Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 5.11.2018 , svátek má
Treking > Cestování > Írán, cestopis z Persie neboli dnešního Íránu

Írán, cestopis z Persie neboli dnešního Íránu

Města, památky a výstup na střechu Persie (5): Írán

20.6.2016 | Radomír Hruška

Samotný Čak Čak mě docela zklamal. Svatyně je zcela jistě nejposvátnějším místem zoroastriánců v Íránu, ale pro laika je zajímavější okolní poušť. Čak Čak sestává z umělé jeskyně, kde ze stropu stále kape voda (odtud název). Toto místo prý posloužilo Svatyně Čak - Čak jako útočiště před arabskými nepřáteli pro Nikbanu, dceru předposledního sasánovského krále Yazdegerda III. Díky kapající vodě ze skály dokázala přežít v poušti. V okolí je spousta ubytovacích kójí se samostatnými ohništi, kde se ubytuje až 10 000 poutníků, kteří sem v červnu chodí tancovat kolem ohně na jeden z náboženských svátků.

Citadely, ledničky a holubníky z Meybodu

Za úmorného horka opouštíme Čak Čak a míříme do města Meybod (druhé největší v provincii Yazd). Cesta trvá dlouho, ale po lehkém zklamání z předchozí památky dostáváme satisfakci v další porci historie a nádherných staveb. Prvním bodem, kam se v Meybodu zajdeme podívat je ohromná citadela Narinj Qaleh, což je jeden z nejstarších hradů na světě.

Spodní patra hradu mají pravděpodobně základy až 7 000 let staré, vrchní patra jsou z počátku Sasánovské říše, takže alespoň 2 000 let. Západní a severní stěny citadely dosahují úctyhodné výšky 40 metrů a z horní terasy je prý vidět 70 km daleko všemi směry. Obránci tedy měli dost času se připravit na případný útok. Hrad je v současné době intenzivně rekonstruován a zároveň se pracuje na jeho zařazení do seznamu UNESCO.

Čtěte také: Předchozí část článku Íránské dobrodružství: Města, památky a výstup na…

Z hradu míříme k dalším skvostům, především poznáváme originální systém vodního inženýrství v Persii. Pod mnoha městy je vybudován systém podzemních kanálů, kterým se persky říká "qanat". Naprosté dokonalosti dosáhly tyto kanály ve městě Yazd, kde dosahují délky 45 km. Na tyto podzemní kanály, které sváděly vodu z pramenů, ale i srážek do měst a k zavlažování, navazuje velmi propracovaný systém vodárenských věží zvaných "ab anbar".

Tyto kopulovité věže jsme poprvé viděli v Meybodu, ale důkladněji jsme se se systémem zavlažování seznámili v Yazdu. Každý ab anbar byl vystavěn do kopulovitého tvaru, aby se uvnitř udržoval chládek. Lidé se mohli uvnitř scházet v době vražedných veder a zároveň se koupat v proudící chladné vodě. Mnohé vodní nádrže však fungovaly na obráceném přístupu a vstup dovnitř byl pouze pro omezené množství "vodonošů", aby se omezilo riziko kontaminace vody.

Citadela v Šírázu

Každá kopule ab anbar měla vystavěné čtyři odvětrávací šachty "baghír". Tyto baghíry vždy směřovaly na opačnou světovou stranu, takže foukající vítr vždy dosáhl do ab anbaru a ještě více ochlazoval vzduch. V kombinaci s propracovanými podzemními kanály se dokonce horký vzduch hnal do podzemí, aby poté proudil chladný z otvorů ve sklepeních obytných domů.

Uvnitř "větrných věží" baghírů byly zabudovány filtry, které omezovaly průnik písku při písečných bouřích. Kromě užití u vodárenských kopulí se baghíry osvědčily i v běžných budovách, takže kupříkladu Yazd je doslova "lesem větrných věží".

