Patagonie: Torres del Paine a pěší turistika

Perla chilské Patagonie - Torres del Paine

Národní park Torres del Paine, který je součástí chilské Patagonie , je jedním z nejkrásnějších národních parků Jižní Ameriky. Jeden z největších českých cestovatelů, Miroslav Šnejdar, ho dokonce považuje za nejkrásnější národní park na světě.

NP Torres del Paine leží v liduprázdné, divoké horské krajině. Nejbližším velkým městem je Punta Arenas, které je odsud vzdáleno 366 kilometrů.

Výchozím bodem k návštěvě tohoto parku je obvykle městečko Puerto Natales. I odsud je to ovšem do parku ještě nezanedbatelných 112 kilometrů. Do hlavního města Santiaga je to pak odsud po silnici 2 500 kilometrů, což je téměř tolik jako z Prahy do Lisabonu.

Puerto Natales je malé, ale živé městečko, a to zvláště v létě, kdy sem jezdí doslova davy výletníků. Mimo jiné sem jezdí i hodně Čechů. Odsud se lze po silnici snadno dostat do Punta Arenas i do Argentiny (konkrétně do "nedalekého" El Calafate, východiska ke světoznámému ledovci Perito Moreno). Jezdí odsud ale i velké výletní lodě po patagonských kanálech, které jedou buď na jih do Punta Arenas, nebo na sever do Puerto Montt.

Čtěte také: Turistika v národním parku Tierra del Fuego

Okolní zálivy, průlivy a ostrovy tvoří pravděpodobně nejsložitější přírodní labyrint na světě. Však také první námořníci měli často potíže se z tohoto bludiště dostat. Později se zdejší obyvatelé živili hlavně chovem ovcí a rybolov. Dnes je však celá oblast hojně navštěvována turisty, a tak je tu o něco dráže než v jiných oblastech Chile.

Téměř všichni turisté, kteří přijedou do Puerto Natales, směřují i do NP Torres del Paine . Do parku jezdí autobusy, které Vás dovezou až ke vstupní bráně do parku, respektive vysadí vás na jednom ze stanovišť, které si určíte.

Po zaplacení vstupného (dostanete i perfektní mapu, netřeba ji předem kupovat!) se pak můžete v parku pohybovat volně, ovšem po svých. Jen v některých místech lze použít loď, plující přes jezero, a lze si také pronajmout koně. Motorová vozidla však mají do parku vjezd zakázán. Zpět do civilizace se pak zase dostanete z jednoho z bodů, na kterých staví autobus.

Je tu mnoho značených tras, z nichž si nějakou jistě vyberete. Jedná se však téměř výhradně o několikadenní treky, které rozhodně nejsou nenáročné! Jednu z nejkratších tras, zvanou podle svého tvaru "W", lze zvládnout za 4 dny (délka 76 kilometrů), avšak najdete tu okruhy i podstatně delší.

Spát můžete buď v horských chatách, které jsou však nechutně drahé a navíc jsou v hlavní sezóně vyprodané dlouho dopředu. Pak jsou tu kempy. Ty soukromé se platí a jsou rovněž drahé, ty, které spravuje správa národního parku, jsou zdarma, respektive v ceně vstupného. Jinde než na chatách nebo v kempech se spát nesmí.

Torres del Paine, mapa

Kempy bohužel nejsou v ideálních vzdálenostech - někdy jsou velmi blízko a někdy naopak hodně daleko od sebe, takže se vyplatí předem důkladně naplánovat, kam chcete ten který den dojít.

Pokud sem vyrazíte, musíte vyrazit s plnou polní a vzít si s sebou stan, vařič a hlavně zásoby jídla. Počasí v parku je ovšem velmi proměnlivé a na vlastní kůži se můžete přesvědčit, že během jednoho dne zde lze zažít 4 roční období. Vždy je tedy dobré mít raději několikahodinovou časovou rezervu a mít připravený náhradní plán pro případ, že se rychle změní počasí.

A co v parku uvidíte? Především majestátné hory. Nejvyšší horou parku je Cerro Paine Grande, jejíž nejvyšší vrchol Cumbre Principal měří 3 050 metrů. Nejznámějšími horami jsou ale bezpochyby trojčata Torres del Paine, která dala celému parku jméno. Nejvyšší z těchto fascinujících skalních věží, Torre Sur, měří 2 850 metrů.

Při pojmenovávání dalších hor se Chilané inspirovali zeměpisem celého světa, a tak se jeden z nižších vrcholů jmenuje Cerro Ostrava (1 566 m n. m.). Dále se tu nachází velké množství ledovců. Některé z nich jsou malinké a doslova visí ve vysokých skalních stěnách, ale ledovec Glaciar Grey, k jehož splazu lze dojít po značené trase, je naopak obrovský. Za zmínku stojí také místní mraky. Lze tu například spatřit oblaka, připomínající svým tvarem UFO.

V NP Torres del Paine se lze rovněž setkat s mnoha zástupci místní fauny. S velkou pravděpodobností spatříte lamy guanako. Žije tu ale i puma americká (bát se nemusíte, je plachá a určitě ji neuvidíte), kondor andský, plameňák chilský nebo nandu menší.

V národním parku také najdete krásné lesy, tvořené většinou místním pabukem Nothofagus pumilio. Ten vypadá zdálky jako borovice, avšak je to strom listnatý, s mnoha malinkými lístečky.

Značnou část pabukových lesů ovšem lehla popelem v roce 2005, kdy jeden neopatrný český turista během manipulace s benzínovým vařičem založil neúmyslně obrovský požár, který nakonec zachvátil plochu 160 km2. Na obnově zdejších porostů se proto podílí i Česká republika, protože onen jednotlivec by tak obrovskou škodu nesplatil ani náhodou.

Než budou ovšem porosty obnoveny v původním rozsahu, bude to trvat nejméně 100 let! Proto zbývá dodat ještě jedno základní pravidlo - vařit a rozdělávat oheň se smí jen na vyhrazených místech!

Autor: Petr Daubner, spolupracovník cestovní kanceláře Mundo, která pořádá zájezdy Patagonie .