Island: Akureyri, malé město na severu ostrova

Akureyri, "hlavní město" severu Islandu

O Reykjavíku, hlavním městě ostrovního státu Island, už bylo napsáno mnoho. Neméně zajímavá jsou i další místa tohoto nezvykle krásné země. Pomineme-li nádhernou přírodu, tak určitě za zmínku stojí i další město - Akureyri.

Písečná louka. Tak zní v českém překladu název města Akureyri, druhého největšího sídla Islandu. Město leží "pouhých" 100 km jižně od severního polárního kruhu a jeho krásná poloha na konci jednoho z nejhezčích fjordů ostrova vás uchvátí zejména v letních měsících, kdy půlnoční zapadající slunce zbarví věnec okolních hor do růžova a vytváří neuvěřitelnou noční scenérii s množstvím krásných barev.

Jak se sem dostat? Buď po silnici z vnitrozemí, v tom případě projedete na zdejší poměry neobvykle vysoko položeným průsmykem s nadmořskou výškou 540 m, nebo přiletět letadlem. Když se pak podíváte na přistávací dráhu zdejšího letiště, musíte jen tiše obdivovat umění islandských pilotů. Představte si fjord, přes něj vede silniční most a hned za ním začíná ranvej - přistávající letadla přelétávají těsně nad mostem a jdou okamžitě na přistání. Zajímavostí je, že za druhé světové války se zdejší letiště stalo základnou pro letadla, která chránila plující americké konvoje před nálety německých bombardérů.

Trocha historie nikoho nezabije

Druhé největší město země má téměř 17 tisíc obyvatel. Letní teploty se pohybují kolem 20 °C, výjimkou nejsou ani vyšší (až 28°), protože sever a severovýchod země je nejsušší, nejslunečnější a v létě také nejteplejší oblastí Islandu. Naopak zimní teploty se mnohdy dostanou až na číslo -20 °C.

Udává se, že jako první u zdejších břehů zakotvil koncem 9. století norský Viking Helgi Magri Eyvindarson, který se ale zase vrátil zpět do Norska. První písemná zmínka o osadě Akureyri pochází z roku 1526, od roku 1602 se místo stalo obchodní stanicí dánských kupců a první obytný dům tu byl vybudován až v roce 1777. Po více než sto letech tu byla postavena meteorologická stanice a až počátek 20. století přinesl městu velký rozvoj. Tehdy zde vznikla společnost pro obchod, v roce 1910 byl založen park pro místní rekreaci, z něhož se o dva roky později stala botanická zahrada, dnes patřící k nejseverněji položeným botanickým zahradám světa.

Ve 20. století se zvýšil i počet obyvatel města, rostl obchodní průmysl a rozvíjely se služby. Město má od roku 1987 univerzitu, je důležitým obchodním centrem, má vnitrostátní letiště i přístav. Je také důležitým rybářským centrem - sídlí tu největší rybářská společnost země.

Ubytování a stravování na koleji

Do Akureyri jsme přijeli autobusem v sobotu pozdě odpoledne. Nocleh jsme měli zajištěný v hotelu nad městem, který je mimo letní měsíce vysokoškolskou kolejí. Kdybyste to nevěděli, nepoznáte to. Na recepci mají nepřetržitou službu dobře jazykově vybavení a hlavně příjemní recepční, vybavení pokojů napovídá, že se jedná o lepší hotel. A zdejší nocležníci? Uslyšíte hlavně angličtinu, ale i italštinu, němčinu, francouzštinu a samozřejmě i češtinu. Věkové složení ubytovaných je od kojenců až po opravdové staříky.

Připravená večeře je ve znamení tzv. švédských stolů, které se prohýbají pod množstvím všech možných pochoutek. Co si vybrat? Ryby? Pak tedy zcela určitě báječného lososa s bylinkami. Je libo maso? V nabídce je zdejší oblíbené a tradiční jehněčí nebo skopové a díky cizincům i kuřecí. K tomu si můžete vybrat různě upravené brambory, samozřemostí je ovoce a zelenina. Na konci stolu se na vás lákavě smějí moučníky - různé dorty, zákusky nebo ochucené jogurty.