My se krátce čabráme v osvěžující vodě jednoho ab anbaru, spěšně procházíme kolem menší karavanserai a míříme k další velké raritě Meybodu. Jde o ohromnou "ledničku", která je druhá největší v Íránu (po městě Kermán). Správně se jí říká "yakhchal" a funguje na podobném principu jako vodní rezervoáry ab anbar. Na severní straně před budovou jsou mělké bazény, kam se systémem kanálů qanat přiváděla v zimě voda. Přes noc se nechala zmrznout a bloky ledu se poté nosily do vnitřního prostoru lednice.

Ulice v Šírázu

Ve špici stavby je vidět menší otvor, kudy odchází přehřátý vzduch ze spodní strany pláště, zatímco led může být uchován pod vrstvou slámy. Naproti tomu v spodní části homole je odtokový kanálek napojený na systém qanatů, kudy odtéká odtávající voda. Při výstavbě vodárenských věží i ledniček bylo použito speciální malty z jílu, písku, vápna, vaječných bílků, kozích chlupů a popela, tak, aby byla stavba naprosto nepropustná a držela stálé klima. Led v ledničce v Meybodu údajně vydržel přes celé léto (teploty přes 40 °C nejsou v těchto oblastech žádnou raritou).

Posledním místem v Meybodu, kam jsme zavítali byl ohromný holubník. Jde o osmimetrovou válcovitou stavbu, která slouží jako útočiště až pro 40 000 holubů. Do holubníku byl vystavěn důmyslný systém oken, tak aby se tam nedostaly sovy nebo sokoli. Zároveň bylo podobným způsobem myšleno i na zabránění průniku hadů do spodních pater. Uvnitř byl prostor rozčleněn do tří pater, v každém z nich připraveno spousta míst pro jednotlivá hnízda holubů. Dohromady zde mohlo hnízdit až 4 000 ptáků!

Stavitelé byli dokonalí. Holubník má specifický tvar s vyklenutou podlahou, aby ustál vibrace desetitisíců párů holubích křídel. V létě je zde chládek, v zimě se holubník sám zahřívá. No a hlavní produkt - guano - byl po staletí používaný jako hnojivo perskými zemědělci.

Konečně Yazd

Po mnoha kilometrech v autě a nohách jsme opět v Yazdu. Je dosti brzo odpoledne, ale jsem už docela vyřízený. Lezu do sprchy, což mi činí docela radost. Bohužel při následném pohledu z okna se lehce vyděsím. Žene se písečná bouře! Rázem dokonale zapomínám, že mám mokrou hlavu a hledám foťák. Tohle si nesmím nechat ujít a výsledkem je několik parádních fotek.

Jedno z křídel Golestánského paláce

Z terasy volám na kluky, no a za pár okamžiků jsme všichni na střeše a očekáváme, co se bude dít. Nakonec se toho až tolik nedělo, vzduchem poletoval jemný písek a igelitové pytlíky a foukal slabý vítr. Celou písečnou bouři si nakonec nejvíc užil Jarmil, který zrovna sháněl něco k jídlu v úzkých uličkách Yazdu. Říkal, že to bylo docela rodeo.

Po odeznění pouštního fenoménu a usazení písku se vydáváme na podvečerní prohlídku historického centra Yazdu. Ve městě je "vyznačeno" 5 městských prohlídkových tras, z nichž některé jsou spíše na papíru, než v realitě. Nejzajímavější a zároveň nejlépe značenou je číslo 5, na kterou se náhodou vydáváme.

Start trasy je přímo u mešity Jameh, do které rovnou míříme. Samotná stavba je jednou z nejkrásnějších v Íránu a zcela jistě s nejvyššími minarety (54 metrů) a nejvyšším vstupním portálem. Pochází z 12. století, o 200 let později však prodělala mohutné přestavby. Stavba je známa svou nádhernou výzdobou a dokonalým kaligrafickým veledílem.

Mešita Sayed Ala al-Din Hossein v Širázu je málo známá

Od mešity se noříme do neskutečné spleti cest a průchodů ve starém městě. Značení trasy číslo 5 je relativně solidní, ale přesto se ztrácíme a brzy nemáme potuchy, kde vlastně jsme. Historie výstavby dnešního jádra města sahá mnoho staletí zpět. Z důvodu, že nebylo nikdy zničeno ani nájezdy válečníků ani zemětřesením, zachovalo se v unikátní podobě. Člověk si při procházkami centrem nemůže nevzpomenout na legendární počítačovou hru Prince of Persia.

