S Doradus, obří eruptivní proměnná hvězda s velkou svítivostí

S Doradus, eruptivní proměnné hvězdy

Eruptivní proměnné hvězdy typu S Doradus patří k nejsvítivějším známým hvězdám. Obvyklé spektrum těchto proměnných hvězd je Bpeq až Fpeq, amplituda změn jasnosti činí 1^m až 7^m i více. Jedná se tedy o modré obry až nadobry s povrchovou teplotou až 20 000 K a svítivostí řádově 10⁶ L_S (L_S je svítivost našeho Slunce).

Díky obrovské svítivosti jsou hvězdy typu S Doradus snadno pozorovatelné nejen v naší Galaxii, ale i v sousedních galaxiích jako je M 31 v souhvězdí Andromeda a nebo M 33 v souhvězdí Trojúhelník.

Prototypem eruptivních proměnných hvězd se stala hvězda jižní oblohy označovaná jako S Doradus ve Velkém Magellanově mračnu, jenž je oběžnicí naší Galaxie. Hvězda S Doradus se nachází ve vzdálenosti asi 169 000 ly od Země v centru otevřené hvězdokupy.

Čtěte také: T Tauri, eruptivní proměnné hvězdy ve stádiu kontrakce

Svítivost hvězdy S Doradus činí asi 10⁶ L_S a absolutní hvězdná velikost -9,9^m. Její povrchová teplota se mění v rozmezí od asi 9 900 K po 20 000 K a průměr v rozmezí 100 - 380 R_S. Hmotnost hvězdy S Doradus činí asi 45 M_S.

Vedle hvězdy S Doradus je dalším typickým představitelem tohoto typu hvězd hvězda Eta Carinae. Jedná se o kandidáta na nejhmotnější hvězdu v naší Galaxii. Astronomové její hmotnost odhadují na 120 M_S a svítivost na neuvěřitelných 5 × 10⁶ L_S! Jde tedy o neobyčejně svítivou a také bouřlivou hvězdu, která je jedním z kandidátů na supernovu.

Před více než 150 lety hvězda Eta Carinae prošla neobvyklým vzplanutím. Hvězdáři se tehdy domnívali, že hvězda, která se dočasně stala jednou z nejjasnějších hvězd oblohy, vzplála jako supernova. Jenže hvězda po pohasnutí svítila nadále, nedošlo ke kolapsu či rozmetání jádra, ke kterému by při výbuchu supernovy nezbytně došlo.

Další související články: