Cesta stopem kolem ČR jako nevšední cestopis

Stopem kolem ČR a za sedm dní

Je už devět hodin večer a začínáme mít vážné obavy. S přibývajícími minutami ztrácíme naději, že nám někdo zastaví. Stopujeme pod mihotavým světlem pouliční lampy u benzínové pumpy na konci Znojma. Už před hodinou jsme měli být v Tišnově nad Brnem, kde máme domluvený nocleh. Tak tohle nám opravdu nevyšlo. "Jestli vám nikdo nezastaví, přijďte, stojím támhle vzadu. Mám prázdný kamion, takže jestli máte spacáky… V pět ráno vyjíždím do Brna."

Týden volna. Co s ním? Podívat se po republice, to je nápad! Spousta lidí jezdí za hranice, aniž ví, jak to vypadá za "vlastními humny". Rozhodla jsem se s přítelem objet celou republiku, prohlédnout si ji jen tak letem světem a vybrat si místa, na která se příště podíváme pořádněji. Asi tak jako když listujete v turistické brožuře, s tím rozdílem, že vše vidíte na vlastní oči a prožíváte na vlastní kůži. A proč stopem? Jednak je to dobrodružnější (nikdy nevíte, kde skončíte), levnější a zajímavější - můžete se seznámit s nejrůznějšími lidmi, kteří si vás pustí do svého soukromí.

Den 1.: První auto - první bouračka

Opava. Historicky i architektonicky zajímavé město, čisťoučké, provoněné čokoládou, kulturní centrum Slezska. Tady začíná naše cesta. Asi o půl třetí odpoledne se necháváme dovézt trolejbusem na sám konec Opavy - Jaktař a vydáváme se pěšky směr Bruntál.

Čtěte také: Cestovatelské historky: O zeleném letadle, stopování a důležitosti českého…

Vůbec si neděláme naděje, že nám někdo zastaví s našimi obrovskými krosnami a navíc - můj dvoumetrový přítel vytváří dojem bojovníka právě vypuštěného z ringu (bohužel mé přesvědčování, aby nechal obušek doma, že mě ochrání před zločinci i bez něho, vyšlo naprázdno, takže moc důvěryhodný obrázek neskýtáme…). Zkrátka spíše počítáme s variantou, že to večer zabalíme a pojedeme zase domů. Ale po kratičkých pěti minutkách už u nás stojí bílá dodávka se sympatickým řidičem.

Nocleh máme domluvený v Žamberku, takže jsme docela rádi, když se řidič nabídne, že nás hodí až do Šumperka. Dobře si s ním popovídáme - doporučuje nám navštívit Velké Losiny, kde se vyrábí ruční papír a Šumperský zámek. Projíždějíc Bruntálem, zdraví nás král Jeseníků, Praděd, jehož výška má co dočinění s rokem, kdy Kolumbus objevil Ameriku (1492).

Hned s prvním autem zažíváme také bouračku. Řidič před námi dal totiž přednost psovi, který si vyšel na procházku přes silnici a my už to nestihli ubrzdit. Škoda nebyla moc velká, vyřídilo se to fifty-fifty a jelo se dál. Loučíme se v Bludově, kde nám hned o chvilku později zastaví opel kadet. Hodí nás aspoň do Olšan.

Dále jedeme škodou oktávií s postarším řidičem, jemuž je auto zřejmě největším koníčkem. Poznáváme to brzy, když se snaží v nejvyšší možné rychlosti předjíždět i v těch nejnemožnějších jesenických serpentinách. V okamžiku kdy jedeme v protisměru vedle Avie a přímo proti nám se řítí náklaďák se loučím se životem.

Vše dopadlo dobře a můžeme si užívat nádheru za okýnkem: projíždíme krásnou přírodou skrze hory a lesy, kolem idylických luk s kravami až do Červené Vody, míjíme Suchý vrch, což je nejvyšší kopec v okolí s rozhlednou. V 18.00 vjíždíme do Žamberku - brány Orlických hor, takže máme čas se tu trochu porozhlédnout.

Je to hezké městečko, s náměstíčkem na kopci, uprostřed něhož stojí kamenná kašna z počátku 20. století, Nymfa a kentaur, postavená akademickým sochařem Františkem Rousem. Dokonce zde plavou i barevné akvarijní rybičky. O kousek dál stojí nádherný morový sloup Panny Marie se sochami svatých. Prohlížíme si i bývalý zámek, v němž dnes sídlí zástupci pardubického kraje a škola, hezký je i přilehlý parčík. Za zmínku rozhodně stojí kostel svatého Václava a kaple Panny Marie Bolestné.

Den 2.: Guten Tag, fahren Sie nach Jablonec?

Až kolem jedenácté hodiny dopolední stopujeme za Žamberkem - a opět máme štěstí. Za chvilku nám zastavil starší podnikatel. Je rád, že nejede sám, jsme jeho pojistka proti usnutí. Projíždíme nádhernou srpnovou, sluncem vyprahlou krajinou, míjíme slunečnicová, kukuřičná a maková pole. Z auta zahlédneme zámek v Doudlebech nad Orlicí a v Častolovicích, řidič nám doporučuje zastavit se někdy v Třebechovickém Betlémě. Ve 12:10 jsme v Hradci Králové.

Stihneme zde v rychlosti navštívit známou, dát si dobrý oběd a ještě si prohlédnout město. Máme štěstí, na zastávce potkáváme jakéhosi památkáře, který se nás okamžitě ujme a vypráví nám o historii města i co kde najdeme. A tak se dozvídám, že na pozadí soutoku Labe s Orlicí lze vidět renesanční zvonici Bílou věž, dále kde se nachází jaké náměstí a čím je proslulé divadlo. Ale brzy musíme dál, protože další nocleh máme domluvený až v Jablonci nad Nisou.

