Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 5.11.2018 , svátek má
Treking > Cestování > Bylo či nebylo Kutaisi bájnou Homérovou Kolchidou?

Bylo či nebylo Kutaisi bájnou Homérovou Kolchidou?

Jak jsem zapomněl v Gruzii (2)

27.11.2013 | Jan Evják

Po návratu do Mestie sháním, kam bych hlavu složil, ovšem za levno. Nakonec bydlím s několika zedníky u rodiny, která pronajímá část svého domu. Žádný Hilton to teda není, po cestě do centra městečka se jde mezi prasaty, ostatně jako všude a boční ulice jsou po noční bouřce plné mazlavého bláta. Domu a celé rodině vládne stará bábuška, hned je aktivní a dostávám hrozny a pořádného panáka.

Cestou z hor

Další den brzy ráno odjíždím do Kutaisi, odtud dál směrem na hranice s Tureckem. Kutaisi, dříve metropole Kolchidského království a nynější druhé největší město Gruzie má zajímavou historii. Výzkumy dokazují, že město fungovalo jako hlavní město Kolchidy alespoň do 2. tisíciletí př.n.l. Mnoho historiků se domnívá, že když psal Homér o Jásonovi a Argonautech a jejich legendární cestě do Kolchidy, bylo Kutaisi cílem Argonautů a zároveň sídlem krále Aetea.

Holky z Tbilisi

Zlaté rouno bezprostředně souvisí také s oblastí Kavkazu. Na tmavou ovčí kůži se nanášel sediment z řeky a propíráním se drobná zrnka zlata zachytávala na chlupu. Tím vznikla legenda o zlatém rounu. Snad je to pravda.

Čtěte také: Jak jsem zapomněl v Gruzii (1)

Courám po centru města, obhlížím trhy a zkouším pořídit pár fotek. Dávám se do řeči s prodavačem melounů, s pekařem a oprašuji si znalosti ruštiny. Všude dostávám kus toho či onoho produktu majitele k degustaci. Ne, že bych obcházel krámky kvůli tomu, ale ztratil jsem pocit hladu a po dvou pivech jdu hledat maršrutku do Batumi. Tak vzhůru do Adžarské republiky!

Adžárie

Územím na hranicích s Tureckem se poflakovali nejen Řekové, kteří tuto oblast kolonizovali, ale také Římané - ti zde postavili několik pevností a projevovali se zde zhruba od 2. století n.l. Díky nadvládě Osmanské říše se v Adžárii rozšířil během novověku islám a není se opravdu čemu divit, na hranice s Tureckem a do regionu, kde je islám hlavním náboženstvím to není opravdu daleko.

Kostky

Sověti zde pak ustanovili Adžarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku a to prý z důvodu, aby byli chráněni její islámští obyvatelé. No to mne podržte. Rusáci a takový kusanec citu k menšině? Na starších sovětských mapách spíš republička vypadá jako nástupní prostor pro vojenskou operaci. Nicméně svůj statut si uchovala dodnes a ruské jednotky vyklidily základny v Batumi teprve v roce 2007, tedy rok před rusko-gruzínskou válkou.

Oblast je nízko položena v teplém klimatu a z plodin tady roste téměř skutečně vše včetně citrusů. Také architektura domů se změnila-velké okna, široké schodiště téměř do každého domu a všude kolem porosty vína. Snad jen vše působí jaksi staře, jako by se tu zastavil čas již dávno. S odpadky se tady zřejmě taky moc nemažou a proto mířím k moři po radě do městečka Gonio, kousek od hranic, u vozovky je římská pevnost, moře je na dohled. V mailu mi kámoš napsal: "Běž ke kase a ptej se po Timurovi z paneláku, je to můj kámoš a možná tě ubytuje u sebe".

Meloun na kapotě žigula

Mířím tedy ke kase. Baba mne přebíjí výrokem: "Zděs mnogo Timurov". A je to. Odrbaný panelák je tady sice jenom jeden, ale Timurů v něm je zřejmě jak naprcaných. Připomínám babě důležitě, že se jedná o mého známého. Baba nakonec přechází do defenzivy a alespoň mne pouští zadarmo na prohlídku pevnůstky. Batoh nechávám v kase. Při bloumání po hradbách provádím lehký monitoring okolí kvůli ovoci a noclehu. Jedno místo vypadá zvlášť nadějně.

Je libo moře…?

Odcházím směrem k moři. Okolní spoty jako Poti a Batumi jsou navštěvovány také, ale prý je to hnus velebnosti. Pokud mohu soudit já z návštěvy Gonia, moře je krásně čisté, vlny jsou v dostatku zastoupeny a nebál bych se zkusit surf, místo zřejmě navštěvuje hodně rodin s dětmi a to hlavně místních. Je tady málo obchůdků a hospod.

