Týden volna. Co s ním? Podívat se po republice, to je nápad! Spousta lidí jezdí za hranice, aniž ví, jak to vypadá za "vlastními humny". Rozhodla jsem se s přítelem objet celou republiku, prohlédnout si ji jen tak letem světem a vybrat si místa, na která se příště podíváme pořádněji. Asi tak jako když listujete v turistické brožuře, s tím rozdílem, že vše vidíte na vlastní oči a prožíváte na vlastní kůži. A proč stopem? Jednak je to dobrodružnější (nikdy nevíte, kde skončíte), levnější a zajímavější - můžete se seznámit s nejrůznějšími lidmi, kteří si vás pustí do svého soukromí.

Den 1.: První auto - první bouračka

Opava. Historicky i architektonicky zajímavé město, čisťoučké, provoněné čokoládou, kulturní centrum Slezska. Tady začíná naše cesta. Asi o půl třetí odpoledne se necháváme dovézt trolejbusem na sám konec Opavy - Jaktař a vydáváme se pěšky směr Bruntál.

Čtěte také: Cestovatelské historky: O zeleném letadle, stopování a důležitosti českého…

Vůbec si neděláme naděje, že nám někdo zastaví s našimi obrovskými krosnami a navíc - můj dvoumetrový přítel vytváří dojem bojovníka právě vypuštěného z ringu (bohužel mé přesvědčování, aby nechal obušek doma, že mě ochrání před zločinci i bez něho, vyšlo naprázdno, takže moc důvěryhodný obrázek neskýtáme…). Zkrátka spíše počítáme s variantou, že to večer zabalíme a pojedeme zase domů. Ale po kratičkých pěti minutkách už u nás stojí bílá dodávka se sympatickým řidičem.

Nocleh máme domluvený v Žamberku, takže jsme docela rádi, když se řidič nabídne, že nás hodí až do Šumperka. Dobře si s ním popovídáme - doporučuje nám navštívit Velké Losiny, kde se vyrábí ruční papír a Šumperský zámek. Projíždějíc Bruntálem, zdraví nás král Jeseníků, Praděd, jehož výška má co dočinění s rokem, kdy Kolumbus objevil Ameriku (1492).

Hned s prvním autem zažíváme také bouračku. Řidič před námi dal totiž přednost psovi, který si vyšel na procházku přes silnici a my už to nestihli ubrzdit. Škoda nebyla moc velká, vyřídilo se to fifty-fifty a jelo se dál. Loučíme se v Bludově, kde nám hned o chvilku později zastaví opel kadet. Hodí nás aspoň do Olšan.

Dále jedeme škodou oktávií s postarším řidičem, jemuž je auto zřejmě největším koníčkem. Poznáváme to brzy, když se snaží v nejvyšší možné rychlosti předjíždět i v těch nejnemožnějších jesenických serpentinách. V okamžiku kdy jedeme v protisměru vedle Avie a přímo proti nám se řítí náklaďák se loučím se životem.

Vše dopadlo dobře a můžeme si užívat nádheru za okýnkem: projíždíme krásnou přírodou skrze hory a lesy, kolem idylických luk s kravami až do Červené Vody, míjíme Suchý vrch, což je nejvyšší kopec v okolí s rozhlednou. V 18.00 vjíždíme do Žamberku - brány Orlických hor, takže máme čas se tu trochu porozhlédnout.

Je to hezké městečko, s náměstíčkem na kopci, uprostřed něhož stojí kamenná kašna z počátku 20. století, Nymfa a kentaur, postavená akademickým sochařem Františkem Rousem. Dokonce zde plavou i barevné akvarijní rybičky. O kousek dál stojí nádherný morový sloup Panny Marie se sochami svatých. Prohlížíme si i bývalý zámek, v němž dnes sídlí zástupci pardubického kraje a škola, hezký je i přilehlý parčík. Za zmínku rozhodně stojí kostel svatého Václava a kaple Panny Marie Bolestné.

Den 2.: Guten Tag, fahren Sie nach Jablonec?

Až kolem jedenácté hodiny dopolední stopujeme za Žamberkem - a opět máme štěstí. Za chvilku nám zastavil starší podnikatel. Je rád, že nejede sám, jsme jeho pojistka proti usnutí. Projíždíme nádhernou srpnovou, sluncem vyprahlou krajinou, míjíme slunečnicová, kukuřičná a maková pole. Z auta zahlédneme zámek v Doudlebech nad Orlicí a v Častolovicích, řidič nám doporučuje zastavit se někdy v Třebechovickém Betlémě. Ve 12:10 jsme v Hradci Králové.

Stihneme zde v rychlosti navštívit známou, dát si dobrý oběd a ještě si prohlédnout město. Máme štěstí, na zastávce potkáváme jakéhosi památkáře, který se nás okamžitě ujme a vypráví nám o historii města i co kde najdeme. A tak se dozvídám, že na pozadí soutoku Labe s Orlicí lze vidět renesanční zvonici Bílou věž, dále kde se nachází jaké náměstí a čím je proslulé divadlo. Ale brzy musíme dál, protože další nocleh máme domluvený až v Jablonci nad Nisou.

