Balkánská Černá Hora, země netušených možnostíČerná Hora, turistika a cestování na Balkáně15.3.2021 | Tomáš Maryniok
Asi jako v každém správném středoevropanovi i ve mně se s příchodem léta probouzí touha po blankytně modrém roztoku soli a vody (kterého je u nás tak zatraceně málo), tedy po moři. Snad každý z nás se rád vrací do míst, kde zažil spoustu neopakovatelných nádherných chvil. Proto i my jsme opět zamířili, kam jinam, než na Balkán. První cíl výpravy byl tedy stanoven. Hurá k moři a to Jaderskému. Poněvadž nám nějak není po chuti "přeplácané" chorvatské pobřeží, namířili jsme si to co nejvíce na jih do Černé Hory, ovlivněni návštěvou v roce 1997, kdy zde ještě platilo srbské vízum a cestování do této země nebylo zrovna v módě. CestaJelikož jsme neměli v plánu posouvat se milimetrovými kroky někde v zácpách na Jadranské magistrále, rozhodli jsme se pro průjezd nejkratší cestou přes Bosnu a Hercegovinu. Na trase Banja Luka - Jajce - Travnik - Sarajevo - Foča asi překvapí nejednoho z nás poměrně malý provoz na cestách, kouzelná krajina (vyznavači hor si jistě přijdou na své). Na někoho mohou zapůsobit zdejší vesnice, které dodnes nesou stopy války. Cestu k moři je dobré naplánovat tak, abyste se pokud možno vyhnuli noclehu v Bosně, protože na zmiňované trase se nenachází žádný kemp a přenocování "na divoko" v poli u cesty bych neriskoval. Jadranské pobřežíAť už si vyberete kteroukoliv ze tří severních příjezdových tras, pokaždé budete odměněni nádherným, takřka leteckým pohledem na Jadran, po kterém přichází pekelná jízda z tisícimetrových výšek až na úroveň moře. Skalní příznivci "plátěných přístřešků" zde mají na výběr z mnoha kempů. Ovšem ten nejlepší se nachází nedaleko městečka Sveti Stefan. Každého jistě potěší nesrovnatelně nižší ceny než v sousedním Chorvatsku. Jaderské moře je kouzelné po celém pobřeží bývalé Jugoslávie, takže je celkem zbytečné tady popisovat jeho krásy. Jeho ozdobou jsou bezesporu kouzelná města, takže je vezměme po pořádku od severu. Herceg NoviOficiální údaje praví, že město má nejvíce slunečných dnů na Jadranu, čemuž i nasvědčuje množství všudypřítomné subtropické flóry. Herceg Novi byl založen před více než 600 léty a kromě starého města a pevnosti nás nejvíce zaujme 1 000 let starý monastýr Savina. KotorDalší perla černohorského pobřeží. Připomíná zmenšeninu slavnějšího Dubrovníku. Nádherné křivolaké uličky, temná zákoutí, úzké průchody, žádné davy turistů, ráj pro fotografy. BudvaPoslední ze středověkých městeček, stará část města podobná jako vejce vejci ostatním přímořských střediskům. Nová zástavba různých hotelů a apartmánů se táhne po okolních kopcích. Kdo hledá noční život, tak ten kypí právě zde. BarJedno z nejdůležitějších měst na pobřeží. Strategický význam mají zdejší zásobníky ropy a vlastně přístav. Je zde lodní spojení s italským Bari, takže kdo už nemá nervy na úzké klikaté černohorské silničky, může se trajektem přeplavit do Itálie a pádit po tamních dálnicích domů. UlcinjNejjižnější město na pobřeží, kde nás snad můžou překvapit jen mešity, kterých doma zase tolik nenajdeme. Dalším oblíbeným výletním cílem je kupříkladu hora Lovčen, která se vypíná 1 700 metrů nad mořem. Vede zde kvalitní asfaltka, takže jedinci, kteří nezapomněli s sebou přibalit své velocipédy, mají určitě před sebou velkou výzvu (jen pro silné nátury, 1 700 metrů převýšení a v tom vedru, fuj). Cestu pro turisty se nám bohužel nepodařilo objevit, takže nezbývá nic jiného, než se pohodlně nechat vyvézt nahoru automobilem. Z