Aven Armand: podzemní perla v krasové části Francouzského středohoří

Massif Central je horstvo rozlehlejší než Česká republika

Francouzské středohoří, neboli Massif Central, je horstvo rozlehlejší než celá Česká republika a zabírající značnou část Francie. Na jeho jihovýchodním okraji leží Parc national des Cévennes, jenž je s rozlohou 935 km² největším národním parkem v metropolitní Francii. Z nepřeberného množství přírodních krás tohoto území vyniká jeskyně Aven Armand, jejíž název je složeninou galského označení pro krasový závrt Aven a jména jednoho z objevitelů, kováře Louise Armanda.

Ten se o existenci otvoru do podzemí na katastru obce Hures-la-Parade dověděl od místních obyvatel a 19. září 1897 podnikl první průzkum, kterého se spolu s ním zúčastnili mimo jiné zakladatel moderní speleologie Édouard-Alfred Martel a průkopník biospeleologie Armand Viré. Průzkumníci spustili do temné propasti provazový žebřík, který v hloubce 80 metrů dosáhl dna předpokládané podzemní prostory. Po něm sestoupili za svitu kahanů do hlavního sálu jeskyně.

Tato obrovská skalní dutina je 110 metrů dlouhá, 60 metrů široká, 45 metrů vysoká a s plochou 200 000 m² by byla schopna pojmout pařížskou katedrálu Notre-Dame. Její dno se svažuje z hloubky 80 metrů do hloubky 120 metrů a za zábradlím na nejnižším zpřístupněném místě se otevírá dosud plně neprozkoumaná stometrová propast. Jeskyně se nachází ve vápencových skalách náhorní plošiny Causse Méjean, které vznikly ukládáním usazenin na dně moře, jež se zde rozlévalo v období jury před 200 miliony let.

Dešťová voda prosakující horninou rozpouští uhličitan vápenatý a skapává ze stropu jeskyně, na němž tak vznikají stalaktity a jak známo, naproti nim ze dna vyrůstají stalagmity. A tady se dostáváme k unikátu jeskyně Aven Armand. Netvoří ji jako leckde jinde složitý systém chodeb a sálů, jde skutečně pouze o jediný obrovský podzemní dóm, avšak s nesporně jedinečnou krápníkovou výzdobou.

Stalaktity nahoře na klenbě jsou celkem běžného typu, avšak podobné stalagmity, jaké vznikly na tomto místě, jsem neviděl v žádné mnou navštívené jeskyni v Moravském krasu ani třeba ve Slovinsku. Poněvadž zde těžké kapky padají z velké výšky, voda se tříští a rozprskává, a tudíž usazovaný kalcit nevytváří poměrně hladké nebo jen mírně profilované krápníky, nýbrž vysoké útvary s bohatě roztřepenými okraji, díky kterým se nazývají např. palmy, kaktusy anebo květák.

Usazeniny na stěnách pak tvoří drapérie nazývané medúzy. Celosvětově jedinečný kamenný les tvoří téměř 400 stalagmitů, vysokých až několik desítek metrů. Nejvyššímu z nich byla naměřena výška 30 metrů a uvádí se, že se jedná o nejvyšší známý jeskynní stalagmit. Nasvícení takto členěného hustého lesa působí podmanivým dojmem. Odhaduje se, že usazování sintru v Aven Armand začalo před 700 000 lety a zvýší se o několik centimetrů za století.

Édouard-Alfred Martel, který se už v roce 1898 zasloužil o zpřístupnění monumentální propasti a jeskyně Padirac, založil v roce 1925 společnost, jejímž cílem měla být správa a ochrana Aven Armand a získání financí na její otevření pro veřejnost. Pro umožnění snadnějšího přístupu do skalního dómu byl v letech 1926 a 1927 vyražen 208 metrů dlouhý šikmý tunel s 360 schody. V roce 1926 bylo také zavedeno čtyřbarevné elektrické osvětlení, které navrhl inženýr Fernand Jacopozzi, tvůrce iluminace Eiffelovy věže a katedrály Notre Dame. A dne 11. června 1927 byla jeskyně slavnostně otevřena pro první návštěvníky.

V roce 1963 byl přístupový tunel rozšířen, aby v něm mohla být instalována pozemní lanovka. Osvětlení je v současnosti doplněno o barevné a zvukové animace. Návštěvníky tedy uvítá Jules Verne, který ve zdejším podzemí sice nikdy nebyl, ale jehož román Cesta do středu země byl pro Édouarda-Alfreda Martela velkou inspirací. Další animace ukazují například průsak podzemních vod, jejich prokapávání a růst krápníků - celá dlouhá staletí v několika minutách.

Ačkoliv nejsem vyloženým obdivovatelem podobných počinů, musím uznat, že tyto animace jsou vkusné a působivé. V horní třetině jeskyně je navíc postaveno pódium, na kterém se od roku 1989 pořádají příležitostné koncerty využívající zdejší úchvatnou akustiku, podobnou akustice katedrál.

Na svahu nad touto plošinou se mezi sesutým kamením povaluje množství zvířecích kostí, které však nepocházejí z pravěku, ale zasloužili se o ně obyvatelé zdejšího okolí, kteří odedávna házeli do podzemí uhynulá zvířata a jiné odpadky. Proti tomuto starému zvyku úspěšně bojoval Édouard-Alfred Martel, který prokázal, že hnijící mršiny kontaminují v širokém okolí vodu používanou jako pitnou, a svou autoritou se zasadil o přijetí zákona nařizujícího kafilerní likvidaci uhynulého domácího zvířectva.

Celá prohlídka netrvá více než hodinu a může být vedena nejen v obligátní francouzštině, ale někteří z průvodců ovládají též angličtinu. V infocentru a nástupní stanici lanovky jsou k dostání ilustrované brožurky, jedna dokonce v české mutaci. Jeskyně Aven Armand je turistům otevřena od začátku dubna do začátku listopadu.

Web: https://avenarmand.com.