| Poslední aktualizace: 19.5.2025 |
|
Treking > Vesmír > Největší sluneční bouře z roku 12 350 př. n. l. by nás poslala do dob petrolejových lamp
Největší sluneční bouře z roku 12 350 př. n. l. by nás poslala do dob petrolejových lampSluneční superbouře o řád předčila slavnou Carringtonovu erupci (událost) z roku 185919.5.2025 | Otakar Brandos
Naše Slunce, žlutý trpaslík spektrální třídy G2V, je neuvěřitelný kliďas. Jeho výkon a aktivita, alespoň podle současných znalostí, kolísají jen velmi mírně. Vůbec se nedá srovnávat s takovými pruďasy jako jsou červení trpaslíci, kteří se řadí mezi eruptivní hvězdy. Přesto se tu a tam naše Slunce dokáže pořádně naštvat a porodit mohutnou erupci. Tak silnou bouři, že by dokázala celou naši technickou civilizaci knokautovat. Bylo by to ultimátní K. O., které by vyřadilo veškerou elektroniku, komunikací i elektrické přenosové soustavy! Taková bouře by nás vrátila někam před Edisona, Křižíka a Teslu, do dob petrolejových a plynových lamp.
|
|
|
Dlouhou dobu byla největší zdokumentovanou (a jedinou přímo pozorovanou) sluneční bouří bouře z roku 1859, která je astronomům známá jako Carringtonova událost. V době 10. slunečního cyklu bylo na Slunci mezi 28. srpnem a 2. zářím 1859 pozorováno ohromné množství slunečních skvrn, které značí zvýšenou sluneční aktivitu. Před polednem 1. září pozorovali angličtí astronomové R. Ch. Carrington a nezávisle na něm R. Hodgson sluneční erupci, která byla doprovázena silným výronem koronální hmoty (CME). Ve dnech 1. a 2. září byly pozorovány polární záře i v nízkých zeměpisných šířkách, například v Karibiku, na Havaji či severoaustralském Queenslandu. Na severu USA si při nich mohli lidé dokonce číst noviny. Carrington dal do souvislosti svá pozorování CME a měření fyzika B. Stewarta na magnetometru, který zaznamenal silnou geomagnetickou bouři. Po celé Evropě a Severní Americe byly vyřazeny telegrafní sítě, po telegrafních sloupech přeskakovaly elektrické výboje a operátoři byli opakovaně zasahováni geomagnetickou boří indukovanými elektrickými proudy. Dnes by to odnesly satelity na oběžné dráze, elektrické sítě a veškerá elektronika založená (nejen) na polovodičích. Počítače, chytré telefony, GPS. Tyto bouře působí podobně jako EMI (elektromagnetický impuls) při jaderném výbuchu. Jak se naše znalosti zdokonalovaly, identifikovali badatelé událostí, jako byla ta Carringtonova z roku 1859, více. Dnes zná věda celkem devět takovýchto extrémních slunečních bouří, které jsou označovány jako Miyakeovy události, a které se odehrály v posledních 15 000 letech. Další velké známé sluneční bouře doprovázené slunečními částicemi se odehrály kolem let 994 n. l., 663 př. n. l., 5 259 př. n. l. a 7 176 př. n. l.
Dvě z nejsilnějších známých slunečních bouří se odehrály docela "nedávno". Stalo se tak v letech 775 n. l. (dosud byla nejsilnější známou, studie je popsána v časopise Earth and Planetary Science Letters) a 993 n. l. Tyto dvě události předčila sluneční bouře z roku 12 350 př. n. l. Byla asi dvakrát silnější než dvě posledně zmíněné a asi o řád silnější, než událost Carringtonova. Z doby satelitů je nejsilnější událostí sluneční bouře z roku 2005, která však byla (pro srovnání) asi 500× slabší než ta z roku 12 350 př. n. l. Tato 14 375 let stará sluneční erupce by byla smrtící pro veškerou elektroniku. Byl by to hotový masakr. Takováto erupce by nás totálně vyřadila z dnešního života. Sbohem televize, sbohem internet, auta nacpaná čipy až k prasknutí také papá… Mnoho lidi by se nedostalo ani domů (nebo z domu), protože elektronický zámek, nefungovaly by banky, shořely by solární panely i baterie, platební terminály by byly k ničemu, nelétala by letadla. To jen pro hrubou představu, jak "poroučíme" klimatu, planetě i vesmíru… Obdobu následků sluneční superbouře si nedávno vyzkoušeli Španělé s Portugalci během jednodenního blackoutu na Pyrenejském poloostrově. Někdo může namítnout - a není to jen strašení? Jak to víme? Ne, není to strašení. Na rozdíl od tvrzení zelenorudých gryndýlostických oteplalistů jsou popisované události přímo zdokumentované. Samozřejmě že ne přímo, vždyť kdo by je v roce 12 350 před naším letopočtem mohl popsat, že. Přímá instrumentální měření sluneční aktivity započala totiž až ve století 17. Počítáním slunečních skvrn. Tak jak to tedy víme? Díky tzv. proxy datům, záznamům, které jsou přímo vepsány například v letokruzích, v radiokarbonu. Ano, onom "ohavném" uhlíku, avšak uhlíku 14 (14C).
A právě ona událost, sluneční superbouře ze sklonku poslední doby ledové, je díky uhlíku 14 naprosto zřetelně vepsána do dřeva kmenů starobylých stromů. Jistěže tak staré stromy na Zemi nemáme. Eduard Bard z College de France spolu s kolegy jej analyzoval v částečně fosilizovaném dřevě nalezeném v sedimentech na březích řeky Drouzet ve francouzských Alpách. Uhlík 14 (14C) totiž vzniká v atmosféře neustále v důsledku dopadajícího slunečního záření, částic slunečního větru. Ale jestliže Slunce porodí superbouři, dendrochronologie ji snadno pozná podle výrazně zvýšené koncentrace 14C v daném letokruhu. I přes nějaký ten poločas rozpadu radiokarbonu… Sluneční superbouře nemají ale vliv jen na elektroniku, elektrické rozvody a obecně na naše technická udělátka. Ony přímo ovlivňují i biosféru a patrně i klima. Nejenže mají přímý vliv na ozónovou vrstvu nacházející se vy výškách mezi 15 až 35 km, tu vrstvu, která nás chrání před ultrafialovým (UV) zářením. Vysokoenergetické částice slunečního větru (obvykle nabité protony) zřejmě dokáží měnit chemii atmosféry. Sluneční částicové události (SPE) mohou také ovlivňovat biologický život, například vlivem zvýšeného UV záření na DNA. Dopady takovýchto SPE mohou být o to závažnější, dochází-li například k oslabení geomagnetického pole. Třeba v době přepólování. Naše civilizace je opravdu neobyčejně křehká. Stačí jedna pořádná sluneční bouře, extrémní erupce, a máme po machrování. Na rozdíl od gryndýlistické uhlíkově-oteplalistické hypotézy, která není ničím jiným, než podvodem na naše pěněženky a způsob života, se tímto závažným nebezpečím nikdo vážně nezabývá. Jasně, dochází k tomu v průměru asi jednou za tisíciletí, v našem čtyřletém volebním období k tomu určitě "nemůže" dojít… Použité zdroje
Líbil se vám tento článek? |
|