Postupně se promotáváme k Alexandrově vězení - Zendún e Eskandar. Jde o stavbu z 15. století, která prý vznikla na základech vězení z doby Alexandra Velikého. V očekávání jdeme do areálu, ale nic tam k vidění není. Další pamětihodnosti jako hrobku 12 imánů a Vakilův dům pouze obcházíme.

Větším požitkem jsou stálé pohledy na staré město a doslova les větrných věží baghírů. Večer přicházíme k hotelu Kohan, kde se dávám do řeči s obsluhou. Mladík umí anglicky, dává mi mapu Yazdu s pěkně vyznačenými trasami městských prohlídek a ještě nás zve na prohlídku tradičního hotelu. Nejprve jdeme na střechu, odkud se otevírá parádní výhled na město.

O lesu baghírů a nekonečném moři hliněných domů jsem už psal. Mnohem zajímavější je však výlet do sklepa, kde navštěvujeme aktivní tok jednoho z podzemních kanálů qanátů. Celý Yazd je zásobován vodou z podzemních zdrojů. Tento systém má dobrých 45 km! Poté se vracíme zpátky do našeho hotelu, kde nás čeká Aleš s oteklým kolenem.

Druhý den dokončujeme prohlídku všech zbývajících městských okruhů po Yazdu. Nejprve míříme do mešity Hazireq na ulici Chomejní. Hlavním cílem je však Ateškáde - zoroastriánský chrám ohně. Zdejší oheň hoří od roku 470, nicméně budova pochází ze 30. let 20. století. Přesto stojí za návštěvu, jde totiž o jediný posvátný oheň s takto starou historií mimo Indii (kde jich hoří dokonce 8).

Součástí areálu je i zajímavé muzeum s mnoha podrobnostmi o životě a víře zoroastriánů. V okolí chrámu se rozkládá zoroastriánská čtvrť se školou, kudy prochází další z městských stezek. Tato má číslo 4. Nutno dodat, že toho k vidění až tolik není. Číslo 4 přímo navazuje na číslo 2. Mezi nimi vede spojovací ulička přes čtvrť Khojar Khezr, kde jsme se opět ztratili. Jen velkou náhodou jsme se vynořili u další velké stavby Yazdu - komplexu Amir Čakhmaq.

Amir Čakhmaq je v podstatě symbolem města, vysoký portál malé mešity prakticky slouží jako průchod do tržnice. Celá stavba i s náměstím pochází z roku 1438, tři patra pravidelných arkád lze zdolat a vidět Yazd z výšky. Náměstí, které je bohužel protnuté ulicí Chomejní, vešlo do historie pro svou novodobou tradici protestů za mír. V době íráckoíránské války se zde utábořili Íráčané na podporu Íránu a v době války v Afghánistánu totéž provedli Afghánci. Naproti komplexu se nachází vyhlášené Vodní muzeum (bohužel jsme ho nenavštívili), které popisuje způsob dopravy vody do pouštních měst a výstavbu qanátů.

Za náměstím plynule navazujeme na okruh 3. Víceméně už dlabeme na průchod všemi zastávkami a hledáme jakýkoliv podnik, který by měl v posvátný pátek otevřeno. Vedro je k padnutí a všechny restaurace jsou zavřené.

Komplex Amir Čakhmaq je symbolem města Yazd

Uvnitř bazaru u ulice Molla Esmael nacházíme prázdnou podzemní čajovnu (v podzemí je zabudováno mnoho podniků v Yazdu - je zde chládek). Uprostřed podniku nás udivuje soustava bazénků a člověk si připadá jako někde v lázních. Dáváme si pouze čaj, bohužel obsluha je naprosto mizerná a nakonec mě ještě natáhne asi o 120,- Kč.