Nejhorší na takovémhle cestování je dostat se na kraj města, kde je možno stopnout nějaké auto. I přes různé typy městských hromadných doprav je to někdy dost náročné a pěkný kus cesty. Až kolem šesté hodiny večerní nám zastaví škoda Octavia. Jedeme přes Hořice (viz trubičky) a skrze vesnice s docela zajímavými názvy, jako je např. Holovouse, nebo Konecchlumí, dále přes Jičín až do Kbelnice.

Zde jsme stopli rodinný karavan, plný německých dětí. Jelikož nehovořím německy a přítel jen trochu, aspoň s nimi "cucáme bonbóny" a kreslíme si navzájem do svých bloků obrázky a podpisy. Je s nimi velmi příjemné cestování. V Karlovicích Sedmihorkách jsme se rozloučili - rodina zde odbočovala do kempu poblíž skalního města.

Naštěstí jsme brzy stopli mladého muže, který se nabídl, že má čas a hodí nás až do Jablonce, (jen co mu pomůžeme v Turnově zalít zahradu). Jedeme nádhernou pahorkatou krajinou s dřevěnicemi a skálami. Z okýnka našeho auta jsou vidět Suché skály, pak dominanta libereckého kraje, Ralsko. Tak takhle vypadá Český ráj… Ve 20:00 jsme v Jablonci nad Nisou.

Den 3.: To, co nemám sebou, nepotřebuji

Dnes máme možnost prohlédnout si Horní náměstí spolu s kostelem Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se zrovna opravuje a novou radnici v Jablonci nad Nisou. Obě stavby jsou ze 30. let 20. stol. Kostel z režného zdiva je nápadný svou hranolovou věží, od radnice, postavené ve stylu funkcionalismu, je zase pěkný výhled na město. Na muzeum skla a bižuterie už nám bohužel nezbývá čas.

10:30 jsme stopli první ženu - mladou slečnu a jejího pejska Tequillu, kteří nás zavezli do Liberce. Zde máme jen chvíli na prohlédnutí zábavného centra Babylón a na to, abychom z dálky pozdravili Ještěd. Brzy se dostáváme do Chrástavy, odtud pokračujeme oktávií do Rynoltic a dál kolem Lužických hor. Řidič nám doporučuje České Švýcarsko, hlavně soutěsky u Hřenska a Pravčickou bránu.

Dobře se s ním povídá, dokonce ochotně zastavuje v Práchni, kde se jdeme podívat na Panskou skálu - čedičové varhánky známé z filmu Pyšná princezna. Nakonec se z řidiče vyklube cestovatel, který nám popisuje zajímavosti z cest po Evropě, Americe - zvláště z Mexika a jiných míst planety. Prohlížíme si hezkou architekturu v České Kamenici a ve 14:00 jsme v Děčíně. Řidič se s námi loučí správným cestovatelským heslem: "To co nemám sebou, nepotřebuji."

Děčín nás okouzlil. Prohlédli jsme si zámek, Růžovou zahradu a hezká je i vyhlídka z Pastýřské stěny na město, jímž protéká Labe. K večeru cestujeme dále do Jílové. Zde jsme stopli dodávku, kterou jsme se dostali až do Mostu.

O půl hodiny později nám zastavil mladý němec v opel astra kabriolet. Stáhl kvůli nám střechu a zapnul na plné pecky rádio, abychom z toho taky něco měli, vtipálek… Nejdříve se nám podařilo zabloudit v Litvínově, pak v Chomutově, ale nakonec jsme šťastně dorazili v osm večer do Jirkova, kde máme smluvený další nocleh. To byla jízda…

Jirkov je smutné město. Na náměstí stojí starý žlutý kostel sv. Jiljí a jinak všude kolem samé herny, kluby a hospody. Teprve známý nás upozorňuje na "jirkovskou vyhlášku" - zákaz stopování, kvůli vzmáhající se prostituci. Ale my na ni raději hned zapomeneme.

Den 4.: Lázeňská poselství

Kolem poledne nám za Jirkovem zastavil elegantní tmavý Saab aero 9000, nenápadně upravený v závodní speciál s 300 koňmi pod kapotou. (To už je pěkný zvěřinec, což?). Řidičem je prostý člověk, ze kterého se po chvilce povídání vyklube zcestovalý fotograf.

Vypráví o Thajsku, Indii, Mexiku a jiných zemích, o tom, že náš způsob cestování - stop - je stejně nejlepší a když má člověk peníze, zleniví a nikam se mu nechce. A také o tom, že dnes už člověk téměř nenajde na planetě místo, neposkvrněné civilizovanou lidskou rukou. Toto tvrzení doložil historkou z thajského pralesa, kde se vypravil sám jen s tou nejlepší výbavou a v domnění, že zažívá opravdové dobrodružství, narazil místo divoké zvěře na drobnou ženu s tříletým chlapečkem - americké turisty.

Dále pokračujeme v autě se dvěma dívkami, zavezly nás kousek za Klášterec nad Ohří. Po včerejší průmyslové krajině náš zrak už zase občerstvují kopce a lesy. Trochu krape a po obloze se táhnou černé mraky. Je víkend, ale naše obavy z toho, že řidiči budou méně brát, se naštěstí nepotvrdily. Míjí nás pár stovek motorkářů - nějaká motorkářská svatba. Zastavil nám mladý pár, který nás dovezl do Ostrova. Prohlížíme si zde krásnou zámeckou zahradu, na zámek nezbývá čas.

Chaty Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.