Východoafrické pobřeží: ráj potápěčů i cestovatelů

Podmořská fauna a rizika potápění

Afrika nabízí cestovatelům rozmanité zážitky a její nedocenitelná přírodní krása se skrývá také pod hladinou oceánů, moří a jezer. Prakticky celé východní pobřeží Afriky od samého jihu až po nejsevernější zálivy nabízí jedny z nejlepších - často zcela nedotčených a potápěčsky neobjevených - korálových lokalit (nejen) pro přístrojové potápění. Západní pobřeží Afriky je prozatím potápěčsky více méně přehlížené, i když některá dobrá potápěčská centra v Maroku, v Senegalu a v Ghaně umožňují potápěčům kvalitní hloubkové ponory na otevřené vodě a možnost spatřit velké vodní živočichy včetně velryb. Africké vnitrozemí připravilo potápěčům velmi zajímavé ponory v jezerech - patrně nejvyhledávanějším je mezi potápěči jezero Malawi se zajímavými jeskyněmi a na jezero poměrně rozmanitým a barevným životem pod vodní hladinou. Ovšem podvodní klenot Afriky se bezpochyby nalézá na východním pobřeží.

Jižní Afrika: bezkonkurenční Madagaskar, velrybí žraloci i skvělé pláže

Dlouhé pobřeží Jihoafrické republiky skýtá nejen možnosti ponořit se mezi velké bílé žraloky nebo si zaplavat mezi velrybami, ale také lokality s pestrobarevnými korály a neméně barevnými rybami, včetně karet, útesových či spanilých žraloků, delfínů a na otevřené vodě také kladivounů a mnoha dalších. Pokud si potápěč nezajistí své věci na zdánlivě opuštěné pláži, může být překvapen - stejně jako jsme byli my - že mu opice v průběhu jeho ponoru rozkradou vše, co lze pozřít, a zbytek věcí škodolibě rozházejí po pláži.

Některá potápěčská centra mají své kempy a cestovatel tak může stanovat přímo v lese u pláže a nerušeně se věnovat kvalitním ponorům. Stan je třeba zajistit, neboť opice si jej bez problému rozepnou, ukradnou, co hrdlo ráčí, a někdy za sebou dokonce stan opět zapnou (jednou jsme je u zapínání přistihli). Drobným negativem je vysoká cena ponorů a zapůjčení vybavení. Pokud chce cestovatel absolvovat desítky ponorů, z finančního hlediska se mu vyplatí spíše Mozambik nebo ještě lépe Zanzibar. Potápěčská centra jsou v Jihoafrické republice většinou velmi profesionálně vybavena a vedena, až si člověk připadá, že není v Africe.

Překrásné korálové stěny nabízí pobřeží Mosambiku, kde se to jenom hemží karetami obrovskými, rozmanitým korálovým životem a spatřit lze i manty atlantské, velké kanice, barevné klipky či chňapaly nebo také žraloka velrybího. Na rozdíl od Jižní Afriky má Mosambik pro cestovatele nachystány i krásné bílé pláže (leckde liduprázdné) lemované kokosovými palmami a levnější potápěčská centra. Viditelnost pod vodou bývá skvělá a teplota vody luxusní. Na to, jak krásné a dlouhé pobřeží Mosambik má, je tam ovšem potápěčských center velmi málo.

Podobně krásné korálové stěny cestovateli poskytuje pobřeží Madagaskaru, rovněž převážně východní, kde jsou také pestré možnosti pro šnorchlování navíc s rozmanitou škálou vodních hadů a hadovců (většinou člověku neškodných). Solidní potápění nabízí také ostrovy Réunion a Mauricius, ale na Madagaskar zdaleka nemají. Velmi dobré potápění nabízí Komorské ostrovy a Seychely, kde nebývá nouze o velrybí žraloky a rozmanité druhy rejnoků.

Za velrybími žraloky, kteří mají běžně více než deset metrů délky, se jezdí potápět do mělkých lagun bohatých na plankton. Velrybí žraloci jsou zcela neškodní a přítomnost potápěčů jim absolutně nevadí. Nejen pro potápěče se jedná o velký zážitek. Jednou jsme měli v Indickém oceánu štěstí na jedince délky přibližně patnácti metrů, se kterým jsme pod vodou pobyli na několik málo metrů vzdáleni asi 20 minut.

