Po dostatečném slunění, vykoupání v tyrkysové vodě a výborném obědě jsme jely do nedalekého Kayaköy, Města duchů. Vesnici se říkalo také Kaya nebo Karmylessos, zkráceně Lebessos. V tisícileté historii v ní zanechalo stopy mnoha civilizací - lýkijská, římská, byzantská, osmanská. Historie Kayaköy a jeho okolí začíná již ve 4. století př. n. l. Všechny současné stavby jsou však mnohem mladší, postavili je na konci osmanského období Řekové, kteří zde spokojeně žili s Turky v míru do roku 1923.
Vstup do zaniklé vesnice je za malým občerstvením nedaleko parkoviště. Zaplatili jsme vstupné a vydaly se stezkou do kopečka kolem opuštěných rozpadlých domů postupně zarůstajících trávou. Kdysi zde stálo kolem 3 000 budov, jedna škola, lékárny, několik kaplí, dva velké kostely. Na výrazném kopci, odkud je pěkný výhled do okolí, stával kostel zv. Taxiarchis. Dolní kostel zvaný Panagisa Pirgiotissa se zachoval v lepším stavu a využíval se až do 60. let 20. století. Domy se neblokují ve výhledu a ve spodních patrech měly sklepy. U vchodu byly zřízeny podzemní cisterny na dešťovou vodu.
Ivě se šlo do kopce špatně a brzy se vrátila s tím, že na mne počká u pokladny. Procházela jsem opuštěným městečkem sama a bylo mi z toho trochu smutno. Vzpomněla jsem si na některé historické souvislosti, které se s daným místem spojují.
Osmanská říše se zapojila v 1. světové válce do bojů po boku centrálních mocností a po jejím ukončení měli Turci přijít o téměř veškerá území s netureckými obyvateli. Turecku měla zůstat pouze Malá Asie, která se měla rozdělit na sféry vlivu. V květnu 1919 se na tureckém pobřeží vylodilo přes 20 000 řeckých vojáků. Nejen proti tomu, ale i proti chystané mírové smlouvě se v Turecku zvedla vlna odporu. 19. květen se nyní slaví jako státní svátek počátku osvobozeneckého hnutí. V čele stál Mustafa Kemal Paša, později zvaný Atatürk (Otec Turků, jehož vyobrazení lze vidět v Turecku téměř na každém rohu).
V roce 1920 se turecký parlament dohodl na odchodu cizích vojsk, vydali požadavky na sebeurčení a požadovali opravu mírové smlouvy. Začala se připravovat válka za nezávislost. V srpnu 1922 byla zahájena velká ofenzíva proti řeckému vojsku a 30. srpna byli Řekové poraženi. Tento den se stále slaví jako Den vítězství. Byla také dohodnuta výměna obyvatel. V roce 1923 byli přinuceni Řekové opustit své domovy nejen v Kayaköy a začít svůj život v Řecku. Podle odhadů šlo asi o 1,5 milionů Řeků. Do jejich domovů měli přijít z řecké pevniny Turci, ale řecké domy nebyly pro jejich životní styl vhodné a šli dál do vnitrozemí. Navíc řecká vláda odmítla platit odškodnění za nemovitosti, které Turci v Řecku vlastnili.
Zpustlou vesnici ještě více zničilo zemětřesení v roce 1957. Turecká vláda chce do jednoho z nejdojímavějších míst na tureckém pobřeží nalákat více turistů a snaží se o rekonstrukci některých objektů, vybudovat moderní ubytování pod opuštěnými domy a celkově zvýšit zájem o danou oblast. O to se možná postaral i australský herec Russell Crowe, který zde natáčel v roce 2014 se svým štábem film Věštec vody (u nás pod názvem Cesta naděje). Lidé z vesnice se zúčastnili natáčení, byly použity také některé předměty nalezené ve vesnici. Crowe film nejen režíroval, ale také si v něm zahrál hlavního hrdinu, který během 1. světové války ztratil v bitvě u Canakkale své děti a přijel je do Turecka hledat. Film kritici nehodnotí zrovna nejlépe, ale určitě přispěl k větší propagaci regionu.
Světová organizace UNESCO označila Kayaköy za Světovou vesničku přátelství a míru. Uvidí se, jaký další osudy Kayaköy čeká.
- Kayaköy, Město duchů v Turecku na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.