Moře u Gonia

Vše nahrazuje stánek a jedna mobilní restoška, kde se dá koupit vše potřebné od cigár přes vodku až po výborný salát připravený přímo na místě. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně. Pobřeží je zatím nedotčené a poměrně čisté, místní přicházejí a opékají kukuřici nebo večer chytají ryby na holé vlasce, ti majetnější s pruty. Dlouho to ale nebude pravda. Staví bulvár kolem pláže, aby se mohlo pěkně auty až k moři. To zase bude běs.

Vracím se zpět po koupání a dávám salát se sýrem a zeleninou, k tomu plněnou papriku. Trafikant mi naznačuje, abych přisedl blíž, hrají karty a mají všeho dostatek. Hlavně si chtějí pokecat. Nevypadám totiž na tuctového turisťáka a to že budu spát na pláži nechápou. Jsou rádi, že jsem z Československa. Jak zjistím později, mnoho Gruzínců bylo na části vojny u nás a to většinou v Českých Budějovicíc a Teplicích, snad u protivzdušné obrany.

Na dobu u nás vzpomínají rádi. Rádi mají hlavně lidi z Moravy a Slovenska, s Pražákama je to slabší. Téměř vždy se na tohle ptali. Dávám pár přípitků na vše možné, dojídáme sýr a suverénně prohrávám dvakrát karty.

Na trhu

Noc je z těch kvalitnějších. Jsem příliš líný postavit si stan a tak zkouším stavební buňku na pláži. Je otevřená a uvnitř pořádek. Je tu však nepřehlédnutelná zásoba rajčat a pitné vody. Otevírám okno abych v tom vedru přežil, dveře zapřičuji velkými nůžkami na střihání drátů. Mají snad patnáct kilo.

S cepínem vedle hlavy usínám. O půlnoci se někdo dere dovnitř. Beru cepín a čekám. Turecký dělník. Dobře vidí, co mám v ruce a napětí střídá chvíle ticha. Vyčkává? Ne. Něco říká, ale nerozumím. Nemluví anglicky, rusky taky ne, zapojuji na převod ruce a nohy. Už to chápu. Bydlí tady, přímo u práce, možná je tu na černo. Nicméně spát v boudě s ním nehodlám, překvapení už bylo dost. Venku stavím stan.

Všechno je v pořádku

Druhý den pozoruji ruch na cestě, kde je mnoho tureckých kamionů, a dosytosti se koupu. O bágl nemám strach, hlídá ho Turek, pracuje přímo na pláži a vytváří snad armatury nebo co. Ráno mi donesl vodu a pár rajčat… Strašně si chtěl povídat. Ohýbá a střihá dráty a když je toho už moc, hupne se ocáknout do moře. Potkávám taky kluky z Batumi, grilují kukuřici a jsem zvaný. Pohostinnost je všudypřítomná.

Poznamenané Gori

Nejen narozením svého nejznámějšího rodáka je poznamenáno město Gori. V roce 1878 se zde narodil jeden z největším zločinců všech dob a diktátor Josef Stalin. To však není zdaleka vše. Město leží v blízkosti konfliktu se separatistickou Jižní Osetií a v srpnu 2008 se stalo terčem útoku ruských vojenských letadel, během kterého byly bombardovány vojenské i civilní objekty. 11. srpna 2008 město obsadila ruská armáda a stáhla se až po ukončení konfliktu 22. srpna téhož roku.

Dnes je o válce jen několik muzeí, které jsou věnovány padlým gruzínským vojákům, historii války a výstavě předmětů. Nejsou ovšem jediná. Nachází se zde také expozice o Velké vlastenecké válce a o další historii sovětských ozbrojených sil až do rozpadu Sovětského svazu. Cenné jsou také dokumenty a fotky z války na štítech Kavkazu či o dobývání nejvyšší hory Elbrus německými a později ruskými vojáky-alpinisty. Množství historických předmětů dotváří zajímavou kompozici muzea, nechybějí ani pěchotní zbraně.

Zátiší v Atenas

To nejzajímavější, to, co je "tahákem" Gori je ale muzeum Stalina, které se nachází na hlavním náměstí. Expozice jakoby míjela hladomor na Ukrajině, obrovské ztráty za druhé světové války a všude se prolínající koncentrační pracovní tábory rozeseté po celém tehdejším Sovětském svazu. Prezentován je jako hrdina.

Muzeum bylo zprovozněno v roce 1957 a nacházejí se v něm předměty jak fiktivní, tak skutečně ty, které Džugašvili vlastnil. Nechybí ani množství darů od tehdejších pochlebovačů a hlav států. Umístěn je zde také jeho rodný domek, no spíše chatka, kde se narodil a později čtyři roky žil. Přiznám se, navštívil jsem, když už jsem byl tady. Ti, kdo to mají v hlavě v pořádku nebudou po návštěvě muzea prozpěvovat častušky a podobné nesmysly.

