Od roku 2019 se počet družic obíhajících kolem Země rapidně zvýšil a dnes přesahuje 14 000 [1] - převážně se jedná o telekomunikační družice Starlink společnosti SpaceX. Zvýšil se také počet návrhů na vypuštění družic, a to jak co do počtu, tak i z hlediska potenciálního dopadu. Zatímco společnosti jako SpaceX přijaly opatření ke snížení jasu svých družic, současné návrhy družicových konstelací překračují hranici toho, co astronomie dokáže snést.

Společnost SpaceX plánuje vyslat na oběžnou dráhu další milion družic pro vesmírná datová centra, což by výrazně změnilo vzhled noční oblohy. Nová studie ukazuje, že po velkou část každé noci by byly viditelné stovky družic a v určitých časech až několik tisíc, což se blíží počtu hvězd viditelných pouhým okem za dobrých podmínek. Další plánované družicové konstelace, jako je Cinnamon společnosti E-Space a čínské CTC-1 a 2, by na oběžnou dráhu přidaly další stovky tisíc družic, čímž by se problém ještě zhoršil.

Americký start-up Reflect Orbital si klade za cíl vypustit na oběžnou dráhu konstelaci velmi velkých družic podobných zrcadlům, které budou v noci poskytovat sluneční světlo pomocí odražených paprsků dosahujících na zemském povrchu délky nejméně pěti kilometrů. Společnost hodlá letos vypustit na oběžnou dráhu prototyp družice a do roku 2035 plánuje počet družic zvýšit na 50 000. Tyto družice by byly nejjasnějšími objekty, jaké kdy obíhaly kolem Země, což by mělo škodlivé důsledky pro tmavou oblohu na Zemi.

Satelitní konstelace

Hainautovy výpočty ukazují, že celá konstelace by zaplnila noční oblohu stovkami velmi jasně viditelných družic. Při pohledu zevnitř odraženého paprsku by družice dodávající sluneční světlo vypadala čtyřikrát jasněji než úplněk. I kdyby žádná družice nesměřovala svůj paprsek přímo na pozorovatele, každá z nich by byla stejně jasná jako planeta Venuše. Z města trpícího světelným znečištěním, jako je například Mnichov v Německu, by tyto stovky družic byly jedinými "hvězdami" viditelnými na noční obloze.

Tyto návrhy, spolu s dalšími zvažovanými ve studii, by dramaticky zesvětlily noční oblohu, což by omezilo schopnost lidstva pozorovat slabé kosmické objekty, včetně vzdálených galaxií, některých planet podobných Zemi obíhajících kolem jiných hvězd a dokonce i asteroidů potenciálně nebezpečných pro Zemi.

Jasné stopy a ještě jasnější obloha

Hainaut vysvětluje, že družice osvětlené Sluncem jsou mnohem jasnější než vzdálené galaxie. Když družice proletí přes oblast, kterou pozorujeme, zanechá na našem snímku jasnou stopu, která zcela zastíní vše, co se nachází za ní.

Aby vypočítal dopad tohoto a dalších vlivů družicových konstelací na astronomická pozorování, simuloval Hainaut polohy, pohyb a jas všech stávajících i plánovaných družicových konstelací.

U megakonstelace družic SpaceX zjistil, že na každém snímku pořízeném dvě hodiny po setmění pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO na chilské observatoři Paranal by se objevily desítky stop, což by znamenalo ztrátu zorného pole až o 28 % [2]. To předpokládá, že družice by byly natolik slabé, že by za dobrých podmínek nebyly viditelné pouhým okem. Pokud by byly jen o něco jasnější, některé přístroje by byly zasaženy ještě více: například u kamery, jako je ta v observatoři Vera C. Rubinové americké Národní vědecké nadace (NSF), by mohla být většina snímků každou noc po několik hodin nepoužitelná [3].

Noční obloha

Hainautovy simulace vycházely z předpokladu, že žádná družice společnosti Reflect Orbital nebude směřovat svůj paprsek přímo na observatoř ani do její blízkosti. I tak by však stopa po jediné zrcadlové družici mohla zmařit pozorování prováděné kamerou, jakou disponuje observatoř Vera C. Rubinové. Jakmile by se na oběžnou dráhu dostala celá flotila družic společnosti Reflect Orbital, každý snímek z takové kamery by byl ztracen v okamžiku, kdy by družice osvětlovalo Slunce.

To, co můžeme pozorovat, však neomezují pouze křížící se dráhy družic: jejich světlo může znečišťovat celou oblohu. Družice, které jsou příliš slabé na to, aby byly viditelné přímo, vytvářejí závoj "difúzního" světla, zatímco světlo z jasnějších družic se při průchodu atmosférou "rozptyluje" do všech směrů. Oba tyto jevy zvyšují celkovou jasnost noční oblohy. Tato studie jako první zohledňuje dopady na astronomii způsobené vlivem družicových konstelací na jas pozadí oblohy a odhaluje plný rozsah světelného znečištění způsobeného družicemi.

Velmi jasné konstelace, jako je Reflect Orbital, by měly obzvláště významný vliv na jas pozadí oblohy. Při plném počtu 50 000 družic Reflect Orbital by byla obloha celkově až třikrát až čtyřikrát jasnější.