Na Madagaskaru jsme pod vodou viděli některé druhy ryb a zejména hadů, které jsme již nikde na pobřeží kontinentální Afriky nepotkali. Brzké ranní ponory ve volné vodě dál od útesů slibují možnost setkat se s kladivouny - prvního jsme viděli v šest hodin ráno, tzv. "v modré", to jest ve volné vodě, kde nevidíte nic než tmavě modrou barvu a je třeba pečlivě hlídat hloubku. Kladivouna nelze nahánět, sám se připluje v čase ranního lovu podívat, kdo mu vstoupil do rajónu. Spolu s velrybím žralokem to byl jeden z našich nejsilnějších cestovatelsky-potápěčských zážitků.

Madagaskar je potápěčsky zatím téměř nedotčený a mohu potvrdit, že stojí za návštěvu nejen za potápěním, ale také za skvělým cestováním. Ostrov nabízí zajímavé kultury, fascinující religiózní kulty, unikátní druhy fauny i flóry a na své si přijdou i gurmáni a cestovatelé, kteří rádi okusí něco netradičního.

Rovníková Afrika: nedotčené korálové útesy, přijatelné ceny a vynikající podmínky

Vyhlášenou potápěčskou lokalitou je v tanzanské oblasti Zanzibar a sousední ostrovy Pemba i Mafia. Ostrovy servírují zejména mělčí ponory kolem barevných korálových homolí, bohaté na ryby, skvělou viditelnost přesahující třicet metrů a luxusní teplotu vody kolem třiceti stupňů, která dovoluje komfortní hodinové ponory bez neoprenu a tedy také prakticky bez závaží, což je mnohem příjemnější než v sevření neoprenu a žaketu.

Zanzibar překypuje množstvím rozličných perutýnů, ropušnic a trnuch, stejně jako překrásnými klipkami, klauny a ostenci. Cestovatelům také nabízí k odpočinku jedny z nejkrásnějších pláží, ovšem velmi rychle zastavované velkými hotely, které ukusují bývalý ráj ze všech stran. Ještě v době naší první návštěvy Zanzibaru v roce 2004 jsme viděli desítky kilometrů dlouhé rajské pláže jen s místními vesničkami a tu a tam s místními rybáři. Poté se však taktovky ujali developeři a vykonali své.

Přestože naši první mantu atlantskou jsme viděli v Karibiku, byl to právě Indický oceán, který nám dopřál ponor se skupinou více mant. Ponory jsou na Zanzibaru levné, potápěčská centra celkem kvalitně vybavená. Zajímavé ponory a celodenní výlety mimo pevninu nabízí potápění u vzdálenějších maličkých ostrůvků na severu Zanzibaru.

Ze Zanzibaru na Komorské ostrovy vyplouvá nepravidelně loď, na kterou se lze dostat, jen je třeba pohlídat si její vyplutí, které není vázáno plavebním řádem, ale naplněním lodi. Námi vytipovaná loď vyplula dva týdny po deklarovaném datu. Z Komorských ostrovů se lze loďmo dostat na Madagaskar, rovněž je třeba se dokola ptát a hlídat vyplutí lodi.

Severní část východního pobřeží Afriky: neobjevené Somálsko a safari v Rudém moři

Keňa je na tom s podvodním světem podobně dobře jako Tanzanie, ale hledá-li cestovatel neobjevené dechberoucí potápěčské lokality, z nichž mnohé stále čekají na vůbec prvního potápěče, najde je v Somálsku. Možnosti střídavě tlumí nebo přímo znemožňuje bezpečnostní situace, kterou není úplně dobré podceňovat či přehlížet. Zejména na severu - v Adenském zálivu - se ale jedná o hotový potápěčský ráj, který navazuje na vyhlášené lokality Džibutska a Eritrei.

Právě sem se cestuje za obrovskými hejny velrybích žraloků, útesových žraloků, kladivounů nebo hejny delfínů čítající stovky i tisíce jedinců. K vidění jsou také trpasličí velryby, žraloci spanilí, hedvábní, dlouhoploutví, manty atlantské, mnoho druhů murén a moji oblíbení kytarovci křivoústí, což je přechodová fáze mezi rejnokem a žralokem (žralok se v průběhu času vyvinul právě z rejnoka a tento mezistupeň je fascinující).

Zde může potápěč zažít jedny z nejlepších driftů na světě, kdy skáčete z lodi přímo do silného proudu a necháváte se proudem unášet podél strmé korálové stěny dál, i když pravdou je, že vůbec nejlepší drifty jsme zažili na Maledivách, kde rychlost proudů neměla konkurenci.

