Rhea je druhý největší měsíc prstencové planety Saturn

Průměr, oběžná doba a rychlost rotace měsíce Rhea

Měsíc Rhea obíhá kolem planety Saturn ve střední vzdálenosti 527 040 km. Tento ledový bumbrlík o průměru 1 528 km je druhým největším měsícem Saturnu, přestože oproti Titanu, největšímu měsíci planety Saturn, má 3,37× menší průměr. Rhea je zároveň 9. největší měsíc Sluneční soustavy.

Hmotnost měsíce Rhea, který objevil roku 23.12.1672 Giovanni Domenico Cassini, je odhadována na 2,49×10²¹ kg. Podobně jako řada dalších Saturnových měsíců má i Rhea vázanou rotaci. Kolem své osy se otočí za 4,517 500 dne. Za stejně dlouhou dobu oběhne i kolem planety Saturn. Jméno měsíce opět pochází z řecké mytologie, Rhea byla dcerou Urana a Gaie.

Povrch Rhey je opravdu mrazivý. Teploty na něm se pohybují v rozmezí pouhých -174 °C až -220 °C). Tok tepla od Slunce je u Saturnu opravdu nízký. Solární konstanta planety Saturn činí pouhých 15 W/m², což je asi 100× méně, než u planety Země.

Čtěte také: Měsíce planety Saturn, rovných 60 měsíců

Rhea je velice podobná měsíci Dione. Měsíc má vysoké albedo, což svědčí o vrstvách vodního ledu na povrchu Rhey. To dokazuje i poměrně nízká hustota měsíce Rhea, která činí pouze 1,23 g/cm³. Jen o necelou čtvrtinu tak překračuje hustotu vody. Z toho vědci odvozují, že Rhea má, podobně jako další Saturnovy měsíce, malé silikátové jádro kryté silném pancířem vodního ledu a hornin. Jde tedy o jakousi špinavou sněhovou kouli.

Povrch Rhey je rozryt velkým množstvím kráterů. Největším kráterem na Rheanském povrchu je kráter Izanagi, který má průměr asi 300 km. Zajímavý je kráter Inktomi o průměru asi 48 km. Tento kráter je považován za jeden z nejmladších útvarů na povrchu měsíce, neboť od kráteru vybíhá soustava jasných paprsků. Podobně jako je tomu na našem Měsíci v případě mladších kráterů jako např. Tycho a nebo Kepler.

Ve srovnání s měsíci Dione a Tethys, které jsou blíže planetě Saturn, má Rhea méně rovných ploch. Vědci se domnívají, že je to způsobeno právě větší vzdálenosti od Saturnu, kdy výrazně slabší slapové síly nemohly tolik ohřívat ledové vrstvy a tavit je do podoby tekoucí vody. Ta pak nemohla v podobě kryovulkanismu zarovnávat krátery zbrázděný povrch, jako je tomu u obou vnitřních měsíců.

V roce 2008 astronomové zjistili, že Rhea je asi jediný měsíc Sluneční soustavy, jenž má prachový prstenec. A to rovnou trojitý. Kontrolní pozorování vykonaná v pozdější době však tato zjištění nedokázala spolehlivě potvrdit.

V roce 2010 zaregistrovala kosmická sonda Cassini během blízkého obletu kolem měsíce (necelých 100 km nad povrchem Rhey), že Rhea má slabou atmosféru (exosféru). Rheanská atmosféra je však velice řídká, podobně jako ta u měsíce Dione. Ze 70 % je tvořena kyslíkem a z 30 % oxidem uhličitým.

Přítomnost CO₂ byla pro vědce velkým překvapením. Původ tohoto plynu nedokáží spolehlivě vysvětlit. V současné době se předpokládá, že CO₂ se na povrch dostává díky procesům probíhajícím v nitru měsíce. Nelze rovněž vyloučit, že CO₂ se uvolňuje rozkladem organických sloučenin.

V roce 2006 zkoumala sonda Cassini hustou síť zlomů na povrchu Rhey. Zlomy jsou lineární, místy sinusoidní, v některých místech se dokonce protínají v pravém úhlu. Podél zlomových linií je vidět čerstvý materiál a velké bloky vyzdviženého ledu. Vědci se domnívají, že tyto zlomy má na svědomí spíše tektonika než kryovulkanismus.

Fyzické charakteristiky měsíce Rhea

Použité zdroje

• http://solarsystem.nasa.gov
• http://photojournal.jpl.nasa.gov/target/Rhea
• http://www.nasa.gov
• http://en.wikipedia.org

Další související články: