Monument Valley

6 000 km po americkém západu

Člověk míní - Americký kongres mění. Zavřeli nám Národní parky a tak z plánů navštívit Grand Canyon a Yellowstone zůstalo jenom přání. Ale nad čím zoufat? Stále je z čeho vybírat.

Většina panenské a původní zachovalé přírody, se v Severní Americe nachází v chráněných územích, kterých je jen v USA na tři stovky. Jsou rozděleny na národní parky (National Park) státní parky (State Park) a okresní parky (County Park).

Čtěte také: Mohavská poušť a Údolí smrti, 6 000 kilometrů po americkém západě

Jako cílové místo si vybíráme stát Utah a malé město Moab a jeho okolní nepřeberné přírodní krásy. Řeku Colorado, která protéká kaňony Canyonlandu, kamenné mosty a východní pohoří od Moabu, kde už je pokročilý podzim.

Velký Cadilac nás veze přes několik už zasněžených hor ve státě Colorado přes okraj Nového Mexica do Arizony až na hranici s Utahem, kde se nachází Monument Valley, které nemůžeme obejít.

Je to území indiánské rezervace Navajů. Ta byla založena v roce 1868 vzniklou dohodou mezi Indiány a vládou USA. Vlastní park byl založen roku 1958 s rozlohou 120 km2. Platí zde zvláštní indiánské předpisy, je zde prohibice a Navajové mluví svým jezykem.

Údolí leží ve výšce 1 700 m n.m a z jeho dna vystupují skalní masivy s názvy Palčáky (Levý a Pravý), Sloní záda, Tři sestry, Totemy. Červené skály se tyčí do výšky 300 metrů.

Celým územím vede prašná a kamenitá cesta, která se proplétá mezi skalisky, kterým se také říká "Pouštní Gotika" a toto území je také pro svoji popularitu díky filmům, které se tu točily nejnavštěvovanější území USA.

K Monumentu přijíždíme, kdy už svítí hvězdy. Následující ráno, kdy hvězdy ještě svítí se potichu vykrádám z malého domku, kde spíme abych nevzbudil mého společníka Petra. Jdu pouštní krajinou pod skalami zkusit štěstí, že vyfotím probouzející se den nad kulisou Monument Valley.

V dáli slyším kojota. Říká se, že kojota spíše uslyšíte, než uvidíte, ale podařilo se mi tohoto nočního tuláka vyfotit v horách nad Denvrem. Jdu stále vstříc kulisám skalních věží nad kterými se začíná probouzet den. Začíná přede mnou scéna, kterou dovede vytvořit jenom příroda. Rodí se nový den. Scéna se mění každou minutou a já mačkám spoušť foťáku.

Vše trvá jenom okamžik a první paprsky přilákaly i několik malých "Japončíků", kteří fotí už jenom torzo té nádhery na velké tablety. Prohlídka "Skalniho města" monumentů nám trvá z původně plánovaných dvou hodin, hodin pět! Zacházím daleko od auta, kterým kamennou gotiku projíždíme a fotím.

I v té poušti nacházím život v různých podobách. Od krtinců, přes vyschlá koryta říček po deštích po nádhernou květenu. A nepřeberné množství červených skalních útvarů. Potkávám i "živé indiány" kteří prodávají ručně vyrobené šperky z pravých kamínků. Z "Červených skal" si odvážím na stopadesát fotek a červený kamínek v kapse.