Vánoční Španělsko (3) - Los Cahorros, túra soutěskou s visutými mosty
Řeka protéká přírodním tunelem - Jeskyní holubic
Z Trevélez jsme vyjely v dopoledních hodinách poté, co nám rozmrzlo auto. Projížděly jsme krajem Alpujarras jižním úbočím pohoří Sierra Nevada a užívaly si slunečného dne. Po čtyřiceti minutách jízdy jsme zastavily nad přehradou Embalse de Rules nedaleko Órgivy. Při cestě opačným směrem jsme kvůli špatnému počasí neměly náladu na pozorování okolí. Nyní nás hřály sluneční paprsky a my pozorovaly zelenkavou barvu hladiny. Přehrada byla uvedena do provozu v roce 2004. Má chránit údolí před povodněmi a také pomoci se zavlažováním výnosných subtropických plodin.
Pokračovaly jsme po neplacené dálnici a za půl hodiny dojely do Granady, kde jsme odbočily a mířily do podhůří Sierra Nevady. Po osmi kilometrech jsme dojely do obce Monachil, odkud jsme měly v plánu okruh Los Cahorros, jednu z nejatraktivnějších tras v provincii Granada. Jedná se o nenáročnou, ale místy i lehce adrenalinovou túru soutěskou s visutými mosty, vápencovými kaňony a vodopády.
Zaparkovaly jsme na okraji vesnice a šly se před túrkou trochu posilnit do malého bistra. U mostu jsme se napojily na žlutou značku PR - A 283 a pomalu stoupaly do kopců mezi osamělými zemědělskými usedlostmi a olivovými háji. Počasí se nám pokazilo, a tak jsme vytáhly pláštěnku a nepromokavou bundu.
Ve vyšších polohách jsme již mnoho stromů neviděly, pouze suché traviny a keře. Díky tomu jsme měly výhledy nejen na Monachil, ale i na Granadu. Za hodinu a půl jsme došly na nejvyšší bod, odkud jsme mohly obdivovat skalní útvary jako Štěňata, Faraóna, Holubici nebo Paličku.
Příkrým kamenitým svahem plným ostnatých keříků a travin jsme sešly k řece Monachil, která pramení pod vrcholem hory Veleta ve 2 640 m. n. m. Údolí řeky je ve tvaru písmene V a kolem řeky rostou vrby, topoly, rákosí a keře.
Napojily jsme se na červenozelenou značku SL - A 294 kopírující břeh řeky. Stezka vedla chvíli podél řeky, pak jsme stoupaly po schodech k vodopádům, přes které jsme prošly po lávkách nebo šedesáti tří metrovém visutém mostě. Sešly jsme k řece, na jejímž levém břehu byl úzký chodník. Několik metrů jsme šly přímo korytem, protože betonový chodník místy chyběl.
V posledním úseku, než dosáhne řeka obce Monachil, si vyhloubila řeka ve vápencové skále nádhernou rokli. Skála se v některých místech skláněla nad chodník a my jsme musely občas lézt i po čtyřech nebo se držet úchytů ve skalách a naklánět se nad řeku. Závěrečný úsek patří k nejkrásnějším. Řeka protéká přírodním tunelem - Jeskyní holubic, která je tvořena velkými odlomenými skalami spojujícími stěny soutěsky. Po opuštění tunelu jsme po stezce došly k rozcestí a po žluté značce k autu.
Byl to moc pěkný výlet, přestože nám skoro celou dobu pršelo. Za celé tři hodiny jsme nepotkaly človíčka ani zvířátko. Španělské hospodyňky se připravovaly na Vánoce a andaluský muž by v tom počasí nevyhnal ani psa a počká si na sluníčko. Jen dvě ztřeštěné Ostravačky chtěly strávit pár hodin v přírodě.
