Během našich dvou dekád cestovatelského života jsme s přítelkyní (dnes manželkou) po celém světě vypili tisíce litrů skvělé, průměrné i podprůměrné kávy a někdy jsme klesli i ke šlichtě nebo dokonce - gurmáni prominou - k instantní karikatuře kávy (kterou obdivuhodné množství lidí považuje za opravdovou kávu, ovšem její kvalita odpovídá spíše instantnímu pivu nebo amarounovému stejku).

Chvilku nám trvalo, než jsme se propili k těm nejlepším kávám světa, zamilovali si kávový rituál v Etiopii, Súdánu, arabských zemích Středního východu nebo ve Vietnamu a zakusili s nimi rauše, které lze přirovnat ke dvěma pohárům dobrého vína nebo ke skvělému dusíkovému opojení při přístrojovém potápění (které je mimochodem dobré zakoušet pouze s profesionálem, neboť je to jedno z dober světa, které vás snadno připraví o život).

Kofein - alkaloid, který (převážně pozitivně) stimuluje centrální nervovou soustavu a srdeční činnost - považují odborníci za psychoaktivní drogu (nebo též psychotropní látku), která mění mozkové funkce a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě a chování konzumenta kávy, a to v drtivé většině (nikoli však zcela výlučně) k lepšímu. Záměrně bývá využívána k uvolňujícím účelům, pro rituální a duchovní účely, jako podpůrný nástroj pro studium a rozšíření mysli nebo jako léčivo.

Když jsme pracovali na jachtě jako potápěčtí instruktoři a potápěč se popálil nebo pořezal o korále, kapitán mu bolestivou ránu vždy zasypal čerstvě namletými kávovými zrny, která okamžitě absorbovala nečistoty, poranění desinfikovala a rána rychle přestala bolet či pálit. Plody kávovníku mají rozmanité využití.

Mnohé kultury věří, že ten, kdo je schopen vychutnávat si dobrou kávu, posedět u ní v kavárně s lidmi (a případně si s nimi mrsknout domino nebo karty), nemůže být v jádru špatný člověk. Také se říká (nebo to říkám jenom já?), že jakou kávu piješ, takový jsi člověk. Proto pozor na šlichty, patoky, instantní kanálie a jiné nelidské anomálie (a na mysl se mi vtírá ještě jedno slůvko…).

Celý svět je rajskou zahradou kávovníků, včetně kávovníku "poznání dobrého a zlého"

Kávou rozumíme horký, teplý nebo také studený nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku (dnes nejrozšířenější je kávovník arabský, kávovník statný a v menší míře kávovník liberijský), kdy velmi záleží na druhu (nejčastěji kvalitnější arabica a po našem soudu příliš zemitá robusta) a oblasti původu kávy, způsobu sběru (ano i káva má svůj pozdní sběr), způsobu sušení a pražení, způsobu a jemnosti mletí, způsobu přípravy (horkovodní metoda nebo méně známá metoda studená, za pomocí drceného ledu) i rituálu servírování a v neposlední řadě na kvalitě a čistotě vody i cukru (nebo medu či jiného sladidla) i klidu na vychutnání. Kdo honí kariéru, musí si vybrat: buď sprint mezi šéfovy půlky s instantní šlichtou z automatu, nebo klid a nadhled s dobrou kávou.

Po procestování světa jsme si vytyčili trojjediného kávového krále ze zemí produkujících - podle našeho ryze soukromého soudu a vkusu - ta nejkvalitnější kávová zrna světa: jsou to Keňa, Etiopie a Jemen, přičemž společným jmenovatelem tohoto trojjediného kávového krále jsou jisté plantáže v Etiopii, odkud se nejlepší kávovníky dostaly na uměle zavlažovaná terasovitá políčka v Jemenu a na rozsáhlé a krásné plantáže v Keni, kam ovšem neputovaly přímo přes hranici, ale nejprve cestovaly s kávovými podnikateli na Madagaskar a teprve po delší době z Madagaskaru do Keni.

Tuto cestou jsme si jako samozvaní kávologové rovněž dopřáli a byla velmi příjemná: na Madagaskaru (kde pěstují zejména robustu) si gurmán přijde na své v komplexním slova smyslu (káva vůbec není špatná po čerstvě grilovaných žabích stehýnkách) a na keňských kávovníkových plantážích může poutník přenocovat (lépe po dohodě s hlídačem) mezi rozkvetlými kávovníky a nechat si v noci šeptat příběh kávy. Cesta mezi Etiopií, Madagaskarem a Keňou po zemi a vodě je sama o sobě mimořádně krásná.

