Magický zámek Neuschwanstein na jihu Bavorska

Füssen a zámky na jihu Bavorska - Neuschwanstein

V půvabném kraji jižního Bavorska pod Alpami se v chráněném území setkávají dvě krajinné formy - vysoké, příkré vrcholky hor dosahující více než dva tisíce metrů nadmořské výšky a poklidné roviny. Vedle divokých močálů i pestře kvetoucích luk tu vévodí listnaté a jehličnaté lesy, lesknou se zelené plochy horských jezer i modré hladiny přírodních koupališť.

Centrem kraje je Füssen, město ležící na staré římské cestě Via Claudia Augusta, po staletí nejdůležitějším spojení mezi Augsburgem a Itálií. O významu cesty svědčí to, že město, prvně zmiňované v roce 1295, má ve znaku tři běžící nohy.

Svůj hospodářský rozkvět prožíval Füssen už ve středověku, kdy se stal městem houslařů, předchůdců Stradivariho a Amatiho. Podle daňové listiny z roku 1666 působilo ve městě více výrobců houslí než truhlářů.

Čtěte také: 10 nejatraktivnějších památek v Německu

Dlouholetou tradici má ve městě lázeňství a turistika. Koupávali se zde staří Římané a od 15. století také nejeden opat, kníže či král, kteří se vodou léčili v lázních Faulenbach. Dnes tyto lázně v nadmořské výšce 800 metrů nabízejí kompletní služby, čerpající z prastarých lázeňských tradic a Kneippových léčebných metod. Turistům je k dispozici kolem 180 kilometrů udržovaných značených cest. Těm pohodlnějším je určena lanovka na horu Tegelberg.

Stavitel pohádkových zámků

Na jednom z vrcholů 5 km od Füssenu se u jezera Alpsee s pěti poschodími a s bílými věžemi přímo ze skály zvedá Neuschwanstein, jeden ze zámků romantického a podivínského krále Ludvíka II., který žil v letech 1845 až 1886.

Předposlední bavorský panovník nastoupil na trůn v devatenácti letech po svém otci Maxmiliánovi II. (1811-1864). Jakmile se ujal vlády, pozval ke dvoru zadluženého Richarda Wagnera, uhradil za něho všechny náklady mnichovského bytu a po několik měsíců financoval skladatele a jeho výpravná operní představení.

Po zrušení zasnoubení s Žofií, dcerou bavorského vévody Maxe z bohaté linie Wittelsbachů v říjnu 1867, vedl král bohémský život starého mládence. Pozvolna se však začal vyhýbat státnickým povinnostem a veden romantickými představami z dětství se pohroužil do svého vlastního života snů. Odrazem toho jsou romantické zámky, jejich stavby zahájil.

Na sklonku života, prohlášen oficiálně za choromyslného, byl internován na zámku Berg u břehů Starnbergského jezera, v němž v 41 letech za nevyjasněných okolností zahynul.

Sám po hladině ve zlatém člunu

Neuschwanstein jako snad nejznámější zámek na světě s podivnou směsicí stavebních slohů. Se stěnami uvnitř zaplavenými freskami postav z děl Wagnerových, v noci osvětlený, vypadá až neskutečně krásně. "To místo je z nejmalebnějších, jaké se dají nalézt, posvátné a nedostižné", psal Ludvík svému příteli Wagnerovi.

Stavba zámku začala v roce 1869 a král byl jediným člověkem, který zde žil. Přesto tu však najdeme rozlehlé prostory, jako třeba trůnní sál nebo sál pěvců, který zabírá téměř celé jedno poschodí s okny do tří stran. Trůnní sál sahá přes dvě patra a s modrou nebeskou kopulí, posetou hvězdami, s řadami sloupů a obrazů svatých, andělů a zákonodárců na zlatém pozadí stěn se podobá byzantské bazilice. Místo oltáře nad širokými mramorovými stupni měl zaujmout královský trůn. Výklenek zůstal ovšem trvale prázdný - dřív, než mohlo být dodáno mohutné sedadlo, Ludvík II. za záhadných okolností utonul.

Zcela odlišný je zámek Linderhof v Graswangtalu (40 km), dostupný z Füssenu jednodenním výletem, budovaný současně se zámkem Neuschwanstein. Architektu Dollmannovi se podařilo zámku zachovat cosi z venkovského domu, jak byl původně zamyšlen; jeho zřetelné rozčlenění průčelí je půvabně zasazeno do zelené krajiny údolí. Uvnitř zlato, mramor, všude vykládané, zrcadlící se podlahy, spousta svícnů na stropech i stěnách. Nad baldachýnem přepychového lože se vznášejí Amorkové, troubící na pozouny.

