Stát Aljaška, na návštěvě největšího státu v USA

Aljaška: Sedm dnů na Aljašce (1), návštěva největšího státu USA

Jedeme na Aljašku! Na tuto větu jsem čekal od svých mladých let a dočkal se utvrzen vírou, že sny se plní. Prvotní plán naši velké cesty na sever byl desetidenní a z Colorada autem, přes zbývající část Ameriky, přes celou Kanadu na jih Aljašky do Anchorage a západní trasou zpět do Denveru. Vyhledávač vyznačil na mapě trasu a také spočítal, že tam i zpět je to 11 000 km.

Tato varianta je okamžitě zavržena. Zbývá už jenom letadlo a i tak cesta trvá šest a půl hodiny. Prostě Aljaška je daleko i když je to stát USA a je také státem rozlohou největším. Zabírá jednu třetinu celých zbývajících států USA. Ze severu na jih měří 2 240 km a ze západu na východ 3 550 km. Není to žádný drobek.

Čtěte také: Srub na Aljašce aneb splněný sen, zima pod Denali

Ještě se krátce zmíním o tom parádním kupu Aljašky Spojenými Státy od Ruska v roce 1867 za 7,2 milionů dolarů (5 centů za jeden hektar) což v přepočtu v roce 2003 cena za jeden hektar vystoupala na 90 milionů dolarů. Ale zpět na cesty.

Z Denveru v Coloradu letíme do Seatlu přes několik horských skupin a před přistáním oblétáme Mount Rainier, který vystupuje z mraků. A tato obrovská hora dominuje i nad letištní plochou v Seatlu, odkud dalším tříhodinovým letem pokračujeme do Anchorage, největšího města Aljašky, kde přistáváme po půlnoci a do světla. Slunce zapadlo před půlhodinou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ráno nás vítá deštěm. Nic mi neříká, že jsem na Aljašce. Vzápětí slyším hukot letadla a nad hlavou se nízko proletěl hydroplán, tak ty na Aljašce létají a štípnul mne komár, tak ty tu v jarním a letním období jsou taky. Jsem tu ve vysněné zemi.

Vzhůru na sever. Velký Ford nás veze tím směrem v propršeném dopoledni po perfektních asfaltových cestách. Výhledy žádné. Díky nízké oblačnosti i husté listnaté vegetaci, která lemuje silnici z obou stran. Tu silnici jsem přechválil. Objevují se i velké, neoznačené díry, tak na utržení kola.

Po několikahodinové jízdě se mění počasí k lepšímu i celkový ráz krajiny. Vjíždíme do kopců a listnáče vystřídaly štíhlé jehličnany, pohledy do dálek, spousty řek a říček, které přitékají z hor. Některé čiré a i ty zakalené z tajících ledovců, kterých je tu více jako sto tisíc. A těch potoků a řek je na Aljašce víc jako tři tisíce.

Souběžně se silnicí, která má označení č.3 vede i železnice z Anchorage do Fairsbanku. A jezdí po ní vyhlídkový vlak, který táhnou dvě žluté motorové lokomotivy s nápisem Alaska a obrázkem medvěda na vagónu. V příkopech se povalují bourané vraky aut, které nikdo neodklízí!!! Nechávají vše na přírodě. A nejen bouraná auta, ale i odstavené staré vraky "požírá" příroda.

Na všech cestách, které jsme projeli jsou dopředu upozornění, že se blížíme k místu, které stojí za podívání a jsou označeny vzdáleností (většinou je to 1 500 Ft) a symbolem fotoaparátu. Moje zkušenost je opačná. Ano místa jsou to k podívání se do dálek, nekonečných dálek lesů a kopců, jenom ne vhodná pro pořízení dobré fotky. Většinou jsme zastavili na jiných místech a pro fotku si zašli i kus od auta.

A na Aljašce je věru co fotit. Náš první los, kterého jsme spatřili, byl v krásné aljašské krajině. Točíme auto a los byl pryč. Vzápětí se vrátil a zapózoval na několik fotek. Ona to byla vlastně statná losice. Ti obrovští paroháči byly poschovávaní. Stalo se nám, že nám los vyběhl těsně před autem a bylo to na oboustranné prudké brždění. A míjeli jsme i místo nehody střetu auta s losem. Smutný pohled.

Mezi městy Anchorage a druhým největším městem Aljašky Fairbenksem, vlevo od silnice č. 3 se nachází největší národní park na Aljašce "Denali National Park". Z vyhlídkových míst by měla být ke spatření i nejvyšší hora Severní Ameriky Denali (Mt. McKinley 6 194 m. Avšak mraky zahalují i nejbližší kopce.