Večerní odpočinek

Po opravdu vynikajícím lososu jsme se vydali do města. Je sobota a to znamená, že se Islanďané po pracovním týdnu začínají bavit. A umějí to. Babylon jazyků doplňuje všudypřítomná hudba linoucí se z jednotlivých barů a restaurací. Ve zdejších restauracích se nekouří, takže venku na zahrádkách posedávají zejména vyznavači tabáku a servírky skoro nestačí roznášet různé nápoje. S přibývajícím časem přinášejí i deky na přikrytí, aby jejich hostům nebyla zima. Milá pozornost. I omladina se pečlivě věnuje popíjení alkoholu a svědomití rodiče si pak k ránu své značně rozverné ratolesti s pochopením odvážejí domů.

Je téměř půlnoc, ale nečekejte žádnou tmu. Je totiž léto, doba dlouhých dnů a světlých nocí. Vždyť tady v Akureyri se dokonce hraje jediný golfový noční turnaj na světě na nejseverněji položeném osmnáctijamkovém hřišti za svitu půlnočního slunce nazvaný Arctic Open.

Za poznáním do města

Teprve ráno zjišťujeme, jak nádherně položený je náš hotel. Slunce svítí ze všech sil a ozařuje vrcholky okolních hor ozdobené sněhovými čepičkami. Nejvyšší zdejší vrcholek má nadmořskou výšku 1 213 m a když si uvědomíme, že jsme u moře, tak je to opravdu vysoká hora.

Po opulentní snídani se vydáváme dolů do města za poznáním zdejších památek. Tou největší je zdálky viditelná katedrála Akureyakirkja, kostel protestantské církve, dílo architekta Gu?jóna Samuelssona. Betonová stavba pochází z roku 1940 a je nejvyšší stavbou ve městě. Mohutnost kostela ještě umocňuje jeho poloha uprostřed svahu nad městem. Skleněná okna s malbami jsou napodobeninou původních skel katedrály v Coventry, zničené během náletů za druhé světové války. Zdejší varhany mají 3 200 píšťal, které zdobí plastika zobrazující život Krista a na stropě visí loď, která má vyjadřovat tradici severu. Ke kostelu z města vede 100 schodů, ale odměnou za námahu spojenou s výstupem je krásná vyhlídka na město a fjord Eyjafjörour.

Ve městě naleznete také divadlo nebo různobarevné, dnes velmi ceněné domky z dvacátých let 20. století. U muzea si povšimněte staré dřevěné kapličky z roku 1864. Ta původně stála v neobydlené pustině a na současné místo - blíž k lidem - byla přemístěna v polovině minulého století.

Co se týče kultury, kromě divadla je tu i několik muzeí a galerií, oblastní archív a jedna z největších knihoven na Islandu - Amtsbókasafnio á Akureyri, založená roku 1827.

Zdejším významným rodákem je Jón Sveinsson (1857 - 1944), slavný spisovatel dětských knih o chlapci jménem Nonni, překládaný i do češtiny, jehož socha stojí u Městského muzea.

Od staré kapličky se dá vystoupat po krátké, ale poměrně strmé cestě na kopec nad město, kde se můžete dosyta kochat pohledem na okolní hory.

Stopy Čecha na Islandu

Aby náš zážitek z města byl úplný, přejeli jsme autobusem po mostě přes fjord, odkud silnice stoupá vzhůru až k účelově vybudovanému velkému parkovišti. Na této zastávce zastaví každý turista. Přiměje ho k tomu nádherný pohled na celé město s katedrálou a horami v pozadí. Zahlédnete odtud i ostrov Hrísey (11 km², 180 obyvatel), kde kdysi žil Čech Karel Vorovka ml., známý tady pod jménem Kárí Valsson. Protože znal severské jazyky a dokonce i faerštinu, tak sbíral lidová vyprávění a různé příběhy.

Všechno si zapisoval a asi proto ho za 2. světové války zatkli Angličané a považovali ho za německého špiona. Poslali ho lodí na výslech do Anglie a celé jeho literární dílo bylo převáženo na druhé lodi, která se bohužel cestou potopila. Jeho dlouholetá práce tedy skončila mezi rybami někde na dně Atlantiku. Po válce se na ostrov vrátil a stal se knězem, ač prý nebyl ani pokřtěn. Zemřel v roce 1992 a je na ostově pohřben. Hrísey je dnes místem, na němž je umístěna karanténní stanice pro dovezená zvířata.

Nedaleko města se ještě nachází ostrov Grímsey o rozloze 5,3 km², kterým prochází severní polární kruh a kde žije 100 obyvatel. Po dvou dnech strávených v Akureyri jsme pokračovali dál za poznáním islandské přírody, ale to už je téma na další povídání.