Uplitsikhe

Kousek za Gori můžete vychutnat krásu skalního jeskynního komplexu města Uplitsikhe. Archeologové prohlašují, že se jedná o jedno z nejstarších osídlených míst v Gruzii. Budeme jim tedy věřit. Dříve bylo přirozeným hlavním centrem obyvatel, později ve 4. století, se stalo centrem Tbilisi. Nachází se bezmála na 8 hektarech a najdete zde jeskynní komplex, který sloužil jako útočiště v době válek s muslimy nebo jako místo ke shromáždění křesťanů. Část komplexu podlehla zemětřesení v roce 1920.

Uplitsihke

Dnes je lokalita hodně navštěvovaná a mohu ji doporučit. Okolní příroda je také nádherná - tvoří ji mnoho bizardních skalních útvarů a kaňonů. Kameny jsou - konečně jako každá materie ve vesmíru - "krystalizovaná energie", ve svých elektronech ukrývají sdělení, která mohou být na svěcených místech senzibilovanými osobami vnímána. Měl jsem zvláštní pocit.

Spát se dá ve stanu nedaleko vchodu, za asistence policajtů se nic mimořádného nestalo. Na tomhle místě jsem si opravdu odpočinul. Má zvláštní atmosféru, v tu chvíli nebylo v obležení výletních skupin. Večer jsem si vymazal z telefonu věci, které jsem potřeboval a hodil vše za hlavu. Druhý den zpátky v Gori, kde se nebylo kde ubytovat a tak jsem přijal nabídku na nocleh v kanceláři architekta, která vypadala jako vystřižená z "Okresu na severu" jsem si to uvědomil. Zapomněl jsem v Gruzii.

Tbilisi

Blackout v Tbilisi je fajn. Téměř nic nefunguje, jak by mělo a tak nezbývá nic jiného, než se prodrat městem pěšky. Neblaží mne příliš chození po větších městech, člověk je přece jen opatrný. Tbilisi jsem v klidu prokličkoval a ještě si užil spoustu legrace, třeba když jsem čekal s novým známým z Ruska Danilem Mitrofanovem na hlavní třídě před zřejmě špičkovým hotelem na to, až vyjde ven nějaký americký senátor nebo co. Spíš než senátor nás ale zajímaly pracovnice gruzínské televize. Senátora jsme se nakonec nedočkali.

Tbilisi na kole

Staré Tbilisi vypadá zajímavě, na mostě přes řeku se konají nějaké druhy bazarů či blešáků. Já si půjčil kolo a projel se co hrdlo ráčilo po městě. Nádherné čundrování po svérázné zemi ukončil pobyt na pokoji s Američanem. Přijel do Gruzie a sedí celé dny na pokoji s připojením na net. Večer se jde najíst. Jak říkal: "Gruzie je tak krásná země, hodně o ni čtu na internetu…". Toť všechny jeho zážitky z návštěvy Gruzie, odlétal druhý den. A jak se zdá, takových kybertroubů bude neustále přibývat…

Treking.cz - diskuze
Reklama
Výběr článků
Hory Bajura GV, test pevné obuvi pro vysokohorskou turistiku a těžký treking
Hory Grosser Piz Buin (3 312 m), Silvretta - túry na alpské třítisícovky
Hory Polární záře, proč a kde vznikají - aurora borealis a aurora australis
Reklama
Témata našich článků…
Mechové jezírko Téryho chata Malá Fatra, ubytování Kamenitý Tematín Pieniny Chata pod Suchým Milešovka Jeseníky, ubytování Lovoš Čertovy skály Maroko Praděd Měsíc Soos Breithorn Kvarky Mont Blanc Chalupská slať Mohelenská step Horská nemoc Panská skála
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Sněžnice - typy, konstrukce a použití sněžnic

Hory

Pro ty jež se v zimě rádi vydají po svých (ať už z jakéhokoliv důvodu rozhodli nepoužívat lyže - neumí nebo nechtějí lyžovat)…

Akutní horská nemoc, biomedicínské zvláštnosti pohybu ve velkých nadmořských výškách

O horské nemoci slyšel určitě každý, kdo se věnuje horské turistice, trekingu či horolezectví. Někteří ji možná zažili na vlastní kůži, ale kolik z nás ví, jak tato "nemoc" vzniká a jaké jsou její příčiny?…

Populární treky
1. Rumunské Karpaty Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1) - trek po hřebenech rumunských Karpat
2. České hory Králický Sněžník, procházka nad mraky - z Dolní Moravy k vrcholu Králického Sněžníku
3. Slovenské hory Roklinou Suchá Belá, Slovenský ráj a turistické trasy
4. Slovenské hory Putování Slovenským rudohořím, přes Sihlianskou planinu, Klenovské a Balocké vrchy
5. České hory Túra přes posvátný Radhošť, turistické trasy v Beskydech
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist