Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 6.1.2020 , svátek má
Reklama
Treking > Blog > Globální oteplování - co s tím? Díl druhý

Globální oteplování - co s tím? Díl druhý

Globálnímu oteplování nelze zabránit, musíme se připravit na důsledky

6.1.2020 | Tomáš Fries

Asi bychom si neměli kazit tento skvělý portál věnovaný toulání se krásami přírody takovými tendenčními podivnostmi. Slíbil jsem, že se k tomuto tématu ještě vrátím, tak ať nejsem za lháře. Ale už to víckrát neudělám…

V průběhu práce na tomto článku jsem zachytil rozhovor s naším současným ministrem životního prostředí Richardem Brabcem uveřejněný v MFD dne 4. prosince. Překvapily mě některé jeho názory, a tak ho budu tu a tam citovat.

Minule jsme se rozešli s tím, že co proti globálnímu oteplování nefunguje, už víme, a měli bychom se podívat konečně na to, co by fungovat mohlo. Anebo co by bylo dobré udělat, abychom byli připraveni na důsledky. Na úvod bych navrhoval malou záměnu pojmů - místo "globálního oteplování" navrhuji výraz "klimatická změna", ten lépe vystihuje skutečnost, že to stále omílané globální oteplování nemusí znamenat oteplení všech částí planety a může taky skončit novou dobou ledovou.

Je nás na Zemi příliš mnoho

I toto jsem v minulém článku "nakousl". Asi největší problém, velmi často rafinovaně zamlčovaný. V jedné studii jsem se dočetl, že kdyby se podařilo udržet počet obyvatel Země na jedné miliardě, zmizelo by až 90 % ekologických problémů, protože by to Země prostě "vsákla". Zajímavé, ale jak na to? Někteří aktivisté už to vzali za své, tvrdí, že děti jsou největší ekologickou zátěží a vyzývají Evropany, ať se nemnoží. Neuvěřitelné! Evropany, kteří díky tomu, čemu já říkám dehonestace mateřství, stejně už mnoho let pomalu vymírají.

A co ostatní části světa? Číňané, kteří nenápadně opouštějí na svou dobu revoluční vizi jednoho dítěte v rodině, Indové, kteří je v počtu obyvatel mezitím předběhli a Afrika, která je jen časovanou populační bombou, jež drží zatím na uzdě pouze hlad, nemoci a války. Tam se aktivistům asi moc nechce…

S tím souvisí ještě další věc. Podobně nerovnoměrně je rozložená i ekonomická úroveň. Na jedné straně rozvinutý "Západ", jehož obyvatelé začínají pomalu chápat, že bezuzdná spotřeba se jim může vymstít, a na druhé straně země s rychle se rozvíjejícími ekonomikami, kde lidé chtějí, jen jak trochu zbohatnou, také jezdit na výlety auty, létat na dovolenou letadly, stisknutím vypínače svítit a otočením knoflíku topit či chladit, jako ti na "Západě".

Jeden švédský politik, zastánce tzv. "cirkulární ekonomiky" (mimochodem další utopický projekt), celkem trefně tvrdí, že kdyby zbohatli všichni Číňané, tak to Země nepřežije. A co ti nejchudší? Mají jiné starosti. Klidně vymění globální oteplování i celou ekologii za mísu šošovice, jako ten biblický Ezau prvorozenství. V takové situaci lze stěží realizovat jakákoliv celosvětová opatření. Vždyť těch, se kterými se dá o tom mluvit, je vlastně podstatně méně, než těch ostatních. Citát pana ministra: "Ve světě se totiž loni dostalo do vzduchu nejvíc emisí za poslední roky. Takže Evropa minus dvacet milionů tun a svět plus miliarda." Co dodat? Koneckonců "nevýsledek" nedávno skončené klimatické konference v Madridu je toho jen jasným důsledkem.

Jsme na to sami

Tedy ne úplně sami, ale myslím tím ty, kteří o tom alespoň přemýšlejí. Neustále se omílá tzv. "uhlíková stopa". Tak u ní začněme. Kde se spaluje zbytečně? Proč se spousta zboží převáží sem a tam, často samoúčelně? Řidiči kamionů by o tom mohli vyprávět, kdyby to neměli zakázané. U surovin, strojů, některých druhů spotřebního zboží možná, ale u základních potravin?

Za mého dětství bylo zcela běžné, že chleba byl z místní pekárny, mléko a mléčné výrobky z nejbližší mlékárny a maso z nedalekých jatek. Pivo samozřejmě také z nejbližšího pivovaru, což bylo občas zdrojem klení a nadávání, protože se zrovna nedalo pít. Ale to snad máme už za sebou, nebo ne? A jahody prostě v zimě nebyly, když dozrávají v létě, nevidím důvod, proč by se měly dovážet letadly možná až z Afriky. Proč máme papriky z Holandska, to neumíme postavit skleník jako oni? A proč musíme spoustu věcí, které jsme kdysi vyráběli, dovážet kontejnerovými loděmi z Číny? A takových příkladů budou určitě stovky.

A co my, obyčejní lidé? Ano, je těžké chtít po někom ze zapadlé vísky, aby se zbavil svého starého "smradlavého" auta, jestliže je na něj zcela odkázaný při dojíždění do práce (a nejenom do práce, když veřejná doprava moc nefunguje) a na nové "ekologické" při celkově mizerných platech prostě nemá. A aby netopil v kamnech v podstatě vším možným a pořídil si plynový kotel, když mu tzv. "kotlíkovou" dotaci vyfoukl před nosem nějaký IT vykuk, který mu ji teď nabízí za desetiprocentní úplatek (to jsem si, prosím, nevymyslel, proběhlo to i tiskem, aniž by kdokoliv zakročil a vesele se v tom pokračuje).

Ale jsou i opačné příklady. "Přece nepojedu sockou," řekne rozmazlený Pražák na adresu veřejné městské dopravy, o které si obyvatelé vesnic a malých měst mohou nechat jenom zdát. Nedivme se však, má zářné příklady. Na mezinárodní summit o klimatu v Americe přiletí šest evropských "lídrů" pěti letadly. Rocková hvězda obráží ekologické mítinky po celém světě soukromým tryskáčem. A jako třešnička na dortu - závodník Formule 1 vydá veřejné prohlášení, že do dvou let bude "uhlíkově neutrální", ale závodění se vzdát nehodlá. Jak to chce udělat? Ano, veškeré závody motorových vozidel by měly být zakázány v prvé řadě a věřte, že bych pro to neplakal.

Když jsou potíže s omezením produkce skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, tak co zkusit je nějak chytat. Už se tím na světě zabývá několik ne zrovna malých firem a vědeckých ústavů. Pomiňme trochu zběsilou představu, že budeme kravám věšet na hlavy speciální pytlíky, aby se vydechovaný metan nedostal do atmosféry (ano, metan, který vzniká při trávení, odchází u krav opravdu převážně tlamou a ne druhým koncem trávicího traktu, jak si to dost lidí myslí).

A tak není překvapivé, že se v případě oxidu uhličitého přišlo na opravdu "převratný" objev - spoustu jej odčerpají stromy! Zní to možná jako vtip, ale fotosyntéza je opravdu mocná čarodějka. A to máme teď proti sobě kůrovcovou kalamitu. Co na to pan ministr? "Ano, už se to projevuje. Očekáváme, že se nám sníží schopnost jímat uhlík, který se usazuje prostřednictvím fotosyntézy, třeba až o pět milionů tun ročně. To je výkon Elektrárny Počerady. Je potřeba lesy rychle obnovovat." Můžeme tedy říci po fučíkovsku: "Lidé, sázejte!" A nemyslím tím Eurojackpot. Jak by asi dopadla slavná Greta, kdyby s tímto heslem přijela třeba do takové Brazílie?

Kde vzít a nespalovat?

Ano, bavíme se o zdroji energie. Mezi lidmi koluje spiklenecká teorie, že v sejfech největších naftařských společností leží už léta patenty na čistou a hlavně levnou energii, které by však ukončily jejich zisky, a proto tam budou ležet ještě pěkně dlouho. Často je v této souvislosti skloňováno jméno Nikoly Tesly. Jeden optimisticky naladěný vědátor mě přesvědčoval, že to není možné, protože sice teď něco schovám, ale za chvíli na to přijde někdo jiný a že se to nedá v současné globalizované době takto ukočírovat. No, nejsem si moc jistý… Každopádně ať už má nebo nemá pravdu, výsledek je stejný. Kde vzít nefosilní a stabilní zdroj energie, že?