Kde se vzal, tu se vzal - šťastný osel

Všechno onehdy v Etiopii začalo tím, že si domorodci v horách všimli, že kozy a oslové okusující jisté keře, mají mnohem více elánu, prospívají a těší se vynikající náladě. Viděli jsme tam v horách několik "vykávovaných" oslů a byl to krásný pohled na radostně dovádějící zvíře s nápadně velkým a hrozivě připraveným přirozením. Člověk je hned radši, že není pohledná oslice.

Domorodci v Etiopii to po vzorů zvířat zkusili také a fungovalo to; tedy okusování oné skvělé ovocné dřeviny - kávovníku, který dodnes v některých oblastech Etiopie divoce roste. Lidé v Etiopii doposud žvýkají listy, ovšem nikoli listy kávovníku, ale listy rostliny katy jedlé, známé jako čat, s mírně (v případě okousání více keřů až silně) omamnými účinky. V synergii s vynikající etiopskou kávou je tento legální a v rozumné míře i zdravý rauš přímo fantastický.

Podobně je možné zakoušet tuto synergii v Jemenu, kde lze ještě předřadit dusíkové opojení hloubkovým ponorem na překrásných korálových stěnách a po ponoru hbitě zajít na čat a vynikající kávu. Pořadí není moudré měnit, neboť veselý potápěč mířící za hloubkovým dusíkovým opojením bývá často velmi rychle mrtvý potápěč. Otrava kyslíkem v hloubkách pod 80 metrů při dýchání běžného vzduchu je zpočátku příjemná a potom zatraceně rychlá.

Biblický kávovník

Do hlavy se mi opakovaně vtírá úvaha, zda biblický strom poznání dobrého a zlého nebyl právě etiopský (původně samozřejmě rajský) kávovník s krásnými červenými ovocnými plody, které uvnitř skrývají dvě proti sobě umístěná zelená kávová zrna (muž a žena?). Větší ovocné plody kávovníku jsou příjemné na pohled, tak jak se píše v Bibli; ostatně Bible nepíše nic konkrétního o plodu stromu poznání dobrého a zlého, které první hédonistka Eva přes doporučení okusila (to jen my v naší omezené imaginaci z nich děláme naše jablka). Žádná jablka v Bibli nejsou, hovoří se výhradně o plodech stromu poznání dobrého a zlého.

Vědci v současné době postulují, že člověk - jak jej dnes chápeme - pochází právě z oblasti Etiopie. Mohl být biblický Eden právě tam? Proč ne. A vzhledem k tomu, že jsme ze stromu poznání dobrého a zlého na počátku času okusili, známe dobré a zlé, i když si často lžeme, že nic nevíme a za nic neručíme. Je náhoda, že když si chceme něco lépe promyslet, abychom se v rozhodnutí neunáhlili, ukročíme do klidného ústraní, připravíme si dobrou kávu a u ní si vše důkladně promyslíme?

Jistě, nemyslím to s kávovníkem poznání dobrého a zlého tak úplně vážně, ale kdo ví? Pouze Ten, který jest a který nám stvořil černé zlato, abychom se jím opájeli každý den své pozemské existence, kdy do beztvaré materie času píšeme svůj osobní poutnický příběh. Na každý pád, káva pomáhá dobré úvaze, na rozdíl třeba od banánu nebo legendami prosazovaného jablka.

Etiopie: kávová královna ze Sáby

Ačkoli si dlouhá léta objednáváme čerstvou kávu (lépe řečeno kávová zrna, neboť striktně vzato káva je již hotový nápoj) z Etiopie a připravujeme ji tradičním etiopským způsobem v konvi zvané jebena do tradičních unikátních etiopských šálků, nikdy se nám nedostane stejně opojného zážitku, jako v té nejobyčejnější etiopské kavárně, kde každé ráno interiér hliněné chýše kavárnice vysype čerstvě namletými zrny, které dokonale provoní místnost. Na určená místa naklade čerstvou trávu, na kterou se připraví rozžhavené uhlíky; na uhlíky se usadí jebena plná čerstvě namletých zrn, vody a cukru.