Pobřeží Súdánu a prakticky celého Egypta od Súdánské hranice až po Izraelskou Aqabu je mezi potápěči velmi známé a pro našince také rychle a levně dostupné. Přesto se stále jedná o prvotřídní potápěčské oblasti, i když v turisticky exponovaných místech lze pozorovat čím dál více mrtvých korálů a nechutně znečištěné moře odpadem, ropou nebo zamořené množstvím šnorchlistů a z nich odpadávajícími náramky, all inclusive pásky, petlahvemi či vrchními díly plavek.

Stále je ale v Rudém moři velké množství liduprázdných potápěčských lokalit, kde lze potkat takové unikáty jako jsou dugong, kytarovec křivoústý, grampus, rozmanité druhy trnuch a rozedranců, k vidění jsou perutýni i koníčci, překrásné klipky, velcí pyskouni, siby skvrnité i manty atlantské. Súdánské pobřeží je bohaté na útesové žraloky zejména bělocípé, ale i černocípé. Potápění mezi nimi je při dodržení základních pravidel bezpečné. Potápěč mnohem spíše udělá chybu sám, než by měl problém se žralokem, i když výjimky se také občas vyskytnou. Potápění v Súdánu je zajišťováno povětšinou z Egypta formou týdenního safari na lodi.

Sever Rudého moře skrývá pod svou hladinou velké množství vraků všech velikostí, z nichž patrně nejznámější a nejzajímavější je vrak velké lodi Thistlegorm, na němž potápěč pod vodou uvidí vedle vojenských aut, motorek, džípů a děl také lokomotivu a vagóny, přičemž jedna z lokomotiv je několik desítek metrů vzdálena od vraku lodi a musím říci, že běžně při ponoru na písečném dně lokomotivu nepotkáte.

O několik desítek kilometrů dál poblíž Sharm el-Sheikhu zase korálovou stěnu ozvláštňují stovky keramických toalet, které se vysypaly z lodi. Ani tento artefakt potápěč nepotká každý den, i když s přibývající nečistotou se pod vodou objevují čím dál nečekanější úkazy. V této oblasti jsme se také setkali s ropou uniklou z nedaleké ropné věže a věřte, že ropu z neoprenu a potápěčského vybavení nikdy úplně nedostanete.

A když už jsme u podvodních zajímavostí, na přeplněných lokalitách u Hurghady operují podvodní zloději, kteří amatérským potápěčům v mumraji mnohočetných křížících se skupin potápěčů kradou podvodní fotoaparáty, kamery nebo jiné drahé příslušenství, které mají potápěči připevněny k výstroji na lankách.

Ale zpátky k té příjemnější tváři Rudého moře: několikadenní safari prakticky kdekoli v Rudém moři poskytne potápěči prvotřídní možnosti potápění, množství ryb, zajímavé jeskyně, velké vraky i skvělé drifty. Severní safari zaměřené na vraky dokonce nabízí jedno z nejlepších vrakových safari na světě, kde potápěč uvidí jak staré dřevěné plachetnice porostlé korály, tak gigantické válečné lodě a mnoho dalšího. Severně od sinajského Dahabu se cestovateli otevírají lokality dostupné pouze na velbloudech, kteří donesou potápěče a jejich vybavení během několika hodin do odlehlých beduínských vesnic, kde čeká skvělé potápění na panenských korálových útesech, mimořádně zajímavá beduínská kultura a velmi pohostinní lidé v bílých dželábiích a modrých šátcích přehozených přes hlavu.

V oblasti Nuweiby, rovněž na Sinaji, lze uskutečnit ponory v místech, kde patrně Mojžíš s Hebreji překonal Rákosové moře. Více o této události a možnostech potápění v Mojžíšových stopách najde čtenář v knize Starý zákon pohledem cestovatele. V této lokalitě je velká šance spatřit v travnatých oblastech dugonga a mořské koníky. Noc na pláži mezi beduíny, kdy hvězdy rozsvítí nebe a voda světélkuje planktonem je nezapomenutelná, snad i díky vyhlášenému beduínskému koření.

V Egyptě jsou patrně nejlevnější ponory z celého východního pobřeží Afriky a přitom velmi kvalitní, dokonce včetně lokalit, které se mezi potápěči řadí mezi nejlepší na světě. Potápěčské vybavení mnoha center bývá přímo tristní, takže je dobré si z potápěčských center dobře vybrat. Při zakoupení většího množství ponorů lze cenu usmlouvat na naprosté minimum a poté je třeba si pouze pohlídat, které lokality se budou potápět, aby cestovatele líný kapitán lodi neošidil.

