Vánoční Španělsko - Cueva de Nerja (jeskyně), Nerja na Costa del Sol a Sierra Tejeda

Jeskynní komplex je zapsán na seznamu španělského kulturního dědictví

Pár dnů před Štědrým dnem jsme letěly s Šárkou na několikadenní tour po Španělsku. Měla jsem trochu obavy, zda mě na letišti nezadrží, protože jsem měla u španělské policie vroubek. V době kovidu mě zadrželi a sepsali pokutu v neznámé částce kvůli roušce, kterou jsem neměla po cestě z pláže do kempu a po které nikdo nešel. Naštěstí byl asi přestupek promlčený.

Dojely jsme do Málagy, kde jsme si v autopůjčovně vyzvedly auto, a jely podél moře do asi hodinu vzdáleného přímořského městečka Nerja na Costa del Sol. Nevelké letovisko leží na útesu nad mořem a za ním se zvedá pohoří Sierra Almijara. Tam jsme měly druhý den namířeno.

Po ubytování v pěkném penzionku s posezením na střeše jsme šly na prohlídku městečka. Na vyzdobeném náměstí bruslily děti na ledě, přestože bylo asi 16 stupňů Celsia. Prošly jsme kolem úzkých uliček s obchůdky, kavárnami a bary na širokou promenádu přímo u moře. Od ní je to jen 100 metrů na největší atrakci městečka, půlkruhovou vyhlídku Balkón Evropa, odkud lze vidět za pěkného počasí africký břeh. Uprostřed stál velký osvětlený strom a u zábradlí bronzová socha španělského krále Alfonse XII., který toto místo pojmenoval v roce 1884, když Nerju zasáhlo zemětřesení.

Z vyhlídky jsme mohly obdivovat skalnaté útesy, malé písečné plážičky i nízké domky za nimi. Byla již tma a my jsme dostaly hlad. Ve stylové restauraci jsme si daly mořského ďase a lenguado (mořský jazyk). Je to malá plochá bílá ryba žijící zavrtaná na dně, z kterého vykukují pouze její oči. Obě ryby byly výborné, jemné a bez kostí. Zapily jsme je dobrým červeným vínem a šly na kutě.

Ráno jsme jely na prohlídku nedaleké jeskyně. Jeskynní komplex Cueva de Nerja je zapsán na seznamu španělského kulturního dědictví. Chodby mají přes 5 kilometrů a objem jeskyní je přes 260 000 m3. Veřejnosti je přístupná asi třetina. Jeskyně objevilo pět místních chlapců při lovu netopýrů 12. ledna 1959. O rok později se začalo s výzkumem. Byly objeveny kosti vyhynulých zvířat, stopy po osídlení od neandrtálců až po dobu bronzovou. Na stěnách se nachází přes 580 jeskynních maleb, ty však veřejnost nemá možnost vidět. Zajímavostí je např. malba tuleňů, kterou v roce 2012 odborníci odhadli na cca 42 000 let. Je to jediné umělecké dílo z doby před příchodem kromaňonců do Evropy.

Procházely jsme samy obrovskými jeskynními prostory a obdivovaly řadu stalaktitů, stalagmitů, sloupů a kamenných soutěsek. V jeskyni se nachází 32 metrů vysoký stalagnát, který je podle Guinnessovy knihy rekordů největší na světě. Po trase jsou posezení, z kterých mohou návštěvníci obdivovat krásy jeskyně. Hlavní sál má na výšku 68 metrů a od roku 1961 se zde koná festival vážné hudby a baletu. Bylo příjemné, že nás nikdo nehonil a mohly jsme si krásu jeskyní vychutnat dle libosti.

Po prohlídce jeskyně jsme prošly kolem dětského parku a stoupaly po značené stezce na vyhlídku na moře. Sierra de Nerja, nejvýchodnější část pohoří Sierra Almijara, se rozkládá na ploše přibližně 7 000 hektarů a nachází se na okraji provincie Málaga. Název Nerja pochází z arabského výrazu Narya nebo Naricha a znamenal hojnou vodu či vydatný pramen. Těch bylo v těchto horách hodně. Krajina je zde drsná, vysoké hory jsou protkané roklemi táhnoucími se od pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Navachica s 1 832 metry.

My jsme si vybraly k delšímu výletu okruh z horské vesničky Frigiliana. Leží v pohoří Sierra Tejeda a je vzdálená od Nerji asi 10 minut. Je to jedna z nejhezčích bílých vesniček pueblos blancos. Počásí nám přálo. Připadalo nám, že je babí léto. Blížící se Vánoce připomínala pouze výzdoba na náměstí a v oknech.

Na Náměstí třech kultur (španělské, arabské a židovské) jsme kromě krásných výhledů obdivovaly stromy obsypané velkými pomeranči a v kopci bývalý palác ze 16. století El Ingenio, nyní továrnu na cukrovou třtinu. Úzkými uličkami jsme sešly k řece a s hrstkou turistů pokračovaly krásným údolím podél řeky. Na křižovatce značek jsme odbočily na červenou a začaly prudce stoupat. Tady jsme již ostatní setřásly. Stále jsme však zastavovaly a fotily.

Přes puerto Pinillo del Aire jsme prošly kolem vápenné pece (salera) a zbytků hradu v kopci. V sedle Collado Jiménez (530 m) jsme chvíli odpočívaly a rozhlížely se na všechny možné strany. Viděly jsme zářící hladinu moře s rybářskými loděmi, vlevo delší horský hřeben a na opačné straně zalesněné kopce. Dočetly jsme se, že pohoří je od roku 1973 národní loveckou rezervací. V oblasti se těžilo olovo, fluor, wolfram, železo a azbest.

Většinu pohoří pokrývají křoviny, mezi kterými rostou borovice a ve vyšších polohách dub cesmínový. Těšila jsem se, že zahlédneme orla, poštolku, lišku nebo dokonce iberského kozorožce, ale ani ještěrka se nechtěla vyhřívat na sluníčku.

Asi 20 minut jsme šly téměř po rovince a pak stezka prudce klesala téměř 200 metrů dolů k řece a vodopádům. Přebrodily jsme řeku a chtěly pokračovat dál po trase Río Chíllar. Cesta však zmizela a jít dlouho řekou se nám moc nechtělo. Vrátily jsme se tedy zpět. Po celé trase jsme potkaly jen pár lidí, a to většinou z opačné strany. Po necelých pěti hodinách jsme lehce přismahnuté došly do vesničky. Nasávaly jsme atmosféru a pohodu místních u restaurací a barů. Den jsme zakončily na střeše našeho penzionku v Nerji, odkud jsme nakukovaly místním do oken.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.