Vyhánění čerta ďáblem

Už minule jsme si řekli, že ani větrníky, ani solární panely tím vysněným zdrojem nebudou. Takže pokud se neotevřou ty vzpomínané sejfy, nebo rychle na něco převratného nepřijdeme, tak se budeme muset pěkně pokorně vrátit k jádru, což krásně vystihuje nadpis. Téma je to velmi kontroverzní a výbušné, nejlépe jej demonstruje současná situace v Evropě. Francouzi mají celou síť atomových elektráren a schovávají je za to, že momentálně vykazují nejnižší uhlíkovou stopu v EU. Švédové upustili od jaderného programu už v šedesátých letech minulého století a teď se trochu ošívají, jestli to nebyla chyba, a uvažují tento program znovu nastartovat. Němci naopak své jaderné elektrárny hubí jako škodnou a nutí to i všem ostatním.

A co my? Připadá mi, že tak trochu přešlapujeme na místě. Pan ministr k tomu říká: "Z prvních úvah vyplývá, že nám nebude stačit jeden blok v Dukovanech. Bude potřeba ty čtyři dožívající obnovit. A řešíme, jestli bude potřeba i blok v Temelíně. Musíme nějak nahradit dožívající uhelné bloky a zatím není nic jiného než jádro." A je jasno. I když se paradoxně můžeme dostat do situace, že budeme jednou svou jadernou energií vykrývat Němcům jejich nestabilní soláry a ještě jim za to budeme platit, protože to je přece ta "špinavá" energie, kdežto oni vyrábějí tu "čistou".

Buď připraven!

Já vím, to mají skauti na opasku. Buď připraven - ale na co? Na klimatickou změnu. Jakou a jak? Dobrá otázka, to je oč tu běží. Vyhazujeme obrovské sumy za projekty na "odvrácení" této změny, které stejně nic neodvrátí, ale jak by mohla klimatická změna vypadat a co přinese pro jednotlivé části Země, to nikdo moc neřeší. Nanejvýš panuje představa, že je to jako plotýnka elektrického sporáku. Prostě přepnu z trojky na čtverku, takže ze subtropů se stanou tropy, ze středního pásma subtropy a Sibiř bude najednou příjemnou a úrodnou krajinou. A jediným trochu podloženým varováním je, že současná situace zřejmě povede ke změnám v toku mořských proudů, což způsobí klimatické změny na celé planetě. A zřejmě docela jiné, než si tu či jinde představovali. Ve Velké Británii a v Irsku bude jako na Sibiři, Holandsko možná zmizí pod mořskou hladinou a v Německu se zemědělcům toho mnoho neurodí. My na tom budeme podobně.

Takže abych to shrnul - měli bychom být připraveni a vlastně nevíme na co a kdy to vlastně přijde. Zcela zblbnuti filmy jako Den poté (The Day After Tommorow, natočeno 2004) nebo 2012 (natočeno 2009) máme představu jakési velmi rychlé apokalypsy, přičemž veškeré změny na Zemi probíhaly vždy spíše pomalu - tedy pomalu podle našeho vnímání času. Takže jediné, co se dá s poměrně velkou jistotou říci, že nás čeká přechod z jednoho jakéhosi ustáleného stavu do druhého. Jsme víceméně zvyklí na to, že v létě je teplo a v zimě zima, teplota poměrně plynule kopíruje roční období, na jaře a na podzim víc prší, v létě je sucho a bouřky a v zimě leží všude sníh. Čili ustálený stav, který je dnes už spíše vzpomínkou nás, starších, na dětství. A to jsou ty první příznaky. Přestává to fungovat.

Divočina přechodného stavu

Začíná být zcela běžné, že zatímco průměrné hodnoty sledovaných veličin, jako je teplota, množství srážek a rychlost větrů se příliš nemění, nebo se mění jen pomalu, jejich krátkodobé změny uvnitř sledovaného období (většinou rok) dělají úplné divy. Už jsme si zvykli, že nízké teploty v zimě a sněhovou nadílku zachraňuje pouhý týden nebo dva s extrémními teplotami klidně pod -20 °C a metrem sněhu v ulicích, aby pak zbytek zimy připomínal prodloužený podzim nebo časné jaro.