Dost znechucení jdeme do bazaru Rig, kde navštěvujeme hlavní mešitu Yazdu Rig. Je zrovna pátek, takže probíhají velmi přísná bezpečnostní opatření, jsme důkladně prošacování, ale dovnitř jdeme zadarmo. Současně s námi přichází k motlitbě i několik jednotek íránské armády. Výzdoba mešity je poměrně skromná, ale působí to čistě. Na rozdíl od jiných je tato laděna do bílé barvy. Samotná stavba pochází už z 12. století a platí za nejposvátnější v Yazdu. Novější sestřičkou mešity je Mullah Ismal z 19. století kousek od Rig. Tuto jen obcházíme, abychom došli do zahrad Dolat Abad.

Do zahrady Dolat Abad se vydáváme pěšky v největším horku. Během této šílené túry zjišťujeme, že nevíme, čí to byl nápad. Kluci to sváděli na mě, ale já se o zahradách dozvěděl až při cestě do nich. Každopádně bylo největší horko, jaké jsem snad zažil. Kromě toho nemáme kloudnou mapu, takže sem kráčíme více než hodinu. Dalším hřebíkem do rakve bylo zjištění, že zahrady jsou zavřené. Obcházíme nekonečný areál a až teprve na třetí straně zdi nacházíme otevřený vchod.

Nejvyšší větrnou věž najdete v zahradě Dolat Abad v Yazdu

Tady jsou někteří jedinci už dost nasraní, ale nedá se nic dělat, v zahradách bude chládek a snad i nějaká restaurace. Teprve po návratu do Česka objevuji jedinečnost místa. Uprostřed zahrady se nachází menší palác s 33,8 metrů vysokou větrnou věží, která je nejvyšší na světě (rekonstrukce v roce 1960, poté co původní spadla).

Areál zahrady byl vybudován v roce 1750, opět jde o nádhernou a promyšlenou konstrukci (například 50 km dlouhý vodní kanál k zásobování vodou). Zahrady byly přístupné jen urozeným pánům, důvodem byl mimo jiné bohatý harém. Zahrady Dolat Abad jsou jedním z 9 objektů pod souhrnným názvem "Perské zahrady" zapsány na seznamu UNESCO.

V zahradě dáváme zmrzku a procházíme kromě parku i palác. Někteří jedinci jsou téměř mrtví, takže delší pauza se hodí. Po delším pobytu v zahradách se vracíme zpět do centra. Na Chomejního ulici objevujeme výborné bistro, které je otevřené i v pátek a vydatně jíme. Ke konci dne se rozhodujeme pro návštěvu posledního prohlídkového okruhu. Tento docela dost kopíruje trasu čísla 5 a upřímně to až takový zázrak není. Po cestě vidíme Larisův dům a památník Ashura připomínající vzhledem komplex Amir Čakhmaq. Tento se vztahuje k bitvě u Karbálá z roku 680.

Město básníků a skleněných mešit

U tohoto památníku s arkádami vyhledáváme čajovnu, kde dáváme vodní dýmku a loučíme se s Yazdem. Plán v Širázu nemám příliš jasný. Po ztrátě vytištěného průvodce jsme trochu bezradní, ale podařilo se nám získat alespoň mapku s vyznačenými památkami. Stejně jako Isfahán i Širáz byl krátkou dobu hlavním městem Persie (za dynastie Zandovců). Doba mohutné výstavby mešit a bazarů z druhé poloviny 18. století je na vzhledu města dosti znát. Pro Íránce je Širáz dosti významný pro hrobky místních básníků, my jsme se spíše drželi centra a obešli i to, co není příliš známo.

Nocujeme v dobré a levné ubytovně Niayesh v blízkosti mešity Shah e Cheragh. No a právě do této mešity máme zamířeno hned ze začátku. V popisu mnohých míst v Íránu jsem nešetřil superlativy, nicméně to, co jsme viděli v Shah e Cheragh, nám naprosto vyrazilo dech. Stavba je jednou z deseti mešit zastupující "Skleněné mešity Persie". Osm se jich nachází v Íránu a dvě v Iráku. Shah e Cheragh je považována za nejkrásnější.

