Treking 6/2003

Jako druhý Čech bez použití kyslíku stanul na nejvyšším místě planety Mount Everestu (8 848 m). Jeho noha spočinula také na třetí nejvyšší hoře světa Kangchenjunze (8 598 m). Nebezpečná a těžká K2, druhý nejvyšší vrchol, mu však i na druhý pokus odolala. V případě úspěchu by se devětatřicetiletý Radek Jaroš mohl stát třináctým člověkem na světě, který by měl tuto pověstnou trojici v kapse. Radek se ale nevzdává a už nyní plánuje svůj třetí a také poslední pokus o K2. Ve výčtu jeho úspěšného osmitisícového lezení nesmíme zapomenout na Broad Peak (8 047 m), na který v letošním roce vystoupil společně s Martinem Minaříkem a Petrem Maškem.

Čím vám K2 tolik učarovala, že jí obětuje tolik času a energie?
Je to přece K2. Má svoji pověst, obtížnost a nedostupnost. K2 je pojem. Když jsme se během první expedice v roce 2001 k ní přesouvali, tak jsme ji zahlédli. Viděli jsme tehdy za hřebenem Abruzziho žebro a padli jsme úplně na zadek...

Celý rozhovor si můžete přečíst v čísle 6/2003, doplněno řadou unikátních fotografií...

Vodopádů jsou tady tisíce a v nejrůznějších podobách

To, že je Nórsko vďaka geologickej stavbe, procesom formujúcim jeho povrch a veľkému množstvu zrážok krajinou s najväčšou koncentráciou vodopádov v Európe, je známe každému milovníkovi hôr a prírodných krás. Sú ich tu snáď na tisíce v najrôznejších podobách – od niekoľkostometrových úzkych závojov spadajúcich priamo do fjordov až po široké a mohutné riečne katarakty a pereje. Jednou z najzaujímavejších oblastí pre obdivivateľov týchto prírodných výtvorov je západný okraj najrozsiahlejšej náhornej plošiny v Nórsku – Hardangerviddy. Plošina v týchto miestach klesá asi 1000 m veľmi strmými svahmi k hladine Eidfjordu...

Od Königssee se vydáváme (cca 700 m n.m.) na Watzmann-Haus (1 928 m n.m.). První část prudkého stoupání vede v lese, ale i tak se slušně potíme. Druhá část cesty vede v serpentinách po travnaté pláni. U chaty si dopřáváme krátkého odpočinku, ale v zápětí vyrážíme na první vrchol Hocheck (2 651 m n.m.), kde začíná ferrata, a kde se taky nachází první bivak. Ferrata je dobře zajištěná, ale nepřišla mi nijak obtížná. Je spíš náročná fyzicky – nahoru, dolu a k tomu je dost dlouhá...