Bílé Vánoce už nebyly, ani nepamatuji. V létě klidně tři měsíce ani nekápne, abychom pak "dorovnání" běžného úhrnu srážek odskákali třetím povodňovým stupněm na potocích a řekách. S větrem je to podobné. Průměr zachraňují krátkodobé vichřice a orkány. Tento stav se ale bohužel bude zhoršovat, pokud naše matička Země už opravdu nastoupila cestu klimatických změn.

Zadržte vodu v krajině!

Dnes často omílané a přiznejme, že i zpolitizované heslo. Ale v tomto případě je na místě. Uznávaný hydrolog pravil v nějakém novinovém rozhovoru, že úhrnné množství srážek nijak dramaticky neklesá, jen prší nárazově a z našeho hlediska v nevhodnou dobu. Industrializovaná krajina nárazové srážky nevsákne, ty bez užitku odtečou a dramaticky klesá hladina spodní vody. Říká se, že jsme "střechou Evropy". Tak už konečně postavme kolem té "střechy" okap (na Moravě rýnu)! Je třeba zadržet vodu z nárazových srážek, a pak s ní zavlažovat pole v době sucha.

Dobrým nápadem jsou i ty podzemní nádrže na dešťovou vodu u rodinných domků, na které lze získat dotace (pokud to s nimi nedopadne jako u těch "kotlíkových"), přestože se jedná jen o "drobné". A je potřeba taky počítat s občasnými záplavami nebo povodněmi. Samozřejmě by se asi musela zcela změnit tvář krajiny, měly by zmizet velké lány, přibýt rybníky a malé přehrady. Myslím si, že odborníků, kteří vědí, jak na to, máme dost a dobrých, problém bude, jako vždy, v penězích. A taky v tom, že se jedná o dlouhodobé projekty a volební období politiků je jen čtyři roky, že…

To není všechno

Jak už bylo řečeno, podobně se bude chovat i teplota a rychlost větrů. Výkyvy teploty povedou, i když to na první pohled nevypadá, k nárůstu spotřeby energie. V zimě možná ani ne, ale v létě. Klimatizace bylo za mých mladých let téměř sprosté slovo. Dnes přibývá i běžných domácností, které ji kvůli letním vedrům mají, a proto poroste spotřeba elektřiny. A jsme zpět u těch Dukovan a Temelína. Vichřice a orkány zase napáchají hromadu škod, které bude třeba sanovat a uvést vše do pořádku. Toto všechno bude v konečném důsledku vyžadovat více peněz, ale i energie.

Když se kdysi dávno člověk domníval, že by mohlo být hůř, tak se na to snažil připravit. Jednoduchým příkladem v našich krajích může být jen prostý příchod zimy. Co udělal sedlák? Měl v krechtu brambory, na půdě pytel mouky, v komoře uzené a klobásky, kysané zelí, křížaly a demižon slivovice, ve stodole seno a slámu pro dobytek a v kůlně dřevo do kamen, abych tak nějak odlehčeně pokryl základní životní potřeby.

Podle mě by se náš stát měl chovat jako ten sedlák. Mluvíme teď o strategických zásobách. Před několika dny jsem se dočetl, že chceme zase nějaké prodat. Pro laika je těžké určit, jestli je to dobře nebo špatně, otázka je, co se koupí za stržené peníze. Nebo se jen "prožerou"?

Nechtěl bych tady dávat "knížecí rady", ale energetika je asi na prvním místě. Dostavět Dukovany a Temelín, zvýšit zásoby ropy a zemního plynu, o vodě už tu řeč byla. Nechat odborně posoudit zásoby strategických surovin a potravin, nechat zpracovat studii a činit opatření. I na toto jistě lidi máme, jen se musíme vyvarovat zneužití ve prospěch politických ambicí, egoismu a chamtivosti. A taky bych se nenápadně začal starat o to, abychom měli skutečnou akceschopnou armádu a ne to, co se tu za ni vydává.

