Globální oteplování - co s tím máme dělat?

Globálnímu oteplování nelze zabránit, musíme se připravit na důsledky

Ano, jedno z nezprofanovanějších hesel současné doby, neboť se ho zmocnili politici a byznysmeni. Výsledky vědeckých výzkumů z této oblasti jsou tříděny, vykládány, upravovány, popř. rovnou financovány tak, aby se příslušné zájmové skupině hodily do krámu. Strašit lidi a slibovat jednoduchá řešení přináší politické body a nadité šrajtofle, tak pojďme do toho.

Toto není polemika s předchozími články Oty Brandose, protože nechci, aby se to nakonec zvrhlo v nějaké slovíčkaření. S trochou technického vzdělání a špetkou selského rozumu bych rád odlehčenou formou upozornil na pár zjevných nesmyslů, z nichž některé se díky známému heslu, že stokrát omílaná lež se stane nakonec pravdou, vypracovaly na úplné mantry, se kterými polemizovat, nebo je dokonce kritizovat, může vést v naší stále korektnější společnosti k naprostému osobnímu zatracení.

Nic se neděje, všechno je jen mediální bublina

Autorství tohoto názoru je přisuzováno Václavu Klausovi st., i když to v této chvíli není důležité. Asi nejprůhlednější nesmysl, protože "něco" se děje pořád. Země je totiž dynamický organismus a o změny na ní není nouze. Podle vědeckých poznatků už zažila teploty, při kterých došlo k úplnému odlednění, kdy se na pólech dalo žít, ale taky doby ledové, kdy led sahal od severního pólu až k Alpám.

Obsah oxidu uhličitého v atmosféře se dramaticky měnil, měnil se také obsah kyslíku, což zůstává radši víceméně skryto, aby někoho nenapadlo upozornit, že taková změna by byla mnohem fatálnější než nějaký oxid uhličitý. Země zažila již několik vln masivního vymírání živočišných a rostlinných druhů, a to v době, kdy nebyla poskvrněna přítomností člověka. K první opravdové ekologické katastrofě došlo, když zpočátku anaerobní život produkoval tolik kyslíku jako odpadu, že ho to nakonec vlastně zabilo. Nepřipomíná vám to něco?

Ale jak to, že Země nezůstala mrtvou pustinou? V tom je to kouzlo evoluce. "Zabíjení kyslíkem" probíhalo dlouhou dobu a jeho koncentrace se zvyšovala pomalu, takže se část života stačila přeorientovat na aerobní. Možná to byly miliony let, ale také stamiliony let. A my máme před očima jen několik málo tisíciletí, ze kterých se dochovaly písemné prameny a nutno říci, že matička Země k nám byla zatím velmi shovívavá.

Nějaké to zemětřesení, tajfun, pár vybuchlých sopek, co dokázaly, že pak přišel "rok bez léta", Tunguzský meteorit, krátkodobá, ne příliš výrazná ochlazení či oteplení a největší "ekologickou katastrofou" možná bylo, když Středozemní moře zalilo původně vnitrozemské sladkovodní jezero a vzniklo Černé moře. A ještě jsem zapomněl na Atlantidu, ale to je možná jen báje. Pak se nesmíme divit, že někomu může připadat, že se vlastně "nic neděje".

Změny na Zemi jsou téměř vždy dlouhodobé, tisíc let nestojí ani za řeč. Většinou se bavíme o milionech let. Ale i to není pravidlem. Pád asteroidu před zhruba 65 miliony lety rozhodně nebyl dlouhodobou záležitostí, a přesto se Země a život na ní z této katastrofy vzpamatovaly. Uvědomme si, že planeta, na které žijeme, je mnohem mocnější, než jsme si v poslední době zvykli myslet.

Člověk o přírodu nikdy nedbal

Teď jsem zaťal do živého, už vidím ty reakce. Ale ano, přiznejme si to otevřeně. Zpočátku to byl vyloženě boj, boj o přežití a příroda (pojmenujme tak pro jednoduchost celý ekosystém Země, vše živé i neživé) docela vítězila. Když nestačila dravá zvěř, hlad a nemoci, tak jsme jí pomohli ještě válkami. Člověk se musel starat zejména sám o sebe, tedy o svůj živočišný druh, vše ostatní bylo jídlo, suroviny, pomocník nebo nepřítel.