V samotném Denali navštěvujeme turistické centrum, kde je hora Denali namalovaná a doplněná kulisou soba, vlka a všelijakých drobných zvířátek. Nahlídneme i do upraveného srubu zlatokopa, vždyť jich tu v minulosti bylo desetitisíce. Nalákala je sem vidina zbohatnutí na nalezištích zlata na Yukonu a Klondajku v letech 1897 - 1899. Dnes je tu spousta lidí, pochodujících po okolních vyznačených stezkách.

Na Aljašce je poskrovnu cest. A to platí i pro park Denali. Do centra velikého parku vede jediná silnice. Vyjíždíme směrem do hor a po patnácti mílích cesta pro osobní dopravu končí. Dál jenom autobusy parku a to dalších 77 mil. Cesta tam i zpět trvá dvanáct hodin.

Vracíme se zpět a jedeme se po několika serpentinách ubytovat do hotelu, který je na skále posazený jako orlí hnízdo. U drinku, který sestává ze tří druhů aljašských piv, nám Petr oznámil, že se nebudeme mačkat dvanáct hodin v autobusu a dívat se na přírodu z okna. Hned po sedmé ráno přijel k hotelu malý autobus a odvezl nás na heliport, kde jsme podepsali ani nevím co a dostali poučení psané v češtině.

Nasedáme do vrtulníku a ten nás po osmi minutách a patnácti km letu divočinou vysazuje v horském sedle a odlétá zpět. Kolem jenom horská divočina, já s bráchou a Petrem. Je s námi i průvodce, který se po odletu vrtulníku ptá, zda chceme jít někam dolu a nebo nahoru. Ukazujeme rukou, že nahoru. Je rád našemu rozhodnutí. Většina jeho klientů chce sestupovat.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jsme nad hranicí lesa a touláme se po stezkách divokých horských koz. Chodíme po hřbetech hor, přes rokliny i zasněžené žlaby. Náš průvodce nás seznamuje s každou kytkou, kterých je v tomto období "plná zahrada". Zasvěcuje nás do dávné historie přeměny celé Ameriky.

Šlapeme po mechu i trávě nasycené vodou, vždyť jsme v jarní tundře. Podél "kozí stezky" již z dálky rozeznávám špalek dřeva. Kde by se tu nahoře vzalo kus dřeva? Stojíme u zkamenělého dřevěného kusu dřeva, starého sto milionů let. Ten strom tu stál v době, když tu tyto hory ještě nebyly.

Kolem zkamenělého špalku je rozházeno několik úlomků a náš průvodce nic nenamítá, když si dávám do kapsy jeden malý úlomek. Naopak, když zjistil, že se zajímáme o kameny, tak nám ukazuje další vzácnosti. Tentokrát kamenné Aljašky.

Když jsem se podíval na vrch toho dřeva a uviděl zkamenělá léta, tak v ten moment se mi do mysli vloudila slova a melodie písničky od Wabiho Ryvoly "Letokruhy". Vy co ji znáte, pochopíte. Vy ostatní si ji najděte a poslechněte. A taky pochopíte. Ta melodie si mi vryla pod kůži a po celou Aljašku mne oslovovala. Určitě taky znáte ten pocit s nějakou písničkou.

Kozí stezka nás provází po hřebenech s kruhovými výhledy v nekonečnu hor a náš průvodce z Texasu, který jezdí na Aljašku tři měsíce v roku, nás přivádí po jednom z hřebenů na místo, které zná jenom on. Jsou zde na malém místě krystaly. Od velikých kousků, po malé nepatrné kousky a samo, že pár jich mizí v kapsách. Další vzácnost z Aljašky.

Ukazuje nám, kde se pokoušeli medvědi vyhrabávat z podzemních nor jejich obyvatele. V sesuvech půdy jsou stopy po vzniku uhlí, ukazuje mech, který nemá kořeny a žije jenom z vlhkosti. Modrou kytku, podobnou naší pomněnce, která je ve znaku kytkou Aljašky a v překladu se ji říká "Nezapomeň na mne". I modrý malý zvonek nízko nad zemí, který zůstane jako poslední, když už všechny kytky uvadnou a nebo uschnou.

• Dokončení článku

Gran Sasso d´Italia a výstup na Pizzo Cefalone, 3denní…

Gran Sasso d´Italia. Nádherné vápencové pohoří, nejvyšší pohoří v Apeninách. Gran Sasso se zvedá nad známým městečkem…

Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)

Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…

Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…

Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…