Nakonec jsme s Ivou o velikonoční neděli odjely sdílenou dopravou Blabla do Bratislavy, kde jsme si zašly na hrad, vyjely výtahem na rozhlednu s restaurací UFO a prošly starými uličkami. V 9 h ráno jsme odletěly z bratislavského letiště přímo do Dalamanu, kde jsme po třech hodinách přistály a rovnou si posunuly čas o jednu hodinu zpět. Potěšilo nás, že Ivě prošly v příručním zavazadle skládací trekové hole. Navíc krásně svítilo sluníčko a lidé byli všude milí.
Na letišti nás čekal zástupce autopůjčovny a odvezl nás do jejich pobočky na okraji města. Auto jsme si půjčily za 2 800 Kč, k tomu jsme si připojistily okna a pneumatiky za 30 Euro, a doufaly, že nebude s autem žádný problém. Našim prvním cílem bylo malé městečko Dalyan, které je od Dalamanu vzdálené 35 kilometrů. Dalyan patří k nejatraktivnějším letoviskům na tureckém lýkijském pobřeží. Městečkem protéká stejnojmenná řeka, která spojuje jezero Koycegiz Gölü s Egejským mořem.
Po příjezdu do Dalyanu jsme zaparkovaly poblíž řeky a čekaly na ferryboat k nejbližšímu břehu antické lokality Kaunos. Nejprve jsme zjišťovaly u dvou turistů, kdy nás něco převeze na druhou stranu řeky. Bližší informace jsme totiž nikde neviděly. Naštěstí nevelké plavidlo, které pojme i čtyři auta, jezdí každých 15 minut a jedna cesta stojí v přepočtu kolem 25 Kč. Z mini přístaviště jsme šly do mírného kopce asi patnáct minut a v pokladně zaplatily 300 tureckých lir, což je asi 150 Kč. Kaunos bylo do začátku 4. století př. n. l. hlavním městem oblasti mezi Kárií a Lýkií.
Byl významným přístavním městem se dvěma přístavy a pro obchodní lodě měl strategický význam. Zájem byl o sůl, solené ryby, otroky, borovicovou pryskyřici a černý mastix, používaný na stavbu lodí. Město bylo vystavěno na terasách. Na jedné straně stály náboženské stavby - chrám Baseliuse Kauniose a svatyně Apollóna, na druhé straně lázně a divadlo. Velký kostel nedaleko divadla je jediným kupolovým kostelem v Anatolii, který byl dosud objeven. Samotné divadlo bylo zajímavé tím, že mělo rotační opěrný systém.
V Kaunosu byla poprvé odkryta posvátná místnost Afrodity Euploie a pochází odsud vzácné předměty jako je votivní a darovací schránka, exedra (otevřený výklenek s kamennou lavicí podél stěny) s obětními dary nebo posvátná místnost. Nejvíce se nám líbil amfiteátr, kde jsme zkoušely akustiku. Vyběhla jsem si i výše do kopce k akropoli, odkud je krásný výhled na ústí řeky a jezero Koycegiz.
Po prohlídce archeologického návrší jsme prošly kolem zahrádek co nejblíž ke skále, kde jsme obdivovaly několik skalních hrobek. Pohřbívání ve skalních hrobkách se rozšířilo z oblasti Urartu v první čtvrtině 1. tisíciletí do oblasti Lýkie a Kárie. V Kaunosu jsou skalní hrobky trochu odlišné, připomínají architekturu fasád helénských chrámů a někdy působí jako vícepodlažní byty. Tento typ se pak rozšířil i do dalších městeček na egejském pobřeží.
Přeplavily jsme se na druhou stranu řeky, prošly malinký přístav a zašly do přístavní restaurace na výborné ryby. Ráno jsme šly na opačnou stranu městečka, abychom se přeplavily ferrybotem na druhou stranu řeky. Hned u řeky je termální bazén, ale nemohly jsme se k němu přes rozsáhlé oplocení dostat. V nedalekém občerstvení nám sdělili, že se musí zatelefonovat a pak se nám otevře brána. Už se nám nechtělo zpátky vracet, navíc jsme neměly tureckou simku, a tak jsme pokračovaly po asfaltové cestě k dalším termálním bazénům vzdáleným od nás asi hodinu cesty.
Abychom si zkrátily cestu, stoply jsme dva starší Turky, kteří nás vysadili nedaleko termálů. Prošly jsme kempem s několika chatičkami k pokladně. Vstupné je asi 100 Kč a lze si vybrat ze čtyř bazénů, které se nachází podél jezera všechny vedle sebe. První bazén je kruhový sírnatý, jeden je soukromý a další dva jsou menší obdélníkové. Měla jsem radost, že v nich bylo pár lidí. Poslední bazén je bahenní. Potřely jsme se od hlavy až k patě léčivým bahnem a užívaly si klidu a sluníčka.
Brzy nám idylku přerušily dvě výletní lodě plné anglicky mluvících turistů. Okukovali nás jako muzejní trofeje. Brzy vlezli do bazénků a začali se také mazat blátem. Náhle bylo všude plno lidí, a tak jsme se vydaly zpět k řece. Vmáčkly jsme se rychle do dodávky, která nás vyvezla na křižovatku a pak jsme pokračovaly po asfaltce kolem jezera. Ivě teplá voda na její kotník neudělala zrovna nejlépe, těžce našlapovala, a tak jsme začaly stopovat. Po půl hodině nám zastavili dva vojáci. Příjemně nás překvapili, že nám ukázali své doklady, abychom se jich nebály, a po necelých patnácti minutách nás vysadili nedaleko přístaviště.
Na druhém břehu jsme zašly do místní jídelny na tříchodové menu za cca 150 Kč a po menším odpočinku v apartmánu jely autem na pláž Iztuzu, která je od Dalyanu vzdálená asi 12 kilometrů. Cesta vede kolem pěkných odpočinkových míst a také pohled z kopce na šíji vybíhající do moře je kouzelný.
Pláž Iztuzu je proslavená hnízdištěm karety obecné, které dorůstají do jednoho metru. V době kladení vajec je zakázáno pobývat na pláži po 20. hodině. Je zakázáno je krmit z ruky a jejich hnízda se ohrazují drátěnou stříškou. O želvy se stará tým ochránců přírody místní organizace DEKAMER, která vznikla v roce 2009. V 80. letech minulého století se zde plánovala výstavba hotelů, ale díky odporu německých aktivistů a knize June Haimoffové "Kapitánka June a dalyanské želvy" se z této části stalo jedno z nejkrásnějších míst Turecka.
Přála jsem si potkat želvu nebo jiného vodního tvora, a tak jsem se rychle převlékla do plavek a hupsla do moře. Ve vodě jsem byla sama a dlouho jsem v ní kvůli její čerstvosti nezůstala. Želvu jsem pak mohla obdivovat pouze na informačních panelech. Možná další dny budu mít větší štěstí.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.