Ke zlomu došlo až někdy koncem 18. století a zejména v 19. století s příchodem průmyslové revoluce. Pára nahradila omezenou sílu a pomalost lidí a zvířat, žárovka smazala rozdíl mezi dnem a nocí, stroje zastaly lidskou práci a zlepšilo se i zemědělství. Nemoci sice dál kosily populaci, ale už to nebyl mor, a zlepšená hygiena alespoň trochu omezila ty, na které stejně nebyl lék. Lidé konečně dokázali vyrobit víc, než spotřebovali (alespoň tedy někde a něčeho).

Najednou si začali uvědomovat, že už je to s tou přírodou alespoň na remízu. Konečně měli příležitost říci OK, teď je konec boje, je čas na partnerství. Ale ne, řekli si začínáme vítězit, tak ať stojí za to. Místo partnerství nabídli plundrování zdrojů, bezohledný kapitalismus jdoucí jen po zisku, populační explozi, dvě světové války, jadernou bombu a míru znečištění životního prostředí takovou, že už to Země nestačí vstřebávat. Ještě si myslíte, že nám jde o přírodu? Postulát č. 1: Lidstvo jako takové ve skutečnosti na přírodu úplně kašle.

Za všechno může člověk

K tomuto názoru jsme se dopracovali právě přes tu vzpomínanou jadernou bombu. Když si lidé uvědomili, že jadernými zbraněmi ve svých arzenálech by mohli tuto Zemi zničit ne jednou, ale několikrát (v angličtině je na to krásný výraz "overkill"), přece jenom se zděsili. Připadali si jako Cézar ve starořímském Koloseu, který dle své momentální nálady, tu uprostřed arény v písku klečící a zraněnou Zemi, palcem nahoru zachrání, nebo palcem dolů odsoudí k zatracení. Není to však nic jiného, než nabubřelá, velikášská představa. Umíme jen ničit, s tou záchranou je to daleko slabší.

Přesto si nemyslím, že za všechno může člověk. Speciálně ve věci globálního oteplování. Tady nejvíce trpíme dezinformacemi a manipulacemi s výsledky výzkumů. Jestliže se dočtu někde v dobře schovaném zdroji, že se v současnosti otepluje celá Sluneční soustava, tak pokud je to pravda, jsme tááákhle maličcí. Ale stačí i Země jako taková. Vzpomeňte před pár lety jedna jediná islandská sopka dokázala "odstřelit" letecký provoz nad celou Evropou po docela dlouhou dobu. A to se radši moc nepsalo o tom, jak vylepšila naši tzv. "uhlíkovou stopu" sopečnými plyny a popelem.

Jestli naše Země nabrala směr oteplování, tak s tím asi moc nic neuděláme. Ale pravdou je, že část viny přece jen neseme. Spalováním fosilních paliv tomu zdárně napomáháme. Proces, který mohl být pozvolný, se najednou začal zrychlovat. V tom je ta potíž. Postulát č. 2: Globální oteplování lidé zřejmě nezpůsobili, ale v současné době mu hodně napomáhají.

Země nás nepotřebuje, ale my ji ano

To bychom měli mít neustále na mysli. Ať už bude globální oteplování rychlé nebo pomalé, ona to určitě přežije. Koneckonců nezažívá to poprvé. Tak proč se tak bojíme? Nebo lépe řečeno, proč jsme neustále strašeni? My to nepřežijeme? Ale ano, nakonec přežijeme, ale nebude to zadarmo. Nedávno běžela na Prima Zoom série dokumentů s názvem "Deset konců světa". Globálnímu oteplování a jeho důsledkům tam také věnovali jeden díl, i když tento "konec světa" neměl apokalyptický podtext, spíš by se dal nazvat "konec světa takového, jak jej známe".

Oteplování povede zejména ke změnám v toku mořských proudů, potečou jinudy a ti, kteří se hřáli v tom teplém, najednou zažijí razantní ochlazení, i když se "globálně" otepluje (to je případ severní Evropy). Logicky se zase jinde naopak situace zlepší a dříve prakticky neobyvatelné končiny se mohou stát dobrým místem k životu. Ale které a kdy? Samozřejmě až se dosáhne nového ustáleného stavu toku mořských proudů, a to se zatím nikdo neodvážil ani odhadnout. Ano, možná se budeme muset odstěhovat jinam, čili velký zásah do našeho pohodlíčka. Jenže při dnešní globalizaci vlastně každý kousek souše někomu patří. A tak se to neobejde bez vyjednávání, handrkování, vydírání anebo rovnou války. Pak se nedivte, že jsou lidé ochotni dávat peníze komukoliv, kdo slíbí, že to "vyřeší" bez toho stěhování.