Jakmile káva vypění, do hrdla se nacpe tráva (zastávající funkci sítka) a káva se rozlévá do malých tradičních keramických šálků bílé barvy s modro-zeleným nebo červeno-zeleným zdobením, umístěných na tradičním nízkém dřevěném vyřezávaném stolku. Po dvou takových kávách můžete být v mírném rauši minimálně hodinu. A ve chvíli, kdy si tento krásný a zdravý rauš osvojíte a naučíte se s ním pracovat, můžete si jej uchovat několik hodin a přitom být zcela střízliví a soustředění, jen ve velmi povznesené náladě. Obvykle v Etiopii aplikujeme přibližně tři decinky silnější kávy - cesta potom plyne krásně a nenásilně (pokud člověk nenatrefí na podivína, co nepije kávu a chová se naopak nekrásně a násilně, což se v Africe bohužel někdy děje). V Etiopii se káva nazývá "buna" při výslovnosti s důrazem na "n", tedy vysloveno spíše "bunna".

Po letech degustace preferujeme zrna z kávovníků pěstovaných ve vysokých nadmořských výškách, která sice obvykle neobsahují tolik kofeinu, ale jsou chuťově subtilnější, rafinovanější a kávový hledač v nich nalézá mnohá báječná zákoutí i vznešené gurmánské chuťově-stimulační zážitky.

Keňa: černé zlato převážně na vývoz

Aktuálně si velmi užíváme kvalitu keňské kávy, ale nejčastěji v Evropě, protože v samotné Keni se nám téměř nepodařilo posadit se na ulici na tuto kvalitní až neuvěřitelnou kávu. V hospodách, na ulici, nebo v kavárnách tam nejčastěji dostanete rozpustnou šlichtu, kterou pijí moderní lidé, a aby byl kávový šok dokonalý, dostanete ji v ubohém červeném hrníčku s nápisem oné hrůzné značky. Jak propastný rozdíl mezi konzumací kávy v Etiopii a sousední Keni.

Podobné situaci je cestovatel vystaven také např. v Indii, kde si skutečně dobrý indický čaj také téměř nedopřejete, neboť většinou dostanete teplé sladké mléko a k tomu klasický snídaňový sáček světoznámé firmy. Pokud jste zvyklí na dobré sypané indické čaje a dopřáváte si je bez cukru a (pokud nejste Angličan nebo Ind) také bez mléka, čisté nebo s trochou medu, budete si muset počkat na návrat domů (mimochodem krásné čajovny zařízené ve stylu "český sen o Indii" jsou opravdu jen u nás).

Abych ovšem zachoval objektivitu, v Ladakhu a Zanskaru si (zejména v buddhistických klášterech) můžete vychutnat dobrý sypaný čaj, jenomže se žluklým jačím máslem, tsampou a (bohužel) se solí. Čaj je mimochodem zajímavý také se silným chilli kořením, které při experimentování neublíží ani kávě.

Etiopské kávovníky dorazily do Keni s velkou a stovky let trvající oklikou, ale dorazily, a to je důležité, protože tamní plantáže jsou skvěle umístěné a kávovníky si v nich přímo jódlují (nikoli však po tyrolsku, dokonce ani po pygmejsku - ano, pygmejové mají svůj způsob jódlování - ale kávovníky si jódlují po svém, hezky tiše) a poležet si mezi nimi na keňské plantáži je mimořádně příjemné. Není divu, že Masajové začali radostně skákat: čím silnější káva, tím vyšší skoky a širší úsměv na sympatické masajské tváři.

Jemen a arabští kávoví velkovezíři

Chytří pánové v Jemenu v krásných dželábiích a turbanech se zahnutými meči rychle pochopili, že nejenom kadidlem živ je obchodník, a tak vybudovali terasovitá zavlažovaná políčka poměrně malých ploch ve vysokých nadmořských výškách a zasadili etiopskou kávu. Ten nápad byl přímo geniální a ostré jemenské slunce vyzařovalo tolik platónského dobra, že rostliny kávovníků rostly až k nebi, jódlovaly a zpívaly aleluja.

Bohužel někteří dnešní pánové v Jemenu místo meditací v oblaku kadidla, s dobrou silnou kávou v ruce a ústy plnými čatu vymýšlí, jak zabít jeden druhého. Patrně jsou to ti, kteří nepijí kávu, protože kdyby všichni pili dobrou kávu (a ne ten ďábelský instantní patok, který nás stahuje do bláta hříchu) svět by byl lepší, dokonce biblicky řečeno velmi dobrý. Dobrá káva je jedním z klíčů do ztraceného ráje.

• Dokončení článku