A co obyčejní lidé? I ti by měli dělat "strategické zásoby"? Taky dobrá otázka. Zásoby se dneska už jaksi "nenosí". Jsme přece napojeni na elektřinu, plyn a vodu a máme všude supermarkety. Naše společnost je proto často nazývána civilizací devíti jídel. Jinými slovy po třech dnech, kdy se plynulé zásobování, na kterém jsme zcela závislí, přeruší, se naše civilizace víceméně zhroutí a změní se v boj všech proti všem o zbylé zdroje.

Na to už zareagovali tzv. "pripeři" (od anglického "to prepare" - být připraven) budováním jakýchsi soběstačných bráněných komunit s polnostmi, vybavením, zásobami, zabezpečením a odborně zdatnými a disciplinovanými členy. Jasná vize pro apokalyptickou variantu, která však vůbec není nepravděpodobná, a to i v případě pozvolných změn, stačí pár na první pohled drobných chyb při reakci na ně. Ale co když se budeme muset nakonec všichni někam přestěhovat?

Smutná současnost

Na úvod opět citát pana ministra: "Svět si udělal z Číny manufakturu a pak říká, že tam vypouštějí největší emise. Na druhou stranu to ukazuje, že jakmile přestaneme něco vyrábět, tak se to přeleje do zemí s většími emisemi a stanou se tři věci: planetě nepomůžeme, ztratíme konkurenceschopnost a stoupne nezaměstnanost. Ve finále nebudeme mít peníze na nutná opatření." Velmi výstižně vyjádřená schizofrenie naší současnosti. Na jedné straně vyhazujeme závratné sumy za dosažení vlastně nedosažitelné (celosvětově) uhlíkové neutrality a na druhé straně tím podkopáváme svoji vlastní prosperitu.

Boj za uhlíkovou neutralitu je ve své podstatě ekonomickou sebevraždou. Pokud klimatické změny nabydou takového rozsahu, že půjde o přežití lidského druhu, tak přežijí darwinovsky ti, co se přizpůsobí, na což budou potřebovat zdroje. A ty už v té době my mít nebudeme. Pokud se uvažuje o vymírání druhů, tak Homo sapiens Europae je evidentně první na forhontě.

Perlička na závěr

Vzpomínáte si na větrné elektrárny? Už tu o nich taky byla řeč. Pan ministr k tomu podotýká: "Protože je tu nikdo nechce, narážíme na aktivisty, nevládní organizace. Někomu vadí, že ohrožují ptáky, ráz krajiny, někomu, že hučí. Mají velký potenciál, ale jsou prakticky nepovolitelné." Ano, a ti aktivisté a jejich nevládní organizace jsou titíž, kteří ještě před pár lety za větrníky tolik bojovali. Už jsem zachytil názor, že stejná situace čeká do deseti let i elektromobily. Stačí pár požárů a uhořelých lidí, problémy s životností a hlavně likvidací vysloužilých baterií a stejní lidé, kteří elektromobily teď prosazují, budou proti nim.

A ještě jeden postřeh, opravdu poslední. Nepochybuji o tom, že se český národ může pyšnit neobyčejně vysokým počtem hulvátů, jejichž množení dnes zdárně podporuje i zdánlivá anonymita a neosobnost internetu. Některým je však nutno přiznat i velkou dávku kreativity. Na plakát zvoucí na jakousi ekologickou manifestaci někdo připsal: "Polibte si pr…l, greténi!"

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
21.01.2020, 20:01 Martin S | Pěkný článek,


Další články k tématu, může vás zajímat

Reklama

Z posledních článků vybíráme

14.12.2019 / Otakar Brandos
Blog · Velká evropská uhlíková katastrofa: Poslední doba ledová byla "poslední" a odteď už jen sluníčko…

Velká filmová katastrofa. Ech, velká uhlíková katastrofa. Tímto se mistru "Bínovi" velice omlouvám. EU si dohlasovala, co se dalo očekávat, že si odhlasuje. Uhlíkovou neutralitu. Nejnovějším i starším vědeckým poznatkům …

12.12.2019 / Jakub Ženka
Tipy na výlet · 500 000 000 let staré dno moře, Národní geopark Železné hory

Projít se v Čechách po mořském dně, to není jen tak. Díky Národnímu geoparku Železné hory to ale možné je. Kousek od vesničky Deblov jižně od Chrudimi se totiž nachází zkamenělé prvohorní dno, které je provrtané …