Dalším nebezpečím je, že pokud nebudeme na důsledky klimatických změn připraveni, tak civilizace, jak ji známe, se přitom může zhroutit, nastane boj všech proti všem o zbylé zdroje a půjde jen o holé přežití. Přesto je to lidem jaksi jedno a pořád se vlastně nic neděje. Pořádají se summity, konference, panely, kecy, podepisují se smlouvy, které nakonec nikdo nedodržuje, a z lidí se tahají peníze na nesmysly, které nepomohou ani Zemi, ani jim, až přijde čas. Ale můžeme si za to sami. Naší chamtivostí a pohodlností. Postulát č. 3: Lidé se dobrovolně své chamtivosti a pohodlnosti nezbaví.

A ještě jedna důležitá věc: Lidí je na Zemi už příliš mnoho a navíc jsme rozděleni v různých etapách vývoje. Zatímco "Západ" má dávno za sebou populační explozi a začíná pomalu střízlivět z blahobytu (alespoň tedy ti rozumnější), prakticky přirozeně vymírá a je ochoten k regulacím, nově nastupující ekonomické velmoci (vžitá zkratka BRICS) jen co si trochu polepší, jejich lidé propadnou honbě za blahobytem, což se samozřejmě s nějakými regulacemi příliš nepotkává. A zůstává Afrika, která v případě zlepšení ekonomické situace odpoví populační explozí, takže co vlastně v dané situaci můžeme dělat?

Co dělat?

Tady by bylo spíš na místě nejprve probrat co nedělat. Paradoxně téměř všechno, co děláme proti globálnímu oteplování teď. Možná si řeknete, že jsem se zbláznil. Ale nezbláznil. Pojďme si to projít pěkně popořadě:

1) Snížení emisí oxidu uhličitého

Jednoznačná priorita, první na forhontě jsou fosilní paliva, tedy přesněji snížení objemu fosilních paliv, která jsou používána jako zdroj energie, ve většině případů prostě spalována. Máme tu Kjótský protokol, obchod s emisními povolenkami, smlouvy, směrnice, daně, sankce.

"Uvědomělá" Evropa v čele s Německem šroubuje omezení a sankce (za deset let prý bude stát litr benzínu cca 50 Kč), už do toho zatáhli i omezení chovu skotu (produkuje přece další skleníkový plyn - metan), vymýšlí a prosazuje alternativní zdroje, ale vidět to stejně není. Bodejť by bylo, když spoustu znečišťovatelů z jiných zemí na to kašle a ještě se nám smějí, protože touto činností pořádáme ekonomickou sebevraždu v přímém přenosu, ze které budou profitovat zejména oni. Lidstvo jako celek není schopné se na účinných opatřeních dohodnout a hlavně je dodržovat - viz Postulát č. 3.

2) Alternativní zdroje

Postulát č. 4: Žádný tzv. "alternativní" zdroj energie nemůže být levnější, než to, co už v podstatě hotové nakopeme v zemi. Takže stejně nejsme schopní se využívání fosilních paliv úplně zbavit. Zejména proto, že budeme muset nějak kompenzovat nedokonalosti těch alternativních, o čemž jsou další odstavce.

2a) Elektromobily

Typické strkání hlavy do písku, jako ten pštros. S hrdostí v srdci jedu elektromobilem s mizerným dojezdem a mám dobrý pocit, jak jsem ekologický. Ale že zásuvku, ze které tento výkvět pokroku odebírá elektřinu, sytí uhelná nebo v lepším případě jaderná elektrárna, to už nevidím. Já vím, oponenti řeknou, že to časem bude elektrárna solární. Opravdu? K tomu se také ještě vrátím. A navíc další čistě technické problémy, protože elektřinu stále neumíme efektivně "skladovat". Automobil "hybrid" mi dává smysl, do toho bych šel.