Nejhorší na takovémhle cestování je dostat se na kraj města, kde je možno stopnout nějaké auto. I přes různé typy městských hromadných doprav je to někdy dost náročné a pěkný kus cesty. Až kolem šesté hodiny večerní nám zastaví škoda Octavia. Jedeme přes Hořice (viz trubičky) a skrze vesnice s docela zajímavými názvy, jako je např. Holovouse, nebo Konecchlumí, dále přes Jičín až do Kbelnice.

Zde jsme stopli rodinný karavan, plný německých dětí. Jelikož nehovořím německy a přítel jen trochu, aspoň s nimi "cucáme bonbóny" a kreslíme si navzájem do svých bloků obrázky a podpisy. Je s nimi velmi příjemné cestování. V Karlovicích Sedmihorkách jsme se rozloučili - rodina zde odbočovala do kempu poblíž skalního města.

Naštěstí jsme brzy stopli mladého muže, který se nabídl, že má čas a hodí nás až do Jablonce, (jen co mu pomůžeme v Turnově zalít zahradu). Jedeme nádhernou pahorkatou krajinou s dřevěnicemi a skálami. Z okýnka našeho auta jsou vidět Suché skály, pak dominanta libereckého kraje, Ralsko. Tak takhle vypadá Český ráj… Ve 20:00 jsme v Jablonci nad Nisou.

Den 3.: To, co nemám sebou, nepotřebuji

Dnes máme možnost prohlédnout si Horní náměstí spolu s kostelem Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se zrovna opravuje a novou radnici v Jablonci nad Nisou. Obě stavby jsou ze 30. let 20. stol. Kostel z režného zdiva je nápadný svou hranolovou věží, od radnice, postavené ve stylu funkcionalismu, je zase pěkný výhled na město. Na muzeum skla a bižuterie už nám bohužel nezbývá čas.

10:30 jsme stopli první ženu - mladou slečnu a jejího pejska Tequillu, kteří nás zavezli do Liberce. Zde máme jen chvíli na prohlédnutí zábavného centra Babylón a na to, abychom z dálky pozdravili Ještěd. Brzy se dostáváme do Chrástavy, odtud pokračujeme oktávií do Rynoltic a dál kolem Lužických hor. Řidič nám doporučuje České Švýcarsko, hlavně soutěsky u Hřenska a Pravčickou bránu.

Dobře se s ním povídá, dokonce ochotně zastavuje v Práchni, kde se jdeme podívat na Panskou skálu - čedičové varhánky známé z filmu Pyšná princezna. Nakonec se z řidiče vyklube cestovatel, který nám popisuje zajímavosti z cest po Evropě, Americe - zvláště z Mexika a jiných míst planety. Prohlížíme si hezkou architekturu v České Kamenici a ve 14:00 jsme v Děčíně. Řidič se s námi loučí správným cestovatelským heslem: "To co nemám sebou, nepotřebuji."

Děčín nás okouzlil. Prohlédli jsme si zámek, Růžovou zahradu a hezká je i vyhlídka z Pastýřské stěny na město, jímž protéká Labe. K večeru cestujeme dále do Jílové. Zde jsme stopli dodávku, kterou jsme se dostali až do Mostu.

O půl hodiny později nám zastavil mladý němec v opel astra kabriolet. Stáhl kvůli nám střechu a zapnul na plné pecky rádio, abychom z toho taky něco měli, vtipálek… Nejdříve se nám podařilo zabloudit v Litvínově, pak v Chomutově, ale nakonec jsme šťastně dorazili v osm večer do Jirkova, kde máme smluvený další nocleh. To byla jízda…

Jirkov je smutné město. Na náměstí stojí starý žlutý kostel sv. Jiljí a jinak všude kolem samé herny, kluby a hospody. Teprve známý nás upozorňuje na "jirkovskou vyhlášku" - zákaz stopování, kvůli vzmáhající se prostituci. Ale my na ni raději hned zapomeneme.

Den 4.: Lázeňská poselství

Kolem poledne nám za Jirkovem zastavil elegantní tmavý Saab aero 9000, nenápadně upravený v závodní speciál s 300 koňmi pod kapotou. (To už je pěkný zvěřinec, což?). Řidičem je prostý člověk, ze kterého se po chvilce povídání vyklube zcestovalý fotograf.

Vypráví o Thajsku, Indii, Mexiku a jiných zemích, o tom, že náš způsob cestování - stop - je stejně nejlepší a když má člověk peníze, zleniví a nikam se mu nechce. A také o tom, že dnes už člověk téměř nenajde na planetě místo, neposkvrněné civilizovanou lidskou rukou. Toto tvrzení doložil historkou z thajského pralesa, kde se vypravil sám jen s tou nejlepší výbavou a v domnění, že zažívá opravdové dobrodružství, narazil místo divoké zvěře na drobnou ženu s tříletým chlapečkem - americké turisty.

Dále pokračujeme v autě se dvěma dívkami, zavezly nás kousek za Klášterec nad Ohří. Po včerejší průmyslové krajině náš zrak už zase občerstvují kopce a lesy. Trochu krape a po obloze se táhnou černé mraky. Je víkend, ale naše obavy z toho, že řidiči budou méně brát, se naštěstí nepotvrdily. Míjí nás pár stovek motorkářů - nějaká motorkářská svatba. Zastavil nám mladý pár, který nás dovezl do Ostrova. Prohlížíme si zde krásnou zámeckou zahradu, na zámek nezbývá čas.

• Dokončení článku