Norský Bergen patří právem k nejhezčím městům této velmi zajímavé země. Ne
neprávem je od roku 1978 zapsána jeho starobylá čtvrť Bryggen na seznam památek UNESCO.
Za svůj neopakovatelný vzhled vděčí město také nádhernému okolním horám a fjordům, na
jednom z jejich břehů byl Bergen založen.
Pro návštěvníka jsou nepříznivé klimatické podmínky, které zde panují. Srážek je zde
více než dost - přes 2 200 mm za rok a teploty nad 30 stupňů jsou spíše vzácností na pár
dní v roce. Centrum "trpí", podobně jako jiná podobná města, snahou vytěžit z cestovního
ruchu co nejvíce. Bryggen je těžko fotitelný bez zástupu autobusů, které
sem dovezly turisty.
Ale i pro milovníky turistiky je zde co nabídnout, čehož jsme při návštěvě využili
a když nás již omrzely davy lidí, vydali jsme se k dolní stanici pozemní lanovky
Floybanen, která nás za 45 Kr, během chvilky, dopravila na horu Floyen
ve výšce 320 m n. m. Za jízdy se nabízí hezké výhledy na město, takže o místa na konci
lanovky je velký zájem.
Kdo má času více, může nahoru vyjít pěšky, na výběr je několik tras. Protože během
naší návštěvy panovalo teplé, slunečné počasí, zvolili jsme, i z časových důvodů, lanovku.
Na vrcholu se nachází vyhlídková terasa s restaurací, ale ceny jsou dosti vysoké, jako
v celém Norsku.
Po výstupu jsme udělali pár snímků na vyhlídkové terase a šli zjistit, co tato náhorní
plošina nad městem může turistovi nabídnout. Narážíme na mapu, která nám prozrazuje, že
se zde nachází větší množství turistických trasa a jezer. U jednoho z nich je vyznačena
možnost koupání a kousek opodál vyhlídka. Tam jdeme.
Rozcestí jsou označena rozcestníky, ale turistické značení, jak jsme zvyklí u nás,
zde nenajdeme. Vždy se podíváme na vyfocenou mapu, abychom udrželi směr. Krajina po
cestě je moc hezká, procházíme lesem, míjíme několik jezer, vůbec nám nepřijde, že
jsme v podstatě kousek nad městem.
U jednoho z rozcestí slyšíme hluk, parta starších Norů si zde dělá, na jednom z více
upravených piknikových míst, party. Zvou nás na přípitek, ochutnáváme víno a na oplátku
usrkávají z naší slivovice. Je pátek, lidí je tady dost. Když dorazíme k jezeru, vidíme
jen pár koupajících. Voda je na první dojem poměrně studená, ale vedro je velká motivace
k ochlazení.
Otevíráme pivo, dáváme na "stolek" a koupeme se. Když se čas nachýlí, oblékáme se
a míříme k vyhlídce poblíž vrcholu Sandviksfloyen, odkud je nádherný pohled na město
a okolí. Seděli by jsme tady dlouho, ale musíme jít dolů. Sestupová cesta vede v podstatě
celá po schodech, potkáváme spousty zadýchaných běžců, kteří míří nahoru.
Městem se dostáváme k nádraží, kde si chceme v supermarketu koupit pivo, jenže to
již nejde - prohibice. Přiopilé Norky nám vysvětlují, že to stejně nemá žádný význam.
Alkohol se nakoupí dopředu a dílo se dokoná v některé z hospod. Noční vlak do Osla je
poměrně obsazený, k jízdence obdržíte deku, špunty do uší a klapky na oči.