2b) Vodíkové články

Naprostá bomba poslední doby, odevšad slyšíme, že to bude to pravé ořechové. Z termodynamického hlediska úplný nesmysl. Vodík se nedá nikde na Zemi těžit, musí se vyrobit. Když to bude rozkladem vody, tak vzhledem k všudypřítomným ztrátám nedostanu opětovným "spalováním" s kyslíkem ani tolik energie, co se do toho vrazilo, nehledě na to, že tato energie nemá sloužit k opětovnému rozkladu vody, ale k pohonu automobilu. Budu tedy muset vzít někde nějakou jinou energii, že… A jakou asi? Uvědomme si, že fyzikálně-chemické zákonitosti se prostě ošidit nedají…

Nejnovějším hitem je jakási fabrika v Tennessee v Americe, která vyrábí chlor a vodík je jako odpadní produkt, čili "za hubičku". Skupina českých podnikatelů už do toho vrazila asi 900 milionů korun a chtějí zásobovat celé Státy tímto levným vodíkem. Vzpomínáte si na vynález spalovacího motoru? Benzín byl tehdy také "odpad" ze zpracování ropy, dominoval petrolej, a tak toho pan Benz využil. A kde je dneska petrolej? Tento "americký sen" může fungovat jen do té doby, pokud bude stačit v současné době vyráběný "odpadový" vodík.

Pokud vznikne tlak (a to časem vznikne) jeho produkci zvyšovat, garde se obrátí, z chloru bude odpad, cena vodíku půjde nahoru, a co budeme dělat s tím přebytečným chlorem, který taky není nic bůhvíjak příjemného (za I. světové války bojová otravná látka)? To už ale budou mít vzpomínaní investoři své peníze hezky zpátky včetně tučného zisku, takže můžeme jen politovat ty nešťastníky, kteří si auto na vodík pořídí.

2c) Solární elektrárny

A jsme u toho. Němci pozavírali jaderné elektrárny, vrhli se na solár a nutí to všem okolo. Další ekonomická sebevražda. Problémy s tím spojené bych rozdělil na dvě části - výroba panelů a provoz elektráren.

Výroba panelů

V jednom opět dobře zastrčeném článku jsem se dočetl, že na výrobu jednoho solárního p anelu se spotřebuje víc energie, než je schopen za celou svou životnost vyrobit. I kdyby to bylo jen něco více než polovina, ztrácí tento projekt ekonomický smysl. Navíc tato výroba není nic "ekologického".

Odložená špína

To už bylo víceméně vzpomenuto u elektromobilů. Taková kratochvíle z poslední doby, kdy všechny výroby, které nejsou košer podle posledních ekologických požadavků, se ze západní Evropy prostě nenápadně přesunou (angl. outsourcing) někam, kde nejsou na tak očích, nejlépe do Asie nebo Jižní Ameriky, abychom vypadali, že nic neznečišťujeme. A tak neekologickou výrobu solárních panelů převzali Číňané. A budou časem neekologicky vyrábět i palivové články na vodík, možná se dají i do likvidace vysloužilých panelů a článků, což je teprve ta správná neekologická "prasečina", a tak si to jistě nechají dobře zaplatit.

Provoz solárních elektráren

Solární elektrárny, ale také větrníky (u těch je nějak ticho po pěšině) mají zásadní nedostatek - je to nestabilní zdroj energie. Přitom celá společnost, jak průmysl, tak služby a domácnosti, potřebují stabilní zdroj. V nějaké televizní debatě už před mnoha lety jeden energetik pravil, že pro udržení této stability bychom měli mít ke každé kilowatthodině z alternativního zdroje jednu kilowatthodinu z klasického zdroje, což staví na hlavu jakékoliv použití alternativních zdrojů v celostátní energetické soustavě.

Já vím, postavíme jich jako Němci tolik, že se budou navzájem kompenzovat. Sluníčko přece vždycky někde svítí. Krásná myšlenka, kdyby nebylo drobných technických zádrhelů. Tím menším je, že solární panely vyrábějí stejnosměrný proud a my potřebujeme střídavý. Ten větší se jmenuje sfázování (nebo jen fázování).

Všechny zdroje střídavého proudu dodávající do centrální sítě musí tzv. sfázovány (fázovány), což vyžaduje zvláštní zařízení, které není zrovna levné a má omezenou životnost. A čím více lokálních zdrojů, tím více těchto zařízení a tím více problémů a peněz. V Německu už nenápadně rostou obavy průmyslníků, že se stabilní síť nepodaří zřídit a ukočírovat, což by mělo dalekosáhlé následky na celou ekonomiku, nehledě na to, že tato energie bude samozřejmě drahá, viz Postulát č. 4.

Závěr

Postulát č. 5: Globálnímu oteplování nelze za stávajícího stavu lidstva zabránit, máme jen jedinou možnost - musíme se připravit na důsledky.

A tím se konečně dostáváme k tomu, co doopravdy dělat? Správná odpověď je za Nobelovu cenu, kdybych ji znal, nepsal bych články jako je tento. Přesto se k tomu ještě vrátím. Někdy příště…