10.12.2019 / Ondřej Havelka
Cestování · Africké Benátky - voodoo, život na vodě a opice na řetězu: Na návštěvě jezerní vesnice Ganvié v západoafrickém Beninu

Západoafrický Benin není jen kolébkou prastarého voodoo (jinak také západoafrického vodunu), je také zemí, která ukrývá unikátní klenot: jezerní vesnici Ganvié vystavěnou na dřevěných pilířích uprostřed jezera Nokoué …

8.12.2019 / Otakar Brandos
Testy · Nůž Mora Eldris pro outdoor, recenze užitečného pomocníka pro outdoorové aktivity

Nůž Mora Eldris je nožem z produkce švédské firmy Mora. Jedná se o univerzální výrobek, který může pomoci při nejrůznějších aktivitách v přírodě, na horách i v divočině. Nože Mora Eldris zaujmou svou praktičností, precizním …

3.12.2019 / Roman Waldhauser
Naše vrcholy · Tlustec v Ralské pahorkatině: Dominantní čedičový vrch, který měl zmizet ze zemského povrchu

Tlustec (591 m n. m.) se nachází v severní části Ralské pahorkatiny nedaleko Jablonného v Podještědí mezi obcemi Brniště a Postřelná. Tlustec má tvar pravidelné kupy a okolní mírně zvlněnou krajinu převyšuje místy až o …

29.11.2019 / Roman Waldhauser
Naše vrcholy · Skalní vyhlídky pod Zeleným vrchem a Kunratické Švýcarsko. Výlet do okolí Cvikova za obnovenými skalními vyhlídkami a do zapomenutých pískovcových skal

Naše pohodové putování atraktivní krajinou na úpatí Lužických hor začínáme v městečku Cvikov u centrálního rozcestí značených cest na náměstí. Po zelené značce směřující k Dutému kameni projdeme několik ulic městečka a za …

28.11.2019 / Otakar Brandos
Turistika · Prosiecka dolina a Kvačianska dolina v Chočských vrších. Krásná túra kaňony za nejvyšším vodopádem pohoří, malebnými loukami i vodními mlýny / Fotogalerie k článku

Prosiecka dolina s Kvačianskou dolinou patří k takové turistické klasice. Alespoň na Liptově. Délka trasy okolo 12 km s převýšením jen něco přes 400 metrů dělají z Prosecké doliny i Kvačanské doliny ideální cíl třeba pro rodiny …

21.11.2019 / Otakar Brandos
Turistika · Túra přes hrad Quinburk na Suchý vrch - tak trochu zmrzlá turistika po neznámých stezkách v Hrubém Jeseníku / Fotogalerie k článku

Na okružní túru Hrubým Jeseníkem vyrážíme od hájovny Drakov (620 m) nedaleko Mnichova (asi 3 km) a Vrbna pod Pradědem (asi 7 km). Při sjezdu do hlubokého údolí Černé Opavy nás na prosluněných pasekách mezi …

21.11.2019 / Daniel Vlach
VHT · Lomnický štít Jordánovou cestou a Orlí stezka: Krásná vysokohorská cesta a nejhezčí zajištěná stezka ve Vysokých Tatrách

Kvůli nově napadanému sněhu v Alpách, který mohl zakrýt trhliny v ledovci nakonec kluci změnili plán na podzimní výlet. Opět padla volba, jako vloni, na Vysoké Tatry, kde bylo stabilnější počasí. Chtěli jsme vystoupit na …

15.11.2019 / Otakar Brandos
Trek · Podzimní Vlčí hory aneb divoké Bieszczady (2): Večer s Krylem a Nohavicou, přechod z Wetliny přes Jawornik, Rabiu skalu a Ďurkovec do Runiny / Fotogalerie k článku

Pod Kudłatym Aniołem to mělo sice náboj, i regionální piva byla docela dobrá, je však nejvyšší čas přesunout se do Habkowců. Dny jsou již ukrutně krátké, takže venku je tma jako v pytli. Po krátkém přejezdu nás u hostitelů …

Reklama, turistické trasy a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar

Malý Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Jeseníky, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Ararat Afélium Zverovka Chalupská slať Krkonoše, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Nimbostratus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist