Jotunheimen - Domov obrů, nejvyšší hory Norska

Nahlédnutí do Domova obrů aneb cesta do Norska - Jotunheimen

S Norskem má většina lidí spojeny bájné postavy skřítků - trollů. Před pár lety jsme se vydali na návštěvu jiných bytostí. Bylo nám umožněno projít se jejich domovem - Domovem obrů, tak lze přeložit norské slovo Jotunheimen.

Jotunheimen označuje nejvyšší horský masiv středního Norska (a vlastně celé Skandinávie) a národní park, který se rozkládá ve střední části tohoto horstva. V parku můžete nalézt ledovce, krásná údolí, bouřlivé vodopády, nesčetná ledovcová jezera a nádherná rozhledová místa, ze kterých lze vše pozorovat pěkně z výšky. V Jotunhemeinu jich je dost - nachází se tu přes dvě stovky vrcholů přesahujících 2 000 metrů, najdete zde i nejvyšší vrchol severní Evropy - Galdhøpiggen (2 464 m).

Do domova obrů jsme skutečně jen nahlédli. K jeho návštěvě jsme si vybrali klasickou norskou túru po hřebenu Bessegen. Výchozím místem našeho celodenního putování se stala chatka Gjendeosen u břehu jezera Gjende. Kromě placeného parkoviště je zde zřízeno rovněž přístaviště pro kyvadlovou lodní dopravu. Odsud lze přeplout celé jezero Gjende od chatky Gjendeosen až k ubytovně Gjendebu. Lodní doprava funguje od počátku července do konce srpna, což v tomto období zvyšuje počet variant výletů po okolí jezera.

Čtěte také: Jotunheimen, čekání na léto

Naše cesta začala u jezera, kam jsme dorazili kolem deváté hodiny dopoledne. Rozhodli jsme se využít loď MS Gjende a přeplout do její další zastávky - Memurubu. Plavba trvala necelých 40 minut (cena 80 NOK na osobu) a v jejím průběhu jsme mohli po pravé straně sledovat příkré srázy hřebenu Bessegen.

V Memurubu jsme si prohlédli budovu horského hostince, který je ve vlastnictví Norského turistického klubu (DNT - Den Norske Turistforening) a pak nás čekalo jen stoupání. V podstatě to byly velmi jednoduché počty - hotel v Memurubu leží v nadmořské výšce 1 008 m, vrchol Veslefjellet má 1 743 metrů nad mořem, takže převýšení rovných 735 metrů.

Nudné stoupání to rozhodně nebylo. Již dole v Memurubu jsme objevili krásné exempláře norského endemitu oměje severního a se zvyšující se nadmořskou výškou další skandinávskou květenu - dryádku osmiplátečnou, rozchodnici růžovou a spoustu jiných květin a kvetoucích mechů, jejichž jména nám zůstala utajena. Jotunheimenský park je navíc známý i bohatostí druhů rostlin, které zde rostou a kvetou i v nadmořské výšce přes 2 000 metrů.

Zastávky v příkrém stoupání byly využívány nejenom k vydýchání, ale hlavně k pozorování okolní krásné přírody a samozřejmě fotografování. Na této túře si většina z nás uvědomila smysl věty, že "cesta může být cíl". Ne dobytí vrcholu hřebene, ale především vzpomínka na radost z pohybu v překrásném prostředí, které nás celý den obklopovalo, bylo to nejdůležitější, co jsme si z naší návštěvy Domova obrů odnesli.

Pohoří Jotunheimen na mapě

S přibývajícími výškovými metry se začalo zlepšovat i počasí. Protrhaná oblačnost odkryla sněhové čepice jotunheimenských vrcholů, téměř 400 metrů pod námi se leskla nazelenalá hladina ledovcového jezera Gjende. To nejtěžší však bylo teprve před námi.

Z malé plošiny jsme sestoupili na úroveň jezera Bessvatnet, abychom doslova "po čtyřech" vylezli na úzký hřeben Besssegenu. Tady se nám naskytl úžasný pohled, kvůli kterému je toto místo tak navštěvované - pod námi ležela dvě jezera - vlevo Gjende a vpravo Bessvatnet. Temně modrá voda jezera Bessvatnet hluboce kontrastovala se smaragdově zeleným Gjende a tuto zvláštnost ještě navíc umocňoval výškový rozdíl 390 metrů mezi oběma jezery.

Zbývalo již jen projít náhorní plošinu Veslefjellet a sestoupit k parkovišti u Gjendeosen. Místní trollové a obři však asi usoudili, že slunečného počasí bylo již dostatek a tak jsme si po zbytek cesty užili kromě deště také hustého sněžení a krup. A aby zážitků z krásného dne bylo ještě víc, cestou do našeho kempu v Dombås jsme se zastavili ve vesnici Vågåmo, kde jsme si prohlédli známý sloupový kostel Vågåkyrkja a hrob nejznámějšího lovce a horala severu Jo Gjende.