Rizika potápění: dekompresní nemoc, barotrauma plic a panika

Za více než dva roky cestování po Africe jsme na celém východním pobřeží od Jihoafrické republiky až po Sinaj a v některých vnitrozemských jezerech absolvovali stovky ponorů, z čehož dvě třetiny byly v Rudém moři, kde jsme několik měsíců pracovali jako instruktoři potápění. Během této zkušenosti jsme vysledovali nejčastější rizika pro potápěče v této části světa.

Největším rizikem jsou tržná poranění o korály a popálení silně žahavými korály. Dekompresní nemoc hrozí méně zkušeným potápěčům nebo těm, kteří podceňují plánování ponoru a zanedbají dekompresní zastávky nebo jim na ně prostě nezbyde vzduch. Na celém východoafrickém pobřeží potápěč najde jen několik málo funkčních barokomor, ale situace se zlepšuje.

Bohužel jsme zaznamenali několik fatálních barotraumat plic, tedy stavu, kdy rozpínající vzduch v plicích - při vynořování nesprávnou rychlostí a způsobem dýchání - roztrhne plíce. Toto je téměř vždy chyba potápěče. Vůbec nejvíc závažných zranění a smrtelných úrazů jsme zaznamenali při vynořování, kdy se potápěč střetl s pohybující se lodí. K tomu přispívá i bezohlednost některých kapitánů v turisticky exponovaných lokalitách. Střetnutí s lodním šroubem však zabije násobně více šnorchlistů než přístrojových potápěčů.

Mezi nebezpečné živočichy patří některé druhy ropušnic, perutýnů, rejnoků a murén, ale potápěče nikdy nenapadnou, téměř vždy se jedná o chybu potápěče. Častým zdrojem nebezpečné události pod vodou je panika potápěče, někdy způsobená prasknutím středotlaké hadice nebo jinou náhlou závadou na přístroji. Může to ale být i obyčejné míjení se s cizí skupinou potápěčů, kdy potápěč směřující v protisměru širokým kopem nechtěně strhne potápěči masku. Nezkušený potápěč může začít zmatkovat a obvykle se bezhlavě snaží dostat na hladinu. Při tom hrozí barotrauma plic, utopení nebo zranění dalších potápěčů, na které postižený dosáhne. Kdo neumí panikařícímu potápěči profesionálně pomoci a připlave před něho, okamžitě skončí bez masky s vytrženou automatikou z úst a z jednoho topícího jsou rázem dva.

Nebezpečné je také dusíkové opojení, které je sice velmi krásné, ale kdo s ním neumí pracovat, často podlehne dojmu, že se cítí skvěle a může bez problému mnohem hlouběji. Potom může hrozit absolutní ztráta sebekontroly. S přibývajícím tlakem navíc klesá rychlost reakce, a to velmi intenzivně. Při divemasterských zkouškách v hloubce padesáti metrů potápěč na tabulce počítá velmi jednoduché matematické příklady a divili byste se, jak dlouho to při tlaku šesti barů trvá.

U hloubkových ponorů hrozí vedle dekompresní nemoci, dusíkového opojení nebo také ztráty orientace v prostoru další závažná hrozba, a tou je otrava kyslíkem. Ta postihuje různé jedince již od šedesáti metrů hloubky při dýchání normálního vzduchu, nikoli směsí pro hloubkové potápění. U jiných jedinců se ale projeví až pod osmdesáti nebo dokonce pod devadesáti metry. Svalová paralýza je potom téměř okamžitá, a pokud není, kdo by potápěče bezpečně dostal na hladinu, končí fatálně.

Východoafrické pobřeží nemá žádné rozsáhlejší a složitější podvodní jeskynní systémy (nebo o nich pouze nevíme). Hrozba ztráty ve složitých jeskynních systémech potápěčům hrozí spíše v Karibiku. Skvělé jeskyně nabízí Mexiko nebo Dominikánská republika, kde jsme zažili nejlepší jeskynní potápění. Do složitějšího jeskynního systému by se potápěč měl vydávat pouze se znalcem prostředí nebo po dobrém vyškolení v jeskynním potápění.

Přístrojové potápění je velmi krásná činnost, která cestovateli připraví nezapomenutelné zážitky a nahlédnutí do fascinujícího světa pod hladinou, ale je dobré nezapomínat, že může být také velmi nebezpečné a při dlouhodobém potápění se rozhodně nejedná o zdraví prospěšnou činnost. Střídavé intenzivní vystavování těla vysokému tlaku dlouhodobě škodí. Pokud však potápěč reflektuje rizika a chová se pod hladinou jako člověk, vodní svět jej odmění, a když se dobře naučí pracovat s vyvážením, splní si v těch nejčistších vodách své sny o levitování.