V polovině 6. století př. n. l. jej obléhali Peršané. Než aby se obyvatelé Xanthosu vzdali, navzájem se povraždili a Peršanům zůstalo zničené neobydlené město. Později tato oblast patřila také Makedoncům, Římanům a Byzantincům. Ve 2. století př. n. l. byl Xanthos hlavním městem Lýkijské říše. Po jeho zničení Brutem v r. 49 př. n. l. ho znovu vybudoval císař Marcus Antonius. Většina bývalých staveb pochází z období císaře Vespasiána z 1. století př. n. l. Na jeho počest byl ve městě postaven také vítězný oblouk. Kvůli arabským nájezdům pak město pustlo a ztratilo svůj význam.
Některé památky jsou viditelné z cesty, jako např. divadlo, z kterého se zachovaly spodní části jeskyně a jeviště zdobené sloupy. Xanthos se nachází na dvou kopcích. Na jednom jsou ruiny lýkijského paláce a na druhém římská akropole s byzantskou bazilikou, skalními hrobkami a pilířovým monumentem. První odborný průzkum zde zahájil v roce 1836 Charles Fellows, který však řadu cenných památek jako Nereidin a Harpyjin památník nebo Lví hrobku odvezl válečnou lodí do Londýna. Další vykopávky zde prováděli v roce 1950 francouzští archeologové a od roku 2011 zde pracují turečtí odborníci.
Po této krátké zastávce jsme pokračovaly deset minut do Gelemis. Chtěly jsme se dostat autem co nejblíže k památkám a pak pokračovat po červené značce podél pobřeží. Zarazila nás závora a paní vybírající vstupné 35 euro. To jsme odmítly zaplatit. Paní nám odblokovala ostnaté zátarasy a my se vrátily do vesničky. Zaparkovaly jsme na parkovišti u kempu, kde jsme měly zaplacenou chatičku.
Zašly jsme se nejprve posilnit do malé restaurace s venkovním posezením, kde jsme si daly palačinku s nutelou. Pak jsme vzaly z auta pití, protože bylo hodně teplo, a šly po silnici kolem domků do mírného kopce. Brzy jsme odbočily na pěšinu. Cestička vedla místy borovicovým lesem a menším pastviskem koz, které ukusovaly listy ze stromů a dále pak ke starověké hrobce a skladu obilí.
Asi po půlhodině jsme došly k jezírku s mokřady, odkud vedla širší písečná cesta s postranním osvětlením až k starověkému majáku. Je vysoký 26,5 m a jeho základna je na čtvercovém pódiu s 20metrovou hranou. Po boku jsou schody, po kterých se dá dostat ke vchodu, který je však uzamčen. Na stěně je nápis: "Jsem císař Nero. Postavil jsem tento maják pro bezpečnost námořníků".
Ani se nechce věřit, že byl maják v roce 64 n. l. u moře. Díky větru a postupnému zanášení pískem je nyní maják vzdálený od moře asi 500 metrů. Byl pak zničen v roce 1481 vlnou tsunami způsobenou zemětřesením na Rhodosu. Jako skládačku jej pak znovu začali dávat dohromady archeologové v letech 2004-2005, kdy pomocí rentgenové analýzy rozmotali 2 500 kamenů. Je až neuvěřitelné, že pouze 8 % kamenů je nových. Podle odborníků se jedná o jedinou stavbu svého druhu, kde se ke kompletní rekonstrukci použili převážně původní kameny.
Od majáku jsme šly zpátky k jezírku. Napadlo nás zkusit se dostat k antickým památkám jinudy. Chvíli jsme na kopci Kurşunlu hledaly správné cestičky a pak se nám nečekaně podařilo dostat až k amfiteátru. Měly jsme velkou radost, že jsme ušetřily a byly v areálu úplně samy. Divadlo mělo 34 řad sedadel a vešlo se do něj až 5 000 lidí. Je krásně dochované. Chvíli jsme ho obdivovaly a pak vyšláply na vrcholek kopce, z kterého byl úžasný výhled na celý historický areál včetně triumfální římské trojklenuté brány, maják, písečné duny i moře.
Patara byla kdysi jedním z hlavních měst Lýkijské říše. Vznikla asi v 5. století př. n. l. a v době největší slávy zde žilo až 20 000 obyvatel. Stávala zde nejstarší budova parlamentu na světě, do které se mohlo vejít až 1 400 lidí. Město mělo dokonce čtvery lázně. Hlavní velkou ulici lemují sloupy, z nichž některé mají zachovalé nápisy nebo hlavice. Vedla k přístavu a k divadlu.
Město založil prý Patarus, syn Apollóna, a Patarský chrám kdysi ve své velkoleposti soutěžil s chrámem v Delfách. Zajímavostí je, že se zde v bohaté rodině narodil v roce 270 n. l. Mikuláš. Bylo to ten, který tajně dával dárky a peníze potřebným. Později se stal v Myře biskupem a po jeho smrti se mu začalo říkat "svatý". Stal se patronem dětí, pekařů, námořníků, lékárníků a rybářů. Svatý Mikuláš je patronem v Rusku, Řecku, Apulii, na Sicílii a v Lotrinsku.
Sešly jsme z kopečka a vydaly se do písečných dun, které jsou až 20 metrů vysoké a jsou součástí národního parku. Sundaly jsme si boty a mířily k nejvyššímu bodu, kde postávalo pár osob. Trochu to tam foukalo, tak jsme sešly raději k moři. Tato část pobřeží je dlouhá 18-20 kilometrů a nenachází se zde žádná stavba. Proto je tato oblast útočištěm ohrožených želv Caretta carettas, které zde od května do října kladou vejce.
Z nejvyššího bodu dun je to kousíček k asfaltové cestě, kde je parkoviště. Po cestě jsme pak sešly do vesnice Gelemis, kde jsme zrovna halekající hlas muezzina vyzýval k modlitbě. Po cestě nám vyhládlo, tak jsme zašly do nedaleké restaurace na večeři ke starší ženě, u které jsme si připadaly jako doma.
Součástí restaurace byla dlouhá kuchyňská linka s obrovskou pánví, starší gauč a konferenční stolek, vše bez nějakých velkých dveří. Jako by se tam přestěhoval nefunkční nábytek. Nakukovaly jsme jí pod ruce a pomáhaly s nošením talířů, protože měla problém s nohou. Vyptávaly jsme se na její rodinu, jejíž fotky měla na stěnách a ochutnávaly různé speciality za skvělou cenu. Za tmy jsme došly do "naší chatičky" v mini kempu pod mešitou a těšily se na další krásný den.
- Turecký Xanthos na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.