslavovy útulny pod Chočem naleznete jen malou cedulku s fotografií
(reprodukce) z roku 2000, kterou zde pravděpodobně osadili turisté z Oravy.
