Ostrov Elba, Napoleonův ostrov ve Středozemním moři

Prázdniny na Napoleonově ostrově Elba

Tak prázdniny na krku a zase stejný dilema, kam vyvézt děcka. Vloni výběr padl na Napoleonův ostrov - Elbu. Děti jsme se pokusili motivovat, že uvidí antické vykopávky, vylezou nějaké kopce - to bylo spíš demotivující a užijí si potápění. Je neděle 23.6. a my vyrážíme přes Brenner do přístavu Piombino. Tam najíždíme na loď a čeká nás 10 dní na ostrově.

Na úvod

Lístek na ostrov se dá sehnat mezi 80- 90 EUR. Spoje jedou každou půl hodinu. Nevím, jak v sezóně, ale nebyla nutná rezervace. Cenově je jedno, jakou se dáte společností, do kterého z přístavů a jestli si koupíte zpáteční lístek, nebo ne. Benzín je na ostrově dražší, než na pevnině, ne sice o moc, ale vyplatí se "dokrápnout" nádrž.

Ubytování jsme měli v kempu, podle netu pro nás vycházelo většinou mezi 60 -70 EUR za noc (auto, stan, 3× dospělí - moje 14letá dcera je prý dospělá a dvě děti). Úplně nejlíp vycházel kemp Canapai (v reálu dobře značeno) na východě, poblíž letoviska Ortano. Tam po nás chtěli 50 EUR i s ledničkou u stanu.

Antika

Vzhledem k učebním osnovám, našich dětí, jsme usoudili, že bude žádoucí zahrnout co možná nejvíc památek z tohoto období. Jako první byla cestou Verona se svým koloseem. Bohužel ani tři průjezdy městem nám nestačili na to, abychom se trefili a tuto pamětihodnost poznali.

Čtěte také: Elba, ostrov i pro trekaře - pichlavá turistika na Napoleonově ostrově

No, nic se neděje a jedeme směr další cíl, Populonia - etruská nekropole, pár kiláků severně od Piombino. Vykopávky najdeme snadno. Platíme 2 éčka parkoviště a jdeme po cestě asi 300 m k muzeu archeologie. Nejsme ani v půli cesty, když vyjde nějaký člověk, chvíli nás pozoruje, pak zamyká vrata, sedá do auta a zadní cestou mizí neznámo kam. Bylo krátce, po čtvrté. Obcházíme celý komplex, nadávám a přes plot fotím, co se dá.

Tak a jsme konečně na ostrově, tady máme vytipovány tři lokality. První kam míříme je Villa Romana na severu u města Cavo. Procházíme městečko kolem dokola, nikde žádný ukazatel, prostě nic. Naštěstí máme ještě jeden trumf, cestou jsme viděli odbočku na parkoviště k Villa Romana delle Grote.

Přijíždíme na parkoviště, už na první pohled je vidět, že vykopávky jsou nějaký čas zavřené. Brána zamčená, areál zarostlý…, obcházíme kolem plotu, až najdeme skulinku, kterou se dá proklouznout. A tak se prodíráme bodláčím a trním až dojdeme k nějakému zbytku zdiva. Tímto jsme vzdali jakékoliv další pokusy.

Pobřeží a potápění

Přestože by se dalo podniknout túry podél pobřeží, tak s ohledem na děti a na Janu jsem se neodvážil něco podobného ani navrhnout. Objíždíme ostrov, a když se nám nějaká pláž líbí, zakotvíme tam. Podmínky pro šnorchlování jsou všude ideální a při tom hodně často se mění charakter dna.

Co určitě stojí za námahu a vymyká se průměru, je ostrůvek Ogliera, těsně před městečkem Pomonte - skalisko cca 100 m od břehu. Po jeho levé straně se nachází asi tři metry pod hladinou vrak lodě Elviscot. Dá se k němu pohodlně doplavat, ale protože Tom nemá morál dostat se čubičkou tam a zpět, půjčujeme si kajak a na střídačku jedem na obhlídku.

Hned napoprvé se mi podaří vrak najít. Tom kouká pod hladinu, zatímco já strčím foťák pod vodu a několikrát zmáčknu spoušť. Pak jede Janka s Terkou, bohužel se jim nepodaří loď pod vodou najít a tak Janka ze zoufalství několikrát pod vodou zmáčkne spoušť. Jak později zjistíme, jsou to jediné fotky, co se povedly.

