Největší rádiový výtrysk v raném vesmíru byl objeven teleskopy Gemini North a LOFAR

Vědci vědí, že většina galaxií obsahuje ve svých centrech masivní černé díry. Plyn a prach padající do těchto černých děr uvolňují obrovské množství energie v důsledku slapů a mají za následek vznik zářivých galaktických jader, kterým říkáme kvasary. Tyto kvasary mohou vypuzovat výtrysky energetické hmoty. Tyto výtrysky lze detekovat na velké vzdálenosti s pomocí výkonných radioteleskopů. V našem místním vesmíru nejsou tyto rádiové výtrysky neobvyklé, jejich malá část se nachází v blízkých galaxiích, ale ve vzdáleném raném vesmíru zůstaly až dosud nepolapitelné.

Astronomové nyní objevili vzdálený radiový výtrysk se dvěma laloky, který v prostoru zaujímá neuvěřitelných 200 000 světelných let. To je dvojnásobek průměru Mléčné dráhy. Jedná se o největší rádiový výtrysk, jaký byl dosud ve vesmíru nalezen. Výtrysk byl poprvé detekován pomocí mezinárodního radioteleskopu LOFAR, sítě radioteleskopů rozmístěných po celé Evropě.

Následná pozorování v blízké infračervené oblasti pomocí Gemini Near-Infrared Spectrograph (GNIRS) a v optické oblasti pomocí dalekohledu Hobby Eberly Telescope pomohla získat úplný obarz rádiového výtrysku a kvasaru, který jej produkoval. Tato zjištění jsou zásadní pro získání většího náhledu na načasování a mechanismy, které stojí za vznikem prvních velkých jetů v našem vesmíru.

Určení vlastností kvasaru, jeho hmotnosti a rychlosti, jakou spotřebovává hmotu, je nezbytné pro pochopení historie vzniku takovéhoto útvaru. Pro měření těchto parametrů hledal badatelský tým specifickou vlnovou délku světla emitovaného kvasary známými jako MgII (magnesium). Normálně tuto vlnovou délku detekujeme v oblasti ultrafialových vlnových délek, avšak díky expanzi vesmíru, která způsobuje, že se světlo vyzařované kvasarem "natahuje" na delší vlnové délky, dorazí hořčíkový signál na Zemi v blízkém infračerveném spektru, kde je detekovatelný pomocí GNIRS.

Kvasar, pojmenovaný J1601+3102, vznikl v době, kdy byl vesmír starý méně než 1,2 miliardy let - tedy pouhých 9 % jeho současného stáří. Zatímco kvasary mohou mít hmotnosti miliardkrát větší než naše Slunce, tento je poměrně malý a dosahuje hmotnosti "jen" okolo 450 milionů hmotností Slunce. Oboustranné výtrysky jsou asymetrické jak v jasu, tak v délce. To naznačuje, že je může ovlivňovat extrémní prostředí.

Předchozí "nedostatek" velkých rádiových výtrysků (jetů) v raném vesmíru byl připisován hluku z kosmického mikrovlnného pozadí - všudypřítomné mlze mikrovlnného záření, které zbylo z Velkého třesku, takzvaného reliktního záření. Toto záření pozadí vesmíru obvykle do jisté míry eliminuje radiové vyzařování takových vzdálených objektů.

Vědci mají stále mnoho otázek k tomu, jak se rádiově jasné kvasary jako je J1601+3102 liší od jiných kvasarů. Zůstává nejasné, jaké okolnosti jsou nutné k vytvoření tak výkonných rádiových jetů a nebo kdy se zformovaly první rádiové výtrysky ve vesmíru. Díky spolupráci Gemini North, LOFAR a Hobby Eberly Telescope jsme o krok blíže k pochopení záhadného raného vesmíru.

• Zdroj: Gemini North Teams Up With LOFAR to Reveal Largest Radio Jet Ever Seen in the Early Universe

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.