vrcholu Lovčenu se naskýtají nádherné rozhledy nejen na moře, ale i do vnitrozemí, a my se utvrzujeme v názoru, že Černá Hora je samý "krpál" kam až oko dohlédne. Okruh vnitrozemím aneb královská etapaMořské pobřeží má návštěvníků hodně co nabídnout, ale kdo chce skutečně poznat duši Černé Hory, ten musí zamířit na sever - do hor, do úzkých soutěsek, kaňonů… První zastávkou se může stát bývalé hlavní město Cetinje, kde se nachází monastýr, a především milovníci historie si přijdou na své ve zdejším muzeu Černé Hory. Zhruba v polovině trasy Podgorica - Nikšič je také nádherný monastýr Ostrog, který je vtěsnán pod obrovský skalní výklenek. Bohužel je k němu špatný přístup, takže nezbývá než se ptát místních. DurmitorCo nelze zcela jistě vynechat při poznávání vnitrozemí, je právě toto pohoří. Nejlepším východiskem do hor se stalo městečko Žabljak, v jehož blízkosti se nachází i kemp. Taktéž není problém sehnat ubytování v soukromí. Jelikož pořádné turistické mapy tady nelze pořídit a mapkám ve stylu omalovánek moc nevěříme, opět jsme odkázání na starý průvodce Jugoslávské hory. Ráno vyrážíme na Savin Kuk (2 313 m). Míjíme nádherné Crno Jezero, pokračujeme krásně vonícím smrkovým lesem, přes travnaté planinky, a najednou nás překvapuje nově vybudované lyžařské středisko. Lanovka zde vede až do 2 000 metrů. Z vrcholu máme celý hřeben Durmitoru jako na dlani. Jelikož lanovka chrlí stále více turistů, chystáme se k odchodu. Problém je v tom, že načrtnutá mapka Durmitoru v průvodci se kapánek liší od reality, takže původně naplánovaná trasa se musí kapánek pozměnit. Stejnou cestou dolů se nám samozřejmě nechce. Naštěstí nedaleko objevujeme řetěz vedoucí někde žlabem dolů. Moc jistoty nám sice tento "rezavý špagát" nepřidává, ale co dělat, postupně překonáváme asi 200metrový kolmý úsek, takovou Durmitorskou "feratku". Prolézáme parádním skalním oknem a konečně se dostáváme na nějakou pěšinku vedoucí obřím suťoviskem k plechové boudě horolezeckého bivaku. Dále pokračujeme do sedla pod Mededem a dolů do další doliny, v jejímž závěru trůní nejvyšší hora Bobotov Kuk (2 523 m). My už toho ale dneska máme dost, takže míříme raději do kempu. Z východiska u Černého jezera lze podniknout další nádherné túry, např. na Minin Bogaz (2 387 m), Bezimeni Vrh (2 487 m), výstup na Savin Kuk trvá asi 3 hodiny, Meded (2 287 m), okruh kolem Mededa, Terzin Bogaz (2 303 m) a nejznámější výstup na Bobotov Kuk (5 h a 30 min). Tohle jsou všechny relativně dobře značené túry, které lze zde uskutečnit. Pokračujeme dále směrem na východ snad nejkrásnější soutěskou, kaňonem řeky Tary. Kdo hledá naprostou a k tomu kouzelné scenérie, nesmí určitě opomenout pohoří Komovi, které leží na hranicích s Albánií. Nejlepší přístup je ze sedla Trešněvik, odkud se dostaneme i na nejvyšší horu Kom Kučki (2 484 m). Aby náš okruh byl úplný, musíme se dostat zpět k moři kouzelným kaňonem řeky Morači. Jelikož v Černé Hoře lze každým dnem stále něco nového objevovat, čas určený dovolené uteče jako voda. A tak zbývá už jen rozloučit se s nádherným mořem, romantickými pohořími, se středověkými městy a v neposlední řadě i s milými domorodci. Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
No nejsem si úplně jistý, že Černohorské pobřeží je méně přecpané než to Chorvatské. Černohorci ho mají poměrně málo a takový Kotor v sezóně ale také později je co do množství návštěvníků totální maras. Naopak také v Chorvatsku se dají najít poměrně klidné destinace na pobřeží. Jen je třeba trošku uvažovat.
|
|