UNESCO a Matera, kouzelné městečko a jedno z nejstarších kontinuálně obydlených měst

"Jeruzalém" na jihu Itálie

Na konci května jsem letěla s kamarádkou Marcelou na 5 dnů do Bari, odkud jsme chtěly každý den vyjíždět do okolí autobusem nebo vlakem a prozkoumávat Apulii. Těšily jsme se na krásná městečka, kaňon, jeskyně, nepřecpané plážičky. První v plánu bylo kouzelné starobylé město Matera, jedno z nejstarších kontinuálně obydlených měst na světě. Je proslulé svými unikátními kamennými obydlími, tzv. "sassi", které jsou vytesány přímo do vápencových útesů. Proto se mu také někdy říká "Jeruzalém na jihu Itálie".

Toto starobylé město se nachází ve svahu skalnaté rokle zvané "la Gravina", která byla vytvořena kdysi mohutným tokem, nyní říčkou Gravinou. V průběhu staletí Matera vzkvétala. V 17. století se začaly stavět domy, kostely a náměstí na kopci zvaném Civita. Ve svahu pak vznikly další čtvrti - Sasso Caveoso a Sasso Barisano. Tyto čtvrtě jsou propojené dlážděnými uličkami, spoustou schodišť a malými dvorky. Matera hrála důležitou roli v obchodu s vlnou, ale s příchodem umělých tkanin ve 20. století začal význam města upadat.

Zájem veřejnosti o Materu se zvedl po vydání knihy spisovatele Carla Leviho po druhé světové válce, který sbíral podklady pro knihu Kristus se zastavil v Eboli. Informoval o 20 000 vyhladovělých a morem nebo cholerou nemocných obyvatelích Sassi. Ještě v 50. letech minulého století žilo v malých příbytcích ve skalách kolem 12 000 lidí. Bylo rozhodnuto vybudovat na kraji města nové byty a původní obyvatele Sassi do nich přestěhovat.

Staré město bylo vyklizeno až po 11 letech a od té doby jeskyně a prázdná obydlí lákaly zloděje a vandaly. Teprve v 90. letech se do starých uliček začali vracet umělci a bohémové, pak i místní malopodnikatelé. V roce 1993 byla Matera zahrnuta do Seznamu světového dědictví UNESCO a v roce 2019 byla vyhlášena Evropským hlavním městem kultury.

Městečko zaujalo i filmaře. V roce 1964 zde P.P. Pasolini natočil "Evangelium podle sv. Matouše". Mel Gibson využil v roce 2002 zdejší prostředí k natáčení "Umučení Krista" a milovníci bondovek mohli obdivovat Daniela Craiga na motorce v místních uličkách v díle "Není čas zemřít".

Od autobusové zastávky jsme došly po půl hodině do historického centra na náměstí Vittorio Veneto s podloubími, historickými sloupy i klenbou. Jedná se o původní vnitřní část kostela, který později zanikl. Z této části se naskýtá krásný výhled na malé, na sebe přilepené domky s křivolakými uličkami. Nakoukly jsme do podzemí, kde se nachází Palombaro Lungo, podzemní zásobárna vody s výškou klenby 15 metrů, ve které se shromažďuje dešťová i pramenitá voda. Tento vodní rezervoár sloužil obyvatelům města od roku 1832 do roku 1927. Znovuobjevený byl až v roce 1991 a pomohl městu stát se památkou světového dědictví UNESCO.

Sestoupily jsme do staré části a klikatými uličkami jsme se dostaly až na nejvyšší bod města, ke kostelu Chiesa di San Giovanni Battista ze 13. stoleté. Má půdorys ve tvaru kříže, krásné fresky a sochy. Také před kostelem se natáčelo několik záběrů do Bondovky, protože je odsud nádherný výhled na starobylé městečko. Z této vyhlídky jsme mohly obdivovat také katedrálu z druhé poloviny 13. století, ve které lze spatřit nedávno objevenou byzantskou fresku ze 14. století. Navštívily jsme jeskynní příbytek s kostelem ve Vico Solitario v Sasso Caveoso. Je vybaven původním nábytkem a nástroji. Obyvatelé jeskyně zde žili pohromadě s domácími zvířaty až do poloviny 20. století.

Po schodech jsme sešly k dalšímu kostelu Convento di Sant´Agostino, odkud jsou fantastické výhledy nejen na historickou část města, ale také na jeskyně ve svahu nad říčkou.

Tam jsme se po malém občerstvení vydaly na dvouhodinový okruh po jeskyních a kolem kaňonu. V Apulii se nachází několik kaňonů známé jako Apulijské rokle, které jsou místy i 100 metrů hluboké. Vyskytuje se zde mnoho plazů, obojživelníků, hmyzu a savců. V rokli se může např. vyhřívat gekon Kotschyho nebo užovka leopardí. Byly jsme zvědavé, zda také potkáme nějaké nevšední tvory.

Po kluzkých kamenech a prudkém písčitém chodníku jsme sešly k řece a po lanovém mostě dlouhém 23 metrů vylezly do svahu k jeskyním a několika kostelům. Během 1,2 km jsme vystoupaly 850 m a dostaly se na širokou plošinu s výhledem na celé město. Po červené značce jsme pokračovaly po silnici kolem hřbitova, kde se také odehrávala jedna ze scén Jamese Bonda, Nedaleko silnice se nachází skalní kostely a archeologická naleziště, která dokládají pobyt různých náboženských komunit a vliv různých kultur.

Odbočily jsme na vyšlapanou stezku ve vyšší trávě, která vede k pravěkým jeskyním. Po překročení řeky jsme zase stoupaly do kopce kolem skalní vesnice. Minuly jsme několik "jazzo", venkovské přístřešky s vysokými zdmi na ochranu zvířat, které vznikaly mezi 16. až 19. století. Jazzo ai Tre Ponti byl důležitým strategickým bodem na cestě honáků a mohlo se zde schovat i stovky zvířat.

Cesta pak vedla až ke skalnímu kostelu Madonna delle Vergini, jehož okolí obývá spousta koček. Jedná se o jediný stále aktivní skalní kostel. Je zasvěcený Panně Marii a dva dny po naší návštěvě se zde měly konat velká procesí. Fasáda z kamenné zdi ukrývá interiér ve skále. Také vedle kostela se dá schovat před sluncem do prostorné jeskyně a pozorovat kaňon i město. Chvíli jsme odpočívaly, krmily kočky a pak sešly téměř 500 m dolů do kaňonu k řece.

Po stejném chodníku jsme se pak dostaly opět do uliček historického centra. Cestou nám vyhládlo, a tak jsme se v nedaleké restauraci chtěly najíst. Zašly jsme do boční uličky, kde bylo poloprázdno. Po objednání jídla se nás majitel zeptal, odkud jsme. Jaké bylo naše překvapení, když řekl, že jeho manželka je Češka. Paní i s dcerou vyšly z kuchyně a příjemně jsme si s nimi popovídaly. Pochází z Brna a s manželem bydlí v Mateře přes 20 let. Dlouho jsme se však nemohly zdržet, protože nám jel po 18. hodině autobus zase zpátky do Bari.

Matera v nás zanechala hluboký dojem. Jedná se o jedno z mála míst, kde můžete obdivovat historické uličky, domky a kostely, ale také se procházet hlubokým kaňonem se skalnatým a travnatým porostem, z jehož děr vykukují jeskyňky.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.