Omezení počtu družic na ochranu noční oblohy

Hainaut dochází k závěru, že navrhovaných 1,7 milionu nových družic by mělo drastické důsledky pro pozemní astronomii. Těmto dopadům lze zabránit pouze omezením celkového počtu stávajících i budoucích družic na 100 000 družic, které jsou natolik slabé, že je nelze pozorovat pouhým okem z temného místa. "Nejde o pevně dané číslo, jako že 99 999 je v pořádku a 100 001 už ne: samozřejmě bych dal přednost 50 000," říká Hainaut. "Ale 100 000 způsobuje ztráty přibližně na úrovni jiných technických ztrát, jako je porucha zařízení." Dodává však, že družice musí být slabší než vizuální magnituda 7 [4]; pokud by některé z nich byly příliš jasné - nad minimální prahovou hodnotou pro viditelnost pouhým okem -, celkový počet by musel být mnohem nižší.

Společnosti SpaceX a Reflect Orbital, které jsou zodpovědné za nejextrémnější nové návrhy, podaly u americké Federální komise pro komunikace (FCC) žádost o povolení k vypuštění. Tato nová studie posloužila jako základ pro odpověď ESO na tyto návrhy adresovanou FCC, a to ve spolupráci s britskou Královskou astronomickou společností a Mezinárodní astronomickou unií.

Astronomie přináší lidstvu obrovský přínos, a to jak z vědeckého, technického, ekonomického, tak i vzdělávacího hlediska, a pomáhá nám pochopit naše místo ve vesmíru. Velký počet plánovaných družic na nízké oběžné dráze Země tuto schopnost ohrožuje, což podtrhuje nutnost omezit budoucí vypuštění družic a spolupráci astronomů, inženýrů, provozovatelů družic a dalších zainteresovaných stran při přijímání přísných opatření ke zmírnění dopadů.

Vypuštění tisíců družic má řadu důsledků: ekonomické, ekologické i astronomické. Světelné znečištění způsobené velmi jasnými družicovými konstelacemi může ovlivnit zdraví a fungování života na Zemi tím, že narušuje biologické hodiny a ekosystémy. Velké konstelace mají také přímý dopad na kvalitu ovzduší, a to jak kvůli četným startům potřebným k vypuštění a údržbě tisíců družic, tak i kvůli znečištění atmosféry způsobenému jejich shořením při návratu do atmosféry na konci životnosti.

Hainaut uzavírá: "Nízká oběžná dráha Země je jakousi nebeskou pobřežní zónou, která má pro moderní život nesmírnou hodnotu, od globální konektivity až po náš přímý přístup k vesmíru. Musíme však řídit dopad megakonstelací - od světelného znečištění ovlivňujícího astronomii až po atmosférické účinky návratu družic do atmosféry -, abychom zajistili, že tento zdroj zůstane nedotčený a přístupný i pro budoucí generace."

Poznámky

[1] Počet družic, které se v současné době nacházejí na oběžné dráze, vzroste na 32 000, pokud započítáme i nefunkční družice a vesmírný odpad.

[2] Pro simulaci byl zvolen přístroj FORS2, hlavní pracovní nástroj VLT, který je reprezentativním příkladem tradičních kamer na velkých dalekohledech.

[3] U kamer, jako je ta na observatoři Vera C. Rubinové, s komplexní elektronikou vysoké hustoty, způsobuje stopa družic, která je dostatečně jasná na to, aby nasytila detektor, nejen široký pruh na astronomickém snímku, ale také řadu duchových stop, které znásobují ztráty a mohou potenciálně znečistit celý snímek.

[4] Družice s vizuální magnitudou nižší než 7 zaručuje, že nedojde k nasycení detektoru kamer, jako je ta na observatoři Vera C. Rubinové. To zároveň znamená, že družice by byly příliš slabé na to, aby je bylo možné pozorovat pouhým okem, a to i pod dokonale tmavou oblohou.

Další informace

Tento výzkum byl představen v článku Oliviera Hainauta (Evropská jižní observatoř, Německo), který vyjde v časopise Astronomy & Astrophysics.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ve prospěch všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících záhad vesmíru a šíření fascinace astronomií, a podporujeme mezinárodní spolupráci v oblasti astronomie. ESO bylo založeno jako nadnárodní organizace v roce 1962 a dnes ji podporuje 16 členských států (Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), hostitelský stát Chile a Austrálie jako strategický partner. Sídlo ESO a její návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází nedaleko německého Mnichova, zatímco chilská poušť Atacama, nádherné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, je domovem našich dalekohledů. ESO provozuje tři pozorovací stanoviště: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje Very Large Telescope a jeho Interferometr, jakož i přehlídkové dalekohledy, jako je VISTA. Na Paranalu bude ESO také hostit a provozovat soustavu Čerenkovových teleskopů (Cherenkov Telescope Array Observatory), největší a nejcitlivější observatoř pro gama záření na světě. ESO společně s mezinárodními partnery provozuje na Chajnantoru observatoř ALMA, která pozoruje oblohu v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Na Cerro Armazones poblíž Paranalu budujeme "největší oko upřené k nebi" - Extremely Large Telescope. Z našich kanceláří v Santiagu v Chile podporujeme naší činnost v zemi a spolupracujeme s chilskými partnery a společností.

Odkazy

Chaty Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.