Stezka nese jméno tak jako ten potok a než jsme na vodu narazili, tak nás pěšina potahala po dolinách, kopcích a voda se objevila hluboko pod námi až po několika hodinách. Nad hlavou nám burácí hromy a klikatý chodník prudko sestupuje k vodě. To už burácení hromu doprovází první kapky.
Rodinka turistů, kteří jsou vystrojeni jako by se měli fotit do katalogu se v dešti obrací zpět. Rodiče odrostlých ratolestí poctivě šlapou serpentiny stezky, ale junioři si to napálili po svahu přímo dolu na cestu, která je pod námi. A já si říkám "tak a tento nešvar zkracovat si chodník není jenom u nás a na Slovensku, ale i v americkém Coloradu".
Čtěte také: Colorado, krásné tě znám… (1), oblast Mount Falcon
Když už jsme opět společně v dešti šlapající rodinku míjeli, tak se od nich ozvalo "to je ale hnusné počasí" češi krátce žijící v USA.Tím je zaručeno, že ten "nešvar zkracování chodníků" bude přenesen i do těchto končin.
Celý trail kolem Medvědího potoka končí na velkém parkovišti pod silnicí 74. Další stezka vede kolem rozbouřené vody po proudu směrem k Morisnu. Jsme domluvení, že po zavolání na mobil pro nás přijede auto a po další hodině chůze už není kudy jít.
Voda se prodírá údolím mezi sevřenými skalami a mi se na ni díváme už z výšky zmiňované silnice a to je doba, kdy bereme do ruky mobil. Ale ouha, v kaňonu není signál. Autobusová doprava, na kterou jsme zvyklí u nás, tu nefunguje.
Večer na krku a do Morisnu šest mil (tam by mohl signál být) šlapeme směrem na východ a poctivě kopírujeme kroutící se silnici. Vrátila se bouřka a s narůstajícím šerem i první kapky dnes již několikátého deště. Vytahuji telefon a jsem na signálu.
Vytáčím číslo a za námi zastavuje auto v něm rozesmáté holky, které nás už hledají. Prudký večerní déšť už sledujeme z okna Cadilacu. A do hlavy si ukládám dvě věci: chodníky se tu zkracovat budou a je třeba si domluvit i náhradní variantu setkání se a to bez telefonu.
Severozápadně pár mil za Evegreenem je park nesoucí název "Three Sisters Park" (Tři sestry) nepatří mezi velké parky, ale je protkaný množstvím stezek, které se proplétají mezi skalisky, kterými je tento park přehuštěný. Kolaři zde mají zakázaný pohyb, ono by to ani v tom skalním světě nešlo.
Kolem nás jsou věže jakoby z naskládaných kamenů na sebe, obrovské skalní bloky, na které když vystoupíme jsou nad vrcholky borovic vidět tři obrovské skály, "Tři sestry". Připadám si jako bych byl na Rabštejně, ale ve větším měřítku. Když se drápeme na vrchol první skály tak na západě začíná bouřit.
Z vrcholu pozorujeme bouřku ve vedlejší dolině a kolem samé kopce mnohem vyší než stojíme my. Napravo od nás je horská skupina s názvem "Bergen Peak" s výškou 9 999 stop. I na jeho vrcholu jsme stáli a pozorovali Tři sestry hluboko pod námi. A taky za bouřky.
Vylézáme na druhou skálu a bouřka s blesky se přiblížila. Všímám si na vrcholu, že i zde se nachází skalní mísy a jsou naplněné vodou (píšu o nich v sérii Skály, skalky a kameny Českomoravské vrchoviny) a podobné jsem nacházel i v Utahu v parku Arches. Na třetí skálu nám už nedovolila vylézt bouřka, která nás zahání na parkoviště do auta.
Pamětníci tu říkají, že nepamatují takové jaro, kdy každý den prší a bouří a to se opakovalo každý den našeho dvouměsíčního pobytu. Není se ani čemu divit, vždyť žijeme ve výšce 2 300 m.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.