Na zahradu, která s mohutnými terasami, květinovými plochami a vodními hříčkami proniká hluboko do krajiny, navazuji tři prazvláštní marnotratné stavby. Umělá krápníková "Modrá jeskyně" s obrovským obrazem "Tannhäusen v Hoře Venušině" v pozadí a s jezerem, na němž se král houpal v pozlaceném člunu ve tvaru mušle, přičemž nikdo ho nesměl sledovat, a v němž se občas i koupával, zatímco zvláštní osvětlovací zařízení střídalo barevnost hladiny.

"Maurský kiosek" s pestrými okny, stěnami a nábytkem vykládaným perletí, s mramorovými fontánami a tlustými koberci byl získán z velké části z konkursní podstaty postiženého spekulanta a není ničím jiným než šosáckým dědictvím.

Hluboko v lese ležící "Hundigova chatrč"je domnělou starogermánskou stavbou z mohutných neopracovaných kmenů; na zemi ležely kožešiny, na stole stály rohy k pití, na stěnách visely lebky zubrů. Zámek Linderhof, jemuž se za vzor postavil Velký Trianon ve Versailles, je jedinou z velkých zámeckých staveb, které Ludvík II. za života spatřil dokončené. Po značené turistické cestě se odtud můžeme vypravit na nedaleký Hannenkopf (1 768 m).

Obdoba Versailles

V roce 1878 začal král se stavbou dalšího zámku, obdoby zámku ve Versailles který se měl zvedat na osamělém ostrově Herrenwörth uprostřed jezera Chiemsee. Ve skutečnosti byl však realizován jen střední trakt versaillské stavby.

Přesto však si tu král musel při vstupu připadat jako ve Versailles - vestibul s dalekým průhledem na obě strany, mramorové schodiště vedlo k sálu stráží, ke slavnostní ložnici i nádheře Zrcadlové galerie. Stranou jsou pak obytné prostory; ložnice, z níž sestupuje točité schodiště do mramorové lázně, do modrého salonu a do červené jídelny s jídelním stolem, který se zvedá z prohlubně proto, aby nebylo třeba obsluhujících lokajů.

Vnitřní prostory zámku zaplavují ornamenty, od psací podložky a držátka na pero až po ozdobné lože se zlatými výšivkami, na kterých dvacet až třicet dělnic pracovalo po celých sedm let. Stavba zámku Herrenchiemsee byla pro Ludvíka II. útěkem do království snů, útěkem od reality a pobýval zde vždy jen deset zářijových dnů v každém roce. Působivou zdejší specialitou jsou večerní prohlídky - prostory tu osvětluje na čtyři tisíce svíček.

Zámkem králova dětství byl pak jeho otcem z trosek obnovený Hohenschwangau nedaleko Neuschwansteinu. Byl postaven mezi lety 1832 až 1837 Domenicem Quagliem a jeho mistrovské dílo v romantickém stylu dodnes okouzluje svou jednoduchostí.

Rady na cestu

Pozemskou pouť Ludvíka II., jedné z rozporuplných osobností Evropy 19. století, symbolizuje Stezka krále Ludvíka, která v délce 120 km spojuje Starnbergské jezero, v němž král byl v roce 1886 objeven mrtvý, a zámek Neuschwanstein.

Z centra Starnbergu zamíříme k okraji města a zalesněnou roklí Maisinger Schlucht se dostaneme k Maisingerskému jezeru. Jehličnatým lesem, po horských loukách a v závěrečné fázi silnicí dorazíme pak k Andechs, jednomu z nejmalebnějších opatství Bavorska.

Po plavbě lodí přes jezero Ammersee a případné návštěvě kláštera v Diessenu, založeného v roce 815 a přestavěného v 17. století, začíná namáhavější úsek cesty, směřující lesem Waldehrpfad a Bayerdiessen a úsekem po luční cestě k Wessobrunnu, v jehož barokním klášteře byly objevena modlitba z roku 814, nejstarší dochovaná písemnost Německa.

Stezka pak pokračuje zalesněnou roklí do St. Leonhard, odkud po průchodu jedlovým lesem stoupáme k vrcholu Hohenpeissenbergu (998 m). Po strmém klesání dojdeme ke stejnojmennému městu, které se nachází v samém centru starobylé důlní oblasti. Jeden z nejhezčích úseků trasy nabízí rokle s vodami Ammeru, odkud vystoupáme na vrchol Schweinbergu, z něhož jsou viditelné nedaleké alpské štíty. Přibližující se les Schwarzenbach předznamenává kostel ve Wiesu z 18. století.

Závěrečný úsek trasy, kterou samozřejmě musíme rozvrhnout na několik dní; vede až k hranicím mezi Německem a Rakouskem k zámku Neuschwanstein; největší turistická atrakce Bavorska se před námi tyčí z úseku silnice. Klesáme k jezeru Hegratsried, projdeme vesnicí Brunnen a pokračujeme k roklině Pollat, odkud k zámku už není daleko.