Dalším zážitkem bylo obeplavání ostrůvku Ortega v blízkosti kempu. Útesy se strmě noří do hlubiny a já jen trnul, kdy se proti vynoří nějaká obluda. A tak by se dalo popisovat do nekonečna.

A konečně ty hory

Elba je rozlohou sice malý ostrov, ale v západní části vyrůstá pěkně vysoko. A východní část, i když nižší, je také pořádně kopcovitá. Během cest po Elbě jsme nikdy nezařadili pátý rychlostní stupeň a čtyřku jen výjimečně a vždy jen na chvíli.

Hned při první cestě si nelze nevšimnout strážných věží. První, o kterou se pokusíme, je Torre del Goive. Parkoviště a odbočku najdeme bez problémů, s cestou je to horší. Dáme se vyjetou stopou směrem do kopce, a když zjistíme, že jdeme špatně, razíme kolmo k vrcholu. To vydržíme snad půl hodiny, pak smiřujeme se s dalším neúspěchem.

Kousek od parkoviště ale zjišťujeme chybu a vše je zachráněno. Věž je čtyřpatrová, z půlky zřícená a dokola úžasný výhled, jen východním směrem to kazí komíny z fabrik na pevnině.

Mt. Capanne - 1 018 m vysoká královna Elby. Největší problém výstupu je přesvědčit ženu a děti, že vylézt na kopec ve vedru je lepší, než se jít koupat. Janě se nechce, Terka je pro, Markéta proti a Tom kupodivu taky pro. Tím jsem získal většinu, nemusel tudíž uplatnit právo veta a riskovat tím hádku s Jankou a zbabělý ústup.

Ráno vyrážíme a cestou zastavujeme u ruin další věže Torre S. Giovanni a pak i kostelíku stejného jména. Po dalším kousku jízdy jsme na parkovišti, kde silnici protíná cesta z Mt. Capanne na Mt. Perone, začínáme výstup.

Tady se musím zmínit, že číslování cest na mojí mapě, se liší od reálu, ale směr je ok a když se otevře výhled, není pochyb. Cesta vede po hřebeni, jehličnatým porostem, který spolu s mírným, mořským větrem, dělá výstup snesitelným.

Přicházíme do sedla, hřebenem nahoru vidíme ocelová lana, mimo naší plánovanou výstupovou cestu. Na rozcestí je označená jako "00" a vzhledem k tomu, že jsme už jednu cestu s tímto označením minuli, dá se předpokládat, že se takto značí - zajištěné cesta.

Nerozmýšlíme se a jdeme ferratou. Obtížnost cesty nedokážu posoudit (snad A-), všichni v sandálech, ruce se občas hodí na udržení rovnováhy a zajištění prakticky nepoužíváme. Výhled za to stojí!!! Moře kolem dokola, ostrovy Capraia, Motecristo, placatá Pianosa a hornatá Korsika.

Sestupujeme stejnou cestou, děti sice chtěly dolů "košíkovou" lanovkou, ale 12 éček se nakonec zdálo moc i jim (že si radši dají nějakou mňamku).

Volterraio, pevnost v horách, nad zálivem Rada a viditelná prakticky odevšad. Nenáročný výstup vede až pod hradby a pak má člověk dvě možnosti, obejít pevnost a vrátit se, nebo nerespektovat zákaz vstupu - očividně často porušovaný a vstoupit do hradu. Děti našly tři možnosti, asi nejzajímavější je dutá hradba vedoucí do nádvoří. Ať se jde jakkoliv vždycky je potřeba udělat alespoň jeden "odvážnější" krok. V každém případě to stojí za to!

Cima del Monte (515 m) - nejvyšší vrchol pohoří, táhnoucí se od severu k jihu ve východní části ostrova. Krásný kopec, který na vršku hyzdí vysílač. Pro výstup na něj jsme se rozhodli, kvůli focení západu Slunce. To nás však vypeklo a schovalo se za oblačnost. Ale i tak nádherné scenérie a hra světel, udělala z nenáročného výstupu, úžasný zážitek.

Mapa ostrova Elba

Bohužel všechno jednou končí, dalo by se podniknout několik zajímavých túr, nebo přechodů ostrova, ale všechno se stihnout nedá. Najíždíme v Rio Marina na trajekt. Arrivederci.