Už příchod ke stavbě byl poměrně neobvyklý. Nejprve jsme byli zastaveni velmi přísnými osobními prohlídkami a za bránou nás strážce nechal stát a čekat na průvodce. Přišla velice pohledná a sympatická slečna s perfektní angličtinou a hned nás vede ke vstupu do samotného svatostánku. Samotný vstupní portál na nádvoří je nádherně zdobený se světle modrým iwanem a žlutě zdobenými štukami a krápníky. Ocitáme se na náměstí a slečna nás rovnou vede do svatyně.

Vodní rezervoár s větrnými věžemi baghíry

Tady se nás ujímá muž a provází nás jedno z nejkrásnějších mešit na světě. Dokonce i Moriss chodí po rozlehlých sálech s otevřenou pusou. Vnitřní prostory mešity jsou totiž kompletně obloženy zrcadly a stříbrem, takže se uvnitř všechno třpytí. Ostatně název Shah e Cheragh lze přeložit jako "Svatyně světla".

Budova má v každý okamžik trochu jinou výzdobu, v kopuli a ve vitrážích se odráží denní světlo, které se mění v průběhu dne a roku. Zatímco některé z honosných sálů jsou laděny do stříbrných odstínů, jiné do zelena a další do zlata. Popsat a vyfotit nádheru tohoto místa je nemožné. Dalším unikátem je, že zdi mešity jsou popsány 30 svazky koránu a hadísy, což je prý světový unikát.

Shah e Cheragh je hrobkou dvou bratrů - Mohamada a Ahmada, kteří byli synové Musa al-Kadhima, což byl sedmý imán (tzn. sedmý následovník samotného proroka Mohameda) žijící v 8. století. Počátky stavby sahají do 10. století, nicméně hlavní rozvoj nastal ve 14. století. V průběhu dějin byla několikrát pobořena zemětřesením, poslední velké opravy proběhly v roce 1958. Vedle mešity se nachází samotná dvojice hrobek, opět bohatě zdobená zrcadly a stříbrem.

Hory Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…

Hory Na Elbrus přes Pik Terskol, výstup na nejvyšší horu Kavkazu…

"Ne! Nechci si to ulehčovat, ani náhodou! Do lanovky mě nikdo nedostane, takový kopec by mě ani…

Hory Klima v době ledové v České republice, vrcholná fáze…

Poslední doba ledová (tzv. würmský či viselský glaciál, podle toho hovoříme-li o alpínském a nebo…

Hory Toulání v Bílých Karpatech, trojdenní putování částí…

Bílé Karpaty jsou pohoří táhnoucí se podél česko - slovenské hranice, konkrétně od měst Púchov či…

Treking.cz - diskuze
Reklama
Výběr tras a cílů podle pohoří
Beskydy Bukovské vrchy
Bílé Karpaty Cerová vrchovina
Jeseníky Chočské vrchy
Jizerské hory Kysucké Beskydy
Králický Sněžník Malá Fatra
Krkonoše Muránska planina
Lužické hory Nízké Tatry
Orlické hory Roháče, Z. Tatry
Rychlebské hory Velká Fatra
Šumava Vysoké Tatry
Zábřežská vrchov. Další pohoří…
Reklama
Témata našich článků…
Maroko Slovenský ráj, ubytování Furkotka Domica Hazmburk Švýcárna Chata Terezka Lietava Hluboká Macocha Starý Jičín Vilcan Kadovský viklan Souhvězdí Lyra Osoblažsko Bernina Bezděz Blesk Motýli Měsíc Batohy Viklany
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Skály Pravčická brána - největší skalní brána Evropy, Jetřichovické stěny
2. Tipy na výlet Černé jezero je držitelem řady rekordů, Šumava
3. Naše vrcholy Velká Javořina, nejvyšší hora Bílých Karpat
4. Chaty Chata Barborka: ubytování na chatě Barborka na Ovčárně pod Pradědem, Jeseníky
5. Vesmír Planckova konstanta, univerzální fyzikální konstanta
6. České hrady Hrad Bouzov, perla Moravy a střední Evropy, patřil řádu německých rytířů
7. České hrady Karlštejn, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist